Darovat na Křídla pomoci

Jana P., 52 let

Dětská mozková obrna Potřebuje 40 hod./měs. ~ 6 400 Kč

„Člověk se nesmí nikdy vzdávat a musí bojovat.“

Leden Chybí 40 hodin
Únor Chybí 40 hodin
Březen Chybí 40 hodin
Chybí 120 hodin ~ 19 200 Kč
Celkem již bylo darováno: 6 400 Kč Každých 160 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh Janičky

Janička je úžasný člověk a velká bojovnice s láskou k životu a velkým optimismem.

Narodila se v červnu 1973. Je jediná dcera svých rodičů. Od narození trpí D.M.O, dráždivým tračníkem a strabizmem. Měla i šedý zákal ale už je po operaci obou očí.

Vystudovala gymnázium pro slabozraké. Má maturitu z německého jazyka.

Pohybuje se pomocí vozíků a doma používá hůlku. Zajímá se o četbu (Alois Jirásek, životopisy, historii, cestování, slovníky, anglickou literaturu). Má ráda seriály, cestopisy, dokumenty, pohádky, historické seriály, Anglické filmy v původním znění, Nemocnici, Mentalistu, Četnické humoresky, Specialisté, Fantom opery. Snaží se být soběstačná, i když díky pohybu jí to dělá problémy, hlavně chůze a jemná motorika. Také se potýká s občasnou agresí, ta se u ní objevuje, když se cítí smutná a bezmocná, ale sama si to uvědomuje a snaží se na sobě pracovat. Miluje rehabilitaci, chtěla by chodit na plavání a hipoterapii.

Nesmírně milovala svou maminku, která jí měla velice ráda a věnovala jí moře lásky. Maminka jí zemřela před 10 roky na rakovinu. Tatínek byl velice přísný a netrpělivý, ale také Janu miloval. Zemřel na selhání srdce. S rodiči sdílela lásku k chatě, kam společně jezdili a starali se o zahrádku. Milovali také cestování, byla v Janských lázní, Německu, Itálii.

Janička žila pár let v chráněném bydlení, ale po problémech s porušováním pravidel se vrátila do svého bytu, který zdědila po rodičích a začala využívat služeb Heweru.

Jana Pabousková

Já jsem u Jany 3 roky. Za tu dobu jsme si vybudovali vzájemnou úctu a důvěru. Podařilo se nám začít zvládat potíže s chováním a agresí, zajistit nový vozík, chodíme ven a na nákupy. Nedávno se nám podařilo zažádat lékaře o nové ortopedické boty a v květnu jdeme na odstranění problémového znaménka. Myslím, že všechny asistentky pracuji na tom, aby se Janička cítila dobře jak sama se sebou a snažila se dál posouvat ve svých dovednostech.

Janička mne naučila, že člověk se nesmí nikdy vzdávat a musí se bojovat, i když to jde někdy moc z tuha. Za toto vše jí moc obdivuji a má můj dík. Vše, co o Janičce píšu, je s jejím Souhlasem.

Amira Kočová , osobní asistentka

Vzkazy