Jmenuji se Eva.

Žila jsem běžný, obyčejný život jako každý z Vás. S velkou chutí a nadšením jsem pracovala v zaměstnání a zároveň jsem si užívala všedních a bezstarostných dní. Až do jisté doby, kdy jsem jednoho dne z ničeho nic začala pozorovat na svém těle příznaky něčeho, co jsem si nedokázala vysvětlit – zhoršení zraku, brnění obličeje dokonce i dolních končetin. V tu chvíli se z mého života stala noční můra. Snažila jsem se pravidelně cvičit a udržovat se zdravotně v kondici. Bohužel můj zdravotní stav se v roce 1985 zhoršil natolik, že jsem musela vyhledat lékařskou pomoc. Roku 1993 mi operovali kyčel a zároveň mi lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu. V roce 1994 jsem začala pobírat invalidní důchod. Od roku 2010 jsem byla upoutána na invalidní vozík. S pomocí a obrovskou podporou mého manžela a mojí pevnou vůlí a silou dále bojovat jsem se pravidelným cvičením snažila nevzdávat. V roce 2016 jsem podstoupila další zákrok, kdy mi byla odebrána ledvina. Od roku 2017 jsem se stala klientkou organizace Hewer. Asistenční služba od této doby docházela a nadále pravidelně dochází ke mně domů. Pomáhá mi psychicky i fyzicky vše v domácím prostředí zvládat. V listopadu roku 2020 přišla další životní rána – smrt mého manžela. Od této doby jsem byla daleko více odkázána na pomoc své rodiny, především na pomoc mého syna. Museli jsme navýšit počet hodin asistenční služby od organizace Hewer, bez které bych v domácím prostředí sama nemohla být. Mým životabudičem a hnacím motorem dále bojovat a nevzdávat se je pro mě především podpora rodiny, která pro mě vymýšlí nečekaná překvapení, společné zážitky a dále asistenční služba, díky které si plním svůj sen, a to zůstat a žít ve svém domácím prostředí.