Milé dárkyně a milí dárci,

dnes budou mnozí z nás zapalovat další svíci na adventním věnci. Bude totiž třetí adventní neděle, které se říká stříbrná nebo též radostná či růžová, protože symbolizuje očekávání blížícího se narození Ježíše Krista a radost z nového života. Já mám radost z Vašich darů a za ty Vám děkuji. Mé velké martyrium se soudy pokračuje. I když jsem písemně požádal Městský soud v Praze, aby s ohledem na mé celkové sociální a majetkové poměry řešil žalobu ve věci invalidity proti České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ) a další žalobu ve věci příspěvku na péči proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) přednostně soud zareagoval poněkud zvláštně.

Soudce odpověděl, že věc nelze nijak urychlit, protože si od posudkových lékařů, kteří mne ve věci invalidity posuzovali vyžádal kompletní zdravotní dokumentaci, ze které vycházeli. Ti mu ji však dodali neúplnou a pouze v elektronické podobě, takže jim určil dodatečnou lhůtu k nápravě s tím, že poté, co dokumentaci obdrží zadá Posudkové komisi MPSV v Hradci Králové posouzení mého zdravotního stavu pro účely soudního přezkumu. To je standartní správný postup v případě, že předchozí posudky,
na základě kterých bylo rozhodováno správními orgány v I. stupni a II. stupni o námitkách netrpí zásadní vadou a jsou úplné, objektivní, přesvědčivé a srozumitelné.
To ovšem není můj případ, já v žalobě naopak tvrdím, že posudky mají tak zásadní nedostatky a rozpory, že k rozhodování o mé osobě vůbec dojít nemělo a je třeba obě rozhodnutí tj. I. i II. stupně ČSSZ o invalidním důchodu zrušit jako nepřezkoumatelné, protože čerpají ze špatných posudků a vrátit je ČSSZ k dalšímu řízení, aby si vyžádala nové posouzení zdravotního stavu a rozhodla na základě něj.

Proč jsem si tak jistý, že jedině tak je to správně a jinak to nejde? Inu protože právě tak, to správní právo i Nejvyšší správní soud ve své judikatuře vykládá. Jednoduše řečeno nárok na invalidní důchod a jiné dávky pro osoby se zdravotním postižením je spjat s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, který je oprávněn posoudit jen lékař
s atestací v posudkovém lékařství, což je logické, protože úředník ani soudce nemají lékařské znalosti, a tak to bez posudků prostě nejde a co je špatně posouzeno a na základě toho i špatně rozhodnuto se musí zrušit, posoudit znovu a lépe a teprve pak vydat nové rozhodnutí.

Ovšem soudce na to nedbá a žádá posudek, který až ho bude mít k dispozici nebude moci použít, ať bude jeho závěr jakýkoliv, třeba i v můj prospěch, protože soud nesmí rozhodovat za úřady a může pouze zkoumat jimi vydaná rozhodnutí. Soudce mi odpověděl, že k vypracování posudku dal Posudkové komisi MPSV v Hradci Králové lhůtu tří měsíců, ale předpokládá, že ji prodlouží, protože posudkových lékařů je málo a posudek má být v nějaké kvalitě, a tak je třeba vyčkat. Požádal jsem soudce patřičně zdvořile, aby od požadavku na posudek Posudkové komise MPSV v Hradci Králové ustoupil a pečlivě mu vysvětlil, proč posudek nepotřebuje, a i bez něj může rozhodnout v podstatě hned a bez nařízení jednání tzv. od stolu. Na odpověď soudce stále čekám.

Soud musí být nezávislý a není povinen stranám sporu v průběhu řízení o žalobě cokoliv vysvětlovat od toho je odůvodnění konečného rozhodnutí, a tak jsem musel rozvážně volit slova, abych nevytvářel nátlak na soud či jej dokonce neurazil a jen požádal soud, aby uvážil změnu svého postupu s tím, že celá věc se zbytečně táhne a nové posouzení zdravotního stavu vůbec k ničemu nepřispěje. S advokátem jsme přesvědčení, že soudce písemnosti a žalobu nečetl pozorně, protože jeho kroky nemají, jak jsem naznačil výše, vůbec žádný smysl, tím spíš, že na stejnou chybu jsme téhož soudce upozorňovali již v březnu tohoto roku. Soudce se k tomu nevyjádřil a žalobu odmítl usnesením
pro tzv. opožděnost, což posléze musel řešit Nejvyšší správní soud viz. sekce jak se mám, který usnesení o odmítnutí žaloby pro opožděnost zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Ovšem v rámci soudcovi nezávislosti nemohu věc konzultovat ani s jeho nadřízenou, předsedkyní soudu. Mohu zase jen čekat!

Čekat ovšem nemusím co se týče příspěvku na péči, protože o něm Městský soud i když zatím nepravomocně rozhodl v můj prospěch. Stalo se tak poté, co jsem soud požádal o sdělení stavu věci a bezodkladné rozhodnutí s tím, že mé sociální a majetkové poměry jsou neustále horší a horší i v kontextu toho, že mi byl rapidně snížen i invalidní důchod. Soud mi sice vyhověl a soudkyně v odpovědi přislíbila vydání rozhodnutí do konce listopadu, ale nerozhodla přesně tak, jak jsem ji navrhoval
v petitu (návrhu rozsudku). Výrok soudu – viz obrázek – ruší jen rozhodnutí MPSV, kterým bylo zamítnuto mé odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, které mění příspěvek na péči z III. stupně na I. tj. ze 14.800 na 880 měsíčně. Sice jsem uspěl, ale finančně se pro mne nic nemění, protože příspěvek na péči ve výši 880 měsíčně mi zůstává. Soud totiž není povinen zrušit rovněž i rozhodnutí I. stupně (Úřadu práce ČR) i když to navrhuji a rozhodnutí vykazuje stejné nedostatky jako to MPSV, které bylo zrušeno soudem. Platí totiž, že MPSV má přezkoumat rozhodnutí Úřadu práce ČR, a tedy i posudek o zdravotním stavu, z nějž tento vycházel, a to stran jeho úplnosti, objektivity, přesvědčivosti a srozumitelnosti a případně rozhodnutí Úřadu práce ČR také zrušit z důvodu nevyhovujícího posouzení zdravotního stavu s tím, že v dalším řízení mu ukládá tento nedostatek odstranit. Soud rozhodl bez nařízení jednání na základě spisů tak, že v žalobě napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné (viz. výše) pro vadu posudku Posudkové komise MPSV spočívající v tom, že posudek nevysvětluje, proč ke změně příspěvku na péči došlo, což jej činí neúplným. Zde je vidět to, co jsem zmínil u žaloby ve věci invalidity. Žádný nový posudek zadaný soudem není třeba a jediné možné řešení je rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, v rámci, něhož bude původní posudek Posudkové komise MPSV doplněn o to, co v něm dle úvahy soudu chybí.

Výrok o náhradě nákladů řízení se mne de facto netýká, protože advokát mi byl určen ex offo na mou žádost, a i když jsem mu částečně pomáhal s formulací žalobních bodů
a hledáním judikatury odměna patří advokátovi, kterému jsem jeho služby nehradil předem, tudíž mi náklady nevznikly. Upozornil mne na to, že vše může trvat dlouho, třeba i několik let než se k penězům, o které jsem zatím přišel dostanu, pokud vůbec. Prozatím finanční ztráta na obou dávkách dohromady činí cca. 250 000 a každý měsíc stoupá
a jelikož mne stárnoucí rodiče nemohou dále finančně podporovat pustil jsem se opět do hledání zaměstnání, což činím pořád, ale nyní je potřeba jeho získání ještě naléhavější než kdy dřív.

Tak na mne prosím myslete a přejte mi štěstí, ať najdu něco v oblasti práva, bez šikany od nadřízených a s perspektivou do budoucna, protože to by mne bavilo nejvíc a trochu si budu fandit a řeknu, že v této oblasti mám dle mnohých osob z oboru i talent… :). Ačkoliv jsem ateista, pesimista a jak jedna má kamarádka s oblibou říká: „děsnej katastrofik“ věřím, že vše, co v životě zažíváme má nějaký smysl, který pochopíme až časem a že to dobré nás teprve čeká!

Přeji Vám všem srdečně vše dobré, ať je to pro Vás cokoliv, a to nejen v čase adventu a Vánoc. Mé motto Carpe diem et memento mori! (Užívej dne a pamatuj na smrt!) mi připomíná, že tu nejsme navždy a nevíme, co nám život přinese, ale i tak se máme snažit si ho užít… Užívejte tedy své dny a já se zase ozvu!

Milé dárkyně a milí dárci,

srdečně Vás všechny zdravím a děkuji za zaslané dary. Opravdu si jich velmi cením, protože každá koruna se počítá! Jak jsem zmínil minule Městský soud v Praze chybně vyhodnotil počátek lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí o snížení invalidního důchodu, které provedla Česká správa sociálního zabezpečení na podnět Ministerstva práce a sociálních věcí, z nějž jsem kvůli pracovní šikaně po třech letech náročné  a věrné státní služby coby ministerský rada musel odejít. Domáhal jsem se prostřednictvím kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu v Brně, aby usnesení o odmítnutí mé žaloby pro opožděnost zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu jednání.

S radostí Vám oznamuji, že Nejvyšší správní soud mi vyhověl a určil, že se Městský soud v Praze musí podanou žalobou zabývat znovu. Soudní senát ze spisové dokumentace dovodil, že Česká správa sociálního zabezpečení nejprve doručila rozhodnutí v mé věci zástupci mého advokáta, nikoliv advokátovi samotnému, což mělo vliv na počátek běhu lhůty pro podání žaloby. Jak Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudku uvedl rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení mělo být doručeno mému tehdejšímu právnímu zástupci a nikoliv jaho kolegovi, který na základě subsidiární plné moci zastupoval zase jeho. Mým právním zástupcem je totiž vždy advokát, kterému jsem já udělil plnou moc a to, že si ten advokát sám za sebe v případě potřeby ustanoví zástupce v plném rozsahu na tom stran doručování nic nemění. Mezi mnou a zástupcem mého advokáta žádný právní vztah nevzniká. Tudíž lhůta pro podání žaloby počala běžet až ode dne, kdy bylo předmětné rozhodnutí doručeno správně a žaloba tím pádem není opožděná a je nezbytné se důkladně zabývat jejím obsahem.(viz. úryvky rozsudku)

Co se týče žaloby ohledně příspěvku na péči požádal jsem soud o její přednostní projednání a rozhodnutí, což soud sice písemně slíbil, ale vyjádření žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí zaslal soud mému advokátovi na vědomí až po měsíci od data, kdy jej obdržel… Nezbývá, než čekat a doufat ve spravedlivé rozsudky!

Milé dárkyně a milí dárci,

píši Vám svůj první vzkaz. Předně Vám chci poděkovat za darované prostředky na úhradu osobní asistence a povědět Vám co je u mne nového. Jak asi tušíte obrátil jsem se na Městský soud v Praze se žalobou proti rozhodnutí ČSSZ, kterým mi byl rapidně snížen invalidní důchod. Zaskočilo mne, že Městský soud mou žalobu odmítl jako opožděnou (podanou po zákonné lhůtě), i když tomu tak nebylo, protože dle mého mínění špatně vyhodnotil kdy a komu bylo mnou napadené rozhodnutí doručeno, což souvisí s tím, kdy lhůta pro podání žalobu začala běžet. Jako bývalý ministerský rada až moc dobře vím, že s právem je někdy strašně moc práce a stojí to notnou dávku nervů, než se něco podaří ať z pohledu úředníka, který jménem správního orgánu o něčem rozhoduje nebo z pohledu účastníka řízení, který to něco chce.

Připomněl jsem si zásadu římského práva: Právo přeje bdělým! (latinsky: Vigilantibus iura scripta sunt!) a vyhledával jsem si judikaturu (rozsudky) Nejvyššího správního soudu, kde se tak jako u mne řešilo doručování a počátek lhůt. Rychle jsem v zastoupení advokáta podal kasační stížnost (část odůvodnění níže) k Nejvyššímu správního soudu v Brně, kde se jí nebude zabývat jeden samosoudce jako u Městského soudu v Praze, ale hned tříčlenný soudní senát. Tak mi přejte štěstí…