Eva H., 74 let
„Moje bezmoc je horší než koronavirus“.
PŘÍBĚH PANÍ EVY
Pracovala jsem jako praktická lékařka. Jelikož se jednalo o velice náročnou práci, rozhodla jsem se jít v řádném termínu do starobního důchodu. Celkem jsem se zdravotně cítila ke svému věku. A asi vzhledem k tomu, že ze mne spadl ten obrovský stres a zodpovědnost, se objevily potíže.
V roce 2015 mi zjistili zhoubný nádor. Následovala operace, chemoterapie, sepse, pak radioterapie. Během hospitalizace jsem prodělala infarkt. Cítila jsem se mizerně. Jen jsem seděla v koutě a nekomunikovala. Byla to strašná doba. Nerada bych to znovu zažila.
Ke komplikacím se přidal diabetes, s nutností píchat si denně inzulin. Dolní končetiny jsou těžko pohyblivé, necítím plosky nohou. Často mám závratě, zakopávám a padám na zem. Sama chodím po bytě pouze s chodítkem a v předklonu. Musím se držet předloktím příruček. Při vstávání mi pomůže asistentka.
Potřebuji pomoc do vany. Asistentka mne přidrží, ale nemám stabilní motoriku. Pomůže mi namydlit, utřít, obléct inkontinentní kalhotky, natřít krémem. Inkontinentní kalhotky mi většinou nestačí, musím si je dokupovat, což jsou pro mne další výdaje. Začaly se mi třást prsty na rukou, neurolog má podezření na Parkinsonovu nemoc. Jelikož nemám sílu v rukou a prstech, asistentka mi připraví snídaně. Oběd si objednávám, asistentka mi jídlo ohřeje a připraví ke snědku. Musím mít \“bryndák\“, jelikož mi padá jídlo z pusy nebo z rukou. Asi 1/2 roku sleduji, že mám poruchu krátkodobé paměti. Takže je pode mnou podepsáno. Jsem dost unavená, po obědě si jdu lehnout a spím asi 2-3 hodiny.
Ven bez cizí pomoci nemohu, jelikož jsou tam 3 schody, které jsou bez zábradlí. Na jaře si musím nechat udělat zábradlí, abych mohla s asistencí ven.
Jinak jsem odkázaná na internet, nebo na telefonický kontakt s kamarádkami. V mém věku mi zbyly jen 3. Na zahrádku jsem si koupila truhlíky na vysokých nohách a s asistentkou jsme tam zasadily rajčata a kytky. Mám tam stolek a židle na kafe a popovídání s kamarádkami asistentkami. Za pomoci kamarádek jsem se dříve dokázala dopravit do divadla.
Mám štěstí, že si dokáži obstarat nákup přes internet, přivezou ho až do bytu, ale je to nákladnější, než kdybych si potraviny kupovala v místním supermarketu. Nákup mi uloží asistentka.
Bydlím sama, dcera s rodinou v Praze. Chci zůstat v bytě, pokud to půjde. Toto prostředí znám, mám tady kamarádky, kolegové se mi také snaží zlepšit život. Dcera s dětmi jezdí jednou za 14 dní na víkend celá rodina. Hlavně se potěším s vnoučaty. Abych mohla být v bytě sama, potřebuji k tomu řadu asistenčních služeb!!! Tato služba mě stojí cca 5 tisíc měsíčně, dále mám obrovské náklady na léky, platím si tísňové tlačítko u Život 90. To mi několikrát zachránilo život, když jsem nebyla po pádu v bytě sama schopna vstát.
Já byla tak vitální osobnost a pořád někomu pomáhala, ale tato bezmoc je horší než koronavirus.
Jak se má Eva
Za pomoci mých skvělých asistentek jsme dnes vyráběly podzimní dekoraci. Tvořily jsme ji s nadšením a pro radost. Už se těším na barevný podzim.
Jsem velice vděčná, že díky vaším příspěvkům si mohu dovolit asistenční péči a zůstat tak nadále ve svém domácím prostředí.
Do úterý pršelo, ve středu už ne.Hned jsme to využily a vyrazily s moji báječnou asistentkou Vendulou do města na trh a koupily meruňky, blumy, borůvky,rybíz, fazole, hrášek. Jely jsme s MHD a pak invalidním vozíkem po Třídě míru.Náš malý výlet jsme zakončily v kavárně Dobrá káva a daly si do nosu kávu a tonic. Byl to pěkný výlet. Následující den opět pršelo, tak mám radost, že se nám podařilo využít po dlouhé době slunečného dne k přijemné procházce.
Dobrý den, kromě nepřijemných klimatických výkyvů,,které jsem velice těžko snášela.Výrazné bolesti a otoky bérců obou DK, kde jsem skoro ani nemohla chodit,. a neseriozního a ,arogantnméího chování neurologa, který mi předepsal zcela nevhodné chodítko!Nevím co s ním budu dělat???????se na mne usmálo štěstí a radost a úsměv na tváři. Naše vnoučata absolvovali konec školního roku s vynikajícím vysvědčením .Samé jedničky. Jeník 6 třída a Natálka 8 třída.Samozřejmě jsme to s rodiči jeli náležitě oslavit do místní cukrárny se zmrzlinovým pohárem.
Mám ráda velice jaro, když už všechno raší ze země a mohu si dopřát to potěšení a dívat se na kytičky a jak vše se dere na povrch. Ačkoli už bylinky a kytky už nemohu skrz zdravotní potíže tak vychutnávat, přece mám radost z nich jak mi asistentky pomáhají. Vesměs jsou to holky vlastnící malé zahrádky, tak rádi pomohou. Letos se obzvlášť povedlo. vyměnily jsme hlínu, dali novou ze zahradnictví a paní ze zahradnictví nám také poradila. Rajčata máme různé druhy,pažitku,šnitlik,hrášek,rozmarýn, mátu,majoránku,Vše uložím do mrazáku na zimu. A kytičky to je jedna radost, Snad budou i třešně.
Vážení,
zdravotně jsem se necítila moc dobře .Musela jsem si navýšit asistenční službu. Ale už je to lepší, tak vám píši.
moje rodina dcera s manželem a 2 vnoučaty tento víkend přijeli už v pátek, tak jsem byla moc ráda. Byli tady až do neděle. Tak jsme si to užili. Mají nějaké aktivity někdy o víkendu. Buď latinsko- americké tance vnučka nebo horolezectví vnouček.
Přivezli kyblík z KFC to já tuze ráda. Samozřejmě že jsme si všichni dali do nosu. A vykládali co bylo ve škole jak maminka s nimi kupovala bačkory do třídy.Já spím s vnoučaty v ložnici a rodiče v obýváku.Já ráda peču ačkoli vše dělám v sedě.Pekla jsem bábovku a švestkový koláč s drobenkou.
Ráno jsme si přispali. Snídali jsme koláče a udělali kakao.Jak je tady víc lidi a myčka jela v jednom kuse.Je to výborná věc. Když jsem sama doma, tak myji jen obden.K obědu dělala dcera kuře na paprice s haluškami a hlávkový salát.Odpoledne šli děti nakoupit k Vietnamcům drobnosti a od cesty nanuk,odpoledne Janík zpravoval ptačí budku už byla celá rozklížená.Odpoledne jsme seděli na zahrádce,Dcera vybírala zbytky rajčat a sebrala opadané listí z třešní. Dostali nějakou plíseň.Zůstali jen kytky a bylinky. Ale ty se ještě drží, mám je na vyvýšeném truhlíku. Na ně dosáhnu. Večer jsme si pouštěli Doba ledová a neděli jsme si opět pospali. Nejraději spí vnučka. Vydrží spát celé dopoledne.Na oběd jsme šli do Čínské restaurace na pečenou kachnu. Tu miluji. Děti na kuře. Po obědě jsme jeli do Apolenky, je to takové dětské centrum pro menší i větší děti. Je tam lanové centrum a jízda na koníčkách.Dali jsme si tam zmrzlinu a Colu a Pavel nealko pivo. Večer jsem ještě zadělala na langoše. Jeli do Prahy kolem 20.00 hod.
Byl to krásny víkend a slunečný a bylo i teplo
Holá