Chci darovat

Jak se má Helena

Zpět na příběh

Maminka oslavila 85. narozeniny.

Paní Helenka Vám moc děkuje za trička, která jste vybrali na bazaru, předala jsem jí je na službě a všechny se jí líbí a oblékne  je. Pani Helenka se vrátila z odlehčovacího centra. Byla tam spokojená, pořádali pro  klienty různé zábavné programy.  Byla to pro ni změna, ale už je ráda doma, může si dělat svůj denní program podle sebe a hlavně chodit cukrárny.

Pani Helenka by se chtěla znovu podívat na děti z 5.a ze školy v Nebušicích, navrhuji termin na pondělí 25.3.2019, pokud to bude možné domluvit s pani učitelkou, když by to nevyšlo, tak se pak domluvíme na duben nebo květen.

Pani Helenka Vás pozdravuje a všechny děti z 5.a s pani učitelkou a  moc se na ně těší a já též posílám pozdrav. Mějte se hezký  pani Helenka a asistentka Květa

Maminka děkuje za milé vánoční dárky od Nadačního fondu Pečovatel,  které ji před Vánoci příjemně překvapily. Štědrý den strávila v kruhu rodinném a najedla se do sytosti svých milovaných vanilkových rohlíčků. Přejeme všem dárcům i nadaci krásný a pohodový nový rok.

Paní asistentka Květa napsala pár řádků o tom, co dělají s maminkou.

Paní Helenka se má dobře a většinou je v pohodě. Pravidelně chodíme ven na nákupy, ráda chodí do cukrárny pro zákusky a vanilkové rohlíčky. Také pravidelně sází sportku. Často se zastavíme v antikvariátu, kde si prohlíží knížky. Občas si nějakou koupí, většinou jsou jen za 1 korunu. Pak si je čte u večeře. Když bylo hezky, chodily jsme nakrmit labutě a kachny na Náplavku. Koncem října jsme jely s Helenkou do Kolumbária na Vinohrady. Má tam urny rodičů. Dala jim tam kytičku a věneček. Občas paní Helence není dobře, je unavená, tak si lehne a odpočívá.

Paní Helenka moc vzpomíná na děti z 5.A  ze školy v  Nebušicích. Byly jsme se za nimi podívat v úterý 9. října. Děti paní Helence zazpívaly hezké písničky a vyprávěly jí, kde byly s rodiči na dovolené a jak se tam měly dobře. Paní Helenka jim také zpívala a  přečetla básničky, které sama složila. Posílá dětem moc pozdravů a děkuje jim za finanční příspěvky, aby se o ni mohli asistenti starat při její nemoci.

Já se připojuji a děkuji všem přispěvatelům, jejichž zásluhou si můžeme dovolit více asistenčních hodin.

 

 

Poslední dobou je maminka vcelku spokojená. Dělá to, co vždy dělala, trochu čte, chodí s asistenty na procházky a na nákupy, trochu sleduje zprávy v televizi. Hrané filmy ji už moc nezajímají. Ráno se jí většinou nechce vstávat, což by nevadilo, kdyby nemusela brát prášky. Občas to dá práci, abychom se se všemi léky, které bere, do jednoho dne vešly. Večer se jí zase nechce spát a my pečující máme co dělat, abychom neusnuli dřív než ona. To ovšem nesmíme, protože by nám taky mohla usnout někde jinde než v posteli. A hlavně stále píše básničky. Protože prý slíbila básničku o ponožkách svým malým kamarádům ze školy v Nebušicích, tady je, snad se děti podívají.

Když jdou na výlet ponožky,

je to vždy sláva velká,

zvláště, když si je oblékne na nožky

i paní učitelka.

Když se děti rozběhnou po louce i v lese,

široko daleko jejich křik lesem se nese.

 

A ještě jedna:

Máme doma vorvaně,

koupeme ho ve vaně.

Babička ho nemá ráda,

že jí nechce umýt záda.

 

Přejeme všem krásné léto, dětem hezké prázdniny. Těšíme se po prázdninách na shledanou.

 

Díky nadačnímu příspěvku může být maminka nadále doma. Jinak by již v této fázi onemocnění byla nutná ústavní péče, nebo by někdo z rodiny musel zcela zanechat práce a pečovat o maminku na plný (24hodinový) úvazek. Znamenalo by to také vzdát se úplně osobního života, a to by neprospělo pečujícím, ale v důsledku ani mamince, protože vyčerpaný a nespokojený pečující nemůže pečovat dobře. V tom nadační příspěvek velmi pomáhá.

Protože se už mamince přece jen chodí hůř, pořídili jsme chodítko. Moc si ho pochvaluje, cítí se s ním jistější a tolik nepadá.  Počasí teď není nejlepší, ale ven s asistentkami stále chodí. V blízké cukrárně se už objevily vanilkové rohlíčky, které miluje a mohla by je jíst celý rok, nejen o Vánocích. Domácí ještě upečené nemáme, takže trasa procházek je jasná.  Ale ani na vltavské kachny nezapomíná a pilně jim nosí staré pečivo. Kdysi ho s jednou asistentkou házela tak náruživě, že jí málem spadla do vody hůl, jen tak tak ji pohotová asistentka v poslední chvíli zachytila. Maminka se stále zajímá i o veřejné dění, takže byla samozřejmě volit jako pokaždé.  Doma stále spisuje básničky, snaží se i na psacím stroji, který dostala od dětí z Nebušic. Děkujeme všem, kdo mamince přispěli na péči.

Ale vlastně ještě před létem. Maminka se dostala do televize. Její příběh přijela natočit televize Barrandov. Navázala také pěkný vztah se třídou 3.A (od zítřka už 4.A) ZŠ v Nebušicích. Děti se zavázaly přispívat jí na péči, a za to jim moc děkujeme. A děkujeme také za krásné obrázky, které jí nakreslily, za bazar v Nebušicích, na který ji pozvaly, a hlavně za psací stroj. Zpočátku s ním měla maminka trošičku problémy, ale teď už píše jak divá, a tak se snad děti brzy dočkají dopisu napsaného přímo na něm. Zatím napsala jen jeden rukou. A přestože všichni parkinsonici mají se psaním problémy, ten její se podle mě docela vydařil. Ale na stroji bude určitě ještě lepší. V létě se pak už nic mimořádného nedělo. Jen procházky s rodinou a asistentkami, občas návštěvy vnuček a pravnučky, jinak celkem pravidelný režim, který je pro parkinsoniky také důležitý. Moc děkujeme všem, kdo nám přispěli.

Maminka děkuje všem dárcům za příspěvky. A taky za krásné obrázky od dětí. Už to vypadalo, že bude pěkně a maminka bude moct chodit víc ven, ale ještě si bude muset počkat. Zatím obejdou s asistentkami jen přilehlé ulice, občas něco nakoupí, jindy nahází staré pečivo kachnám a labutím na Vltavě. Delší vycházky, na příklad na Vyšehrad, zase podnikne, až bude tepleji. Když je jí lépe, někdy dojde pěšky až nahoru. Samozřejmě s pomocí. Objevili jsme také nějaké staré rodinné písemnosti a maminka si v nich s oblibou čte. Vzpomíná přitom na mládí. Moc ráda si prohlíží i rodinné fotografie, hlavně ty z jejího dětství, které prožila částečně v Praze a částečně v Táboře. Na Tábor vzpomíná moc ráda. Na zahradu u řeky Lužnice i na plavání na Jordáně. Často nám o tom vypráví. Jinak se jí daří celkem dobře, z čehož máme všichni radost.

Velké mrazy maminka zvládla dobře, jen při náledí musela procházky omezit. Ale s asistenkami Heweru se ani doma nenudila, a když bylo sucho, zašly občas nakrmit vodní ptactvo na Vltavě nebo na oblíbené nákupy. Teď se už zase těší na jaro a na delší vycházky.

V babím létě si maminka užívala hezkého počasí. Hodně chodí s asistentkami krmit labutě k Vltavě. Je fajn, že není celé dny zavřená doma. Díky asistenci může chodit ven mnohem častěji, než by se dostala s námi. A stále ji neopustila touha psát krátké básničky. Třeba o své nemoci.

Byl jeden dědeček s Parkinsonem,

ten udivoval všechny kolem.

V zimě jel na běžky, v létě chodil pěšky,

na všechny volal „honem, honem!“

V posledních dnech maminka vlivem nestálého počasí trochu víc padá (pády jsou jedním z projevů Parkinsonovy choroby), naštěstí je ale šikovná, a tak si zatím neublížila. Minulý týden jsme spolu byly na delší procházce kolem Vltavy v Podolí a viděly jsme mimo jiné nutrií rodinku. Přece jen to ale s chůzí není tak slavné jako dřív. Myslela jsem, že dojdeme pěšky až domů, ale raději jsme pak ty dvě stanice popojely tramvají. I tak je to slušný výkon, když vezmu v úvahu, jak dlouho už maminku Parkinson trápí.

Mamince se daří dobře, v pěkných letních dnech chodí s asistentkami krmit labutě na Náplavku nebo na procházky po okolí. To nám velmi pomáhá, protože sami bychom to nezvládli tak často. I lékaři na dnešní kontrole konstatovali, že maminčin stav je velmi uspokojivý.