Maminka se narodila v roce 1928 jako první dítě do rodiny pražského stavitele. Během krátké doby přibyli ještě tři bratři. Měla pěkné dětství s láskou a péčí obou rodičů. Tatínek byl hodný ale přísný, všechny děti musely vystudovat vysoké školy, aby si zajistily dobrou budoucnost, tatínek věřil ve vzdělání. Poválečné uspořádání v roce 1948 však změnilo vše. Tatínek přišel o firmu a všechno, děti měly potíže s dostudováním, jako děti z nedělnické třídy a špatného původu.

Mladá slečna učitelka dostala umístěnku do zapadlé vesnice, v malé jednotřídce. Z hlavního města, zvyklá kulturně žít a užívat komfortu doby, se ocitla v bytě s nejnutnějším zařízením, bez tekoucí vody a suchým záchodem na dvorku. Byla tam nešťastná a když se objevil mladý, pohledný muž, který se o ní začal ucházet, dlouho to netrvalo a byla svatba. Brzy jsme se narodily hned po sobě my, dvě děti, dcera a syn. Mladá maminka měla stále více nedorozumění a konfliktů se svou tchyní, zkušenou hospodyní a tak se začala odvíjet doba neustálých dohadů, výčitek, hádek a nesouladu jak s tchyní tak, i s manželem. Prostě ti dva se k sobě vůbec nehodili a po celý život se tím trápili. Maminka mnohokrát pomýšlela na rozvod, mnoho nocí proplakala ale nikdy to nakonec neudělala. Nejdřív kvůli nám, dětem, potom když jsme dospěli, už neměla tolik energie řešit svůj život. Několikrát byla v léčení s nervy, další nemoci se přidávaly během času. PO dlouholeté práci jako účetní v JZD, konečně dosáhla důchodového věku. Po velkém duševním boji se rozhodla, že se vrátí do Prahy na důchod. Tak se začala nová etapa jejího života, snad opravdu spokojená. Přes týden si užívala město a na víkend se vracela za manželem na vesnici, aby mu uvařila a vyprala. Ten nejprve nechtěl ani slyšet o tom, že by s ní žil v Praze ale po letech, kdy už byl starý a také nemocný, se nakonec na každou zimu stěhoval k mamince do Prahy a žili tam spolu v nejlepším souladu. Na stará kolena si uvědomili, že potřebují jeden druhého a to trvalo několik let, až do jeho náhlé smrti . Maminku ta událost nesmírně zdrtila, zhroutila se a musela se léčit opět s nervy. Dokonce přišla o vlasy. V té době jsme si, jako její děti, uvědomili, že se musíme o maminku postarat. PO čase jsme zařídili přestěhování do našeho domku, kde má své soukromí a přesto je s námi. Je to již 15 let, co tatínek zemřel ale maminka po něm stále truchlí. Bratr žije s rodinou již mnoho let v cizině, tak veškerá starost leží na mě, její dceři. Před několika lety jsem náhodou zjistila, že maminka si nebere svoje léky, našla jsem několik nevyzvednutých receptů, rok starých a také několik žádanek na vyšetření. Bylo mi to divné, maminka stále vypadala čile ale začala jsem hledat příčinu. Až po delší době jsem se po odborném vyšetření dověděla, že maminka má potvrzenu diagnozu Alzheimerovu nemoc. Potom jsem již viděla některé souvislosti, které jsem dříve nechápala. Jasně jsem si uvědomila: maminka potřebuje trvalou péči, již není mentálně schopná se sama o sebe starat. Nastavila jsem si denní režim, abych zvládla péči o maminku, která nebyla ze začátku tak náročná a mou práci, kterou moc potřebuji a jsem velmi vděčná, že ji mám. Bohužel, zdravotní stav maminky se stále pomalu zhoršuje, nyní již i včetně tělesného a je třeba téměř celodenní přítomnosti u ní. Maminka nemá náhled na svůj stav, má ten dojem, že je zdravá, má se dobře a nic ji nebolí, což je pro ni velmi pozitivní. Není orientovaná v čase, krátkodobá paměť nefunguje. Po dvou letech dennodenní péče jsem proto oslovila organizaci HEWER a nyní již druhým rokem využíváme jejich služeb k tomu, aby maminka mohla být doma, měla potřebnou péči a já jsem si udržela mou práci. Jsem velice vděčná, že mám tuto pomoc a také maminka je velmi spokojená. Osobní asistentky z HEWERU jsou báječné a jsou pro nás jako součást rodiny. Nyní podávám tuto žádost o finanční pomoc, protože je nutné velké rozšíření asistenčních služeb u mé maminky a naše finanční situace již je na pokraji možností dál hradit veškeré výdaje. Věřím, že se opět najde řešení pro mou maminku, aby mohla dožít v milovaném domově.

Blanka Š. dcera