Chci darovat

Helena J., 83 let

Parkinsonova choroba Potřebuje 70 hod./měs. ~ 9 100 Kč

Dcera: „Nemoc maminky se zhoršuje a potřebuje nepřetržitou péči.“

Leden Chybí 66,9 hodin
Únor Chybí 70 hodin
Chybí 136,9 hodin ~ 17 800 Kč
Celkem již bylo darováno: 238 900 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh paní Heleny

Parkinsonova choroba znehybněla paní Helenu natolik, že už se bez cizí pomoc neobejde ve dne ani v noci. S těžkým srdcem proto opustila svůj milovaný Liberec a přestěhovala se ke své rodině do Prahy.

„Kdybych ztratila zaměstnání, nedovedu si představit, co by s námi i s maminkou bylo“ říká dcera paní Heleny.

Je odkázaná na stálou asistenční péči. Pomoc s hygienou, jídlem a doprovodem na toaletu je nezbytná. Psychicky paní Helenu drží nad vodou pravidelné procházky, na které se vždy moc těší.

Rodinné úspory, penze ani sociální příspěvek na uhrazení asistenční služby zdaleka nestačí. Bez nadačních příspěvků by nemohla v klidu dožít u své rodiny.

Jak se má Helena:

Protože se už mamince přece jen chodí hůř, pořídili jsme chodítko. Moc si ho pochvaluje, cítí se s ním jistější a tolik nepadá.  Počasí teď není nejlepší, ale ven s asistentkami stále chodí. V blízké cukrárně se už objevily vanilkové rohlíčky, které miluje a mohla by je jíst celý rok, nejen o Vánocích. Domácí ještě upečené nemáme, takže trasa procházek je jasná.  Ale ani na vltavské kachny nezapomíná a pilně jim nosí staré pečivo. Kdysi ho s jednou asistentkou házela tak náruživě, že jí málem spadla do vody hůl, jen tak tak ji pohotová asistentka v poslední chvíli zachytila. Maminka se stále zajímá i o veřejné dění, takže byla samozřejmě volit jako pokaždé.  Doma stále spisuje básničky, snaží se i na psacím stroji, který dostala od dětí z Nebušic. Děkujeme všem, kdo mamince přispěli na péči.

Ale vlastně ještě před létem. Maminka se dostala do televize. Její příběh přijela natočit televize Barrandov. Navázala také pěkný vztah se třídou 3.A (od zítřka už 4.A) ZŠ v Nebušicích. Děti se zavázaly přispívat jí na péči, a za to jim moc děkujeme. A děkujeme také za krásné obrázky, které jí nakreslily, za bazar v Nebušicích, na který ji pozvaly, a hlavně za psací stroj. Zpočátku s ním měla maminka trošičku problémy, ale teď už píše jak divá, a tak se snad děti brzy dočkají dopisu napsaného přímo na něm. Zatím napsala jen jeden rukou. A přestože všichni parkinsonici mají se psaním problémy, ten její se podle mě docela vydařil. Ale na stroji bude určitě ještě lepší. V létě se pak už nic mimořádného nedělo. Jen procházky s rodinou a asistentkami, občas návštěvy vnuček a pravnučky, jinak celkem pravidelný režim, který je pro parkinsoniky také důležitý. Moc děkujeme všem, kdo nám přispěli.

Maminka děkuje všem dárcům za příspěvky. A taky za krásné obrázky od dětí. Už to vypadalo, že bude pěkně a maminka bude moct chodit víc ven, ale ještě si bude muset počkat. Zatím obejdou s asistentkami jen přilehlé ulice, občas něco nakoupí, jindy nahází staré pečivo kachnám a labutím na Vltavě. Delší vycházky, na příklad na Vyšehrad, zase podnikne, až bude tepleji. Když je jí lépe, někdy dojde pěšky až nahoru. Samozřejmě s pomocí. Objevili jsme také nějaké staré rodinné písemnosti a maminka si v nich s oblibou čte. Vzpomíná přitom na mládí. Moc ráda si prohlíží i rodinné fotografie, hlavně ty z jejího dětství, které prožila částečně v Praze a částečně v Táboře. Na Tábor vzpomíná moc ráda. Na zahradu u řeky Lužnice i na plavání na Jordáně. Často nám o tom vypráví. Jinak se jí daří celkem dobře, z čehož máme všichni radost.

Velké mrazy maminka zvládla dobře, jen při náledí musela procházky omezit. Ale s asistenkami Heweru se ani doma nenudila, a když bylo sucho, zašly občas nakrmit vodní ptactvo na Vltavě nebo na oblíbené nákupy. Teď se už zase těší na jaro a na delší vycházky.

V babím létě si maminka užívala hezkého počasí. Hodně chodí s asistentkami krmit labutě k Vltavě. Je fajn, že není celé dny zavřená doma. Díky asistenci může chodit ven mnohem častěji, než by se dostala s námi. A stále ji neopustila touha psát krátké básničky. Třeba o své nemoci.

Byl jeden dědeček s Parkinsonem,

ten udivoval všechny kolem.

V zimě jel na běžky, v létě chodil pěšky,

na všechny volal „honem, honem!“

Více

Vzkazy