Ludmila N., 92 let
Vnučka: „Díky asistenci může žít babička důstojně - v prostředí, které zná.“
Příběh paní Ludmily
Tento příběh píši za babičku, které už zdravotní stav neumožňuje, aby jej napsala sama. Babičce je 85 let a celý život tvrdě pracovala v lese, mnoho let v pekárnách na 12ti hodinové noční směny. Sama se starala o 3 děti, domek a obdělávala políčko za vesnicí, kde bydlela. Později pomáhala s péčí o vnoučata. Na stáří si ji k sobě do bytu vzala moje maminka, která se o babičku starala, ale v současné době maminka pracuje mimo ČR a tak babička žije v bytě sama. Další dvě babiččiny děti mají vleklé zdravotní problémy, které vedly k tomu, že sami potřebují pomoc. Maminka se snaží o babičku starat, jak je to jen možné a především jí pomáhá finančně (hradí veškeré náklady spojené s bydlením apod.) Já, vnučka se o babičku starám hlavně o víkendu, v týdnu chodím do zaměstnání a sama se starám o nezletilou dceru. Chystám babičce léky, přivezu oběd, obstarám nákup, odvezu babičku k lékaři, když je třeba apod.
Bohužel není v mých silách starat se o babičku denně několik hodin, tak jak to její stav vyžaduje, proto jsme se obrátili na společnost Hewer s žádostí o poskytnutí asistenční péče. K babičce chodí denně na 4hodiny pečovatelky a pomáhají babičce. Chodí jí nakupovat jídlo, pomáhají s oblékáním, osobní hygienou, přinesou ze školní jídelny oběd a nachystají jí ho na talíř, provádí běžný úklid domácnosti, připomínají, že je čas si vzít léky, ale hlavně si s babičkou povídají. Babička by bez jejich pomoci byla celé dny doma sama. Již několik let jí její zdravotní stav neumožňuje vycházet z bytu a tak je babička neustále sama a propadá depresím. Jen velmi výjimečně když to její zdravotní stav dovolí a pokud je venku pěkné počasí, tak ji pečovatelky vezmou s pomocí chodítka na lavičku před dům, kde chvilku posedí a pozoruje okolí. Občas se stává, že babička doma upadne a bez cizí pomoci se nezvedne. Její stav se velmi zhoršil a potřebovala by navýšit počet hodin osobní asistence.
Babička v tuto chvíli potřebuje celodenní péči, což není v jejích finančních možnostech, nezbývaly by jí peníze na jídlo a léky. Přála bych si, aby babička mohla dožít ve svém prostředí, které zná, na které je zvyklá a nemusela jít do domova důchodců. Se službami asistentek společnosti Hewer je velmi spokojená, vždy se na ně velmi těší, navázala se dvěma asistentkami vřelý vztah a je vidět, jak je šťastná a usmívá se, když každý den přijdou, může s nimi mluvit a není celé dny zavřená v bytě. Doufám, že se mi podaří zajistit, aby babička, která celý život pomáhala všem lidem kolem sebe, měla klidné stáří a mohla dožít svůj život důstojně.
Zdena – vnučka Ludmily