Bydlím v bytě blízko mladší dcery s manželem a vnoučaty – vnuk 4. třída a vnučka 2. třída. Protože jim dovoluji to, co doma nesmějí, stal jsem se pro ně asi velkou atrakcí.

Jde o nájemní byt a zařízení je zde sice funkční i když starší, případně s menší vadou. Zde se při praní ozývají nečekané silné rány. Bál jsem se, že se uvolnilo ložisko bubnu. Připomnělo mi to příběh z mládí, kdy nedaleko byla teplárna. Dříve než pustili páru z kotelny trubkami ke spotřebiteli, prohnali ji ještě parní turbínou. Ta byla spřažena s alternátorem, kde vyráběli elektřinu. Alternátor se jednoho dne utrhl z ložisek a vyletěl vzhůru skrz strop na střechu. Než se stihl vrátit, dokázala obsluha naštěstí utéct. Dále pak rotující kolos zničil všechno vybavení v místnosti. Také rotující a ždímající buben by dokázal vyletět vzhůru. Plnící okénko je nahoře a jinam by mu to ani nešlo. Stejně tak i u nás je strop součástí konstrukce střechy. Po dobu praní se pro jistou s pečovatelkou ukrýváme ve vedlejší místnosti. Zavíráme dveře a stavíme před ně židle.

Naposledy u mě prala pečovatelka paní Květuše. Následně bylo nutné pověsit prádlo na balkon. Je malý a v zábradlí se ubytovaly vosy. Je to asi jiný druh, snad lesní, protože jsou menší. Žijí obvykle v děrách v zemi, a ne na půdách. Zábradlí je svařované z jeklů (hranaté trubky). Svary jsou přerušované, asi proto, aby trubky mohly případně vysychat i zevnitř, a jeden takový otvor vosy využily. Dnes, v době, kdy tak rychle ubývá hmyzu, jsem zakázal je vyhubit např. Biolitem. Balkon je malý a prádlo bylo třeba pověsit. Museli jsme to proto nějak vymyslet. Stojánek na prádlo jsme postavili sice na balkon, ale těsně u dveří z bytu. Moje obětavá pečovatelka paní Květuše pak věšela prádlo stojíc v místnosti. Měla tak možnost uskočit a rychle přibouchnout dveře.

Vše jsme úspěšně uhlídali a vše zůstalo v pořádku. Buben stále ještě nevylétl a vosy také pečovatelku neseštípaly. Pro mě je často tristní pozorovat, jak enormně riskantní jsou pro mé skvělé pečovatelky a pečovatele jejich služby u mě. Zvládají je ovšem s grandiózní bravurou adekvátní jejich fundovanosti, jistou nonšalancí až téměř s ležérností, avšak vždy spojenou s extrémní erudicí a evidentně i s jim vrozenou distingovaností a grácií. Je třeba pochválit i přijímací komisi za její efektivitu, rutinu a současně intuici při náboru a následné stimulaci k perfekcionismu těchto top pracovníků.

No a jak se tedy mám já? Z jedné strany se o mě stará HEWER, z druhé mě podpírá rodinné zázemí a kolem mě krouží vnoučata. Takže vlastně velmi dobře.

Bydlím v bytě blízko mladší dcery s manželem a vnoučaty – vnuk 4. třída a vnučka 2. třída. Protože jim dovoluji to, co doma nesmějí, stal jsem se pro ně asi velkou atrakcí.

Jde o nájemní byt a zařízení je zde sice funkční i když starší, případně s menší vadou. Zde ve sporáku se nesmí pustit ventilátor, jinak vyletí pojistky ve sklepě. Rozhodl jsem se to tolerovat. V mládí pekla babička v kamnech na uhlí a také neměla ventilátor. A jak nám chutnalo.

Tentokrát jsem poprosil pečovatele pana Jiřího, aby mi k obědu upekl pizzu. Bedlivě jsme museli dávat pozor, aby se nespustil ventilátor. Tím okamžikem by nastala velmi nebezpečná situace. Pojistky vypnou celý byt, ale nejsem si jist, jestli také možná i celý dům. Jsou kdesi ve sklepě a neumím poradit, jak je najít. Navíc v uličkách nebezpečně číhá a padá na člověka kdejaké haraburdí. Polehčující okolnost je jen ta, že každý má dnes v mobilu baterku. Jakmile se děje něco s elektřinou, není radno vstupovat do výtahu. Člověk by tam mohl zůstat uvězněný i delší dobu. (V krajním případě i zahynout.) Je třeba proto chodit výhradně po schodech. Pozor také i na další případy. Je to například po dobu bouřky, během požáru domu, během zemětřesení nebo za války s Putinem.

Vše ale jsme úspěšně uhlídali a pizza byla výborná. Pro mě je často tristní pozorovat, jak enormně riskantní jsou pro mé skvělé pečovatelky a pečovatele jejich služby u mě. Zvládají je ovšem s grandiózní bravurou adekvátní jejich fundovanosti, jistou nonšalancí až téměř s ležérností, avšak vždy spojenou s extrémní erudicí a evidentně i s jim vrozenou distingovaností a grácií. Je třeba pochválit i přijímací komisi za její efektivitu, rutinu a současně intuici při náboru a následné stimulaci k perfekcionismu těchto top pracovníků.

No a jak se tedy mám já? Z jedné strany se o mě stará HEWER, z druhé mě podpírá rodinné zázemí a kolem mě krouží vnoučata. Takže vlastně velmi dobře.

30.06.2026

Bydlím v bytě blízko mladší dcery s manželem a vnoučaty – vnuk 4. třída a vnučka 2. třída. Protože jim dovoluji to, co doma nesmějí, stal jsem se pro ně asi velkou atrakcí.

Potěšující je, že děti na žízeň pijí převážně čistou vodu. Kdo pije limonády, dostane do sebe časem neuvěřitelné množství cukru. Rozhodně to není zdravé a jak se říká „Čeho je moc, toho je příliš“. Já piji převážně neslazený černý čaj. Je pro mě výhodný, protože mi zvyšuje svalovou sílu, což potřebuji. Jako asi v každé domácnosti, tak stejně i u mě se voda vaří v elektrické konvici. Moje je od dobrého výrobce a zdálo by se, že tím bude zaručena dlouhá životnost. Ale ejhle – najednou praskl držák víčka. Víčko se sice stále dalo otevírat i uzavírat, ale byla s tím zdlouhavější a otravná manipulace. Konvice jsou vesměs cenově dostupné, a tak vše nahrávalo tomu, aby se vyhodila a koupila nová. Okamžitě jsem si vzpomněl na pověru, ale možná spíš i pravdu, že výrobci montují do svých výrobků „kurvítko“, které po skončení záruční doby výrobek zničí. U přístrojů řízených elektronicky se těžko hledá, ale u jednodušší konvice to bylo snadno zjistitelné. Je to pro výrobce logický postup – potřebují si zajistit tržby. Jedná se sice často o výstřel na vzdálený cíl, ale kdo si počká, ten se dočká. Je to od nich samozřejmě hnusné. Zde u konvice to byl silně poddimenzovaný pant z umělé hmoty, u kterého bylo předem jasné, že dlouhá léta nevydrží.

Rozhodl jsem se, že konvici je nutno opravit. Bylo třeba rozšroubovat víčko a vyhodit prasklý pant. Byla u mě právě pečovatelka Bára. Ona je sice pilná, pečlivá, pracovitá a ochotná, ale také ještě příliš mladá. Tak jsem se obával, že nebude umět vzít do ruky tak typický mužský nástroj, jako je šroubovák. Protože se jednalo o malé vruty, šlo dokonce o mikrošroubovák. Opak byl ale pravdou. Bylo milé pozorovat její šikovné prstíky a hbité pohyby, jak zničený pant vymontovala a víčko dala opět do původního stavu. Byl to koncert. Druhý den mi pečovatel Marek provrtal víčko a vrutem připevnil držák.

Takto upravená konvice by byla pro výrobce určitě levnější. Zdá se dokonce, že je s víčkem i lepší manipulace a celkově je také elegantnější. Ale málo platné, chybí v ní to kurvítko.

No a jak se tedy mám já? Z jedné strany se o mě stará HEWER, z druhé mě podpírá rodinné zázemí a kolem mě krouží vnoučata. Takže vlastně velmi dobře.

Bydlím v bytě blízko mladší dcery s manželem a vnoučaty – vnuk 4. třída a vnučka 2. třída. Protože jim dovoluji to, co doma nesmějí, stal jsem se pro ně asi velkou atrakcí.

Děti jsou horkokrevné, je jim u mě teplo, ale já jsem zmrzlík. Mám regulátor nařízený na vysoký stupeň, a tak mám i vysoké náklady. Rozhodl jsem se proto spořit, ale né cestou vyššího mrznutí, ale snížením tepelných ztrát. Všiml jsem si totiž velmi teplé zdi za radiátorem. K tomu podávám vysvětlení:

1. Fyzikální efekt. Jistě si vzpomenete na 8.třídu ZŠ, kde se probíraly způsoby šíření tepla. Je to třemi základními způsoby: Vedením (kondukce) v pevných látkách, prouděním (konvekce) v kapalinách a plynech a sáláním (radiace), které nepotřebuje látkové prostředí. Radiátor ohřívá místnost hlavně radiací – sáláním, proto se tak také jmenuje, ale i konvekcí – prouděním ohřátého vzduchu od své přední i zadní plochy do místnosti. Část radiace, vysálané ze zadní plochy však ohřívá i zeď. Tak následně vznikají ztráty kondukcí –vedením tepla na fasádu. A zde jsem se rozhodl zasáhnout. Mezi radiátor a zeď jsem nechal vložit polystyren, který zabrání ohřívání zdi. Je potažen alobalem, který zvýší zpětný odraz tepelných (nám neviditelných infračervených) paprsků zpět ode zdi. Navíc zabrání drolení polystyrenu.
2. Ekonomický efekt. Celkem bylo zapotřebí: Polystyren 1m2, tl.3cm, 80,-Kč. Alobal 10m, 28cm, 35,-Kč, ale přes polovinu ho zbylo. Lepidlo zanedbatelné. Cena práce počítána 0,-Kč, šlo o výuku. Celkem 115,-Kč. Cena vytápění – zde uvažováno 20000,-Kč za rok. Úspora – přesto, že radiátor vysílá 50% tepla ke zdi, je zde počítána ztráta pouze 5%, tj. 1000,-Kč, (ale pravděpodobně je vyšší). Úspora je tak zde počítána relativně malá, ale i tak posuzujeme-li návratnost investice, jde o směšně krátkou dobu, zhruba přes 1 měsíc. Co to je proti solárům, kde návratnost je 7 až 10 let.
3. Psychologický efekt. Celou instalaci mi provedli dva moji báječní pečovatelé. Pan Marek a pan Jiří – jsou na obrázcích. Celou věc si u mě osvojili – „vychytali mouchy“ a nyní jsou schopni, aby práci již precizně prováděli doma či u svých přátel. Nebo dokonce i jako OSVČ! Je pravda, že úspora není velká, a pro ty osoby, které nyní jsou již zazobanějšími, to může být i pod jejich rozlišovací schopností. Ale pro nás, kteří jsme stále ještě nezazobanějšími , může být úspora vítaná. A jak se celá věc týká mě? Celé moje okolí na mě zírá, co jsem si to zase vymyslel za bláznivinu. A já se směju.

P.S. Jo, a také jsem si nechal utěsnit dveře. Táhlo mi na nohy.

No a jak se tedy mám já? Z jedné strany se o mě stará HEWER, z druhé mě podpírá rodinné zázemí a kolem mě krouží vnoučata. Takže vlastně velmi dobře.

POKRAČOVÁNÍ.

Některé okolnosti uvedené v 1. díle je potřeba zdůraznit. Proto jich část zde uvádím. Děti stále rostou a zastanou více činností i u mě. Dávají mě např. oběd nebo večeři, ale nemohou se na mě příliš vázat, protože jejich hlavní náplní je ještě škola. Proto pracovníci Heweru, kteří o mě pečují, jsou naprosto nezastupitelní. Velice mi pomáhají a jsem jim za to velmi vděčný. Veškerou svou činnost v rámci pracovní náplně vykonávají bezchybně a skvěle. Někdy ale zjišťuji, že ve své práci disponují ještě jakýmsi „Bonusem plus“, který pak u nich rád využívám (nebo zneužívám?).

Tak např. samozřejmě i pečovatelky dokážou vzít do ruky kladivo, pilku či vrtačku a tvářit se, jako že je vše v pořádku. Já je však podezírám, že v duchu jsou nešťastné. To chlapi rádi po taková příležitosti sáhnou, protože je vytrhne z každodenního stereotypu. Já bydlím sám, jsem vozíčkář, a tak potřebuji kolem sebe všelijakých zlepšováků velké množství. Doma nesedím na vozíku, ale na kancelářské židli (5 koleček). Je to proto, že židle je užší, má pohyby i do boku a rotaci. Musím se ale odstrkávat nebo přitahovat. Nemám nohy pevně na šlapkách, takže mám stále drobné pohyby nohou, rukou i celého těla. Jsem stále trošku rozpohybovaný a nemusím proto brát léky proti strnulosti a křečím. Doporučuji dalším klientům– samozřejmě podle možnosti.

Nyní bych Vám rád představil pečovatele pana Petra, který stál u zrodu řady těchto nápadů a současně tyto nápady ve 100 procentech realizoval. Je stejně dobrý a pro mě užitečný jako pan Jiří, kterého jsem představil v minulém díle. Pana Petra a také i tyto zlepšováky na fotografiích uvádím. On samozřejmě také není vázán žádnou mlčenlivostí ani tajemstvím a umí se o účelu i tvorbě každého předmětu poutavě rozhovořit. Já se však opět omlouvám. Zjistil jsem, že kdybych mluvil, zpochybnil bych tím význam výše uvedeného nadpisu.

No a jak se tedy mám já? Z jedné strany se o mě stará HEWER, z druhé mě podpírá rodinné zázemí a kolem mě krouží vnoučata. Takže vlastně velmi dobře.