Jana P., 53 let
„Člověk se nesmí nikdy vzdávat a musí bojovat.“
Příběh Janičky
Janička je úžasný člověk a velká bojovnice s láskou k životu a velkým optimismem.
Narodila se v červnu 1973. Je jediná dcera svých rodičů. Od narození trpí D.M.O, dráždivým tračníkem a strabizmem. Měla i šedý zákal ale už je po operaci obou očí.
Vystudovala gymnázium pro slabozraké. Má maturitu z německého jazyka.
Pohybuje se pomocí vozíků a doma používá hůlku. Zajímá se o četbu (Alois Jirásek, životopisy, historii, cestování, slovníky, anglickou literaturu). Má ráda seriály, cestopisy, dokumenty, pohádky, historické seriály, Anglické filmy v původním znění, Nemocnici, Mentalistu, Četnické humoresky, Specialisté, Fantom opery. Snaží se být soběstačná, i když díky pohybu jí to dělá problémy, hlavně chůze a jemná motorika. Také se potýká s občasnou agresí, ta se u ní objevuje, když se cítí smutná a bezmocná, ale sama si to uvědomuje a snaží se na sobě pracovat. Miluje rehabilitaci, chtěla by chodit na plavání a hipoterapii.
Nesmírně milovala svou maminku, která jí měla velice ráda a věnovala jí moře lásky. Maminka jí zemřela před 10 roky na rakovinu. Tatínek byl velice přísný a netrpělivý, ale také Janu miloval. Zemřel na selhání srdce. S rodiči sdílela lásku k chatě, kam společně jezdili a starali se o zahrádku. Milovali také cestování, byla v Janských lázní, Německu, Itálii.
Janička žila pár let v chráněném bydlení, ale po problémech s porušováním pravidel se vrátila do svého bytu, který zdědila po rodičích a začala využívat služeb Heweru.
Jana Pabousková
Já jsem u Jany 3 roky. Za tu dobu jsme si vybudovali vzájemnou úctu a důvěru. Podařilo se nám začít zvládat potíže s chováním a agresí, zajistit nový vozík, chodíme ven a na nákupy. Nedávno se nám podařilo zažádat lékaře o nové ortopedické boty a v květnu jdeme na odstranění problémového znaménka. Myslím, že všechny asistentky pracuji na tom, aby se Janička cítila dobře jak sama se sebou a snažila se dál posouvat ve svých dovednostech.
Janička mne naučila, že člověk se nesmí nikdy vzdávat a musí se bojovat, i když to jde někdy moc z tuha. Za toto vše jí moc obdivuji a má můj dík. Vše, co o Janičce píšu, je s jejím Souhlasem.
Amira Kočová , osobní asistentka
Jak se má Jana
V květnu jsem měla klidný a příjemný měsíc. Hodně jsem se věnovala léčbě bércového vředu na noze. Pravidelně jsem si nohu ošetřovala a chodila na kontroly. Doufám, že se bude dál zlepšovat a brzy bude úplně zahojená.
Když bylo hezké počasí, chodila jsem na procházky do přírody. Moc ráda pozoruji stromy, květiny a poslouchám zpěv ptáků. Pobyt venku mi vždy zlepší náladu a dodá energii.
Také jsem si zvykala na novou televizi. Ze začátku jsem byla trochu nejistá, ale postupně se učím ovládat všechny funkce a už se mi na ní dívá mnohem lépe.
Mám radost, že jsem mohla trávit čas v přírodě, pečovat o své zdraví a užívat si jarní dny.
V dubnu jsem měla velice hezký měsíc..
V březnu už mě noha skoro nebolela, tak jsem byla ráda, že jsem mohla zase víc chodit ven. S asistentkou jsme byly na krátké procházce, protože bylo hezčí počasí a začalo už být trochu jaro. Šly jsme pomalu, aby mě noha znovu nezačala bolet, ale zvládla jsem to dobře a měla jsem z toho radost.
S Amirou jsme zkusily upéct perník. Pomáhala jsem míchat těsto, sypat mouku a kakao a potom jsem hlídala troubu, aby se perník nespálil. Nakonec jsme ho potřely marmeládou a posypaly kokosem. Moc mi chutnal a byla jsem ráda, že se povedl.
S asistentkou jsme také trochu uklízely kuchyň a třídily recepty. Dívaly jsme se znovu na starou kuchařku, ze které byl recept na bábovku od Amiřiny babičky. Líbilo se mi, že jsou tam staré recepty a povídaly jsme si o tom, co bychom mohly upéct příště.
V březnu jsem měla klidnější měsíc než v únoru. Bylo méně střídání asistentů, a to mi vyhovovalo, protože nemám ráda, když se asistenti často mění. Cítila jsem se dobře a všechno bylo v pořádku.
V únoru jsem s asistentkou pekla štrůdl. Moc mě to bavilo, protože jsem pomáhala strouhat jablka a při pečení jsem pečlivě hlídala troubu. Štrůdl se moc povedl a moc mi chutnal – dělaly jsme ho z listového těsta, a to mám ráda. Také jsem pomáhala dělat bábovku. Asistentka Amira na ni přinesla recept od své babičky, který pochází z knížky staré 100 let.
V únoru mě také bohužel bolela noha, a tak se mnou Amira zašla k lékaři. Tam mi udělali rentgen a zjistili, že mám výron. Dostala jsem na něj mastičku a obvaz. Trvalo celý týden, než se mi noha zahojila a přestala bolet.
Během měsíce jsem měla hodně střídání asistentů, což nemám ráda. Ale jinak bylo úplně všechno v pořádku.
Odstrojili jsme stromek s asistentkou Amirou. Museli jsme koupit nový plynový sporák. Zapojil ho plynař. Měla jsem hodiny angličtiny. Angličtina mě moc baví. Lektorka chodí ke mně domů. Probíráme spolu různá témata : TV seriály, pohádky a knížky, které právě čtu. S Amirou jsme pekli bábovku a s novou asistentkou štrůdl. Nová asistentka je také moc fajn. Nepřestávám cvičit s míčky, zlepšuji si tak motoriku.