Chci darovat

Eva J., 75 let

Alzheimerova choroba Potřebuje 80 hod./měs. ~ 10 400 Kč

Díky denní péči asistentek nemusím odejít z domova do ústavní péče.

Říjen Chybí 78 hodin
Listopad Chybí 80 hodin
Chybí 158 hodin ~ 20 540 Kč
Celkem již bylo darováno: 260 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh paní Evy

Jmenuji se Eva, moji blízcí mi říkají Evičko. Po celý aktivní pracovní život jsem pracovala jako zubní instrumentářka, vždy jsem se snažila pomáhat lidem a řešit jejich bolesti se zuby tak, aby odcházeli spokojeni a už je nic nebolelo. Když se ale po mé 70tce začaly hlásit moje vlastní bolesti a starosti, najednou jsem zjistila, že na ně sama nestačím. Krom astmatu se objevily kožní problémy, přidaly se i starosti se špatnou chůzí, ale hlavně mi diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Postupně začaly přibývat další léky, ale tím hlavním problémem se brzy stala moje soběstačnost – zkrátka jsem zjistila, že se postupně už bez cizí pomoci neobejdu. Zpočátku se o mě starala rodina, dcera s rodinou a dětmi a také syn, ale oba bydlí jinde než já a jen víkendové návštěvy přestaly stačit.

Díky denní péči asistentek, které mi pomohou vstát z postele, obléknou mě, odvedou na toaletu, umyjí a připraví jídlo i pití a starají se tak o mě od pondělí do neděle, jsem zatím nemusela odejít z domova do ústavní péče. Jen díky jejich pomoci se nezapomenu najíst, napít, odvedou mě k lékaři, zkontrolují léky, vyvenčí pejska, který ve chvílích, kdy asistentky odejdou je mým jediným společníkem.

Dům, ve kterém žiju celý život, není velký, ale má celkem rozlehlou zahradu – tu, kterou jsem ještě se svým manželem zakládala a po jeho smrti se o ní mnoho let starala. Dnes jsem ráda, když mě některá z asistentek právě na zahradu k domu doprovodí a právě tam se cítím klidně a jistě.

Dokonce mi pořídily i invalidní vozík a tak občas zvládnu i delší procházky po vesnici, kde mám do dneška spoustu kamarádů a kamarádek, ale i bývalých pacientů, o které jsem se mnoho let pomáhala starat. Vždy je ráda vidím a potkám, ačkoli už jim dnes nezvládnu odvyprávět příběhy ani zavzpomínat na časy našeho mládí.

Na vesnici žiju celý můj život, rozhodla jsem se v domě zůstat, i když děti odešly a založily si rodiny jinde.

V noci, když asistentky odejdou, většinou klidně usnu, často s pomocí léků a ráno mě opět probudí asistentka, která přijede na další službu.

Neumím si představit, že bych byla jinde než doma, souhlasí se mnou i děti. Ale ani jejich možnosti nejsou nekonečné.

Proto se na Vás obracím s velkou prosbou o podporu na mou péči, tak abych i nadále mohla zůstat doma a radovat se z věcí kolem sebe, které se mi sice mnohdy rozplývají v mlze zapomnění, ale přesto je to můj domov.

Každodenní pomoc nutně potřebuju, jinak bych se zapomněla najíst, napít, dokonce bych i zapomněla jít včas na toaletu, sama bych se neumyla, zapomněla bych si vzít léky.

Vážím si toho, že o mě rodina už několik let pečuje, vážím si jejich obětavosti i to, jak se o mě spolu s asistentkami starají – mám ráda život i svoji rodinu, ale potřebuji pomoc pečovatelek – a na jejich obětavou činnost už nejsou prostředky.

Zdravím všechny, Vaše Eva.

Vzkazy