Jonášek je naše sluníčko. Autistický lumpík s nezměrnou energií. Je velmi akční a učenlivý, ale také náročný. Narodil se 13. 11. 2010 a byl zvídavé a uchechtané miminko. Asi v 17 měsících se začal měnit a ze společenského kluka se stal ječící nešťastný tvoreček. Do 3 let se stav mírně srovnal, zkoušeli jsme různé terapie, pomocí son-Rise (program vzdělávání pro děti s autismem) se naučil si hrát. Školka pro autistické děti ho svým stereotypem nebavila a po půl roce jsme docházku ukončili. Jonášek dobře reaguje na nové impulzy. Má však velkou fixaci na nás rodiče a ta se ještě zhoršila poté, co jsme zkusili v 6 letech speciální školu. Trvalo další rok, než se stabilizoval, a nechal mě např. samotnou odejít na toaletu. Pak jsme objevili speciální učení v centru chytrého hraní Rubikon a ABA terapii. Jonáše vše baví, učí se celkem rychle. Bohužel vše, co se týká autismu, jde takzvaně mimo hrazení ze zdravotního pojištění. Jedeme tedy na doraz jak v oblasti financí, tak svých fyzických sil.

Já coby pečující osoba navíc trpím už více než 30 let epilepsií, která nám naši situaci také významně komplikuje. I přes silné stabilizující léky, které užívám, mám z možného ataku strach. Když si asistentka s Jonáškem hraje, já si mohu buď odpočinout či udělat běžný úklid. Snažím se být optimistická. Vidím u syna velké zlepšení v oblasti řeči a komunikace díky metodám ABA. Ale právě kvůli mé nemoci je pro mě péče o syna stále náročnější. Jsem proto velice vděčná, že jsme sehnali k našemu Jonáškovi asistentku, které důvěřuje, a díky jejíž pomoci může zůstat syn v domácí péči.

Chci Jonáška co nejvíce naučit. Má potenciál, to říká i hlavní terapeutka, soustředíme se na rozvíjení řeči a komunikace, protože díky lepšímu dorozumění dochází ke snížení afektů nebo-li vzteků. Dalším cílem je dosáhnout zlepšení v oblasti hygieny a sebeobsluhy.

Nadační příspěvek od Pečovatele nám pomáhá v péči o velmi náročné, přesto nesmírně úžasné dítě, které nám ukázalo svět a život z jiné perspektivy. Jonášek miluje procházky přírodou za doprovodu svého pejska. Jsem vděčná i za takové obyčejné věci jako je klidná podzimní procházka.

Děkujeme.

Monika, maminka Jonáše