Marie N., 62 let
„Už se nebojím, že bych musela zpět do ústavu“.
Příběh Marie
Vyrůstala jsem v Nelahozevsi, s rodiči a bratrem. Tatínek mě vedl k hudbě a ve škole jsem se dobře učila a mým velkým snem bylo studium zoologie. Ne vše ale bylo zalité sluncem a tak jsem už jako malá poprvé zažila ve škole šikanu, což pokračovalo i na studiu na gymnáziu. A možná i díky tomu jsem si začala všímat toho, že se mnou něco není úplně v pořádku.
V 19ti letech jsem dospěla k závěru, že jsem nemocná a potřebuji pomoc. Nechala jsem se hospitalizovat v psychiatrické léčebně v Kosmonosech, kde jsem strávila tři velmi dlouhé měsíce.
Do léčebny jsem šla s prosbou o pomoc. Místo pomoci se mi dostal tak velký traumatizující zážitek, který ani dnes, po letech, nedokážu slovy popsat. Domů jsem si odnášela kromě následků na celý život i oficiální diagnózu schizofrenie.
Místo mého vysněného studia zoologie tak následovalo několik hospitalizací, postupně jsem byla asi 6x na podobných místech, skončila v invalidním důchodu a vzdala jsem se všech velkých plánů.
Díky mojí babičce, která mě od mala vedla k Bohu, jsem se nikdy nevzdávala a věřila jsem, že můj život i tak má smysl. Kvůli mé nemoci jsem sice nikdy už nevzala do rukou žádný hudební nástroj ani jsem nemohla studovat, pracovat, nevdala jsem se, měla jsem milující rodiče a malý skromný domov. kde mám pokoj plný knih o přírodě, o zvířatech, terapeutickou kočku Lucinku a na zahradě jsou další zvířata, ptáci, se kterými si povídám a mám k nim moc blízko.
Postupně mi odešli oba rodiče a já zůstala v domě sama, i když nedaleko mě bydlí můj bratr, se kterým máme krásný vztah. K mým nemocem se před dvěma roky přidala rakovina, se kterou jsem navzdory schizofrenii bojovala, podstoupila jsem operaci a léčbu a boj jsem vyhrála.
Už od doby, kdy mi umírali rodiče, mám velikou pomoc ve službě osobní asistence. Asistentky ke mně dochází každý den, pomáhají mi úplně se vším, co díky svým nemocem nezvládám. Povídají si se mnou, chodíme na procházky, jezdí se mnou k lékařům.
Ale hlavně díky nim se mám na koho se těšit, vrátily mi domů ženské teplo a útulno a já se nepotácím v kruhu paniky a beznaděje.
A co je hlavní, už se téměř nebojím, že bych musela zpátky do ústavu.
Děkuji. Ani nevíte jak moc.
Marie
Jak se má Marie
Všechny moc zdravím.
Co je u mě nového? Mám za sebou úspěšnou léčbu rakoviny, alespoň teď se to tak tváří. Byl to pro mě velmi náročný rok, který moje onemocnění dost zhoršil. Nezvládla jsem následnou terapii, každý den jezdit na ozařování prostě moje schizofrenie nezvládla. Ale postupně se to uklidnilo a teď mě jen trápí zhoršená paměť. Vlastně je toho už málo, co zvládnu sama bez opory. Ale o to víc jsem vděčná za společnost asistentek a rodiny. O Vánocích jsem po dlouhé době strávila odpoledne v Praze, kam mě rodina vzala na Staroměstské náměstí a na Pražský hrad. Bylo to moc krásné a přála bych si takové chvíle zažívat častěji. Ráda bych jela například do ZOO nebo do Botanické zahrady, ale uvidím, jestli to můj zdravotní stav vůbec dovolí.
Všechny moc zdravím a děkuji Nadačnímu fondu Pečovatel, že mi umožňuje zůstat žít doma. Děkuji.
Maruška
Moc zdravím po delší době. Odmlčela jsem se, protože mám za sebou težké období. Podstoupila jsem operaci, protože mi byla diagnostikované onkologické onemocnění a nyní mě ještě čeká léčba. Síly moc nemám, ale naděje na dobré zítřky mě neopouští. Moc všem přeji krásné léto a děkuji za vše.
Maruška s asistentkou Verčou
Ráda bych se s vámi podělila o mojí novou radost, kalimbu. Celý život miluji hudbu a jako malá jsem také hrála na hodně nástrojů. S příchodem mojí schozofrenie jsem ale musela všechny nástroje odložit, nedělalo mi hraní dobře. Kalimba je ale vyjímka. Mám jí chvíli, její zvuk mě uklidňuje a vždycky, když na kalimbu začnu brnkat, přijde i moje kočka Lucinka a lehne si co nejblíž ke mně. Dělá mi to velkou radost.
Mějte se moc hezky, Vaše Marie
Moc všechny zdravím na konci února. Zima už je mi dlouhá a tohle období pro mě nebylo moc hezké. Přidávají se zdravotní problémy, které mě opravdu trápí a psychicky nic moc. Proto každý den, kdy se uděje něco pozitivního, třeba malý výlet, nebo návštěva někoho milého, mě moc povzbudí. Už se moc těším na jaro, už aby tady bylo.
Děkuji všem za velkou podporu, ze srdce Maruška
Přeji všem šťastný Nový rok, zdraví, lásku a klid.
Děkuji všem za velkou pomoc, Nadaci PEČOVATEL za naději, že můžu zůstat žít doma a mým asistentkám z Heweru za krásné dny. Na fotce jsem s asistentkou Veronikou.
Děkuji! Marie
