Darovat na Křídla pomoci

Marie N., 61 let

Schizofrenie, epilepsie Potřebuje 55 hod./měs. ~ 7 150 Kč

„Už se nebojím, že bych musela zpět do ústavu“.

Červenec Chybí 47,3 hodin
Srpen Chybí 55 hodin
Září Chybí 55 hodin
Chybí 157,3 hodin ~ 20 450 Kč
Celkem již bylo darováno: 191 950 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh Marie

Vyrůstala jsem v Nelahozevsi, s rodiči a bratrem. Tatínek byl armádní muzikant a od mala mě vedl k hudbě. Začala jsem hrou na housle, postupně jsem přidala klavír, flétnu, kytaru, baskřídlovku, harmoniku, zkrátka dělala jsem tatínkovi radost a stal se ze mě malý muzikant. Ve škole jsem se dobře učila a už jako malou mě velmi zajímala příroda a mým snem bylo studium zoologie. Ne vše ale bylo zalité sluncem a tak jsem už jako malá poprvé zažila ve škole šikanu, což pokračovalo i na studiu na gymnáziu. A nejen díky tomu jsem si postupně začala všímat, že něco není úplně v pořádku. Se mnou.

Maturitu jsem i přesto, že jsem patřila k nejlepším studentům, už zvládla jen z poloviny a v 19ti letech jsem dospěla k závěru, že jsem nemocná a potřebuji pomoc. Nechala jsem se hospitalizovat v psychiatrické léčebně v Kosmonosech, kde jsem strávila tři velmi dlouhé měsíce.

Do léčebny jsem šla s prosbou o pomoc, bylo mi tenkrát velmi špatně a věděla jsem, že je zle. Místo pomoci se mi dostal tak velký traumatizující zážitek, který ani dnes, po letech, nedokážu slovy popsat. Domů jsem si odnášela kromě následků na celý život i oficiální diagnózu schizofrenie.

Místo mého vysněného studia zoologie tak následovalo několik hospitalizací, postupně jsem byla asi 6x na podobných místech, skončila v invalidním důchodu a vzdala jsem se všech velkých plánů.

Díky mojí babičce, která mě od mala vedla k Bohu, jsem se nikdy nevzdávala a věřila jsem, že můj život i tak má smysl. A nebylo jen zle, měla jsem milující rodinu, i přesto, že tatínkovi jsem nesplnila jeho přání, již jsem díky svojí nemoci nevzala žádný hudební nástroj do rukou, tak jsem ale měla domov, náš malý domek, kde nahoře do dnes mám pokojík, plný knih o přírodě, o zvířatech… A na zahradě jsou zvířata, ptáci, se kterými si povídám a mám k nim moc blízko.

Před deseti lety mi onemocněla moje milovaná maminka. I přestože mi bylo mnohdy opravdu velmi zle a ke schizofrenii se přidaly další onemocnění, věděla jsem, že chci mamince vrátit všechnu tu lásku, kterou mi dala. Společně s bratrem jsme jí splnili přání a starali jsme se o ní až do poslední chvíle doma. Je to rok a půl, co tu maminka není, a já žiju s tatínkem, kterému je krásných 88let. Ale síly ubývají….

Už od doby, kdy maminka odcházela, máme velikou pomoc ve službě osobní asistence. Asistentka k nám dochází každý den, pomáhá úplně všude, kde nám chybí ženská ruka, povídá si se mnou i s tatínkem, chodíme na procházky. Díky ní mám na koho se těšit, vrací k nám domů ženské teplo a útulno a já se nepotácím v kruhu paniky a beznaděje a co je hlavní, už se téměř nebojím, že bych musela zpátky do ústavu….

Děkuji. Ani nevíte jak moc.

Marie

Jak se má Marie

Všechny moc zdravím.

Co je u mě nového? Mám za sebou úspěšnou léčbu rakoviny, alespoň teď se to tak tváří. Byl to pro mě velmi náročný rok, který moje onemocnění dost zhoršil. Nezvládla jsem následnou terapii, každý den jezdit na ozařování prostě moje schizofrenie nezvládla. Ale postupně se to uklidnilo a teď mě jen trápí zhoršená paměť. Vlastně je toho už málo, co zvládnu sama bez opory. Ale o to víc jsem vděčná za společnost asistentek a rodiny. O Vánocích jsem po dlouhé době strávila odpoledne v Praze, kam mě rodina vzala na Staroměstské náměstí a na Pražský hrad. Bylo to moc krásné a přála bych si takové chvíle zažívat častěji. Ráda bych jela například do ZOO nebo do Botanické zahrady, ale uvidím, jestli to můj zdravotní stav vůbec dovolí.

Všechny moc zdravím a děkuji Nadačnímu fondu Pečovatel, že mi umožňuje zůstat žít doma.  Děkuji.

Maruška

Moc zdravím po delší době. Odmlčela jsem se, protože mám za sebou težké období. Podstoupila jsem operaci, protože mi byla diagnostikované onkologické onemocnění a nyní mě ještě čeká léčba. Síly moc nemám, ale naděje na dobré zítřky mě neopouští. Moc všem přeji krásné léto a děkuji za vše.

Maruška s asistentkou Verčou

Ráda bych se s vámi podělila o mojí novou radost, kalimbu. Celý život miluji hudbu a jako malá jsem také hrála na hodně nástrojů. S příchodem mojí schozofrenie jsem ale musela všechny nástroje odložit, nedělalo mi hraní dobře. Kalimba je ale vyjímka. Mám jí chvíli, její zvuk mě uklidňuje a vždycky, když na kalimbu začnu brnkat, přijde i moje kočka Lucinka a lehne si co nejblíž ke mně. Dělá mi to velkou radost.

Mějte se moc hezky, Vaše Marie

Moc všechny zdravím na konci února. Zima už je mi dlouhá a tohle období pro mě nebylo moc hezké. Přidávají se zdravotní problémy, které mě opravdu trápí a psychicky nic moc. Proto každý den, kdy se uděje něco pozitivního, třeba malý výlet, nebo návštěva někoho milého, mě moc povzbudí. Už se moc těším na jaro, už aby tady bylo.

Děkuji všem za velkou podporu, ze srdce Maruška

Přeji všem šťastný Nový rok, zdraví, lásku a klid.

Děkuji všem za velkou pomoc, Nadaci PEČOVATEL za naději, že můžu zůstat žít doma a mým asistentkám z Heweru za krásné dny. Na fotce jsem s asistentkou Veronikou.

Děkuji! Marie

Více

Vzkazy