Jaroslav K., 77 let
„Asistenti mě drží, abych nespadl do etapy “trvalý ležák„
Příběh pana Jaroslava
Můj příběh až do onemocnění nijak nevybočoval z průměru – ženatý, 2 dcery. První příznaky roztroušené sklerózy jsem pocítil mezi 40 až 50 rokem věku. Bylo to brnění v nohou a slabost v kyčli. První rok jsem s tím dokonce lyžoval. Hledal jsem odpověď a pomoc u neurologů, ale tehdy jejich vztah k nemoci byl úplně jiný. Možná diagnózu neznali, nebo, jak jsem se dověděl později, nebyli ochotni říci pravdu, protože by prý nad pacientem vyslovili „ortel“. První neurolog mně prozkoumal mozkomíšní mok, jestli to není borelióza, druhý řekl, že nic nepozoruje a třetí, že simuluju. Až mladičká lékařka čerstvě po škole mi bez obalu řekla, o co jde. Byl jsem ji vděčný za upřímnost.
V dnešní době je vztah k nemoci zcela jiný. Obrovskou informovanost v časopisech a televizi, rozhovory s postiženými i dříve nebývalé léčebné postupy má na starosti vedoucí republikového centra roztroušené sklerózy Prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová, CSc. Díky své činnosti přesunula tuto nemoc mezi nemoci sice těžké, ale zbržďované a léčitelné, i když dosud nevyléčitelné. Sňala z ní tak aspoň stigma morové rány.
Jedna ze současných domněnek o vzniku RS souvisí s proděláním akutní mononukleózy, která přeprogramuje krvinky. Latentní formu má prý 95% populace a nevadí to. Tyto krvinky, když přijdou k nervům, vrhnou se na myelin – tukový obal nervu a způsobí zánět, asi jako když máte třísku v ruce. Tím však poškodí nerv. (Jak se ale dostanou k nervům, když přece mají být jen v krevním řečišti?) Nemoc se vyskytuje na sever od Alp, v Africe neexistuje. Když však Afričani emigrují do Evropy, dostanou ji ve stejném poměru jako místní obyvatelé. U nás je málo slunce a je nutno dodávat vitamín D, např. Vigantol. Tento vitamín by se zde měl užívat plošně. Jiný příklad: Když ženy užívají vápník proti osteoporóze, tak bez vitaminu D se nevstřebá.
A jak se dále ubíral můj vývoj až do dneška? Řekl bych, že po etapách, přičemž sestup do další etapy mně způsoboval vždy velký zármutek. Bylo to trvalé kulhání, hůl, francouzská berle, 2 francouzské berle, vozík, neschopnost přesednout z WC na židli, neschopnost zvednout se na posteli, neschopnost zvednout nohy na postel, užívání bažantů, neschopnost se sám umýt.
A proto si tak vážím společnosti HEWER a všech jejich pracovníků, kteří mě „zuby nehty“ drží, abych nespadl do poslední etapy, a to je „trvalý ležák“. Myslím, že v každém ústavu bych tam již byl.
Jak se má Jaroslav
Bydlím v bytě blízko mladší dcery s manželem a vnoučaty – vnuk 4. třída a vnučka 2. třída. Protože jim dovoluji to, co doma nesmějí, stal jsem se pro ně asi velkou atrakcí.
Úklid je podstatnou součástí zdárného chodu domácnosti, děti se zde mohou uplatnit minimálně, a proto většinou vše leží na pečovatelích. Za účelem snadného úklidu jsem dostal nový moderní vysavač. Oproti starým typům nemá sáček na smetí, ale průhledný válec. V sáčku nebylo jasné, jak je již naplněn, nehledě k tomu, že se nové sáčky těžko sháněly. Obtížné bylo i určení typu a zjistit, kde sáček vůbec prodávají. Zde stačí po každém vysávání stisknutím jediného tlačítka otevřít průhledný válec a smetí se vysype.
Přestože se považuji za technicky zdatného jedince, jsem zjistil, že novému vysavači v řadě věcí dostatečně nerozumím. Naštěstí se u mě objevila moje skvělá pečovatelka Iveta, která mě vysvětlila i účelnost dalších tlačíte, údržbu apod. Ten vysavač je tak technicky parádní věc, že jsem z něj vysloveně okouzlen. Ale pozor. V případě tak skvělé technicky zdatné pečovatelky jsem z ní okouzlen samozřejmě mnohokrát a mnohokrát více. Kam se na ni hrabe vysavač.
No a jak se tedy mám já? Z jedné strany se o mě stará HEWER, z druhé mě podpírá rodinné zázemí a kolem mě krouží vnoučata. Takže vlastně velmi dobře.
Bydlím v bytě blízko mladší dcery s manželem a vnoučaty – vnuk 4. třída a vnučka 2. třída. Protože jim dovoluji to, co doma nesmějí, stal jsem se pro ně asi velkou atrakcí.
Děti mě samozřejmě mýt nemohou, tak veškerá péče zůstává na pečovatelích. Velmi radostný zážitek se mi naskytl během jednoho koupání. Pečovatelka se objevila nečekaně u mě ve vaně. Znal jsem tuto skvělou situaci již z kina z dobrodružného filmu, když hlavní herečka i herec skončili v rámci Happy Endu také ve vaně. Trochu mě jen mátlo, že pečovatelka nečekaně skočila ke mně šipkou po hlavě. To bych jí vcelku toleroval, ale žádný Happy End se u nás nakonec nekonal. Urychleně se naopak hrabošila zase z vany ven. Jaká byla příčina? Přes den sedím na kancelářské židli s kolečky a dokážu si dojet na WC. Přitahuji se přitom za různá madla a popruhy. Brzdí mě ale nohy. To jsem odstranil tak, že jsem si cestu nastříkal kluzkým sprejem na leštění nábytku s názvem Pronto. Ostatní přítomni mi však tuto hmotu roznesli na botách po celém bytě. Radost z toho měly hlavně děti. Rozběhnou se po chodbě a mají klouzačku přes celou kuchyň až ke dveřím na balkon. Tam je musím trochu mírnit, aby mi tyto dveře nevysklily. Kvůli pečovatelkám jsem udělal i další opatření. V okolí vany se rejžákem vydrhla podlaha tak, aby již žádné pečovatelce v předklonu, když přesune těžiště svého těla nad vanu, neujely nohy. Když si ovšem ona sama na svých podrážkách přinese Pronto, za to já už vinu neponesu. Vše ale nakonec šťastně skončilo. Já jsem samozřejmě umyt byl, i když pečovatelka tentokrát zůstala neumytá.
Zde bych rád chtěl představit svou obětavou pečovatelku Báru, která si u mě odskákala již spoustu kdejakých věcí, a přesto se ke mně stále statečně vrací.
No a jak se tedy mám já? Z jedné strany se o mě stará HEWER, z druhé mě podpírá rodinné zázemí a kolem mě krouží vnoučata. Takže vlastně velmi dobře.
Bydlím v bytě blízko mladší dcery s manželem a vnoučaty – vnuk 4. třída a vnučka 2. třída. Protože jim dovoluji to, co doma nesmějí, stal jsem se pro ně asi velkou atrakcí.
Jde o nájemní byt a zařízení je zde sice funkční i když starší, případně s menší vadou. Zde se při praní ozývají nečekané silné rány. Bál jsem se, že se uvolnilo ložisko bubnu. Připomnělo mi to příběh z mládí, kdy nedaleko byla teplárna. Dříve než pustili páru z kotelny trubkami ke spotřebiteli, prohnali ji ještě parní turbínou. Ta byla spřažena s alternátorem, kde vyráběli elektřinu. Alternátor se jednoho dne utrhl z ložisek a vyletěl vzhůru skrz strop na střechu. Než se stihl vrátit, dokázala obsluha naštěstí utéct. Dále pak rotující kolos zničil všechno vybavení v místnosti. Také rotující a ždímající buben by dokázal vyletět vzhůru. Plnící okénko je nahoře a jinam by mu to ani nešlo. Stejně tak i u nás je strop součástí konstrukce střechy. Po dobu praní se pro jistou s pečovatelkou ukrýváme ve vedlejší místnosti. Zavíráme dveře a stavíme před ně židle.
Naposledy u mě prala pečovatelka paní Květuše. Následně bylo nutné pověsit prádlo na balkon. Je malý a v zábradlí se ubytovaly vosy. Je to asi jiný druh, snad lesní, protože jsou menší. Žijí obvykle v děrách v zemi, a ne na půdách. Zábradlí je svařované z jeklů (hranaté trubky). Svary jsou přerušované, asi proto, aby trubky mohly případně vysychat i zevnitř, a jeden takový otvor vosy využily. Dnes, v době, kdy tak rychle ubývá hmyzu, jsem zakázal je vyhubit např. Biolitem. Balkon je malý a prádlo bylo třeba pověsit. Museli jsme to proto nějak vymyslet. Stojánek na prádlo jsme postavili sice na balkon, ale těsně u dveří z bytu. Moje obětavá pečovatelka paní Květuše pak věšela prádlo stojíc v místnosti. Měla tak možnost uskočit a rychle přibouchnout dveře.
Vše jsme úspěšně uhlídali a vše zůstalo v pořádku. Buben stále ještě nevylétl a vosy také pečovatelku neseštípaly. Pro mě je často tristní pozorovat, jak enormně riskantní jsou pro mé skvělé pečovatelky a pečovatele jejich služby u mě. Zvládají je ovšem s grandiózní bravurou adekvátní jejich fundovanosti, jistou nonšalancí až téměř s ležérností, avšak vždy spojenou s extrémní erudicí a evidentně i s jim vrozenou distingovaností a grácií. Je třeba pochválit i přijímací komisi za její efektivitu, rutinu a současně intuici při náboru a následné stimulaci k perfekcionismu těchto top pracovníků.
No a jak se tedy mám já? Z jedné strany se o mě stará HEWER, z druhé mě podpírá rodinné zázemí a kolem mě krouží vnoučata. Takže vlastně velmi dobře.
Bydlím v bytě blízko mladší dcery s manželem a vnoučaty – vnuk 4. třída a vnučka 2. třída. Protože jim dovoluji to, co doma nesmějí, stal jsem se pro ně asi velkou atrakcí.
Jde o nájemní byt a zařízení je zde sice funkční i když starší, případně s menší vadou. Zde ve sporáku se nesmí pustit ventilátor, jinak vyletí pojistky ve sklepě. Rozhodl jsem se to tolerovat. V mládí pekla babička v kamnech na uhlí a také neměla ventilátor. A jak nám chutnalo.
Tentokrát jsem poprosil pečovatele pana Jiřího, aby mi k obědu upekl pizzu. Bedlivě jsme museli dávat pozor, aby se nespustil ventilátor. Tím okamžikem by nastala velmi nebezpečná situace. Pojistky vypnou celý byt, ale nejsem si jist, jestli také možná i celý dům. Jsou kdesi ve sklepě a neumím poradit, jak je najít. Navíc v uličkách nebezpečně číhá a padá na člověka kdejaké haraburdí. Polehčující okolnost je jen ta, že každý má dnes v mobilu baterku. Jakmile se děje něco s elektřinou, není radno vstupovat do výtahu. Člověk by tam mohl zůstat uvězněný i delší dobu. (V krajním případě i zahynout.) Je třeba proto chodit výhradně po schodech. Pozor také i na další případy. Je to například po dobu bouřky, během požáru domu, během zemětřesení nebo za války s Putinem.
Vše ale jsme úspěšně uhlídali a pizza byla výborná. Pro mě je často tristní pozorovat, jak enormně riskantní jsou pro mé skvělé pečovatelky a pečovatele jejich služby u mě. Zvládají je ovšem s grandiózní bravurou adekvátní jejich fundovanosti, jistou nonšalancí až téměř s ležérností, avšak vždy spojenou s extrémní erudicí a evidentně i s jim vrozenou distingovaností a grácií. Je třeba pochválit i přijímací komisi za její efektivitu, rutinu a současně intuici při náboru a následné stimulaci k perfekcionismu těchto top pracovníků.
No a jak se tedy mám já? Z jedné strany se o mě stará HEWER, z druhé mě podpírá rodinné zázemí a kolem mě krouží vnoučata. Takže vlastně velmi dobře.
30.06.2026
Bydlím v bytě blízko mladší dcery s manželem a vnoučaty – vnuk 4. třída a vnučka 2. třída. Protože jim dovoluji to, co doma nesmějí, stal jsem se pro ně asi velkou atrakcí.
Potěšující je, že děti na žízeň pijí převážně čistou vodu. Kdo pije limonády, dostane do sebe časem neuvěřitelné množství cukru. Rozhodně to není zdravé a jak se říká „Čeho je moc, toho je příliš“. Já piji převážně neslazený černý čaj. Je pro mě výhodný, protože mi zvyšuje svalovou sílu, což potřebuji. Jako asi v každé domácnosti, tak stejně i u mě se voda vaří v elektrické konvici. Moje je od dobrého výrobce a zdálo by se, že tím bude zaručena dlouhá životnost. Ale ejhle – najednou praskl držák víčka. Víčko se sice stále dalo otevírat i uzavírat, ale byla s tím zdlouhavější a otravná manipulace. Konvice jsou vesměs cenově dostupné, a tak vše nahrávalo tomu, aby se vyhodila a koupila nová. Okamžitě jsem si vzpomněl na pověru, ale možná spíš i pravdu, že výrobci montují do svých výrobků „kurvítko“, které po skončení záruční doby výrobek zničí. U přístrojů řízených elektronicky se těžko hledá, ale u jednodušší konvice to bylo snadno zjistitelné. Je to pro výrobce logický postup – potřebují si zajistit tržby. Jedná se sice často o výstřel na vzdálený cíl, ale kdo si počká, ten se dočká. Je to od nich samozřejmě hnusné. Zde u konvice to byl silně poddimenzovaný pant z umělé hmoty, u kterého bylo předem jasné, že dlouhá léta nevydrží.
Rozhodl jsem se, že konvici je nutno opravit. Bylo třeba rozšroubovat víčko a vyhodit prasklý pant. Byla u mě právě pečovatelka Bára. Ona je sice pilná, pečlivá, pracovitá a ochotná, ale také ještě příliš mladá. Tak jsem se obával, že nebude umět vzít do ruky tak typický mužský nástroj, jako je šroubovák. Protože se jednalo o malé vruty, šlo dokonce o mikrošroubovák. Opak byl ale pravdou. Bylo milé pozorovat její šikovné prstíky a hbité pohyby, jak zničený pant vymontovala a víčko dala opět do původního stavu. Byl to koncert. Druhý den mi pečovatel Marek provrtal víčko a vrutem připevnil držák.
Takto upravená konvice by byla pro výrobce určitě levnější. Zdá se dokonce, že je s víčkem i lepší manipulace a celkově je také elegantnější. Ale málo platné, chybí v ní to kurvítko.
No a jak se tedy mám já? Z jedné strany se o mě stará HEWER, z druhé mě podpírá rodinné zázemí a kolem mě krouží vnoučata. Takže vlastně velmi dobře.
