Jana P., 52 let
„Člověk se nesmí nikdy vzdávat a musí bojovat.“
Příběh Janičky
Janička je úžasný člověk a velká bojovnice s láskou k životu a velkým optimismem.
Narodila se v červnu 1973. Je jediná dcera svých rodičů. Od narození trpí D.M.O, dráždivým tračníkem a strabizmem. Měla i šedý zákal ale už je po operaci obou očí.
Vystudovala gymnázium pro slabozraké. Má maturitu z německého jazyka.
Pohybuje se pomocí vozíků a doma používá hůlku. Zajímá se o četbu (Alois Jirásek, životopisy, historii, cestování, slovníky, anglickou literaturu). Má ráda seriály, cestopisy, dokumenty, pohádky, historické seriály, Anglické filmy v původním znění, Nemocnici, Mentalistu, Četnické humoresky, Specialisté, Fantom opery. Snaží se být soběstačná, i když díky pohybu jí to dělá problémy, hlavně chůze a jemná motorika. Také se potýká s občasnou agresí, ta se u ní objevuje, když se cítí smutná a bezmocná, ale sama si to uvědomuje a snaží se na sobě pracovat. Miluje rehabilitaci, chtěla by chodit na plavání a hipoterapii.
Nesmírně milovala svou maminku, která jí měla velice ráda a věnovala jí moře lásky. Maminka jí zemřela před 10 roky na rakovinu. Tatínek byl velice přísný a netrpělivý, ale také Janu miloval. Zemřel na selhání srdce. S rodiči sdílela lásku k chatě, kam společně jezdili a starali se o zahrádku. Milovali také cestování, byla v Janských lázní, Německu, Itálii.
Janička žila pár let v chráněném bydlení, ale po problémech s porušováním pravidel se vrátila do svého bytu, který zdědila po rodičích a začala využívat služeb Heweru.
Jana Pabousková
Já jsem u Jany 3 roky. Za tu dobu jsme si vybudovali vzájemnou úctu a důvěru. Podařilo se nám začít zvládat potíže s chováním a agresí, zajistit nový vozík, chodíme ven a na nákupy. Nedávno se nám podařilo zažádat lékaře o nové ortopedické boty a v květnu jdeme na odstranění problémového znaménka. Myslím, že všechny asistentky pracuji na tom, aby se Janička cítila dobře jak sama se sebou a snažila se dál posouvat ve svých dovednostech.
Janička mne naučila, že člověk se nesmí nikdy vzdávat a musí se bojovat, i když to jde někdy moc z tuha. Za toto vše jí moc obdivuji a má můj dík. Vše, co o Janičce píšu, je s jejím Souhlasem.
Amira Kočová , osobní asistentka