Bolestivá artróza uvěznila paní Irenu na invalidní vozík. Sama se už ani nepostaví. I když není soběstačná, nechtěla zemřít v LDN, odkud na vlastní žádost odešla.

„V mém věku a zdravotním stavu vím, že situace je opravdu vážná. Ráda bych čas, který mi ještě zbývá, strávila ve svém bytě. Tady jsem žila se svým mužem, tady jsem byla šťastná“, říká paní Irena.

Vlastní děti nemá. Vzdálení příbuzní žijí mimo město. Bez cizí pomoci nevstane ani z postele.

Všechny volné prostředky ze svého důchodu i sociálních příspěvků věnuje na úhradu asistenční péče. To ale nestačí.

Bez osobní asistence se paní Irena neobejde. Osobní asistenti jí pomáhají s přemisťováním na vozík, nákupy, úklidem a samozřejmě s doprovodem k lékaři. Protože trpí symptomem inkontinence moči, zajišťují i osobní hygienu.

Příspěvky na asistenční péči umožní paní Ireně dožít důstojně doma.