Helena J. - 83 let

Parkinsonova choroba Potřebuje 70 hod./měs. ~ 9100

Dcera: „Nemoc maminky se zhoršuje a potřebuje nepřetržitou péči.“

Chybí 188,8 hodin ~ 24544
Celkem již bylo darováno: 215854 Každých 130 odpovídá 1 hodině péče.

Chci darovat

Příběh paní Heleny

Parkinsonova choroba znehybněla paní Helenu natolik, že už se bez cizí pomoc neobejde ve dne ani v noci. S těžkým srdcem proto opustila svůj milovaný Liberec a přestěhovala se ke své rodině do Prahy.

"Kdybych ztratila zaměstnání, nedovedu si představit, co by s námi i s maminkou bylo" říká dcera paní Heleny.

Je odkázaná na stálou asistenční péči. Pomoc s hygienou, jídlem a doprovodem na toaletu je nezbytná. Psychicky paní Helenu drží nad vodou pravidelné procházky, na které se vždy moc těší.

Rodinné úspory, penze ani sociální příspěvek na uhrazení asistenční služby zdaleka nestačí. Bez nadačních příspěvků by nemohla v klidu dožít u své rodiny.

Jak se má Helena:

Maminka děkuje všem dárcům za příspěvky. A taky za krásné obrázky od dětí. Už to vypadalo, že bude pěkně a maminka bude moct chodit víc ven, ale ještě si bude muset počkat. Zatím obejdou s asistentkami jen přilehlé ulice, občas něco nakoupí, jindy nahází staré pečivo kachnám a labutím na Vltavě. Delší vycházky, na příklad na Vyšehrad, zase podnikne, až bude tepleji. Když je jí lépe, někdy dojde pěšky až nahoru. Samozřejmě s pomocí. Objevili jsme také nějaké staré rodinné písemnosti a maminka si v nich s oblibou čte. Vzpomíná přitom na mládí. Moc ráda si prohlíží i rodinné fotografie, hlavně ty z jejího dětství, které prožila částečně v Praze a částečně v Táboře. Na Tábor vzpomíná moc ráda. Na zahradu u řeky Lužnice i na plavání na Jordáně. Často nám o tom vypráví. Jinak se jí daří celkem dobře, z čehož máme všichni radost.

Velké mrazy maminka zvládla dobře, jen při náledí musela procházky omezit. Ale s asistenkami Heweru se ani doma nenudila, a když bylo sucho, zašly občas nakrmit vodní ptactvo na Vltavě nebo na oblíbené nákupy. Teď se už zase těší na jaro a na delší vycházky.

V babím létě si maminka užívala hezkého počasí. Hodně chodí s asistentkami krmit labutě k Vltavě. Je fajn, že není celé dny zavřená doma. Díky asistenci může chodit ven mnohem častěji, než by se dostala s námi. A stále ji neopustila touha psát krátké básničky. Třeba o své nemoci.

Byl jeden dědeček s Parkinsonem,

ten udivoval všechny kolem.

V zimě jel na běžky, v létě chodil pěšky,

na všechny volal „honem, honem!“

V posledních dnech maminka vlivem nestálého počasí trochu víc padá (pády jsou jedním z projevů Parkinsonovy choroby), naštěstí je ale šikovná, a tak si zatím neublížila. Minulý týden jsme spolu byly na delší procházce kolem Vltavy v Podolí a viděly jsme mimo jiné nutrií rodinku. Přece jen to ale s chůzí není tak slavné jako dřív. Myslela jsem, že dojdeme pěšky až domů, ale raději jsme pak ty dvě stanice popojely tramvají. I tak je to slušný výkon, když vezmu v úvahu, jak dlouho už maminku Parkinson trápí.

Mamince se daří dobře, v pěkných letních dnech chodí s asistentkami krmit labutě na Náplavku nebo na procházky po okolí. To nám velmi pomáhá, protože sami bychom to nezvládli tak často. I lékaři na dnešní kontrole konstatovali, že maminčin stav je velmi uspokojivý.

Vzkazy