Můj příběh je mediálně známý a můžete se s ním seznámit v archivu ČT v pořadu Černé ovce (https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097429889-cerne-ovce/222452801080105/10005).

Jmenuji se Miloš a mým rodištěm je město Trenčín na Slovensku. Moje maminka je totiž Slovenka a táta Čech. Jelikož jsem se narodil s vážným postižením – dětskou mozkovou obrnou, byl jsem odmalička odkázán na pomoc druhých, především svých rodičů, kteří se o mě dodnes nepřetržitě starají, protože můj zdravotní stav vyžaduje 24hodinovou péči. Nejsem schopen se sám pohybovat, připravit si jídlo ani se umýt a obléct. Veškeré základní činnosti za mě musejí vykonávat rodiče. Jako dítě jsem musel nějakou dobu pobývat v ústavním zařízení tehdejšího komunistického režimu, z čehož mám dodnes trauma, jelikož jsem byl často obětí fyzického a psychického týrání a šikany.

Největší životní zlom však nastal v roce 2012, kdy jsme se s rodiči přestěhovali do Čech, respektive do malé moravské obce Krumsín nedaleko Prostějova. Tatínek se tehdy musel postarat o své staré nemohoucí rodiče, kteří zde žili. Zpočátku bylo vše v pořádku, ale od roku 2016 začala naše noční můra, která trvá prakticky dodnes. Jelikož jsem invalida III. stupně, potřebuji neustálou péči a moji rodiče, kteří jsou v seniorském věku a sami mají řadu prohlubujících se zdravotních potíží, již takovou zátěž a vypětí těžce zvládají. Chtěl jsem proto požádat poskytovatele sociálních služeb o pomoc, kterou bych hradil z příspěvku na péči, jelikož naše rodinné příjmy jsou minimální a nestačí na pokrytí nákladů na tyto služby. Pak však přišel šok. Úřad práce mi příspěvek na péči, který jsem doposud pobíral, odebral a nechal mě a moje rodiče živořit na hranici nouze. Hlavním důvodem prý je, že mám slovenskou zdravotní pojišťovnu, a tudíž mi má tuto dávku vyplácet Slovensko. To si však vyjednalo výjimku u Evropského soudního dvora, že sociální dávky do České republiky posílat nemusí. Ocitl jsem se tak v soukolí dvou státních mašinerií, přičemž naděje na možné řešení této situace je téměř nulová. Jelikož nemám právo pobírat příspěvek na péči, nemohu si dovolit čerpat žádné sociální služby. Děsí mě představa budoucnosti, že po smrti rodičů zůstanu sám bez pomoci, neboť příspěvek na péči je hlavní podmínkou přijetí do pobytových zařízení.

V současné době by mě nejvíce potěšilo, kdyby si moji rodiče mohli na chvíli odpočinout a někam si zajet na výlet. Bohužel se kvůli péči o mě nemohou vzdálit z domu. Tuto náročnou situaci by nám pomohla řešit terénní služba osobní asistence. Kvůli této možnosti jsme si nechali do celého domu nainstalovat stropní zvedací systém, který by asistentům usnadnil péči o mou osobu a rodičům dopřál trochu odpočinku a úlevy. Tyto služby jsou však placené a z mého invalidního důchodu, který činí cca 8 000 Kč si to dovolit absolutně nemohu. Předem děkuji všem, kteří mi přispějí na tuto sociální pomoc. Miloš