Můj příběh až do onemocnění nijak nevybočoval z průměru – ženatý, 2 dcery. První příznaky roztroušené sklerózy jsem pocítil mezi 40 až 50 rokem věku. Bylo to brnění v nohou a slabost v kyčli. První rok jsem s tím dokonce lyžoval. Hledal jsem odpověď a pomoc u neurologů, ale tehdy jejich vztah k nemoci byl úplně jiný. Možná diagnózu neznali, nebo, jak jsem se dověděl později, nebyli ochotni říci pravdu, protože by prý nad pacientem vyslovili „ortel“. První neurolog mně prozkoumal mozkomíšní mok, jestli to není borelióza, druhý řekl, že nic nepozoruje a třetí, že simuluju. Až mladičká lékařka čerstvě po škole mi bez obalu řekla, o co jde. Byl jsem ji vděčný za upřímnost.

V dnešní době je vztah k nemoci zcela jiný. Obrovskou informovanost v časopisech a televizi, rozhovory s postiženými i dříve nebývalé léčebné postupy má na starosti vedoucí republikového centra roztroušené sklerózy Prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová, CSc. Díky své činnosti přesunula tuto nemoc mezi nemoci sice těžké, ale zbržďované a léčitelné, i když dosud nevyléčitelné. Sňala z ní tak aspoň stigma morové rány.

Jedna ze současných domněnek o vzniku RS souvisí s proděláním akutní mononukleózy, která přeprogramuje krvinky. Latentní formu má prý 95% populace a nevadí to. Tyto krvinky, když přijdou k nervům, vrhnou se na myelin – tukový obal nervu a způsobí zánět, asi jako když máte třísku v ruce. Tím však poškodí nerv. (Jak se ale dostanou k nervům, když přece mají být jen v krevním řečišti?) Nemoc se vyskytuje na sever od Alp, v Africe neexistuje. Když však Afričani emigrují do Evropy, dostanou ji ve stejném poměru jako místní obyvatelé. U nás je málo slunce a je nutno dodávat vitamín D, např. Vigantol. Tento vitamín by se zde měl užívat plošně. Jiný příklad: Když ženy užívají vápník proti osteoporóze, tak bez vitaminu D se nevstřebá.

A jak se dále ubíral můj vývoj až do dneška? Řekl bych, že po etapách, přičemž sestup do další etapy mně způsoboval vždy velký zármutek. Bylo to trvalé kulhání, hůl, francouzská berle, 2 francouzské berle, vozík, neschopnost přesednout z WC na židli, neschopnost zvednout se na posteli, neschopnost zvednout nohy na postel, užívání bažantů, neschopnost se sám umýt.

A proto si tak vážím společnosti HEWER a všech jejich pracovníků, kteří mě „zuby nehty“ drží, abych nespadl do poslední etapy, a to je „trvalý ležák“. Myslím, že v každém ústavu bych tam již byl.