Maxík se narodil jako zdravý chlapeček ve 36. týdnu těhotenství, jeho vývoj byl zcela v pořádku, v 9 měsících seděl, v roce začal chodit a používat první slabiky a jednoduchá slova. Vše se obrátilo po jeho nezbytné operaci pupeční a tříselných kýl, kdy ho narkóza nevratně změnila. Max byl dlouho po operaci apatický, neustále křičel a byl nespokojený. Přestal úplně mluvit, jeho chování začalo být úplně jiné, vývoj šel výrazně zpět a další pokroky se zbrzdily.

Max byl dlouho plně na plenkách, nemluvil a jeho chování začalo být trochu jiné, zvláštní. Obrátila jsem se na psycholožku, která mi řekla, že vykazuje znaky autismu. Postupně jsem se o autismu dozvídala více věcí, začali jsme chodit do rané péče, kde nám hodně pomáhali a radili, jak postupovat v jeho výchově, tak aby se co nejvíce rozvíjel, pravidelně jsme dojížděli do 40 km vzdáleného města na speciální logopedii. Nakonec celou složitou situaci odneslo manželství a já jsem jako matka zůstala ze dne na den se dvěma malými dětmi školkového věku bez peněz, práce a bydlení.

S otcem jsme se dlouho soudili o majetek, který otec v těžkých chvílích, kdy jsem nebyla schopna řešit nic jiného než péči o Maxe, přepsal na svoje rodiče, takže jsem zůstala zcela bez prostředků. Je to již pět let, obě děti postupně nastoupily do školy. Maxík udělal velké pokroky, nyní má 8 let, chodí do první třídy na školu pro sluchově postižené, kde se věnují nejen sluchově postiženým dětem, ale také dětem s poruchami sluchového vnímání, kam často patří i děti s autismem.

Jakmile Maxík nastoupil do školy, ihned jsem začala pracovat, protože do té doby to nebylo možné a přivydělávala jsem si překladatelstvím španělštiny ve volných chvílích. Nyní pracuji jako obchodní zástupce, což je časově velmi náročná práce. Maxík je velmi šikovný školák, ale péče o něho samozřejmě stále vyžaduje spoustu času. Byla bych moc ráda, kdybych si mohla mimo běžných výdajů, které jako rodina máme na bydlení, jídlo, speciální pomůcky, atd., dovolit pro Maxíka asistenta, který by ho jednou týdně mohl dovést do kroužku skautu, kam by moc rád chodil a byl by tam s ním. Bohužel pro děti, které potřebují speciální péči neexistuje mnoho kroužků nebo jsou koncipovány tak, aby do nich mohla chodit širší škála dětí s postižením, což skaut např. neumožňuje. Bez asistenta ho do žádného kroužku nevezmou, protože jeho chování není na takové úrovni, aby se mohl samostatně kdekoliv pohybovat. Max rád chodí do přírody a jezdí na výlety. Rád by se v kroužku skautu naučil novým věcem, které ho já jako matka bohužel nezvládnu naučit (rozdělávání ohně, orientace v přírodě, poznávání hornin, atd.)

Občas také potřebuji něco vyřídit pouze s jeho o rok starší dcerou nebo si jen zajít k lékaři nebo na úřad, bohužel nemám pro Maxíka žádné hlídání a jeho 9letá sestra ho zatím ještě sama hlídat nedokáže, takže se často potýkám u lékařů i na úřadech s nepochopením a je velmi nepříjemné vysvětlovat, že opravdu nemám syna kam dát. Asistence by tak pomohla vyřešit i takové situace. Maxíkovi by to také moc pomohlo v socializaci, je dobré, když si zvyká na další lidi kolem sebe a učí se s nimi komunikovat.