Darovat na Křídla pomoci

Marie N., 60 let

Schizofrenie, epilepsie Potřebuje 55 hod./měs. ~ 7 150 Kč

„Už se nebojím, že bych musela zpět do ústavu“.

Prosinec Chybí 49,9 hodin
Leden Chybí 55 hodin
Únor Chybí 55 hodin
Chybí 159,9 hodin ~ 20 790 Kč
Celkem již bylo darováno: 67 490 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh Marie

Vyrůstala jsem v Nelahozevsi, s rodiči a bratrem. Tatínek byl armádní muzikant a od mala mě vedl k hudbě. Začala jsem hrou na housle, postupně jsem přidala klavír, flétnu, kytaru, baskřídlovku, harmoniku, zkrátka dělala jsem tatínkovi radost a stal se ze mě malý muzikant. Ve škole jsem se dobře učila a už jako malou mě velmi zajímala příroda a mým snem bylo studium zoologie. Ne vše ale bylo zalité sluncem a tak jsem už jako malá poprvé zažila ve škole šikanu, což pokračovalo i na studiu na gymnáziu. A nejen díky tomu jsem si postupně začala všímat, že něco není úplně v pořádku. Se mnou.

Maturitu jsem i přesto, že jsem patřila k nejlepším studentům, už zvládla jen z poloviny a v 19ti letech jsem dospěla k závěru, že jsem nemocná a potřebuji pomoc. Nechala jsem se hospitalizovat v psychiatrické léčebně v Kosmonosech, kde jsem strávila tři velmi dlouhé měsíce.

Do léčebny jsem šla s prosbou o pomoc, bylo mi tenkrát velmi špatně a věděla jsem, že je zle. Místo pomoci se mi dostal tak velký traumatizující zážitek, který ani dnes, po letech, nedokážu slovy popsat. Domů jsem si odnášela kromě následků na celý život i oficiální diagnózu schizofrenie.

Místo mého vysněného studia zoologie tak následovalo několik hospitalizací, postupně jsem byla asi 6x na podobných místech, skončila v invalidním důchodu a vzdala jsem se všech velkých plánů.

Díky mojí babičce, která mě od mala vedla k Bohu, jsem se nikdy nevzdávala a věřila jsem, že můj život i tak má smysl. A nebylo jen zle, měla jsem milující rodinu, i přesto, že tatínkovi jsem nesplnila jeho přání, již jsem díky svojí nemoci nevzala žádný hudební nástroj do rukou, tak jsem ale měla domov, náš malý domek, kde nahoře do dnes mám pokojík, plný knih o přírodě, o zvířatech… A na zahradě jsou zvířata, ptáci, se kterými si povídám a mám k nim moc blízko.

Před deseti lety mi onemocněla moje milovaná maminka. I přestože mi bylo mnohdy opravdu velmi zle a ke schizofrenii se přidaly další onemocnění, věděla jsem, že chci mamince vrátit všechnu tu lásku, kterou mi dala. Společně s bratrem jsme jí splnili přání a starali jsme se o ní až do poslední chvíle doma. Je to rok a půl, co tu maminka není, a já žiju s tatínkem, kterému je krásných 88let. Ale síly ubývají….

Už od doby, kdy maminka odcházela, máme velikou pomoc ve službě osobní asistence. Asistentka k nám dochází každý den, pomáhá úplně všude, kde nám chybí ženská ruka, povídá si se mnou i s tatínkem, chodíme na procházky. Díky ní mám na koho se těšit, vrací k nám domů ženské teplo a útulno a já se nepotácím v kruhu paniky a beznaděje a co je hlavní, už se téměř nebojím, že bych musela zpátky do ústavu….

Děkuji. Ani nevíte jak moc.

Marie

Jak se má Marie

Zdravím všechny moc.

Po delší době se ozývám se zprávami z mého života. Je léto a já se těším ze zahrady a práce na ní, která mi pomáhá nemyslet na ošklivé věci. Mám opravdu skvělé asistentky, bez nich bych si svůj život teď nedokázala představit. Společně jsme i oslavili moje šedesátiny, byla to skromná malá oslava, víc jsem nezvládla v mém stavu. Mám i starosti, zvedli mi zálohy na elektřinu o 100%, s mojí nemocí je to skutečně krutý zásah do mých „jistot“. Projevilo se to zhoršením mého zdravotního stavu, museli mi navýšit léky na zklidnění. Nepřestávám ale i tak věřit, že dožiju ve svém domečku a to díky podpoře Heweru, Pečovatele a vás dárců. Moc jsem vděčná…

S úctou, Marie

Všechny moc s mojí kočičkou Lucinkou zdravíme.

Co je u mě nového? S pomocí asistentek se stěhuji z pokoje, kde jsem žila celý život dolů, kde nejsem zvyklá, ale alespoň trochu ušetřím za topení. Je to pro mě moc náročné a jen těžko si zvykám. Co mi dělá radost, je moje kočička a také to, že každý den za mnou přijde asistentka a nejsem sama.

Všem přeji krásné jaro a velmi děkuji za podporu.

Marie

Hezký den.

Nějakou dobu jsme se s paní Maruškou neozvaly. Bylo to velmi těžké období a stále ještě je. Umřel tatínek, který Marušce moc chybí a je zde velká obava o budoucnost. Maruška teď potřebuje velkou podporu a klid, ubezpečení, že bude moct zůstat žít doma, i když sama. Proto moc děkuje s velkou pokorou Nadačnímu Fondu a všem dárcům, bez této pomoci by to nebylo možné.

Paní Maruška si zvyká na samotu, denně přicházíme my asistentky, věříme, že bude lépe.

Děkujeme!

Maruška a asistentka Veronika

Ráda bych moc poděkovala za možnost stát se klientem Pečovatele, už teď jsem mohla díky tomu navýšit hodiny osobní asistence.

Velmi děkuji, Maruška

Více

Vzkazy