Nadační fond Pečovatel

Dnes vás všechny zdravím naposledy. Jak píší v titulku, všechno jednou skončí. A my se teď s Pečovatelem s velkým díky loučíme. Už nějaký čas si říkám, že pomoc kterou od Pečovatele máme už zas tolik nepotřebujeme. Danečkův stav se o hodně zlepšil a péče o něho už není tak náročná. Peníze které jsme od Pečovatele využívali, mohou teď pomáhat někomu potřebnějšímu.
K tomuto kroku , právě v tento čas, nás přiměl odchod naší paní asistentky ze sociálních služeb. Paní asistentka nám zprávu o tom, že musí skončit z rodinných důvodů oznamovala s velkým zármutkem a pláčem. Velice jsme si na sebe zvykli, byla už součástí naší rodiny. Danečkovi i nám byla velikou pomocí, obzvláště v začátcích, kdy jsme se v praxi seznamovali s tím co to autismus vlastně je.
Veliké díky patří paní ředitelce Pečovatele, že jsme mohli být klienty Pečovatele. ,,Bez Vás bychom to paní Moniko nezvládli,,
Děkujeme za Vaše velké a ochotné srdce pomáhat slabým a nemocným. Uvědomujeme si, že to není jednoduchá práce. Né, každý by takovou práci chtěl nebo dokázal s takovým nasazením jako máte vy, dělat. Vážíme si Vaší práce a z celého srdce děkujeme.
Děkujeme i všem, kteří nám posílali peníze na asistenci, vážíme si každé koruny kterou jsme na asistenci získali.
VŠEM OPRAVDU Z CELÉHO SRDCE DĚKUJEME A PŘEJEME POŽEHNÁNÍ V KAŽDÉ OBLASTI ŽIVOTA.

Po delší odmlce opět píši, jak se Daník má. Především děkujeme za veškerou pomoc Pečovateli i všem, kdo nám přispívá na asistenci. Ze srdce si toho vážíme.

• V posledních měsících  Daník byl hodně nemocný. Neustálé rýmy, které se těžko léčili. Daník neumí smrkat a tak u nás běžná rýma trvá i měsíc. Teď z jara to vypadalo, že už bude dobře a všechny respirační onemocnění budou za námi. A ouhej! Pro změnu přišly neštovice, které nás opět uveznily doma. Ještě, tak týden a budeme moci mezi lidi a hlavně do školy. Tento školní rok díky častým nachlazení toho Daník moc do školy nenachodil. Tak doufám, že neštovicemi končí toho období neustálých nemocí.
• Toto nelehké období, co se týče zdraví bylo přeci jen k dobrému.  S Daníkem jsme si hodně četli a ukazovali si obrázky a pojmenovávali je. Daníka to hodně bavilo a dokonce začal i opakovat slova. Minule jsem psala, že opakuje jednoslabičná slova, teď uz se snaží říkat i víceslabičná slova. Dokonce začal používat slova i v komunikaci. Snaží se, říct si o vše co potřebuje. Něco mu nerozumíme, ale většinou se vždycky domluvime. Všichni se doma z tohoto velkého pokroku moc radujeme a věříme, že se řeč a komunikace úplně rozvine.
•  Všem v Pečovateli i všem příznivcům Pečovatele přejeme krásné léto.

• Všem moc děkujeme za velikou podporu, díky které  můžeme vše lépe zvládnout. Danečkova asistentka paní Milá, je pro nás poklad. S Danečkem mají velice dobrý vztah a je tak trochu i členem naši rodiny. Díky finančním příspěvkům vás všech dárců a práci Pečovatele můžeme p. asistentku Mílu využívat 3x v týdnu. Je to pro nás opravdu veliká pomoc.
• Jinak Daneček dělá velké pokroky, stále více se snaží mluvit. Jednoslabičná slova mu jdou už moc dobře. Naučil se i zvuky některých zvířátek. Jsou to pro nás velké pokroky z kterých máme obrovskou radost.

Z Danečka nám roste velký šikovný chlápák.

• Do toho nadcházejícího roku přejeme všem příznivcům Pečovatele hodně sil, optimismu, pohody, zdraví a lásky ❤️

Než napíši, jak se Danečkovi daří, tak bych chtěla všem dárcům a Pečovateli z celého srdce poděkovat. Moc si vážíme celé této služby, se kterou je to pro nás o hodně jednodušší. Vážíme si každého daru a práce celého týmu Pečovatele. V celé práci se odráží velké úsilí sehnat penízky pro asistenci nás všech klientů, ale hlavně velké srdce ochotné pomáhat. Moc, moc, moc děkujeme.

Daneček tento školní rok začal velice dobře o proti jiným začátkům školního roku.

Po každé takové delší přestávce pro něho bylo těžké znova se adaptovat a přizpůsobovat. Tento rok začal opravdu velice dobře. Předchozí roky trvalo třeba i půl roku než se s tím smířil a tak skoro celý čas ve škole prokřičel, aby dal najevo svůj nesouhlas. Teď se celkově hodně zklidnil i když jsou někdy dny, kdy je nadměrně hyperaktivní. A to je potom opravdu k nevydrženi. Právě v tyto dny je pro nás asistence velice důležitá, abychom si mohli fyzicky, ale hlavně psychicky odpočinout. Díky Bohu je těchto těžkých dnů méně a méně.

Věříme, že to bude lepší a lepší. Všem přejeme krásný podzimní čas plný pohody a hlavně zdraví.

Tak a je tu konec prázdnin a já musím napsat, že byli opravdu pohodové. Daneček byl celé prázdniny v pohodě a v klidu. Dokonce překonal strach a začal znovu po dvou letech chodit do bazénu. Většinu prázdnin Daneček trávil na zahradě a u bazénu, pokud nám v tom počasí přálo. Je to opravdu velký pokrok, že jsme ho dostali do bazénu i ven na zahradu. Daneček je totiž nejraději doma ve svém pohodlí a klidu. Dokonce jsme udělali pár výletů do přírody a navštívili i v ZOO ve Dvoře Králové. Výlety a vycházky se Daníkovi moc nelíbili, stále zatím přetrvává, že se nechce moc hýbat a chodit.

,,Konečně je konec školního roku,, to si možná dnes Dáňa řekl. Návrat do školy po lockdownu totiž pro Dáňu nebyl moc vítány. Každý den jsme chodili do školy s křikem, i když třeba jen na cca 4 hodiny denně. V minulém týdnu to dokonce vygradovalo tak, že mi p. učitel půl hodiny po příchodu do školy volal ať si pro Dáňu přijedu. Křičel, bouchal se a všemi možnými způsoby dával najevo, že ve škole nechce být. Tak jsem se otočila a jela zpátky do školy a od té doby Dáňa je doma, tak jsme si udělali prázdniny o týden dříve. Včera jsme si jeli jen pro vysvědčení a hurá zase domů. Dáňa za vysvědčení (které bylo samozřejmě dobré) dostal svůj oblíbený zákusek větrník a byl moc spokojený. Daňovi začali prázdniny a pro mě to znamená dva měsíce nepřetržitého 24 hodinového provozu, co se týče péče. To znamená, že každou asistenční hodinu budu netrpělivě vyhlížet a těšit se na chvilku odpočinku. Moc děkuji všem kteří nám pomáháte asistenční hodiny financovat a naše velké díky patří také i celému týmu Pečovatele. Moc, moc všem z celého srdce děkujeme a přejeme krásné léto.

Než napíšu něco málo o tom jak se Daneček má, tak chci především poděkovat všem dárcům i celému týmu Pečovatele. Z celého srdce děkujeme, že i v této náročné době se najdou lidé, kteří dokáží myslet na druhé 💗

Je to třetí týden co se mohou děti ze speciálních škol vrátit fo lavic. Zdravé děti se nemohou dočkat až zase zasednou do lavic. U Danečka tomu tak nebylo. Do školy se mu vůbec nechtělo. Do školy jsme začali chodit s velkým křikem. Stálé přetrvává, že Dáňa usíná hodně pozdě po půlnoci a ráno je těžké ho dostat s postele. Do školy se nám podaří přijet tak v devět hodin. Okolo jedné hodiny si ho vyzvedávám a hurá zase domů, kde se Daneček cítí nejlépe. Doma cítí svoje bezpečí a jistotu, tak mu je nejlépe. Nechce chodit do obchodů, což tomu rozumím, ale ani ven, třeba byť jen na zahradu u domu. Když jedeme spolu na nákup, tak radši čeká celou dobu v autě. Vydrží čekat klidně i hodinu. Auto je také jeho oblíbený prostor. Vydržel by i cestu kolem světa, pokud bychom po něm nechtěli, aby vystoupit a někam šel 😄

Doufáme, že s přicházejícím sluníčkem se to změní a bude chtít Dáňa strávit více času venku.

Přejeme všem krásný čas a hodně sil a zdraví 🥰

Na začátek chci moc poděkovat všem dárcům i týmu Pečovatel, za velkou pomoc při financování asistence. Bez této pomoci, by to pro nás bylo náročné. Také se opět velmi omlouvám, že nepodávám pravidelné informace. Není pro mě jednoduché si najít chvilku času a sednout si k PC a něco napsat. Většinou mám chvilku času až v noci, po té co Daneček usne. Usíná opravdu velmi pozdě, nejdříve o půlnoci a kolikrát až ve dvě hodiny v noci. V tomto čase, jsem s Danečkem stále doma a musím veškerý čas věnovat jemu.

Daneček je momentálně moc spokojený, protože  se po něm nic moc nechce a může zůstávat doma ve svém pohodlí a bezpečí. Od začátku tohoto roku jsme stále doma buď v izolaci nebo v karanténě, díky tomu že se u nás nebo u Danečka ve škole postupně objevoval covid. Od pondělí to ale začne. Bude to více náročné na vstávání, Daneček byl zvyklý si teď více pospat. Po tu dobu co Daneček nechodil do školy, jsme se snažili dělat nějaké ty úkoly, jako jsou různá grafomotorická cvičení (nic více zatím u nás nepřipadá v úvahu). Distanční výuka online u nás nebyla možná i když ve škole probíhala. Daneček by nevydržel sedět u PC a soustředit se a už vůbec né, odpovídat na nějaké dotazy p. učitelky. Jeho řeč je v takové fázi, že používá buď první slabiku nebo písmenko ze slova, které chce říct. Většinou toho, ale moc říct nepotřebuje. Jeho řeč je omezená jen na jídlo. Pokud ho vyzvu, aby něco zopakoval, tak se snaží to říct, právě jen tou první slabikou nebo písmenkem. Důležité je, že mu rozumíme a že se s ním domluvíme, my  i paní asistentka. Teprve teď v deseti letech se aspoň trošku snaží napodobovat zvuky některých zvířátek. A i to je u něho velký posun. Daneček si rád čmárá do omalovánek, prohlíží knížky a rád skládá puzzle, to je jeho celodenní zábava. Pokud nechci, aby bylo všechno pokreslené nebo puzzle a knížky rozkousané a roztrhané, tak musí být neustále někdo u něho. Daneček nerad chodí ven, vůbec nechce chodit ani na procházky. K tomu ho musíme opravdu nutit, nejraději by se vozil jenom v autě 🙂 Doufám, že s přicházejícím lepším počasím se to změní a bude Daneček rád i venku.

Ještě jednou moc děkujeme všem za veškerou podporu a přejeme krásné jarní dny, plné naděje na lepší časy 🙂

Tak, zas po nějaké odmlce bych ráda napsala jak se Danečkovi daří. Po koronavirové pauze Daneček  nastoupil 1.6. do školy. Nebyl z toho moc nadšený, ale tak nějak to zvládl. Teď už je zase spokojený na maximum, protože mu začali prázdniny. Žádnou dovolenou si s Danečkem zatím nedokážeme představit, takže volný čas budeme trávit spíš doma a občas si to zpestříme nějakými výlety. Tento měsíc nás čeká zaučování nové asistentky, tak se na to těšíme a doufáme, že to bude v pořádku a Daneček si jí oblíbí a ona jeho. Naše stávající p. asistentka je úžasná. Danečka miluje a on jí, ale nemá takovou kapacitu, aby mohla být u nás více hodin. Tak další asistentku velice potřebujeme. Jinak Daneček dělá velké pokroky co se týče komunikace. Během toho času co jsme byli doma při koronavirové situaci, tak  se začal snažit mluvit. Zřejmě mu to doma lépe svědčí 🙂 Tak nějak přestal používat VOKS (obrázky ke komunikaci) a snaží se nám říct co chce. Řekne sice zatím jen první písmeno nebo slabiku ze slova, ale opravdu se snaží. A my se snažíme mu rozumět, celkem nám to už jde a docela dobře se domluvíme. Je vidět, že by mluvit chtěl, ale ještě to úplně nejde. Věříme, že se Daneček rozmluví a vše se tím usnadní, protože komunikace je největším problémem. Tento malý pokrok je pro nás naděje, že vše bude lepší.

Zdravím všechny příznivce Pečovatele a všem děkuji za to, že nám pomáháte v naší nelehké situaci. Bez pomoci vás všech by to nešlo, moc si toho opravdu vážíme.

Vzhledem k celosvětové situaci, jsme pořád doma jako většina dětí. Daníkovi domácí režim moc vyhovuje. Je z části ušetřen povinnosti, tak je spokojený. Doma se spolu učíme a travíme čas opravdu jenom doma. Daník je tak trošku pohodlný a když se po něm nic nechce je prostě spokojený. Nechce chodit ani  na zahradu, to ho musím vždycky přinutit a to se mu nelíbí. S velkým křikem tam chvíli pobudeme a pak hned zase domů.  Jsme teď opravdu izolování bez kontaktu s okolním světem. Tak se trošku obávám jak návrat k běžnému režimu zase zvládneme.

Všem přejeme  pokojný a pohodový čas. Plno sil s nadějí, že bude zase líp.

Po dlouhé odmlce bych chtěla napsat pár řádků o tom, jak se Daneček má a co momentálně prožíváme. Především moc děkujeme za podporu Pečovatele a dárců, kteří přispívají Danečkovi na asistenci. Je to pro nás velká pomoc. Ani už si neumím představit, jak by to bez této pomoci vypadalo, ale asi né moc dobře. Bohužel, ale delší dobu teď nemůžeme využívat všechny hodiny asistence kterou nám Pečovatel nabízí. Sociální služby u kterých asistenci čerpáme nemají dostatek asistentů, kteří chtějí pracovat s autistickými dětmi. Každý se toho bojí. Momentálně k nám jezdí jedná osobní asistentka, paní Míla. Která je zároveň Danečkovi asistentkou pedagoga ve škole.  Osobní asistenci u nás doma má jako vedlejší pracovní činnost, pro kterou se rozhodla na základě naši domluvy ve škole. Jelikož má i rodinu a dvě malé děti, tak nemá tolik času, aby nám mohla vyhovět v plném počtu asistenčních hodin. Ale jsme vděční i za těch pár hodin, co s Danečkem je. Takto nám pomáhá téměř dva roky. Před rokem toto dobou k nám jezdila ještě jedna asistentka, paní Lenka. Ta k nám jezdila od začátku, co jsme se rozhodli využívat sociálních služeb.  Na začátku bylo všechno moc fajn a s Danečkem si rozuměli a všechno fungovalo jak má. Poslední půlrok, ale začala službu odflakovat. Když byla doma s Danečkem sama, tak po našem návratu jsme ji našli sedět u televize nebo háčkovala a Daneček si zřejmě dělal co chtěl. Doma byl nepořádek, rozbitá keramika, roztrhané knihy a jiné škody. Této asistence loni březnu končila pracovní smlouva a z výše uvedených důvodu ji již nebyla obnovena. Nebyli jsme jediní kdo s její službou nebyl spokojený. Zřejmě po letech této práce byla vyhořelá. Což není divu, není to vůbec lehká práce.

Než začnu psát, všem dárcům z celého srdce děkujeme za veškerou finanční podporu a též děkujeme celému týmu Pečovatele. Vaše pomoc je pro nás neocenitelná, velmi si toho vážíme. Protože díky tomu se můžeme v tom náročném tempu všech okolností aspoň nadechnout a načerpat nové síly. Asistence se pro nás tak  stala již nepostradatelnou součástí našeho života. Prázdninový režim byl pro nás náročnější asi tak jako pro všechny, kteří musí celých 24 hodin strávit v koloběhu starostí a péče o naše milované dětičky, které jsou zdravotně či mentálně znevýhodněné. Takže každou naplánovanou asistenci jsem s netrpělivostí vyhlížela, abych si mohla na aspoň na chvíli odpočnout. Přes prázdniny jsme se snažili jezdit co nejvíce do přírody, kde není moc lidí a ruch. Daneček byl spokojený a šťastný, ale ze všeho nejvíc si užíval koupání v bazénu nebo v rybníku. Voda je jeho největší záliba a potěšení.

Všem přejeme ještě krásné chvíle v posledních letních dnech.

Zdravím všechny pracovníky, klienty, dárce a všechny příznivce nadačního fondu Pečovatel. Na začátek chci všem moc poděkovat za finanční podporu, bez které bychom nemohli využívat asistenčních služeb v takovém rozsahu. Je to pro nás velikou pomocí, kterou nebereme jako samozřejmost. Je to veliká pomoc, která nám dává sílu jít dál.

Na začátek bych chtěla moc moc moc poděkovat všem, kteří nám pomáhají jakýmkoli způsobem, ať je to finanční pomoc či veškerá podpora od nadačního fondu Pečovatel a také ta praktická pomoc paní asistentky. A také bych se chtěla omluvit, že nejsem vzorná v pravidelném podávaní reportu z dění kolem Danečka.

Danečkův stav je teď dlouhodobě stabilní, po ustání všech afektivních záchvatů je schopen se posouvat dopředu a učit se novým věcem. Sice to nejde tak rychle jako u zdravých dětí, ale za každý sebemenší pokrok jsme vděční a je to  pro nás motivací jít dál a nevzdávat se a věřit, že bude líp.

Velikým posunem u Danečka teď je, že začal brát do ruky pastelky a čmárat na papír a někdy né jen na papír, ale i na podlahu, skříň či zeď 🙂 Do nedávna neměl o tužky či pastelky vůbec zájem. Jak je všeobecně známo, kreslením či dětinským čmáráním se rozvíjí řečové centrum a samozřejmě nejen tím. Snažíme se rozvíjet i jemnou motoriku, která je v tomto také velice důležitá. Věříme, že se Daneček znovu rozmluví. Od léta chodíme i na logopedii a očekáváme pokroky.

V březnu jsme se konečně dočkali a přivezli nám asistenčního pejska Bilba na kterého jsme čekali cca 1,5 roku než nám ho vycvičí. Po celý týden k nám denně jezdila paní trenérka a učila nás od rána až do večera, jak s Bilbem pracovat. Bylo to pro nás hodně náročné a obzvláště pro Danečka. Nelíbilo se mu, že nemá veškerou naši pozornost, že se věnujeme trenérce a pejskovi více než jemu. Daneček o Bilba nijak extra zájem neprojevoval, dokonce ho to trošku i rozhodilo a začali se objevovat znova v mírnější formě afektivní záchvaty se sebepoškozováním. Pejsek byl na tyto záchvaty trénovaný a měl by Danečka uklidnit. Při prvním menším projevu afektivního záchvatu Bilbo  krásně zareagoval a Danečka velice rychle upokojil. Záchvaty se začali objevovat ale častěji a Bilbo chtěl tolik pomáhat, ale nějak se mu to nedařilo. Začal z toho být zmatený a bezradný, proto jeho reakce začali být neadekvátní. Začal na Danečka štěkat a po sléze ho kousal. Sice to nebylo v agresivitě, ale já jako člověk který nemá se psi zkušenosti, jsem byla hodně vystrašená. Nevěděla jsem koho dřív upokojit, jestli psa nebo Danečka. Nastala situace kdy se pejsek místo asistenčního pomocníka stal být zátěží. Po 14-ti  dnech jsme pejska po domluvě s organizací odvezli zpátky. Daneček se teprve teď po měsíci, znova dostává do klidu, po celém tom 14-ti denní chaosu s pejskem. Bylo to pro nás zklamání, ale zároveň i zkušenost. Zjistili jsme, že pejsek pro Danečka není to co by mu pomohlo. Ač v mnoha případech tito psí asistenti jsou velikými pomocníky pro děti s autismem.

Všem příznivcům Pečovatele a samozřejmě i všem klientům a pracovníkům přejeme krásné jaro 🙂

Na začátek bych chtěla poděkovat všem dárcům za každou korunu, která se připíše Danečkovi na asistenci a také všem členům Pečovatele. Nesmírně si vážíme každého daru a práce, kterou v Pečovateli pro nás děláte. Všem z celého srdce patří velké DÍKY.

Daneček od začátku školního roku dělá velké pokroky. Paní učitelka ho neustále chválí a nepřestává se divit, jak Daneček hezky pracuje a jak je hodný. O proti loňskému školnímu roku, je to opravdu veliká změna. Danečkovi se přestali objevovat afektivní záchvaty, které byly těžké nejen pro Danečka, ale i pro celé jeho okolí. Teď je díky tomu schopen ve škole pracovat, lépe se soustředit a vše zvládat. Tyto záchvaty se objevovali denně a trvali třeba i 3-4 hodiny bez přestání. A to je na autismu to nejhorší, když vidíte své dítě s sebou házet, zoufale křičet, kousat se, bouchat hlavou do zdi nebo do země , bouchat si pěstmi do nosu a jinak si ubližovat. V tu chvíli má to dítě takovou sílu, že ani nejste schopni mu v tom zabránit. Ještě i vy jste potom samá podlitina. Díky BOHU je od toho Daneček úplně svobodný.

Už jenom stačí začít mluvit a komunikovat, rozvinout mysl a intelekt, nápodobu, představivost, předvídavost a zázrak je hotový.

Daneček si na prázdninový režim zvykl velice dobře a škola mu rozhodně nechybí. V těchto parných dnech je Daneček přes den bez zájmu cokoli dělat a nechce ani vylézat z domu. Ale za to večer, když se ochladí nabírá síly a začíná být aktivní až do půl noci. Vedra snáší těžce, ale statečně. Jediné co ho přiměje jít ven, je bazén. Tam si to opravdu užívá.

Naše paní asistentka si potřebuje vybrat dovolenou a také si určitě i odpočnout a načerpat nové síly jako každý z nás. Chvíli to vypadalo, že přes léto budeme s minimální asistencí. Nakonec to, ale dobře dopadlo . Po dohodě s organizací Hewer u které čerpáme osobní asistenci se paní asistentka pedagoga, která s Danečkem pracuje ve škole nechala u nich na léto zaměstnat a díky tomu můžeme asistenci využívat i přes celé léto v plné míře. Je to pro nás úplně to nejlepší řešení, protože Daneček je na svoji paní asistentku ze školy zvyklý a moc dobře si spolu rozumí. Jsme tomu velice rádi, protože bez asistence bychom 24 hodinovou denní péči zvládali dost obtížně. Přicházela by nervozita, únava a vyčerpaní. Toto vše by se tak velice rychle projevilo na stavu Danečka. Daneček by ztratil svůj klid a afektivní záchvaty by byly opět na denním pořádku. Nedokázali bychom mu zabezpečit pohodu a pokoj, protože bychom to sami neměli. Toto už máme vyzkoušené a opravdu to funguje. Když jsme v pohodě my rodiče, tak je v pohodě i Daneček.

Tímto také chceme moc poděkovat nadaci Pečovatel a všem dárcům, že nám na asistenci pro Danečka přispívají. Nebereme to jako samozřejmost, ale moc si toho vážíme a ceníme si toho. Také na tom zároveň vidíme, že jsou pořád kolem nás lidé, kteří mají ochotné srdce pomoci druhému a to je v dnešní době opravdu vzácnost. VŠEM PATŘÍ OD NÁS VELIKÉ DÍKY.

Daneček konec školního roku zvládl moc dobře. Nakonec všechny afektivní záchvaty, které se nejvíc objevovali při docházení do školy, přestali a Daneček všechny aktivity ve škole zvládl s úsměvem. Teď nás čekají dva měsíce, které budeme trávit doma a určitě i občas vyjedeme na nějaký výlet. První prázdninový výlet, máme za sebou. Naše celá pětičlenná rodina si vyjela na zámek do Častolovic, kde je krásná mini ZOO a obora se zvířátky. Daneček byl moc spokojený, že má celou rodinu při sobě a z kontaktu se zvířátky byl také moc nadšený. Je to u něho veliký posun, že na zvířátka reagoval a zajímali ho. Všichni jsme z toho měli velikou radost a těšíme se tak na další pokroky.

,, Chtěla bych moc poděkovat všem dárcům za dary, kterých si nesmírně vážíme. Díky ním můžeme využívat asistenci a tak čerpat nové síly a všichni  žít tak trochu normální život. Z celého srdce všem moc děkujeme.,,

Od té doby co využíváme asistenci, tak se Danečkovi daří o hodně lépe. Hlavně díky tomu, že mi jako rodiče v čase asistence můžeme načerpat nové síly a vše lépe zvládat. A to je opravdu hodně znát na Danečkově náladě. Celkově se afektivní záchvaty zlepšily i když teď ke konci roku je Daneček z chození do školy (přípravný ročník) unavený a nechce se mu tam. Tak každý den ho tyto záchvaty zase přepadávají. Takže docházku do školy jsme  trošku  zkrátily po domluvě s paní učitelkou a určitě se to zase zlepší. Velkou událostí pro nás je, že se pro Danečka cvičí asistenční pejsek Bilbo, který mu bude nejen při afektivních záchvatem velkým pomocníkem.