Paní Danuška je 88 letá žena, která žije sama v malém panelákovém bytě. Během svého života byla velice soběstačná, nikdy nepotřebovala od nikoho pomoci, byla zvyklá si vše sama obstarat. Situace se změnila zhruba před rokem, kdy se Danušce vlivem věku začal horšit zdravotní stav, byla hospitalizována v nemocnici a následně nějakou dobu v LDN. A tehdy jsem do jejího života vstoupila já, sestřenice, jelikož Danuška kromě mne a její sestry, která žije většinu roku v zahraničí, nikoho nemá. Nikdy se nevdala a neměla děti. Spolu jsme do té doby byly také v omezeném kontaktu, občas jsme si zavolaly, ale každá jsme žily vlastním životem. V nemocnici jsem začala svou sestřenici navštěvovat a jednoho dne mi lékaři oznámili, že bude propuštěna domů, ale je nutné, aby měla zajištěnou péči. Musela jsem se tedy ze dne na den seznámit se sítí sociálních služeb a možnostmi, které může nemocný nebo nemohoucí člověk v rámci státu využít.

Obvolala jsem pečovatelské služby, osobní asistenci, zajistila jsem dovážku obědů, podala žádost na příspěvek na péči a doufala, že vše bude fungovat tak, aby mohla moje sestřenice zůstat v domácím prostředí, ale zároveň měla zajištěno vše pro své bezpečí a potřebu. Dá se říci, že jsem zmapovala celý Danušky den tak, aby se u ní střídaly služby zároveň se mnou. Nějakou dobu vše dobře fungovalo, ale najednou se ukázalo, že bude nutné služby navýšit, na to již ale nezbývaly finance, ačkoli má Danuška celkem pěkný důchod. Oslovila jsem tedy její sestru, která žije v zahraničí a ona začala Danušce finančně pomáhat, bohužel ani ona nemá financí nazbyt, přesto se snažila svou sestru zabezpečit.

Nyní se bohužel opět ukázalo, že bude nutné, aby služba k Danušce docházela ještě v podvečerních hodinách. Samozřejmě řešením by bylo, aby byla sestřenice v nějakém zařízení, kde by měla 24 hodinový dohled a péči, to ale ona i přes svou nemoc odmítá, chce zůstat doma, ve svém křesle, v prostředí, kde je zvyklá. Z tohoto důvodu si dovoluji žádat nadaci o finanční výpomoc, přiznám se, že začínám být trochu bezradná, já sama jsem již v seniorském věku, ale již více jak rok běhám mezi svou rodinou a Danuškou, mimo péči jí ještě zajišťuji hygienické pomůcky, léky, hlídám platby, aby vše bylo řádně uhrazeno. Vím, že je nutné navýšení péče, osobní asistence je schopna docházet k sestřenici 2x denně, pečovatelská služba 1x denně, ale rodina na to již nemá finance. Péče o sestřenici začíná být čím dál náročnější, ven již nechodí ani s chodítkem, je tedy odkázána pouze na společnost, která přijde k ní. Mnoho věcí si již nepamatuje, jediné, co jí dodává pocit podpory a bezpečí, je malá garsonka, kde je šťastná a já bych jí ráda umožnila, aby mohla být šťastná co nejdéle.

Děkuji

Stanislava – sestřenice