„Díky asistentům jsem šťastný, můžu dělat věci, co mám rád.“

Čau, ahoj! Já jsem Pavel a pocházím z Doloplaz, kde mám rodiče a mladší sourozence, ale již několik let bydlím v Klíči v Olomouci. Narodil jsem se totiž s těžkou mentální retardací a poruchou autistického spektra. Mám hezký pokoj, fajn spolubydlícího a kolem sebe samé hodné lidi. Také jezdím každý den do stacionáře Domino, kde většinou vyrábíme drobnosti v dílně nebo pracujeme na zahradě, a to mě moc baví! Jezdím tam moc rád, učí mě používat nejrůznější nástroje, vyrábím svíčky a brousím dřevo.

Také jsem přes svůj handicap dokázal dokončit speciální střední školu. Táta s mámou se mi hodně věnovali, když jsem byl malý, naučili mě číst a psát. Jsem za to rád a musím to neustále opakovat a procvičovat. Snažím se být samostatný, hodně pomáhám s úklidem a jsem pyšný na to, co vše dokážu sám. Mám rád všechny elektronické přístroje. Ve volném čase nejraději pracuji na počítači. Naučil jsem se fotit a potom s fotkami pracovat, posílám je emailem svým známým. Dokážu takových emailů poslat za jediný den stovky. Také mě fascinují světla a fotím je všude, kde se dá. S asistentkou jsme vyfotili třeba světla na fotbalovém stadionu nebo v obchodním centru. Jo a také cedule – značky, zákazy, příkazy – to je moje! Vždy si zajímavou značku vyfotím a potom ji s asistentkou kreslíme do sešitu. Sešitů mám také stovky. Dokonce jsem zkusil vyrobit i několik vlastních knížek o cedulích a písmenkách.

Člověk by si myslel, že si se svými zájmy vystačím sám. Opak je ale pravdou. Potřebuji, aby se mnou moje záliby někdo sdílel. Rád si povídám o věcech, které mám rád, ale v DOZP je nás moc a zaměstnanci se mi nemohou neustále věnovat. Když si nemám s kým povídat, jsem smutný a pak dělám schválnosti ostatním spolubydlícím. Někdy mi za to ostatní klienti nadávají, ale já už jsem prostě takový.

S osobní asistentkou se věnujeme mým zálibám. Jsem za to vděčný, každý týden se těším na nové zážitky. Od chvíle, kdy jsem se se službou poprvé setkal, jsem pracoval na tom, abych ji mohl využít. Poprosil jsem rodiče a zaměstnance v Klíči, aby mi pomohli vše zařídit, a teď si můžu dovolit 2 hodiny asistence týdně. Vše si totiž platím sám ze svého důchodu, a to není jednoduché. Moc peněz mi nezbývá, ale nic jiného si nepřeji. Z vycházek se vracím šťastný a mám spoustu nových obrázků. Rád bych měl peníze na to, abych mohl s asistentkou vyrazit do KovoZoo nebo na fotbal. To ale až večer, až bude tam. Chci totiž vidět ty světla! Proto jsem se vlastně rozhodl požádat nadaci Pčovatel o příspěvek.

I já mám své sny, přestože není cesta k nim snadná, jsem rád, že mám kolem sebe lidi, kteří mi pomáhají za nimi jít!