Chci darovat

Jak se má Antonie

Zpět na příběh

Začátkem srpna jsme se s rodiči přesouvali na týden do kempu na Vysočině a cestou jsme měli příležitost zastavit se na Radonickém víceboji pořádaném právě NF Pečovatel. Moc se nám tam líbilo, atosféra byla krásná a uvolněná a já měla bezva tým, který pro mě hodně bojoval a taky vyhrával 🙂 Byla to bezva akce a třeba za rok zase přijedeme 🙂 Děkujeme za příspěvky.

Mám za úkol se více hýbat, tak si sama někdy povozím svůj vozík 🙂 Brzy dostanu nový, ten bude větší a těžší, tak nevím, jestli s novým to budu umět. Prázdniny se nesou ve znamení pozdního vstávání, rychle jsem mu přišla na chuť 🙂 Už jsme se byli koupat, zajezdit na koni i na dlouhém vandru lesem. Moje asistentka ani přes prázdniny nezahálí, děkujeme dárcům za příspěvky.

S teplým počasím přibývá aktivit. Konečně máme možnost naplánovat i výlet nebo návštěvu. Máma s tátou jsou ale hrozní, oni si normálně zapomenou vzít foťák s sebou! Jak mám pak ukazovat, kde všude jsem byla!? Zatím se tedy svěřím s tím, že ještě teď, když se chodí do školy, bývám tak unavená, že odpoledne musím spát. Ale to se nejspíš s prázdninami změní…. Budu trénovat výdrž a to jak svou, tak mých rodičů… Na fotce je vidět, že zkoušíme letos nesekat… Děkujeme všem dárcům za příspěvky, opravdu si toho moc vážíme!

V léčebně jsme pozorovaly čápy a poštolky, abychom po příjezdu domů zas oblékly rukavice… Ale pak skokem přišlo teplo i k nám. Rodiče mají spoustu práce na zahradě, táta musí naštípat pár fůrek dříví, mamka zas opečovat záhony, abych měla v létě co mlsat. A když má moje asistentka volno, musím rodiče kontrolovat sama :-). Takhle si táta poradil, když potřeboval ještě chvíli štípat a musel mě hlídat 🙂

Ještě to není na ven na dlouho… Ještě pořád musím být více v domě… V teple, kde moje věčně studené nožky tolik netrpí. I když jdeme na procházku, balím si nohy do speciálních vyhřívaných bačkůrek. To je panečku v pytli teploučko. A když přijde orkán, nasadím pláštěnku a do vozíku se mi vůbec žádný vichr nedostane 🙂 Doma se snažím nějak zabavit, jde to ztuha; cvičím, nechám se masírovat, nechám se polohovat, dokonce hraju karty!, ale nic z toho nenahradí moji úplně největší zálibu, a tou je sledování pohádek. Rebelka, Jak vycvičit draka, Já padouch, Hotel Transylvánie, Příšerka v Paříži, Princezna ze mlejna, Tajemství staré bambitky, Polární express, Kocour v botách, Na vlásku…… To jsou jen ukázky toho, co miluji. Naopak z Krtečka jsem už vyrostla, ale stále se mi líbí třeba Bob a Bobek. V pohádkách jsem vůbec nevyzpytatelná. Je to ta nejčastější příležitost, kdy použít obrázkovou komunikaci. A zde máme ještě rezervy. Krásné jaro všem! Děkujeme za příspěvky.

Po několika letech je k nám zima zase štědrá; sněhu jak má na horách být, mrazu tak akorát, na vycházce to pěkně křupe… Já si pojedu zimu zpestřit do léčebny, jako každý rok. Děkujeme dárcům za velkorysost, jejich pomoc je pro nás velmi významná.

A je to tu zase…. Jen se člověk ohlédne za létem, už jsou tu svátky vánoční. Stromek teprve budeme zdobit, ale dárky už jsou připravené ve skrýši.  Děkujeme za přízeň, za pomoc a přejeme všem lidem dobré vůle krásné a pohodové svátky a šťastný Nový rok.

Čas letí jako bláznivý….. Je tu zase zima. U nás tedy se vším všudy, se sněhem, mínusovými teplotami a mrznoucími mlhami :-)) Všechny větve i dráty jsou obaleny ledovou krustou a pokorně se pod ní ohýbají… To já si vyjdu ven s bradou vystrčenou vzhůru, protože vím, že jsem venku tak hodinku, víc rozhodně ne! Více času jsem doma a čtu, prohlížím, koukám, směji se, cvičím a zase se směji a tak pořád dokola. Děkujeme dárcům, je to pro nás velká pomoc.

Tak ta mi začíná právě v tomto období, kdy se krátí dny i procházky a já si musím hledat zábavu ve vytápěných prostorech. Takže jezdím po oslavách, navštěvuji obchodní domy atd. Nejčastěji na návštěvách shlédnu pohádku, pak jsem teprve schopná trochu vnímat atmosféru návštěvy. S asistetkou držíme dohled nad rodiči, jestli dobře pracují 🙂 Děkujeme všem dárcům za velmi významnou pomoc.

Dostali jsme příspěvek na vibrační desku, která podporuje prokrvení dolních končetin, tok lymfy, pomáhá bojovat proti osteoporóze… To vše pro Antonii, která má potíže s chůzí, chodí velmi málo a přirozené otřesy do tkání, kostí a kloubů jí chybí..… Musíme ji sice motivovat tabletem s oblíbenými videoklipy :-), ale vydrží ochotně požadovaných deset minut. Jsme za dar vděčni, stejně jako za dary od přispěvatelů na asistenci. Děkujeme!!!

I mně dává horko zabrat, chodím s pravidelností po obědě odpočívat do chladu našeho kamenného domu 🙂 Ale jinak nezahálím, od července dvakrát týdně intenzivně trénuji nové cviky, dostala jsem darem vibrační desku, na které také trénuji, jezdím s mamkou na kole a taky se koupu. Naposledy na výletě v Telči, kde jsem si zkusila i houpačku. Chvíle s asistentkou trávím většinou doma a na vycházkách. Jen díky ní a také dárcům mohou rodiče pečovat o dům a zahradu. Za příspěvky velmi děkujeme.

Do prázdnin jsme skočili po hlavě, užíváme si volna a pozdějšího vstávání 🙂 Počasí nám přálo i na výletě, byli jsme v zoo, zahráli si na dětském hřišti a vykoupali se v jezeře. Toničce se nejvíc líbil kolotoč a koupání.

V těchto krásných dnech se častěji dostanu ven. Na procházky chodím až odpoledne, protože dopoledne jsem ve škole a také si každý den po obědě dopřávám spánek. Nejraději potkávám na procházkách známé z vesnice; jsem moc ráda, když mě pozdraví “Ahoj Toničko, jak se máš?” Já jim sice nedokážu odpovědět, ale moji rodiče umí přečíst, že mě to pokaždé moc potěší. Také mě baví, když mě doprovázejí naši psi. Moc se směji, když spolu na louce dovádějí 🙂 Také už se moc těším na prázdniny.

Velice děkujeme dárcům, je to pro nás významná pomoc.

Nastalo období, kdy mohu trávit většinu času venku. Máme krásnou zahradu, k tomu nádherné počasí, venku mi dělá společnost i moje starší sestra Zuzka. Ohromně se bavím na trampolíně i na procházkách do okolí. Za pohodu vděčím rodičům a asistentce, kteří se u mě střídají. V takových chvílích mě baví svět!!! Děkujeme za příspěvky 🙂

I když nám na Velikonoce často ještě sněží, letos bylo krásně. A tak si i Tonička mohla vyšlápnout po svých. Když pod nohama nic neklouže, šlape se hned lépe. A když k tomu všemu vykoukne sluníčko a zazní ptačí zpěv, je na světě přece krásně! Děkujeme dárcům za příspěvky, které nám umožňují znovu nabrat sílu a energii k péči o Toničku.


V únoru nás pozvali na léčení do Košumberku, kam jezdíme každoročně a moc se nám tam líbí. Letos ale třeskuté mrazy nedovolily Toničce chodit moc dlouho venku. A tak zabalená v několika vrstvách jen krátce kontrolovala známá místa v okolí. Teď už jsme zase doma a trpělivě čekáme na jaro 🙂

Konečně jsme mohli vyzkoušet sáňky, jela máma, jel táta, a samozřejmě pokaždé jela Tonička! Sáňky jely pěkně zostra, dalo práci je ubrzdit. Od února si užíváme mírnější zimu v léčebně, kde Toničku zocelují náročné procedury 🙂

S koncem roku se loučíme se vším starým a očekáváme nové 😊 Tonička našla pod stromečkem mimojiné nové sáňky. Ale všechen sníh stihl odtát, tak se těšíme na nový a hned je půjdem otestovat. Kopec nemusíme hledat daleko, stačí vyjít z branky. Zatím ale chodíme po asfaltu, nedávno jsme si vyšli až do 850 m.n.m.

K nám do hor dorazila zima a já chodím na procházku už jen na necelou hodinku. Ve zbývajícím čase si musím najít nějakou zábavu doma. Miluji dívat se na pohádky v televizi, ale nejde dělat jen to. A tak také poslouchám písničky z rádia, cvičím, navštěvuji prarodiče… Dnes mi přišla chvilku doma zpestřit naše kočička Moly, která smí domů jen na chvilku a tak si to obě užíváme 🙂

Navzdory podzimnímu počasí je Tonička v dobré kondici i náladě. Díky asistenci má neustále někoho u sebe; kdykoli něco potřebuje, je jí okamžitě vyhověno. Velmi děkujeme dárcům, moc si této pomoci vážíme. Na fotografii je Tonička v jednom z posledních teplejších dnů.