Maminka se narodila roku 1931. Měla velmi těžké dětství. Rodiče se za války rozvedli, její maminka se musela od rodiny odstěhovat, byla deportována do Terezína a do Osvětimi, kde zemřela. Maminčin bratr v osmnácti letech spáchal sebevraždu. V roce 1951 se maminka vdala a s manželem vychovala dvě dcery. Protože byla ženou evangelického faráře, komunistický režim jí neumožnil se uplatnit jako zdravotní sestra, pracovala tedy v kanceláři a v obchodě, aby pomohla finančně zabezpečit rodinu a obě dcery mohly vystudovat alespoň střední školu.

V průběhu let maminka prodělala několik operací: plastiku dělohy, operaci štítné žlázy, totální endoprotézu kyčelního a kolenního kloubu.

V roce 2003 jsem já, její dcera, ovdověla a zůstala s pěti dětmi ve služebním bytě na Vysočině. V roce 2004 jsem přijala nabídku rodičů a přestěhovala se se dvěma syny do jejich domu v Chrudimi. Oba nejmladší synové žijí dosud se mnou ve společné domácnosti a pobírají invalidní důchod z důvodu psychického onemocnění. Tatínek bojoval s těžkou nemocí, které v roce 2012 podlehl. Pečovaly jsme o něho s maminkou společně se zdravotními sestrami, poslední měsíce života strávil v hospicu v Chrudimi.

Přibližně od roku 2014 začaly mamince ubývat síly a já jsem převzala plnou zodpovědnost za domácnost a dům. V lednu 2016 prodělala maminka náročnou operaci prasklého slepého střeva a od té doby potřebuje trvalou péči ve všech oblastech života (jídlo, hygiena, oblékání, léky, prádlo, úklid, nákupy, dovoz a doprovod k lékaři). V březnu 2017 maminka upadla a rozdrtila si levé rameno. Vzhledem k věku a zdravotnímu stavu se úraz léčil konzervativně (bez operace a rehabilitace).

Maminka se léčí s plicní chorobou CHOPN II. – III. stupně, na podzim 2019 byla 2x hospitalizována kvůli dušnosti a v nemocnici byla zjištěna také hiátová hernie a fibrilace síní (Warfarin), na urologii se léčí po zánětu močových cest, na ORL v Pardubicích pro nedoslýchavost (sluchadla, v současnosti pouze nepatrné zbytky sluchu), u očního lékaře – šedý a zelený zákal. Demence se postupně zhoršuje, orientace v čase a krátkodobá paměť je téměř nulová. Zhoršuje se také chůze a vstávání ze sedu. Maminka několik let nevychází z domu, cesty k lékaři a v létě posezení na zahradě je schopná absolvovat pouze s doprovodem.

V prosinci 2020 proběhlo soudní řízení o částečném omezení svéprávnosti maminky, při kterém jsem byla ustanovena maminčinou opatrovnicí. Toto opatření nabylo právní moci v lednu 2021.

Starší dcera žije v Českých Budějovicích a za maminkou přijíždí několikrát za rok na krátkodobé návštěvy.

Já pracuji od roku 2015 na poloviční úvazek v Městské knihovně v Chrudimi. Z finančních důvodů si nemohu dovolit tuto práci opustit. Proto od března 2015 využíváme služeb osobní asistence organizace Hewer (Pardubicko). Pokud budeme moci čerpat finanční prostředky od vaší nadace, požádám organizaci Hewer o navýšení hodin péče osobních asistentek. Získaný čas a finance bych využila na vylepšení prostředí a pohodlí v domácnosti pro maminku a obnovu duševních sil pro sebe.

Jsem vděčná, že maminka může stále žít ve svém domácím prostředí. Osobní asistentky z Heweru jsou úžasné – díky za jejich obětavou práci. Eva S., dcera