Darovat na Křídla pomoci

Antonie D., 14 let

Rettův syndrom Potřebuje 20 hod./měs. ~ 2 600 Kč

„Tonička potřebuje neustálý dohled, asistence je nezbytná.“

Říjen Chybí 20 hodin
Listopad Chybí 20 hodin
Prosinec Chybí 20 hodin
Chybí 60 hodin ~ 7 800 Kč
Celkem již bylo darováno: 80 470 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh Toničky

Jmenuji se Antonie a říkají mi Tonička.

Narodila jsem se jako zdravé miminko v roce 2007. Dnes je mi 10 let a mám od tří let diagnostikován Rettův syndrom. Nemoc jsem měla již při narození, ale neprojevovala se. První příznaky se projevily až v jednom a půl roce. Tato nemoc vznikla mutací genu a je nevyléčitelná.

V jednom a půl roce jsem se přestala zajímat o hry, hračky a přestala jsem s rodiči komunikovat. Uzavřela jsem se do svého světa, kam nelze nikoho vpustit… Tehdy nikdo nevěděl, co mě trápí. Já jsem věděla jen to, že mě neposlouchá moje tělo. Že bych chtěla něco konkrétního udělat nebo povědět, ale nešlo to. Velmi mě to zlobilo. Dnes už vím, že se tehdy můj vývoj obrátil zpět a byl to nezvratný proces. Nešlo mi učit se další nové věci a k tomu jsem zapomněla i to, co jsem zatím dovedla: mluvit, ukazovat, uchopovat, reagovat…

Chodit jsem se naučila ve třech letech díky intenzivní rehabilitaci, kterou provozuji dodnes. K mé nemoci se přidávají další komplikace jako např. skolióza, epilepsie. Je proto nezbytné, abych rehabilitovala neustále. I tak se mi mobilita zhoršuje, chodím jen doma, kde se cítím bezpečně. Všude jinde se pohybuji na mechanickém vozíku.

Můj fyziologický vývoj se jinak nemění, rostu a sílím odpovídajíc věku. Pro moje rodiče je velkou zátěží mě celodenně zvedat z lehu, sedu nebo naopak.

Neumím si o nic říci, neumím si nic podat. Nedojdu si sama pro nic, nemohu si sama sednout na židli, křeslo nebo si lehnout na gauč či do postele. Neumím sama ani vstát z křesla či postele. Neumím naznačit, že potřebuji na záchod. Jsem plně odkázána na pomoc druhých. Když něco potřebuji akutně, křičím. Když jsem spokojená a šťastná, směji se.

Radost mi dělá, když se smím podívat na hezkou pohádku a také když poslouchám příjemnou hudbu. Mám ráda, když se mi zpívá. Jsem ráda, když mohu pobýt ve společnosti dalších lidí, nejčastěji kamarádů mých rodičů a jejich dětí. Jsem velmi společenská a zvídavá.

Snažím se do budoucna ovládat nějaký způsob komunikace jako náhražku řeči, ale je to velmi komplikovaná záležitost. Přesto se nevzdávám a využívám každou příležitost k porozumění nejen mé rodině, ale i okolnímu světu.

Jak se má Antonie

Nenechte se zmást titulkem 🙂 Dostala jsem darem povlak na polštářek do postele. S obrázkem jen pro mě! Ptali se mě, jaké zvířátko mám ráda a to byla moc moc těžká otázka. Protože já mám ráda úplně všechny, které se u domu i v lese mohou vyskytnout. Nedávno jsem viděla na farmě velblouda! Ze všech zvířat vybrat jen jedno na polštář??? To jsem tedy nedokázala… ALE, mám ráda jednu filmovou postavu a ta by mohla zvítězit na celé čáře a možná je to taky trochu zvíře 🙂 Takže jsem vybrala na polštář Shreka a opravdu, ušitý jen pro mě od švadlenky Kačenky dorazil a každé ráno se budím se Shrekem. Nedávno jsem slíbila fotku z mého ježdění na koni, tak dnes svůj slib plním. Koně jsou také moji oblíbení. Dokážu celé dlouhé minuty hledět ve stáji na jejich hlavy. Dokonce jim zkouším strkat prstík do nosu. Ale rychle ucuknu, když mi chce koník ten prst ochutnat! Už se těším, až se zase zlepší počasí a já se opět projedu na koni. Děkujeme za příspěvky, vážíme si vaší velkorysosti.

Nijak se to letos neliší od jiných letních dnů volna. Zatím jsem nebyla na žádném kloudném výletě, jen si opět užívám nádherné výhledy v okolí. Zato ale u nás doma se dveře nezavřou 🙂 Měla jsem tu spoustu milých návštěv a ty, které přivedly i pejska, jsem ocenila nejvíc, protože se musím úplně nejvíc nahlas smát, když spolu ti psi dovádějí… Nevyhnuly se mi bohužel ani záchvaty, to jsem pak několik dní unavená, nic se mi nechce a nic mě nebaví :-/ Teď mě čeká týden v kempu u rybníka. Tam budu mít taky kamarády a vodu a kamarády… Děkujeme za příspěvky.

Rodiče mě zase začali brát do společnosti. Zase jsou mi věci jasné, zase jim rozumím. Ta doba „temna“, kdy jsme na ulici nepotkali žádné kamarády a nejezdili jsme nikam na výlety, mi byla nejasná a hlavně dlouhá. Teď už jsme stihli výlet do kempu, kde to poznávám a mám to tam ráda, setkání s přáteli na venkovní vesnické akci, moc se těším, až mě vezmou na výlet na kole anebo k vodě. Taky jsem oprášila své jezdecké umění, protože koníčky mám ráda a slibuju, že se nechám na koni vyfotit příště 🙂 Děkujeme dárcům za příspěvky, asistence mi bude poskytována i o prázdninách.

Kdyby mě mamka brala na nákupy nebo do centra každý den, vůbec by mě to netěšilo. Ale když mě vezme jednou za čas, dokážu to ocenit a užít si to. Baví mě holubi, co přede mnou utíkají 🙂, lidé, které potkáváme a samozřejmě i nějaká ta dobrota, která z toho kápne…. Děkujeme všem laskavým lidem, kteří i v této době myslí na druhé ❤️

Zase se mi rozbil režim a já jsem z toho úplně celá nesvá. Aspoň cvičení že mi zůstalo. Zdá se ale, že už brzy se do školy vrátím a před letními prázdninami upravím na pár týdnů ještě svůj denní režim. Hlavně jít včas spát a včas vstávat. Taky to znáte? A taky se těším, až zase navštívím dědu. Děkujeme za Vaši podporu.

Více

Vzkazy