Markéta K., 46 let
„Jsem ráda na světě, ale musím počítat s omezeními.“
Příběh Markéty
Jmenuje se Markéta a je mi 40 let. Ženy mého věku již mají děti, těší se z jejich úspěchů ve škole, žijí aktivní osobní i pracovní život.
Já to mám od dětství jinak. Narodila jsem se s diagnózou dětská mozková obrna, kvadruparetická forma. Co to pro mé fungování znamená? Celoživotní omezení v osobním životě, nemožnost se dostat všude tam, kde se člověk, který není na mechanickém nebo elektrickém vozíku běžně dostane.
Když se musí něco důležitého řešit, je třeba se rychle a jasně vyjádřit, znejistím a chvíli mi trvá, než se koncentruji, pak potřebné sdělím, ale ne každý má tu trpělivost… Dále to znamená, že mi neustále někdo pomáhá.
Bydlím s maminkou, která je permanentně v práci, aby nás uživila. Ale v klasickém zaměstnání, ale je ve službě skoro pořád.
Já si naštěstí řeknu, co potřebuji. Mám díky internetu nějaké virtuální přátele, se kterými se ale fakticky nesetkám. Mám koníčky, ke kterým patří čtení knih o zvířatech, ráda dělám něco rukama, například škrábané obrázky.
Mám sestru a bratra, oba mají rodiny, jsem tedy tetou. Sestra ale bydlí již dlouho v Holandsku a jezdí k nám jen jedenkrát ročně. Také já s maminkou jsme u nich byly. Vše je to ale o možnosti se někam přesunout, počítat s tím, aby vše bylo bezbariérové nebo naplánovat to, abych bariéry mohla překonat. A zase je třeba neustále mít člověka, který mně ochotně posune, přesune, přemístí.
K mému životu patří i zvířata. Opět je to o tom, zda mi má kdo s pejskem (mám fenečku Lindu) pomoci, když ji nebudu moci sama vyvenčit, koupit granule, zajít k veterináři…Máme také andulky, krásně štěbetají, každý den je s nimi veselo a mohu si s nimi i povídat, i když každý mluvíme jiným jazykem. Pokud bych ale neměla maminku, osobní asistentku nebo kamarádku ze sousedství, nemohla bych mít ani ty malé ptáčky pro radost.
Jsem ráda na světě, ale musím počítat s omezeními, které mi nemoc přináší. Mám mnoho hodných lidí kolem sebe, ale musím počítat s tím, že se třeba odstěhují, že je život zavane jinam, že zestárnou a onemocní. Není jejich povinností mi celoživotně pomáhat.
Vím, že si musím život a tím i služby pro sebe z důvodu mého postižení zajišťovat organizačně sama a také samostatná chci být. Jsem ráda, že jsem se dostala do Nadačního fondu Pečovatel, protože vidím na příbězích ostatních klientů, že jste již mnohokrát pomohli a pomáhat s pomáháním umíte.
Markéta
Jak se má Markéta
Hrozně moc Vas zdravím v Pecovateli. Jsem vám dlužná par mesicu zpravicek o sobě. Bohužel nás s mamkou trápily změny zdravotních potíží a nešlo to ani po psychicke stránce. Byla jsem vděčná, hlavně vám za pomoc s placením asistence a všem sponzorům a hodným lidem. Díky všem jsem mohla chodit s asistentka a aspoň na procházky, užít si kolik šlo sluníčka. Taky různá vyšetření a návštěvy lékařů. Maminka je na tom špatně se zadama, kdy má bolesti a tak jsem odkazana hodně na asistenci. Pomáhám ji v domácnosti, sama moc taky nemůžu a není moc času na záliby. Sami víte jaké bylo letos počasí, všelijaké a tak to pro mě bylo těžší, zajistit nákupy apod. Tak vás moc zdravím, moc za všechno děkuji a snad budu ještě být více činná ve svém tvoření a pokusím se odeslat par fotek z posledních dnů z procházky, kdy jsem se snažila a blížící se podzim a nasbirat něco ke tvoření. Hezké dny, omlouvám se minule měsíce a budu se snazit abych se ozvala častěji. Doufám taky že mi to nynější ne moc dobře zdraví dovolí. Mějte se všichni moc hezky, zdravím co nejsrdecneji a příště. Vaše Marketa
Zdravím Vás všechny po kratsi pauze, že zdravotních důvodů. Preju vám všem v Pecovateli hodně zdraví, všem moc děkuji za finanční podporu. Moc děkuji. Nyní začínám trošku něco zkoušet vyrobit. Hrozně moc mi ještě chybí můj pejsek, je mi smutno. Blíží se velikonoce a tak bych chtěla pro vás něco vytvořit. Doufám že mě zdraví nezradi. Těším se na vás a brzy něco napíšu, nebo pošlu fotecku. Moc si vás vážím a jsem ráda, že Vás mám. Děkuji Marketa