Chci darovat

Eva J., 75 let

Díky denní péči asistentek nemusím odejít z domova do ústavní péče.

Tomuto klientovi již není možné prostřednictvím nadačního fondu přispívat.Celkem dárci přispěli 11 050 Kč.

Příběh paní Evy

Příběh nám napsal Evičky syn…

Jmenuji se Eva, moji blízcí mi říkají Evičko. Po celý aktivní pracovní život jsem pracovala jako zubní instrumentářka, vždy jsem se snažila pomáhat lidem a řešit jejich bolesti se zuby tak, aby odcházeli spokojeni a už je nic nebolelo. Když se ale po mé 70tce začaly hlásit moje vlastní bolesti a starosti, najednou jsem zjistila, že na ně sama nestačím. Krom astmatu se objevily kožní problémy, přidaly se i starosti se špatnou chůzí, ale hlavně mi diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Postupně začaly přibývat další léky, ale tím hlavním problémem se brzy stala moje soběstačnost – zkrátka jsem zjistila, že se postupně už bez cizí pomoci neobejdu. Zpočátku se o mě starala rodina, dcera s rodinou a dětmi a také syn, ale oba bydlí jinde než já a jen víkendové návštěvy přestaly stačit.

Díky denní péči asistentek, které mi pomohou vstát z postele, obléknou mě, odvedou na toaletu, umyjí a připraví jídlo i pití a starají se tak o mě od pondělí do neděle, jsem zatím nemusela odejít z domova do ústavní péče. Jen díky jejich pomoci se nezapomenu najíst, napít, odvedou mě k lékaři, zkontrolují léky, vyvenčí pejska, který ve chvílích, kdy asistentky odejdou je mým jediným společníkem.

Dům, ve kterém žiju celý život, není velký, ale má celkem rozlehlou zahradu – tu, kterou jsem ještě se svým manželem zakládala a po jeho smrti se o ní mnoho let starala. Dnes jsem ráda, když mě některá z asistentek právě na zahradu k domu doprovodí a právě tam se cítím klidně a jistě.

Dokonce mi pořídily i invalidní vozík a tak občas zvládnu i delší procházky po vesnici, kde mám do dneška spoustu kamarádů a kamarádek, ale i bývalých pacientů, o které jsem se mnoho let pomáhala starat. Vždy je ráda vidím a potkám, ačkoli už jim dnes nezvládnu odvyprávět příběhy ani zavzpomínat na časy našeho mládí.

Na vesnici žiju celý můj život, rozhodla jsem se v domě zůstat, i když děti odešly a založily si rodiny jinde.

V noci, když asistentky odejdou, většinou klidně usnu, často s pomocí léků a ráno mě opět probudí asistentka, která přijede na další službu.

Neumím si představit, že bych byla jinde než doma, souhlasí se mnou i děti. Ale ani jejich možnosti nejsou nekonečné.

Proto se na Vás obracím s velkou prosbou o podporu na mou péči, tak abych i nadále mohla zůstat doma a radovat se z věcí kolem sebe, které se mi sice mnohdy rozplývají v mlze zapomnění, ale přesto je to můj domov.

Každodenní pomoc nutně potřebuju, jinak bych se zapomněla najíst, napít, dokonce bych i zapomněla jít včas na toaletu, sama bych se neumyla, zapomněla bych si vzít léky.

Vážím si toho, že o mě rodina už několik let pečuje, vážím si jejich obětavosti i to, jak se o mě spolu s asistentkami starají – mám ráda život i svoji rodinu, ale potřebuji pomoc pečovatelek – a na jejich obětavou činnost už nejsou prostředky.

Zdravím všechny, Vaše Eva.

Jak se má Eva:

Dobrý den, opět Vás zdraví paní Eva,
během října už nebylo tak pěkně, takže jsme společně se všemi mými asistentkami trávili více času doma. Bohužel mi v posledních týdnech nebylo úplně dobře, objevily se problémy s dýcháním a tak jsem musela v okresní nemocnici podstoupit mnoho vyšetření plic. Cesta do nemocnice je pro mě vždycky velmi obtížná, špatně se mi chodí a všechny schody jsou pro mě velkou zátěží. Čekám teď už jen na výsledky a rozhodnutí paní doktorky, která by ráda mému dýchání pomohla pravidelnými dávkami kyslíku. Vím, že by se mi tak ulevilo.
Zahrada už je pomalu uklizená, listí začalo opadávat, odkvétají poslední kytky – rodina má tak nyní dost práce, aby zahradu a vše kolem domu nachystali na zimu.  Přesto i v říjnu bylo pár dnů, kdy jsme s asistentkami mohli posedět na zahradě, ne už tak dlouho, abych se nenastydla.
A jelikož se už pomalu ale jistě blíží vánoce, začala jsem s mými asistentkami plánovat, jakou radost připravíme pro jednotlivé členy rodiny. Už teď se těším, až se celá rodina opět potká u jednoho stolu, až budeme doma a všichni společně, až přijedou vnučky a budou mi vyprávět svoje pubertální příběhy a všude bude vonět kouzlo vánoc. A těším se, že pro všechny členy rodiny vymyslíme nějaká pěkná překvapení.
Dekuji opět všem za Vaši finanční pomoc, díky ní je pro mě můj život snadnější. Vaše Eva

Dobrý den, zdraví Vás paní Eva,

společně se všemi mými asistentkami jsme se snažili využít krásné zářijové počasí k mnoha procházkám po okolí naší vesnice i u mě doma na zahradě. Mohla jsem se tak radovat z poslední letní výzdoby na zahradě, kterou jsme s manželem před více než 40ti lety společně založili. Procházky po vesnice mě už ale příliš unavují, špatně se mi v poslední době dýchá, proto pro mě rodina zajistila zapůjčení invalidního vozíků a na některá místa tak raději dovezu, respektive mě dovezou.
Radost mi dělá taky můj pejsek, který už sice není nejmladší, ale každou návštěvu vítá s radostí a pro mě je během noci strážcem, který mě hlídá. Pejska jsme nechali v září ostříhat, takže opět vypadá „k světu“ a ačkoli stříhání není jeho oblíbená činnost, vidíme na něm, že se mu ulevilo. V září jsem taky absolvovala návštěvy některých lékařů v rámci povinných a pravidelných prohlídek – i tady mi moje asistentky ochotně pomohly s doprovodem a i na těchto místech se mi invalidní vozík velmi hodil. Blíží se podzim a to bylo vždycky období, které jsem společně s jarem měla během roku nejraději.
Dekuji všem za Vaši finanční pomoc, díky ní je pro mě můj život snadnější. Vaše Eva

Více