Věra D., 60 let
„Po operaci kyčle se ze mě stal ležák.“
Příběh Věrky
Na naše jediné dítě jsme se s manželem moc těšili. Dcera Věruška, se narodila v Příbramské nemocnici. Porod byl komplikovaný, klešťový, byla kříšená. Její vývoj byl zpomalený. Od 8 měsíců vyšetřována pediatrem a neurologem. Nejhorším dnem v našem životě bylo sdělení výsledků a závěru vyšetření: Dětská mozková obrna, menší mentální retardace – trvající těžká spastická kvadruparéza s atetoidními hyperkinesami, těžká spasticída. Nikdy nechodila, byla odkázaná pouze na invalidní vozík. Po určitém čase se přidaly úporné bolesti v tříslech a v levém kyčelním kloubu, díky vadě nosného a pohybového ústrojí. V roce 2017 byla operována, resekce levého kyčelního kloubu. Od té doby je Věrka upoutána jen na lůžko a potřebuje 24hodinovou péči. Po celou dobu jsme se s manželem o Věrušku starali. Léta ubíhala, společně jsme všichni zestárli a tolik potřebná síla nám ubývala. Sama jsem v mezidobí absolvovala operace obou kyčlí a kolene. Bohužel před pěti lety manžel vážně onemocněl a před dvěma lety zemřel. Po jeho smrti jsem na veškerou péči zůstala sama. Vzhledem k závažné situaci a namáhavou manipulací s Věruškou, jsem si poškodila dříve operovaný kyčel a musela jsem na reoperaci. Po dobu operace a mého zotavení, nám pomáhala moje sestra, kterou jsem požádala o pomoc. Po roce sestra odjela domů do zahraničí a na vše jsem v 76 letech zůstala sama. Po operaci a snížené pohyblivosti jsem manipulaci s Věrkou nezvládala a zažádala o pomoc společnost HEWER, z.s. Organizaci, pomáhající lidem v domácím prostředí, poskytující osobní asistenci, registrovanou sociální službu, se kterou jsme velmi spokojeni. S ohledem na finanční možnosti a mému pokročilému věku ( 78 let), byla asistenční pomoc nastavena na 7 hodin denně. Tato asistenční péče je pro nás velmi důležitá, ale zároveň finančně nákladná. Úspory, které jsme měly dochází a mám velké obavy, že budu nucena celou situaci řešit snížením hodin asistenční pomoci a že sama už vše nezvládnu. Pomoc v této životní situaci by nám velmi pomohla a život usnadnila.
Moc děkujeme Věra a Věruška
Jak se má Věra
První únorové dny byly studené, šedivé a bez sluníčka. Takové počasí člověku na náladě příliš nepřidá. O to větší radost jsme s maminkou měly, když se po několika dnech konečně objevily první sluneční paprsky. Hned jsme se cítily o něco lépe a den byl rázem veselejší.
Naše dny jsou ze zdravotních důvodů velmi podobné. Já jsem stále upoutaná na lůžko a maminka se s pomocí chodítka pomalu pohybuje po bytě. Čas nám nejčastěji zpříjemňuje televize a pro mě jsou velkou radostí chvíle, kdy si mohu s asistentkou hrát na tabletu. Právě tyto malé radosti nám pomáhají zpříjemnit běžné dny.
Minulý týden mě ale zaskočila nepříjemná bolest v části zad a druhý den se přidalo i silné pálení. Nakonec se vyklubaly pupínky a ukázalo se, že jde o pásový opar. Dostala jsem léky a asistentky se o mě hezky starají a postižené místo pravidelně ošetřují. Díky jejich péči se vše postupně lepší a dnes už je mi naštěstí mnohem lépe.
V březnu máme s maminkou obě narozeniny, a tak se už teď těšíme na naši malou společnou oslavu. Poprosím známou, aby mi pro maminku koupila hezkou kytičku. Moc bych jí chtěla udělat radost a alespoň malou pozorností jí poděkovat za všechno, co pro mě každý den dělá.
S příchodem jara a slunečných dnů věříme, že nám bude zase o něco lépe. Už teď se těšíme na chvíle, kdy se s asistentkami vydáme alespoň na krátkou vycházku, zastavíme se v cukrárně a budeme moci na chvíli nasát jarní vzduch.
Leden nás letos přivítal chladným počasím, téměř bez sluníčka. Dny byly šedé, krátké a někdy na nás působily až trochu tísnivě. Když se venku neukáže ani kousek slunce, je všechno hned o něco náročnější.
Do toho nás čekaly i povinnosti, které nejsou zrovna příjemné – návštěva zubaře a také maminčina kontrola u lékaře. Takové dny bývají plné napětí a obav, ale jsme rády, že jsme je společně zvládly.
Většinu lednových dní jsem trávila doma. Odpočívala jsem u televize nebo jsem si s pomocí asistentky hrála na tabletu. I když to může znít obyčejně, právě tyto chvíle nám pomáhají udržet si dobrou náladu a přinášejí radost do jinak pochmurných dnů.
Teď už ale netrpělivě vyhlížíme jaro. Těšíme se, až bude lepší počasí, vykoukne sluníčko a my budeme moci s asistentkou zase vyrazit ven na procházku. Každý paprsek světla je pro nás novou energií a nadějí.
Vážení a milí,
v tomto vánočním čase bych vám všem chtěla z celého srdce poděkovat za velkou podporu, pomoc a lidskou blízkost, kterou jsme od vás v průběhu celého roku cítili.
Zvláštní a upřímné poděkování patří Nadačnímu fondu a především asistentkám, které s velkou trpělivostí, empatií a nasazením zajišťují každodenní péči. Vaše práce má obrovský smysl a pro nás znamená mnohem víc, než lze vyjádřit slovy. Moc si všeho, co pro nás děláte, vážíme.
Do nového roku vám všem přejeme především pevné zdraví, štěstí, lásku, klid v srdci a mnoho dobrých lidí kolem sebe. Ať je nadcházející rok naplněn radostí, nadějí a pocitem, že to, co děláte, má skutečný význam.
Poslední období bylo pro nás opravdu velmi náročné. Mnohdy jsme měly pocit, že už nám nezbývá mnoho sil, ale přesto jsme společně s pomocí vše zvládly. V našem bytě probíhala náročná rekonstrukce stoupaček — všude hluk, prach a narušený domov, který je pro nás jistotou a bezpečím. Sotva jsme se s tím vypořádaly, následovala instalace nového stropního zvedáku. I když je pro nás naprosto nezbytný a bez něj si přesuny do koupelny či pokoje neumíme vůbec představit, byla to další velká zátěž na naše už tak unavené síly.
A pak přišlo něco, co jsme opravdu nečekaly. Do našeho domova vstoupila obrovská vlna radosti a lidské podpory. Navštívil nás Nadační fond Pečovatel — konkrétně zpěvák Jan Bendig a paní Saskia Burešová společně s novináři z Blesku. Jejich laskavost, milá slova a pozitivní energie jako by odsunuly všechny těžkosti někam daleko za nás.
Najednou jsme se usmívaly, smály a cítily opravdovou radost — tu, která se v náročných dnech občas ztrácí. Jejich návštěva nás naplnila krásnými emocemi, dodala nám novou sílu a hlavně pocit, že na všechno nejsme samy.
Byl to pro nás nezapomenutelný okamžik, který v našich srdcích zůstane ještě dlouho. Jsme za něj upřímně a z celého srdce vděčné. Všem moc děkujeme Věrka a maminka
Rádi bychom ze srdce poděkovali Nadačnímu fondu a všem asistentkám za jejich ochotu, laskavou pomoc a podporu.
Díky Vám, jsme mohli společně prožít další krásný den, a to vycházkou do parku a návštěvou cukrárny.
Vaše péče, trpělivost a úsměv pro nás znamenají mnoho. Velmi si vážíme všeho, co pro nás všichni děláte.
Moc vám všem děkujeme Věrka