Dobrý den,

jmenuji se Vendula a je mi 42 let. Kdysi jsem sama aktivně pomáhala a pečovala o druhé. Věnovala jsem se vozíčkářům, nevidomým a neslyšícím, pracovala jsem pro Středisko Teiresiás, které pomáhá studentům se specifickými nároky. Podílela jsem se na scénářích a moderování dokumentárních filmů o lidech s handicapem.

Největším smyslem mého života však jsou mé dvě dcery, jedna devítiletá a jedna osmiletá. Měla jsem s nimi mnoho plánů. Slibovala jsem jim, že pojedeme poprvé k moři, a hlavně, že jim budu vždy nablízku. Bohužel se mi jedním dnem vše obrátilo naruby.

Po úrazu jsem ve stavu, který lékaři nazývají apalicky sydrom (vigilní koma). Ležím nehybně. Moje oči jsou sice otevřené, ale nemohu s vámi příliš mluvit. Nemohu se pohnout, nemohu se sama najíst. Jsem uvězněná ve svém vlastním těle. A sama nyní potřebuji pomoc ve dne i v noci.

To, co pociťuji, se těžko popisuje. Je to nekonečné ticho, ale zároveň neustálá touha vrátit se zpátky do života. Pečuje o mě má matka a sestra. Sestra se chce po 4 letech péče vrátit ke svému životu a za námi by dojížděla. Můj manžel, který je nevidomý, pečuje se svými rodiči o moje holčičky.

Díky neustálé péči a lásce mé mamky a sestry se dějí malé zázraky. Naučila jsem se očima, někdy i slůvky, vyjadřovat souhlas či nesouhlas. Zbavila jsem se tracheostomie a dokážu potravu a pití přijímat ústy. Začala jsem se velmi zlepšovat i pohybově. Bohužel po jedné zbytečně podané narkóze v březnu 2024 téměř veškeré pokroky zmizely a po probuzení jsem se musela mnoho věcí učit znovu. Se zájmem sleduji některé pořady v televizi a poslouchám oblíbenou hudbu. Hodně se nasměji u stand-upů, nejraději mám Štěpána Kozuba. Přes den jsem na vozíku a pozoruji dění kolem sebe. Pokud je pěkné počasí, jsem venku před domem nebo jdeme na procházku.

Další moje naděje na probuzení a pokroky závisí i na dostatku financí. Péče a terapie, které jsou pro můj stav klíčové, dalece přesahují možnosti naší rodiny. Potřebuji intenzivní neurorehabilitace ve specializovaných zařízeních, také fyzioterapie a masáže doma u lůžka alespoň 2x týdně mi pomáhají, aby mé tělo neskončilo zkroucené v bolestivých spasmech. Na nic z toho však pojišťovna nepřispívá. V mém stavu je třeba, abych cvičila a mé tělo se protahovalo a masírovalo každý den několikrát. Zbytek proto zajišťuje mamka se sestrou.

Nyní nám několik hodin v týdnu s péčí začala pomáhat i asistentka, která se o mě stará, vypráví mi příběhy z běžného života, čte mi a dokáže mě rozesmát. Mám ji ráda. Tato pomoc je pro moji rodinu velkou úlevou. Mohou si zařídit různé pochůzky, pracovat kolem domu nebo si odpočinout a načerpat sílu pro další péči o mě.

Prosíme vás proto o částečné financování práce asistentky u nás doma, aby tato péče byla udržitelná.Vaše podpora umožní odlehčení mamce. Může se mi potom věnovat s větší energií a sílou. Také pomůže získat čas na zajištění financí, které pak mohou být použity pro důležitou neurorehabilitační léčbu, ale také kvalitní fyzioterapie a masáže u nás doma.

Děkuji vám z celého srdce za každý příspěvek, který mi darujete a dáte možnost mé rodině pokračovat v započatém úsilí a posílíte naši naději a víru v dobrý konec.

Za dceru Vendulku, maminka