Chci darovat

Helena J., 84 let

Parkinsonova choroba Potřebuje 70 hod./měs. ~ 9 100 Kč

Dcera: „Nemoc maminky se zhoršuje a potřebuje nepřetržitou péči.“

Březen Chybí 59,5 hodin
Duben Chybí 70 hodin
Chybí 129,5 hodin ~ 16 830 Kč
Celkem již bylo darováno: 322 180 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh paní Heleny

Parkinsonova choroba znehybněla paní Helenu natolik, že už se bez cizí pomoc neobejde ve dne ani v noci. S těžkým srdcem proto opustila svůj milovaný Liberec a přestěhovala se ke své rodině do Prahy.

„Kdybych ztratila zaměstnání, nedovedu si představit, co by s námi i s maminkou bylo“ říká dcera paní Heleny.

Je odkázaná na stálou asistenční péči. Pomoc s hygienou, jídlem a doprovodem na toaletu je nezbytná. Psychicky paní Helenu drží nad vodou pravidelné procházky, na které se vždy moc těší.

Rodinné úspory, penze ani sociální příspěvek na uhrazení asistenční služby zdaleka nestačí. Bez nadačních příspěvků by nemohla v klidu dožít u své rodiny.

Jak se má Helena:

Maminka děkuje za milé vánoční dárky od Nadačního fondu Pečovatel,  které ji před Vánoci příjemně překvapily. Štědrý den strávila v kruhu rodinném a najedla se do sytosti svých milovaných vanilkových rohlíčků. Přejeme všem dárcům i nadaci krásný a pohodový nový rok.

Paní asistentka Květa napsala pár řádků o tom, co dělají s maminkou.

Paní Helenka se má dobře a většinou je v pohodě. Pravidelně chodíme ven na nákupy, ráda chodí do cukrárny pro zákusky a vanilkové rohlíčky. Také pravidelně sází sportku. Často se zastavíme v antikvariátu, kde si prohlíží knížky. Občas si nějakou koupí, většinou jsou jen za 1 korunu. Pak si je čte u večeře. Když bylo hezky, chodily jsme nakrmit labutě a kachny na Náplavku. Koncem října jsme jely s Helenkou do Kolumbária na Vinohrady. Má tam urny rodičů. Dala jim tam kytičku a věneček. Občas paní Helence není dobře, je unavená, tak si lehne a odpočívá.

Paní Helenka moc vzpomíná na děti z 5.A  ze školy v  Nebušicích. Byly jsme se za nimi podívat v úterý 9. října. Děti paní Helence zazpívaly hezké písničky a vyprávěly jí, kde byly s rodiči na dovolené a jak se tam měly dobře. Paní Helenka jim také zpívala a  přečetla básničky, které sama složila. Posílá dětem moc pozdravů a děkuje jim za finanční příspěvky, aby se o ni mohli asistenti starat při její nemoci.

Já se připojuji a děkuji všem přispěvatelům, jejichž zásluhou si můžeme dovolit více asistenčních hodin.

 

 

Poslední dobou je maminka vcelku spokojená. Dělá to, co vždy dělala, trochu čte, chodí s asistenty na procházky a na nákupy, trochu sleduje zprávy v televizi. Hrané filmy ji už moc nezajímají. Ráno se jí většinou nechce vstávat, což by nevadilo, kdyby nemusela brát prášky. Občas to dá práci, abychom se se všemi léky, které bere, do jednoho dne vešly. Večer se jí zase nechce spát a my pečující máme co dělat, abychom neusnuli dřív než ona. To ovšem nesmíme, protože by nám taky mohla usnout někde jinde než v posteli. A hlavně stále píše básničky. Protože prý slíbila básničku o ponožkách svým malým kamarádům ze školy v Nebušicích, tady je, snad se děti podívají.

Když jdou na výlet ponožky,

je to vždy sláva velká,

zvláště, když si je oblékne na nožky

i paní učitelka.

Když se děti rozběhnou po louce i v lese,

široko daleko jejich křik lesem se nese.

 

A ještě jedna:

Máme doma vorvaně,

koupeme ho ve vaně.

Babička ho nemá ráda,

že jí nechce umýt záda.

 

Přejeme všem krásné léto, dětem hezké prázdniny. Těšíme se po prázdninách na shledanou.

 

Díky nadačnímu příspěvku může být maminka nadále doma. Jinak by již v této fázi onemocnění byla nutná ústavní péče, nebo by někdo z rodiny musel zcela zanechat práce a pečovat o maminku na plný (24hodinový) úvazek. Znamenalo by to také vzdát se úplně osobního života, a to by neprospělo pečujícím, ale v důsledku ani mamince, protože vyčerpaný a nespokojený pečující nemůže pečovat dobře. V tom nadační příspěvek velmi pomáhá.

Protože se už mamince přece jen chodí hůř, pořídili jsme chodítko. Moc si ho pochvaluje, cítí se s ním jistější a tolik nepadá.  Počasí teď není nejlepší, ale ven s asistentkami stále chodí. V blízké cukrárně se už objevily vanilkové rohlíčky, které miluje a mohla by je jíst celý rok, nejen o Vánocích. Domácí ještě upečené nemáme, takže trasa procházek je jasná.  Ale ani na vltavské kachny nezapomíná a pilně jim nosí staré pečivo. Kdysi ho s jednou asistentkou házela tak náruživě, že jí málem spadla do vody hůl, jen tak tak ji pohotová asistentka v poslední chvíli zachytila. Maminka se stále zajímá i o veřejné dění, takže byla samozřejmě volit jako pokaždé.  Doma stále spisuje básničky, snaží se i na psacím stroji, který dostala od dětí z Nebušic. Děkujeme všem, kdo mamince přispěli na péči.

Více

Vzkazy