Chci darovat

Jak se má Jan

Zpět na příběh

Milí dárci, pracovníci Nadačního fondu Pečovatel a všichni ti, kteří dnes pokračování Honzíkova příběhu čtete, přejeme vám ze srdce krásný svátek Tří králů. Není náhodné, že se mi právě dnes podařilo udělat si místo ve svém rodinném prostoru a v sobě a napsat tento příběh. Bude především poděkováním za vše, co mám, máme a co jsme na naší cestě dostali. Chci poděkovat především za to, že jsem máma a to právě Matěje, Honzíka a Leušky. Jsou to děti, které mne nenechají na vteřinu usnout na vavřínech a naučily mne na mé cestě s nimi mnoho důležitého. Naučily mne trpělivosti, protože každý potřebujeme svůj čas, bezvýhradně přijímat věci takové, jaké jsou a umět se z nich radovat, užívat si přítomného okamžiku a nezatěžovat se minulostí ani se netrápit budoucností, prostě být teď a tady. Naučily mne milovat lidi takové, jací opravdu jsou, bez snahy je měnit k obrazu svému. Naučily mne pokoře, umět si říct o pomoc, následně ji přijmout a poděkovat za ni. Poslední bod je strašně důležitý – děti mi ukázaly, že vše nezvládnu sama, že umět požádat o pomoc a pomoc přijmout není slabost, ale naopak otevírá dveře novým krásným zážitkům, pocitům, přátelstvím, setkáním, souznění. Za tuhle lekci děkuji asi ze všeho nejvíce, bez ní bych se totiž v životě nehnula z místa a neděly by se mi tak krásné věci, jako se dějí nyní. Chci též poděkovat svému muži, který tím, že je právě takový, jaký je, mne doplňuje a nastavuje mi zrcadlo. Děkuji také za to, že jsme spolu jako kompletní rodina, v dobrém i tom složitějším a jdeme každý svou, přece však společnou cestou. Chci poděkovat i naší širší rodině, našim blízkým, přátelům, sousedům i spolupracovníkům, že přijali jinakost našeho světa a podle svého vědomí, svědomí a schopností nás podporují a stojí při nás.
Chci velmi poděkovat poskytovateli osobní asistence, společnosti HEWER, za poskytnutí kvalitní asistenční péče a především Honzíkově osobní asistentce Soně za to, že s námi prošla celým rokem 2018 a byla nám oporou ve dnech milých i náročnějších. A že těch výživných nebylo v tomto roce málo, vyplývá ze všech příběhů na pokračování, která jsem sem psala.
A nyní chci poděkovat všem dárcům – dárcům finančním prostředků, ale i energie, dobrého slova, šíření našeho příběhu – za vše, co pro nás udělali. Byl to naprosto vydatný, naučný, v mnohém převratný a důležitý rok 2018. Věřím, že se vše propojuje. Naše díky patří pracovníkům Nadačního fondu Pečovatel, kteří podpořili zařazení Honzíka do systému finanční podpory a usilovně sbírají finance na různých dobročinných akcích pořádaných ve prospěch klientů. Patří také dárcům jednorázovým (jmenovitě Lucii Kotlariwové Houškové, Evě Hejtmánkové, Radku Staňkovi, Danovi Kundrákovi a mnoha mnoha dalším) i pravidelným (Honzíkovu kouzelnému patronovi Milošovi Malému, Tomášovi Polívkovi a a-Eliška Mia), kteří každý měsíc po celý rok zasílají finanční částku na účet Honzíka v Pečovateli. Celkem se na Honzíkovu osobní asistenci vašimi přímými dary v roce 2018 vybralo úžasných 55.859Kč, to je ohromná pomoc a já si jí opravdu velice vážím, ze srdce děkuji a věřím, že se vám vaše konání v dobrém vrátí.
V prosinci jsem slíbila, že napíšu, jak se mi zadařil záměr mít letos vánoce šité nám na míru, nespěchat, nehrotit, dělat vše podle dětí a nás. Opravdu se zadařil. Vánoce v minulých letech byly vždy velmi náročným časem, ač jsem se již dříve snažila ubírat z tradic a příprav, děti to cítily všude kolem a nefungovalo to. Letos jsem již dlouho dělala věci předvídatelné, aktivity byly jen ty nejnutnější už dlouho dopředu. Vánoční úklid byl u nás cizí slovo. K čemu by to bylo, když by mi to jen sebralo čas se věnovat dětem a ty by byly rozhozené? Pečení jsme si užili – Lea s Honzíkem uváleli těsto a Matěj udělal úžasné speciální linecké velké jako koláče, naše. Jídlo jsme měli právě takové, jednoduché, jaké máme rádi. Dárky jsme si rozdali na Štědrý den ráno, aby si je děti mohly celý den užívat a nemusely ve stresu čekat, kdy už konečně zasedneme k večeři. Hráli jsme si celý den – celé dny. Byly to prostě fakt úžasné svátky, které pro mne byly opravdovými svátky klidu, pohody a radosti. Tímto poděkováním se dostávám opět cyklicky na začátek tohoto psaní. Děkuji za to, že jsem máma našich dětí, děkuji, že jsem ženou svého muže a děkuji vám všem, kteří jste se svou energií podíleli na našem roce – v tom dobrém i tom složitějším a byli podporou v každém okamžiku! Hodně jsme se naučili a daleko se posunuli – i díky vám!
Do nového roku 2019 vám přejeme hlavně zdraví, lásku, energii právě takovou, jaká vám je třeba, radost z maličkostí i velkých věcí a klid a teplo v duši! DĚKUJEME ZA VAŠI POMOC. VĚŘÍM, ŽE SI JI ZASLOUŽÍME

Milí dárci, zaměstnanci Nadačního fondu Pečovatel a všichni ostatní, kteří nám věnujete myšlenku, energii a zamyšlení, ze srdce vám děkujeme za vaši podporu!

Přejeme vám všem krásný předvánoční čas. My jsme se letos rozhodli naprosto minimalizovat předvánoční přípravy a Vánoce samotné, neb naše děti velmi citlivě reagují na shon, změnu energie, jisté napřažení a uspěchanost, kterou je zaplněno předvánoční dění.  Věříme a doufáme, že ač nezměníme to, co se děje venku, to naše domácí ovlivnit můžeme. Na začátku ledna v dalším příběhu sem napíšu, jak se nám to podařilo a zda byl stav dětí lepší než roky předchozí. Pořídili jsme krásný adventní pařez – kalendář a věnec v jednom a denně zapalujeme jednu svíčku navíc, jak se blížíme do středu spirály. Děti milují oheň a tak doufáme, že se Vánoc dočkáme s celým domem i vybavením :-). V příštím týdnu nás čeká dětmi oblíbené společné válení a vykrajování lineckého těsta a zdobení perníčků. Na to se už moc těšíme a naše kuchyň taky, úklid po této akci je pomalu delší než ona sama, ale je to legrace pro všechny.

Měsíc listopad jsme propluli zdrávi a v celkem nezměněném stavu. Chodili jsme hodně plavat a to se Honzíkovi i ostatním dětem moc líbí.  Honzík se naučil držet bez pomůcek nad vodou a moc rád se potápí. Udělal od léta ohromný pokrok, pravidelné chození do bazénu se sourozenci a v doprovodu asistentky i speciální kurz od Nautis mu moc pomohly.  Nadále navštěvuje kurz muzikoterapie, každá lekce je jiná a je výzvou a překvapením. Myslím, že i tady se Honzík posouvá a zjišťuje své hranice, pracuje s nimi a ladí se. Pár skříní v tomto měsíci popadalo a dvakrát mi Honzík utekl přes bránu na silnici, pokaždé u něj intenzivně stála jeho garda andělů strážných. Děkujeme jim za bdělost a podporu! A taky děkujeme vám všem za dočtení dalšího pokračování příběhu Honzíka a naší rodiny. Držíme spolu a máme se rádi. Děkujeme, že i vy nás držíte nad vodou!

Přejeme poklidný Advent plný zastavení a zamyšlení, lásky a pohody. Šťastné svátky v kruhu rodinném a vašich blízkých! Darujme si svou blízkost a dobrou náladu nejen v předvánoční a vánoční čas :-). Hodně zdraví a lásky přejeme a také vše dobré do Nového roku 2019!

Lucie, Jakub, Matěj, Honzík a Lea Pavlíčkovi

Milí vy všichni, kdo na nás myslíte a teď čtete tento příběh na pokračování,

DĚKUJEME ZE SRDCE VÁM VŠEM, KTEŘÍ NA NÁS MYSLÍTE, KTEŘÍ DARUJETE PŘÍSPĚVKY NA HONZÍKOVU OSOBNÍ ASISTENCI A POSÍLÁTE NÁM TOLIK POTŘEBNOU ENERGII. Děkujeme též všem pracovníkům Nadačního fondu Pečovatel za všechny vstřícné kroky ve prospěch klientů, za sbírky a charitativní bazary, které proběhly v nedávné době. Děkujeme, děkujeme každý den, protože osobní asistence je pro celou naši rodinu velkou pomocí a vzpruhou.

Měsíc říjen byl u nás ve znamení mojí bolestivé a celkem závažné nemoci, která mne nečekaně, i když vůbec ne nepochopitelně zastavila se zdviženým prstem a donutila ještě víc přehodnotit, co je opravdu podstatné a kde se musím dost zlepšit. Mám od jak živa a teď jako máma tří speciálních dětí velké díry v péči o sebe, mám tendenci přehlížet signály, které mi ukazují, že už musím zbrzdit, zpomalit, ubrat. Učím se to celý život, najít rovnováhu mezi dávat ostatním a dávat sobě. Už jsem se naučila přijímat pomoc od ostatních, to mě naučily děti, jinak bychom to opravdu nezvládli. Ale je to těžké, dbát na sebe, protože jsem stále a neustále potřeba a žiji opravdu v běhu. Stane se mi často, že večer zjistím, že jsem si za celý den ani jednou nesedla, když nepočítám za volant, abych dovezla či odvezla děti. Mám poměrně tuhý kořínek a energie naštěstí na rozdávání. Postupem času jsem se naučila radovat se a nasávat energii opravdu z maličkostí a miniaturních úspěchů či jen prostě krátkých radostných chvilek, situací, které jsme si užili a které se povedly, třeba i prostě z toho, že jsme se bezpečně dostali domů. Spoustu energie vynaložím na vyladění rodiny, když nemá Honzík své dny, což bývá od května velmi často a jeho afekty bývají velmi intenzívní a dlouhé, nabalují se jeden na druhý jako koule sněhuláka.  Proto jsou pro nás jeho osobní asistence tak moc důležité. Moje nemoc mi dala jasně najevo, že si nemůžu zahrávat a že tady chci a potřebuji být ještě dlouho pro sebe a svou rodinu zdravá a radostná. Že potřebuji čas pro sebe, abych mohla regenerovat síly. Dala jsem si dárek a Ježíšek ho prý podpoří a začala pravidelně cvičit individuálně jogu, abych měla opravdu prostor pro sebe, který je pro mne tak vzácný. Uvažuji o rozšíření asistenčních hodin i na další dny v týdnu a moc doufám, že tahle moje myšlenka se zhmotní a budou i dobří lidé kolem nás, kteří mi ji pomůžou Honzíkovi zajistit a zároveň ufinancovat. V tomto ohledu chci opět poděkovat pravidelným i nárazovým dárcům, kteří nás nechtějí nechat na holičkách.

A co Honzík v měsíci říjnu? Naučil mě, že když jde dítě s autismem POUŠTĚT DRAKA, tak ho prostě pustí, že a drak pochopitelně uletí :-). Lidé s autismem nerozumí našim příměrům a dělají vše doslovně. Již v minulých letech na drakiádě, kterou mají všichni rádi, pár draků pustil. Ale letos se mu povedlo za dvě hodiny, co jsme na kopci byli, nechat odletět všechny naše tři draky. Došlo mi, že v jeho případě bychom měli říkat, že jdeme DRŽET DRAKA a ne pouštět draka :-). Tak třeba příště se zadaří a Matěj nebude tolik plakat, že už máme zase po drakovi. V poslední době je bohužel opravdu téměř pravidlem, že co se dá Honzíčkovi do ruky, dříve či později, ale spíše dříve, skončí rozbité v koši. Pokračuje rozbíjení hrnků, skleniček, nádobí, rozmontovávání věcí a tak. V jednom ze svých záchvatů prorazil hlavou sklo ve dveřích. Naštěstí má opravdu anděle strážné a odnesl to jen malinkým škrábancem na čele, kdežto dveře se prostě vysypaly. Táta dal na dveře raději plexisklo…Když má Honzík radost, je to nádherné a zalije mi to srdce sluncem. Naučil se už nebát tolik vody a skáče a umí se už potopit, už tolik jen nešlape vodu, ale začíná si na ni lehat a kope nohama, chce už potápět hlavu. Vybíráme pro něj vhodnou školu. V pondělí se jdeme do jedné speciální podívat, držte nám palce. Je to všechno velký hukot, ale my to ustojíme. Máme se totiž rádi!!!!

Mnohokrát děkujeme vám všem za veškerou podporu, finanční i energetickou. A omlouvám se, že byl dnešní příspěvek hodně o mě, mámě…ovšem, v tomto příběhu zaujímám celkem podstatnou roli a tak jsem si řekla, že se s vámi o to podělím.

Přejeme krásné a zdravé podzimní dny a posílám jedno foto Honzíka se sourozenci právě z oné drakiády, kdy nad nimi zapadalo slunce 🙂

DĚKUJEME VŠEM, KDO JSTE S NÁMI, KDO NÁS JAKKOLI PODPORUJETE A POMÁHÁTE NÁM PŘEKLENOUT TĚŽKÁ OBDOBÍ I PROZÁŘIT HEZKÉ CHVÍLE. DĚKUJEME VŠEM, KTEŘÍ JSTE VĚNOVALI PENÍZE NA OSOBNÍ ASISTENCI PRO HONZÍKA, KTERÁ POMÁHÁ NEJEN JEMU, ALE CELÉ RODINĚ SOUDRŽNĚ FUNGOVAT A ŽÍT.

Honzík v měsíci září oslavil své 7. narozeniny. Měsíc to nebyl vůbec jednoduchý, Honzíkův stav se po prázdninách opět zhoršil a prohloubily se jeho potřeby a rituály, které jsou často velmi těžko slučitelné s pobytem ve skupině, ať už jakkoli velké – např. v rodině. Zvýšila se jeho potřeba řádu a systému, takže jeho sourozenci nesměli vzít odněkud hračku či nějakou věc, když to tam měl Honzík „vyfocené“, jak to tam patří. Nešlo o to, že by jim ji nechtěl půjčit, respektive si s ní hrát sám, ale on ji nutně potřeboval okamžitě uklidit na místo, „kam patří“. V přírodě se zastavoval na každých pár metrech a donekonečna si hrál s kamínky, kaštany, hlínou, pískem, vodou, větvemi, listím. Házel věci do trouchnivých pařezů, házel věci do vody, rozbíjel sklo, které venku našel, o kámen. Mnoho sklenic a hrnků v měsíci září odešlo do věčných lovišť, bylo roztřískáno na padrť na betonu pod schody. Vydrželi jsme a zdá se to být o malinko lepší. Jen naše nervy jsou poněkud rozcuchané a potřebujeme si odpočinout, doplnit síly a energii, sourozenci i my rodiče. Už se těším na velkou pomocnou ruku naší asistentky, která opět v příštím týdnu po zaslouženém odpočinku nastoupí. Honzík už je velký kluk a to opravdu, je vysoký a silný, ale v srdci i hlavičce moje velké miminko, jak sám říká tátovi – miminko do postýlky a chce tam odnést – nikdo jiný už na to nemá sílu, než on.

Děkujeme, že jste s námi a zůstanete při nás.

Honzík a jeho rodina

DĚKUJEME, ŽE JSTE S NÁMI A DRŽÍTE NÁM PALCE! DĚKUJEME ZA VEŠKEROU PROJEVENOU PODPORU FINANČNÍ I ENERGETICKOU, ZA INFORMOVÁNÍ OKOLÍ O DĚTECH A LIDECH S AUTISMEM, ZA TO, ŽE SE ZAJÍMÁTE O NÁŠ PŘÍBEH.

V srpnu tradičně už mnoho let jezdíme na chatu na 14 dní a milým rodinným asistentem se stává babička, moje maminka. V první polovině měsíce tedy osobní asistence neprobíhaly, zato ve druhé polovině byly více než nutné. Honzík si v červencové nervozitě, neklidu a úzkosti opakovaně poranil prsty na nohou a už na chatě jsme hojili, jak jsme mohli, ve vodě skoro nebyl, aby se to nezhoršilo. V tuto chvíli můžu snad už s klidným srdcem říct, že nás nečeká návštěva chirurga a vše je na dobré cestě, zadařilo se. Také proto nemohl jet se mnou, Matějem a Leou na dovolenou na Lipno (kamarádka tam má chatu hned na břehu Lipna, úžasná příležitost). Nezvládla bych všechny dětičky mít s sebou a uhlídat, i tak byla někdy kombinace Leuška a Matěj náročná, ale hlavně by se Honzík nemohl koupat a to by nešlo. Zůstal doma s tatínkem, který se střídal o jeho péči s naší skvělou asistentkou Soňou, když byl v práci. Byla jsem jí moc vděčná, že jsem se mohla věnovat výuce plavání dvou našich dalších dětí a prostě si s nimi užít dovolenou a být v klidu, že je o Honzíka velmi dobře postaráno. Když jsme se po 5 dnech vrátili, byl Honzík spokojený, že nás vidí a úplně v pohodě. Měla jsem velkou radost! Jsem nesmírně vděčná, že můžeme využívat osobní asistenci, která nám pomáhá žít aspoň občas tak, jak to znají jiné rodiny. Jako „bezstarostné“ prázdniny to tedy opravdu nebyly, ale díky asistenci jsme si mnoho okamžiků opravdu užili a mnoha trablům se vyvarovali.

DĚKUJEME!!!!! ZE SRDCE VÁM VŠEM DĚKUJEME A VĚŘÍME, ŽE JSTE SI LÉTO UŽILI!

Všechny, kdo čtou pokračování Honzíkova příběhu srdečně zdravíme a přejeme krásné léto! Těm, kteří informace o Honzíkovi a jeho potřebnosti asistence posílají do světa či přímo na osobní asistenci přispívají, mnohokrát děkujeme! Velmi si pomoci vážíme a moc nám všem pomáhá.

I v létě u nás probíhají asistence v nezměněném rozsahu. V červenci byl Honzík hodně nemocný, takže se jednalo hlavně o domácí péči a dopomoc. I o prázdninách ještě nebyl Honzík úplně fit a ve své kůži, jak jsem popisovala v minulém příběhu. Často se choulil do sebe a byl nešťastný a unavený. Po běžných nemocech jako rýma a angína byl navíc podrážděný a vyčerpaný, neudržel nové léky, které mu měly pomoct, takže celý měsíc byl ještě poznamenaný jeho nedobrým stavem.

Přesto jsme v druhé polovině července jezdili na objednané intenzívní speciální nácviky, které jsme měli předem dlouho objednané od naší poradkyně rané péče v SPC Nautis. Tam velmi dobře pracoval a na tyto výlety se vždy těšil. Cestování z Čerčan na Prosek ob den po dobu dvou týdnů bylo náročné, ale Honzík se na ně vždy těšil, což bylo velmi pozitivní. Se speciální pedagožkou dobře spolupracoval a moc ho chválila, jak dlouho drží pozornost – byl schopen 25 minut v kuse pracovat na předložených úkolech, které šly jeden za druhým bez přestávky. Jeho porozumění je velmi dobré, ale řeč je stále uložena někde hluboko a nejde ven. Honzík již téměř rok skoro vůbec nemluví, za každé jednotlivé slovo jsem vděčná.

Během července se nám podařilo kvůli Honzíkově stavu a ježdění na nácviky udělat snad jediný výlet s Honzíčkovou asistentkou Soňou, ze kterého je tato krásná fotka. Jak byl Honzík nemocný, nemohl se ani koupat, takže když jsme se jako rodina jezdili často koupat do rybníků a na pískovnu, Honzíček seděl na břehu nebo byl právě doma se Soňou, která o něj pečovala.

Potřeba osobní asistence je stále velká a jsme jako rodina velmi vděčni za jakoukoli pomoc! Přejeme všem krásné odpočinkové dovolené plné zážitků! DĚKUJEME, ŽE JSTE S NÁMI!

Milí dárci a příznivci Honzíka, ze srdce děkujeme za energii a dary. Již květen, ale hlavně červen byly opravdu náročnými měsíci. Honzík byl velmi unavený, přetížený smyslově a nebyl téměř schopen zúčastnit se aktivit, které jinak nějak s podporou zvládá nebo dokonce má rád. Velmi se zhoršilo jeho vnímání akustiky v uzavřených prostorách, nemohl do místností s více lidmi nebo třeba do bazenu, kde hučela vířivka, nezvládal domácí spotřebiče, nemohl jít se mnou nakupovat, nechtěl cestovat autem či vlakem (což má normálně velmi rád a je to téměř každodenní nutnost), stále se choulil doma v peřinách či dokonce přes den hodiny spal. Domnívala jsem se, že jde převážně o smyslové přetížení a únavu a snažila jsem se ho maximálně šetřit, nechávala často doma. Opět nastalo období, kdy se cítil bezpečně jen se mnou a jinak tiše plakal. Musela jsem u něj sedávat u postele a tisknout se k němu, aby měl jen malou škvírku a do té se vměstnal. Pak mu bylo jakžtakž dobře. Na plánované kontrole na psychiatrii si mě doktorka velmi znepokojeně vyslechla a po dvou letech se rozhodla Honzíkovi změnit léky. Domnívá se, že trpí navíc ke své náročné a už tak dost život jeho i nás všech určující diagnoze těžkými depresemi. V těchto dvou měsících jsem si jako máma tří dětí hrábla opravdu na dno energeticky i psychicky, více než jindy. Nad vodou mne opět držely asistence, bez kterých bych danou velmi složitou situaci vůbec nezvládla a vědomí, že jsou lidé okolo nás, kteří nás podporují. Asistence u nás budou probíhat ve stejné míře i v létě během prázdnin. Děkuji ze srdce všem, kteří jsou s námi a drží nás nad vodou. Děkuji za celou naši rodinu, nejen Honzíka všem vám, kteří nás podporujete a přispíváte na asistence nebo se třeba o nás zmíníte svým přátelům a známým…i to má velkou hodnotu nebo nám prostě pošlete energii, myšlenku. Loňské léto bylo velmi náročné, věřím v lepší zítřky :-). Držte nám palce a ještě jednou děkujeme!!!!!!!!

Milí dárci, naši podporovatelé v nadaci i všichni ti, kteří na nás myslíte, mám pro vás příběh, který se odehrál tento měsíc, ale je platný obecně a každodenně…Děkujeme všem, kteří přijímají jinakost, jsou za dané bariéry a pravidla a jak já ráda říkám, překročí svůj stín a tím neskutečně pomohou! Přejeme krásné dny a ze srdce děkujeme za podporu. Honzík má stále velmi náročné dny, potřebuje mnoho péče, odpočinku a toho „svého“…Díky za pomoc, osobní asistence je opravdu klíčová pro celou rodinu! Jste prostě skvělí!

Pribeh o akci, asistenci a potrebe dvou dospelaku minimalne na nasi partu deti. A taky o tom, jak moc ulevi, kdyz je okoli vstricne! Honzicek ma sve dny, je unaveny a pretizeny…mozna konec skolniho roku, mozna jeho osobni nervova soustava a taky zmeny tlaku a pocasi. A tak abych nam nenechala zdemolovat dum nebo nedoslo na utoky proti sobe ci ostatnim, vyrazili jsme narychlo do Farmaparku Sobehrdy, kam radi jezdime. Dlouho jsme tam nebyli, naposledy temer sami v zime. Ve stredu v poledne za deste az lijaku jsem necekala naval. Ovsem nenapadly me vylety deti. Kdyz jsme s asistentkou Sonou na misto dorazili, vitalo nas 5autobusu na parkovisti. Bylo jasne, ze vidina herny mizi v nenavratnu. Presto jsme to zkusili. Honzik si uz preventivne drzel ouska. A ted zacina story o Farmaparku Sobehrdy, ktery vuci nam byl vzdy nesmirne vstricny. Pisu to i proto, ze jsem cetla mnohe negativni recenze. Sla jsem pozadat o ztlumeni hudby, pani v herne ji rovnou vypnula. Pak jsme museli s Honzikem stejně odejit do deste, uvnitr byl strasny hluk. A co ted…lijak…Honzik miluje vlacek, ktery pochopitelne stal..inu sli jsme s prosikem ke kase, zda nam ho nepusti. Nejenze pustili, ale s naprostym pochopenim a gracii me tam nechali v lijaku stat a pan jen rekl. Az skoncite, vypnete tento cudlik 😊. Honzik jezdil hodinu, pak se k nemu pridala i sestra Lea. Pote, co se deti total zmachaly na mokrych tramposkach a byly do posledniho detailu prevleceny, jsme dosli ke kase a ja nabizela platbu za vlacek. Pan me ujistil, ze jsme vitani … DEKUJEME! DEKUJEME TEM, KTERI MAJI PROSTOR V SRDCI, TEM, KTERI PREKROCI SVUJ STIN A VYJDOU VSTRIC, KDYZ JE TREBA. A DEKUJEME ZA OSOBNI ASISTENCI! A vubec, dekujeme, ze jsme a ze se mame !

Milí dárci a všichni ti, kteří nám posíláte energii a jakkoli nám pomáháte, moc vás všechny zdravíme a chceme se s vámi podělit o naše zážitky a prožitky v měsíci dubnu.

2. duben je Mezinárodním dnem porozumění autismu, celkově duben je vyhlášen měsícem porozumění autismu. V této době probíhají na mnoha místech po světě přednášky, semináře, akce na podporu lidí s poruchou autistického spektra. Jako každý rok jsme se opět zapojili jako rodina se dvěma dětmi s PAS do akcí v našem okolí, na svém FB profilu informuji zájemce o tom, jaké je to žít jinak. Naše děti fyzicky žijí v našem světě a my jim pomáháme mu porozumět a vyznat se v něm. Oni nám zase zprostředkovávají jejich smyslové prožívání, jejich vidění světa a nakonec z toho vzniká více či méně sladěný a společný kompromis. Rozumím jejich potřebě nežít v hluku z přístrojů, ostrých zářivkových světel, přehršle dohadujících se a navzájem si emocemi odporujících hlasů, v neuspořádaném chaosu dnešní civilizace. Chápu jejich potřebu sladit se s děním v přírodě, se zurčením potoka, s přesýpáním písku, s radostí nad padáním listí ze stromů, pozorování zvířat, ježdění po zadku z hald hlíny, házení kamínků do potoka…a to dokola a dlouhé hodiny, protože je to uklidňující.

Pochopila jsem už i to, že Honzík, když vyleze do výšky a skočí, rovná si úhel pohledu a to mu pomůže se v okolí zase zorientovat, že být běžně v 4m nad zemí je prostě paráda a člověk získá nadhled. Často chodí těsně okolo věcí a osahává je, je to tím, že lidé s autismem vnímají prostor jinak než my a jakmile se v tom prostoru něco změní, učí se ho poznávat odznova. Honzík má rád, když mají věci svůj systém, takže jakmile se ztratí jeden dílek z hry, razítek s abecedou, skládačky, už to nedává smysl a chce to vyhodit. Když se věc rozbije, a nedá se opravit, musí se vyhodit – stala se z ní jiná věc, taková, jaká už pro něj ztratila smysl. Když začal Honzík chodit na muzikoterapii, která je úžasná a hra na nástroje ho moc baví, při první lekci měla muzikoterapeutka malé nástrojky v koši. Ve chvíli, kdy je začala vyndávat, musely všechny zpět a od té doby tyto nástroje Honzík okamžitě uklízí a nechce s nimi hrát – patří přece do toho proutěného koše!

Těchto věcí je strašně moc a není to jednoduché s nimi žít, člověk musí neustále předvídat a vidět svět očima dítěte, jinýma očima, protože jinak se může stát velký kolaps. Není to jednoduché ani v soužití se sourozencem, který si občas nemůže vzít nějakou hračku, protože ta patří do obalu. Samozřejmě Honzíkovi pomáháme pochopit, že si věci půjčujeme, že se střídáme a že si jeho brácha chce hrát jinak než on. Nejstaršího Matěje učíme trpělivosti a pochopení, vysvětlujeme, jak to brácha chápe a že mu nechce uškodit – protože to je to poslední, co by Honzík chtěl, svého bráchu miluje.

Všechny tyto věci, zážitky, potřeby naprosto jednoznačně generují potřebu více dospělých najednou v rodině, která má tři malé děti – z toho dvě se specifickými potřebami – autismem. Třetí dítě, respektive první nejstarší syn, je velmi citlivé zranitelné povahy a vše si bere velmi osobně. Honzík i Lea mají bráchu moc rádi a on je chrání.

TOTO JE VELMI NÁROČNÁ RODINNÁ SITUACE A OSOBNÍ ASISTENCE JE VÍCE NEŽ NUTNÁ, POTŘEBNÁ, NESKUTEČNĚ NÁM NÁPOMOCNÁ VŮBEC ŽÍT!

BYLO BY TOHO MNOHEM VÍCE…DĚKUJI, ŽE JSTE DOČETLI AŽ SEM A DĚKUJEME Z CELÉHO SRDCE, ŽE JSTE S NÁMI A POMÁHÁTE NÁM ŽÍT SPOLEČNĚ, BÝT SAMI SEBOU, RADOVAT SE Z DROBNOSTÍ A KAŽDÉHO OKAMŽIKU. JSTĚ SKVĚLÍ A PŘEJEME VÁM NÁDHERNÉ JARO!

PS: Na fotce je Honzíček, jak si hraje se svým kamarádem – stínem…

Milí dárci a všichni ti, kteří Honzíkův příběh sledujete a myslíte na nás :-),

zdravíme opět po měsíci a přejeme krásné svátky velikonoční a nástup jara! Dnes jsme poprvé v tomto roce na výletě pořádně promokli a uvědomila jsem si, že jarně – letní deště přicházejí. Budiž země po zimě občerstvena a obnovena :-). Taky jsem si uvědomila, že 5km (s naším tempem skoro 2h chůze v lijáku představuje pro děti menší zátěž než všechny hučící a blikající technické vymoženosti. Honzík ani jednou nepípl a nezaprotestoval, házel si spokojeně bahnem, ulamoval větvičky, ryl klacíky v zemi a skákal do tekoucích potůčků a louží na zemi.

V březnu jsme byli každou neděli plavat s Nautisem, velmi se zlepšuje a stále si odžívá, jak se několikrát topil. Začali jsme navštěvovat muzikoterapeutku, Honzíkovi se lekce moc líbí a je vidět, jak se neskutečně soustředí a vnímá to všemi smysly. Honzík v posledních měsících vůbec nemluví a jen vydává zvuky, doufáme, že se opět alespoň to, co uměl vyslovit, třeba muzikoterapií zase vrátí. Na oba kurzy dojíždíme do Prahy. Asistence u nás probíhaly a byly stejně přínosné jako vždy. Foto je z nádherného výletu s naší asistentkou Soňou na Zelený čtvrtek ve Voděradských bučinách, kam moc rádi chodíme.

Všem velmi a ze srdce děkujeme a přejeme zdraví, lásku a radost – a to není žádný apríl :-)!

Lucie, Jakub, Matěj, Honzík a Lea

Jako každý měsíc bychom rádi poděkovali všem dárcům, pracovníkům Nadačního fondu Pečovatel i všem těm, kteří sledujete Honzíkovu cestu 🙂 a dáváte o nás a podobných dětičkách světu vědět. Je to pro nás velkým přínosem a pomocí. Děkujeme ze srdce za pravidelné dary i jednorázové pomoci, velmi si jich vážíme. Děkujeme NF Pečovatel za akce, které se pořádají ve prospěch všech klientů, jsou k nezaplacení :-). Asistence pro Honzíka je oporou pro něj samotného, ale zároveň pro celou rodinu, aby mohla dále fungovat jako celek a všichni její členové v ní měli alespoň trochu rozumný prostor. Jsme za vaši pomoc a podporu velmi vděčni!

Únor byl u nás již opravdu konečně tím pořádně zimním měsícem a tak protože jsme byli doteď zdrávi (což už bohužel neplatí), mohli jsme si po svém užívat mrazivé zimy. A tak jsme s naší asistentkou Soňou byli na procházkách i výletě, ze kterého je jejich krásná fotka. Honzík v zimě miluje hru se sněhem, rozbíjení zmrzlého sněhu z odhrabaných cest, jeho házení na zem, sleduje, jak se rozprskne na zemi a vždycky radostně vyskočí. Musíme nosit několik kombinéz na převlečení a dávat hodně teplé prádlo :-), protože se moc rád ve sněhu válí, ze svahu válí sudy, skáče po hromadách sněhu a další vylomeniny, takže musíme být neustále připraveni na převlékání mokrého zmrzlého Honzíka. Proto krosna oblečení a pro jistotu po zkušenostech ze zimních potoků a říček i bot vždy s sebou. Na výlet jsou vždy třeba dva lidé, když jedeme i s naší Leou, Lea chce v kočáru pořád jet dopředu a Honzík se zastavuje na hru se sněhem, olamování trčících větviček, které se mu „nehodí“ do obrazu stromu. Prolamuje led a sleduje ho zblízka, hází kusy ledu a sněhu do kanálů, potoků a vůbec zkoumá ten zimní materiál. Hodně zajímavá je taky neustále zamrzlá psí miska, ze které led vyklepává a tříští…no alespoň nás pokaždé upozorní, že pes zase nemá z čeho pít, děkuji, Honzíčku.

Teď na závěr měsíce jsme celá rodina poprvé za tuto zimu padli nemocní, kéž se z toho brzy dostaneme a Honzíkova zima zůstane světlou. Každá nemoc je vždy velkým krokem zpět a způsobí rozladu.

Přejeme všem v těchto mrazivých dnech hodně zdraví a radosti ze života, a teplo v duši pro zahřátí.

ZE SRDCE VÁM VŠEM DĚKUJEME A ZDRAVÍME!

Krásný první únorový den přejeme, v tento den slavíme 5. narozeniny Honzíkovy mladší sestřičky Leušky, která je úžasnou bytostí, leč trpí též PAS – poruchou autistického spektra, dětským autismem a těžkou mentální retardací. Stejně tak slavíme 3 roky od přestěhování do našeho starého, ale prostorného a klidného domu v Čerčanech.

Všem děkujeme za podporu, kterou jste nám opět v lednu poskytli. Vážíme si pravidelných příspěvků, každá věnovaná hodina asistence se zúroční a jsme za ni vděční.

V polovině ledna nás navštívil Honzíčkův patron, Miloš Malý, mistr kouzelník. Jeho návštěvu jsme si všichni moc užili, byli jsme naprosto paf z jeho umu :-). Nejstarší Matěj byl nadšený úplně ze všech triků a kouzel, které viděl, Honzíkovi se nejvíce líbilo mistrovské míchání kartami a nafukování balonku a Leuška se mihla a zase utekla do bezpečí svého pokojíčku. Vážíme si přízně a podpory, kterou Honzíkovi pak kouzelník věnuje, dovoluji si říct, že tato návštěva dala vzniknout novému energií nabitému vztahu a z toho mám velkou radost. Představovala prosvětlení našich zimních dní. Děkujeme za pomoc a podporu a těšíme se na další setkání!

Ještě jednou děkujeme všem, kdo nám v lednu přispěli či „jen“ na nás mysleli a posílali energii – vše se počítá – DĚKUJEME!

Milí dárci, zaměstnanci NF Pečovatel a všichni ti, kteří Honzíčka a naši rodinu provázíte a podporujete :-),

první polovina prosince byla u nás ve znamení zubní operace, hospitalizace a následného hojení Honzíkovy sestřičky Leušky. Naštěstí vše dobře dopadlo a už je jí dobře. Vánoce a svátky u nás byly klidné, v úzkém rodinném kruhu tak, aby se Honzíkovi nepřitížilo změnami, spěchem, chaosem, přípravami, vždyť nejdůležitější je být spolu a v pohodě. Takže jsme si je opravdu užili, skromně, v pokoře a radostně.

Do Nového roku 2018 vám všem i sami sobě 🙂 přejeme hodně zdraví, vnitřního klidu, pohody, energie, síly, radosti a bezpodmínečné lásky.

Děkujeme za vše, co pro nás děláte, jste velkou oporou!

Honzík s rodinou

Milí dárci a všichni, co na Honzíka myslíte a držíte mu palce, zdravíme vás a přejeme krásný počínající Advent! Děkujeme za příspěvky na sosobní asistenci Honzíčkovi a za energii, kterou od vás dostáváme.

Tento měsíc se Honzíkovi dařilo celkem dobře, je naštěstí stále zdravý a tak jsme mohli s asistentkou nebo s rodinou vyrazit na výlety do přírody, vláčkem či autobusem.

V minulém týdnu jsme na jednom výletě zažili opět situaci, při které se všem zatajil dech. Honzíkovi andělé strážní opět odvedli skvělou práci . Honzík zakopl na balících slamy (které zna jak své boty), udelal přemet z více než dvou metrů a spadl na pusu do bahna. Domů doběhl po svých a statečně. Rány jsme omyli rany teplou vodičkou při společné koupeli s bráchou Matějem a sestrou Leuškou. Je to fakt kabrňák, plakal asi minutu a musel to přitom být pěkně tvrdý dopad. Naštěstí žádná zlomenina, naraženina… DÍKY andělům strážným, kteří nad ním nostop bdějí! Matěj říkal- mami, ten Honzík je ale dobrý, to já bych plakal mnohem déle  😍. DĚKUJU, OCHRÁNCI, ZE STÁLE BDÍTE, ZASLOUŽÍ SI TO a LÉZT A SKÁKAT HNED TAK NEPŘESTANE 🙂 !!!

Není to poprvé, co se Honzík svým akčním chováním bez pudu sebezáchovy ocitl v nebezpečné situaci, naštěstí pokaždé vyvázl víceméně bez následků. Pouze se mnou se vždy zatočí svět a nezbývá než děkovat a věřit. Vždy, když se Honzíkovi něco stalo, jsem s ním byla sama a byly s námi i naše další děti. Finančně i organizačně je ale téměř nemožné, aby byli přítomni vždy dva dospělí. Mnohokrát děkujeme, že přispíváte na osobní asistenci, která nám moc pomáhá! Jste jedni z oněch andělů strážných :-)! DĚKUJEME!n

Milí dárci a všichni ti, kteří jakkoli podporujete našeho milého Honzíka, zdravíme vás opět po měsíci a ze srdce děkujeme za energii, podporu, příspěvky a vůbec za to, že můžeme nadále skrze NF Pečovatel sbírat příspěvky na asistenci pro Honzíka. Také bychom rádi poděkovali Honzíčkovu novému patronovi panu kouzelníkovi Miloši Malému, který se role „ochranných křídel“ pro Honzíka. Děkujeme a těšíme se na setkání :-)!

V říjnu začalo pěkně foukat ze strnišť a zdá se, že podzim definitivně přišel v plné síle a tak jsme se již několikrát s dětmi vydali pouštět draky. Honzíkovou specialitou je provázek chvíli držet a pak ho pustit, jeho průvodce pak běží za provázkem, aby drak neuletěl a Honzík se směje a tak pořád dokola :-). Zjistili jsme, že nejlíp draci lítají v takovém příjemném klidném větru, včerejší vichřice byla opravdu zážitkem a draci si dělali, co chtěli, buď úplné veletoče nebo hned jak vzlétli, spadli na zem. Vítr, déšť, duha a rychle plující mraky jsou fascinující pro Honzíka i jeho mladší sestřičku Leu. Děti jsou naštěstí zatím zdravé a tak můžeme trávit hodně času venku. Honzík začal opět hodně lézt po stromech a radostně si vysoko ve větvích povídá. Pro jeho průvodce je to celkem adrenalin, ale Honzík výšky potřebuje a lezením relaxuje. Těchto činností se účastní někdy i naše asistentka, která je potřebným a nutným doprovodem. Její pomoc ve všech oblastech (nejen venku, ale i v domácím prostředí či jako doprovod) je pro nás opravdu velkým přínosem! Ze srdce děkujeme, že nám pomáháte, abychom mohli asistence uhradit. Moc si toho vážíme. Každý drobný dar se počítá a je vidět! Moc si přeji, abychom si ještě chvíli mohli užívat delšího pobytu venku, brzy přijde zima a ta bývá každoročně velice náročná.

Přejeme všem krásný podzim a hodně zdraví. DĚKUJEME!

Jako každý měsíc, mnohokrát děkujeme všem dárcům, kteří nám přispívají pravidelně i jednorázově. Každá korunka se počítá, po prázdninách se zase zvýšil počet asistencí, takže je to pro nás moc důležité.

Září s sebou přineslo mírné zklidnění, jakoby se zase Honzíkovi vrátila radost ze života a s asistentkou Soňou strávili pěkné chvílě na procházkách, na kole a doma různými hrami, které ho rozvíjejí. S asistentkou Evou byl o nedělích na svých oblíbených výletech vláčkem. Celkově si užíváme klidnější chvíle, už to bylo třeba a zima je před námi. Takže momentálně vydechujeme a nadechujeme, čerpáme sílu a energii :-).

Honzík oslavil své 6. narozeniny na konci září. Uvědomila jsem si, jak čas letí a jaký je z něj veliký kluk. Opravdu je – od stanovení jeho diagnozy uplynuly tři roky jak mávnutím proutku, když se na ně ale zpětně podívám, byly opravdu plné zážitků, energie, převratů v životě, náročných i šťastných chvil. Naučila jsem se radovat z maličkostí a neskutečně si jich vážit.

Přejeme všem, kdo budou číst tyto řádky, krásný barevný a co možná teplý podzim a vůbec, samé hezké a příjemné dny! Mnohokrát děkujeme!

 

Milí dárci a příznivci Honzíčka a naší rodiny, tady je další z příběhů, jak se daří. Děkujeme za vaši přízeň a podporu!

V srpnu jsme již tradičně 2 – 3 týdny na naší malé sromné chatě u Plzně uprostřed lesů, potoků, na úpatí krásného údolí. Jezdíme tam každoročně pouze takto jednou v létě, neboť přesuny jsou pro nás velmi složité. Děti jsou tam ale vždy spokojené. Chodíme do lesa, k potoku, koupat se na rybník, většina výletů je do přírody. Je tam s námi babička jako milá společnost a též v roli asistenta :-). Letos byl pobyt „zpestřen“ nemocí všem členů party kromne mne, bylo to složité. Hodně výletů jsem musela vézt obě děti na kočáře, což už je pořádná tíha. Přesto jsme si pobyt na chatě opět užili.

Po návratu čekaly Honzíka doma výlety, s asistentkou Soňou i Evou – vláčkem, k potoku, na tříkolce…měla jsem hodně práce a byla asistentkám moc vděčná, že se o Honzíka hezky postaraly.

Léto je u konce a čekáme, co přinese blížící se podzim :-)…Přejeme krásné dny a DĚKUJEME!

 

Všechny naše pravidelné i jednorázové dárce zdravíme, stejně tak i ty, kteří se o Honzíkův příběh zajímají a čtou si, jak se Honzíkovi daří.

V měsíci červenci nastala velká změna v režimu, děti si užívají prázdnin. O to více je třeba asistencí, abychom mohli podnikat výlety společně nebo jednotlivě, zabezpečit celodenní provoz. Tím, že je každý den jiný a pro Honzíka nepředvídatelný, je třeba neustále naplňovat den činnostmi, které ho (i ostatní děti) zabaví, aby byl v pohodě a nesklouzl do svých demoličních a destrukčních nálad.

O potřebnosti osobní asistence u nás v červenci natáčela svou reportáž do Událostí na ČT1 reportérka Lea Surovcová. Byla to komplexní reportáž o dostupnosti asistence a asistentů, o jejím financování. Jsem velmi ráda, že se o situaci rodin pečujících v domácím prostředí o dítě či dospělého se zdravotním postižením, o nemocné seniory, dozví veřejnost a situace pečujících se opět o něco zlepší. V případě zájmu si pusťte záznam reportáže v tomto odkazu:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/217411000100723/obsah/558458-chybejici-asistenti-pro-handicapovane

Přejeme krásné léto a děkujeme mnohokrát za podporu! Pavlíčkovi

„Milí přátelé, všichni, co na mne myslíte, mám pro vás dobrou zprávu :-)! Jsem šťastný, v měsíci červnu se mé procházky staly projížďkami…od soukromého dárce jsem dostal příspěvek na tříkolku Loped Junior a tak jsem se naučil jezdit na „kole“, což jsem si strašně moc přál. Na kole mi to předtím nešlo, nechápal jsem, že mám šlapat a pak to jede, rodiče, asistenti se snažili, ale bylo to marné. Pak mi neuroložka a terapeutka rané péče doporučila tuto tříkolku pro zdravotně postižené děti a když se mamince podařilo na ni získat penízky, bylo vyhráno. Okamžitě jsem to pochopil a rozjel se. Tříkolka má totiž furtošlap a tlačnou tyč, krásně na ní držím rovnováhu a už jezdím jako drak za svým velkým bráchou Matějem, i sám s mámou, tátou nebo asistentkou.“

Asistentky jsou i v tomto případě velmi potřebné, Honzík musí mít za sebou stále dospělou osobu, což bez pomoci nelze zajistit. Takže máme další oblast, kde je asistenční péče potřebným a velmi nápomocným zdrojem Honzíkova rozvoje.

Přejeme všem krásné letní dny, hodně odpočinku, klidu, pohody, prostě dovolenou a prázdniny! I my se na ně moc těšíme, asistence u nás poběží stejným způsobem jako ve školním roce, všechny tři naše dětičky budou doma a péče další osoby bude nutná.

Moc děkujeme, že na nás myslíte a držíte nám palce!

 

Zdravíme všechny milé lidi, kteří na Honzíka a jeho rodinu myslí, přispívají pravidelně či jednorázově na jeho asistence. Je to od vás opravdu moc pěkné a velmi si toho vážíme. Měsíc květen i červen se podařilo plně dofinancovat vašimi příspěvky a je to obrovská pomoc. Každý den není růžový, některé jsou pořádně náročné a pak je moc důležité vědět, že máme kolem sebe lidi, kteří na nás myslí a drží nás nad vodou :-)! Má to smysl a my děkujeme, že jste s námi :-)!

Měsíc květen byl zajímavý tím, že se nám konečně podařilo rozšíření asistencí i na jeden den z víkendu, což je ohromná pomoc a úleva pro Honzíka i celou rodinu! Nastoupila k Honzíčkovi na tyto asistence nová asistentka Eva, kterou jsme dvě neděle tzv. uváděli do našeho provozu :-), aby od poloviny května již statečně začala s Honzíčkem trávit společný čas mimo domov sama. Honzík miluje jízdy vlakem, ideálně Posázavským pacifikem kolem řeky, rád pozoruje krajinu, jak ubíhá za okýnkem, je fascinován systémem sezame otevři se u dveří, přitahuje ho „magické“ tlačítko na dveře, takže je neustále zavírá a otevírá a u toho si představuje své oblíbené sceny z pohádek a skáče nahoru dolů. Naštěstí jsme se zatím vždy setkali s chápavými reakcemi spolucestujících – no a průvodčí a strojvedoucí už si Honzíka pamatují :-). Honzík tyto výlety miluje a na neděle se už evidentně těší! Já (maminka), se musím učit na kurz asistenta pedagoga, který potřebuji, abych mohla ve školce podporovat naši nejmladší dcerku Leu, takže víkendové asistence velmi vítám, neboť v týdnu za našeho provozu to vůbec nestíhám a Honzíček si výlety moc užívá.

Díky vám si můžeme dovolit děti rozvíjet a dělat jim radost. Vaše finanční pomoc je velmi nápomocná nejen pro Honzíka, ale i celou rodinu. DĚKUJEME!

Na den 2. dubna připadá Mezinárodní den porozumění autismu. Již třetím rokem se naše rodina zapojuje do informační kampaně. Připojili jsme se též se školkou, kde jsou obě naše děti s dětským autismem integrovány, společnými aktivitami se všemi dětmi, výrobou větrníků, lucerniček, lodiček a jejich pouštěním po potoce. Symbolickou barvou pro porozumění autismu je modrá, která je barvou komunikace, jež je právě jednou z oblastí, ve které mají děti s autismem častý deficit.

Tradičně informuji o této problematice na svém Fb profilu. Jako rodina jsme se též zúčastnili soutěže Foto v modrém, které pořádá každoročně NAUTIS (Národní ústav pro autismus). Děti si všechny aktivity velmi užily, byly jim samozřejmě šity na míru :-).

Autismus je jednou z nejzávažnější poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus doprovází specifické vzorce chování.

Pro Honzíka byl měsíc duben významný. Jaro a teplejší počasí nám pomohlo s jeho zklidněním, takže se mu zase daří si dny užívat a učit se nové věci. Podařilo se mu udělat pokroky v jízdě na koni a momentálně se chystáme na výuku jízdy na kole a plavání. Všechno vyžaduje velké úsilí, vytrvalost, trpělivost a klid jeho průvodců a „instruktorů“. Držte nám palce, moc si přeje jezdit na kole jako jeho starší bráška.

V dubnu jsme též rozšířili asistence na neděle, tudíž se u nás již asistuje po – čt a ne. Potřebnost je veliká a věřím, že to bude přínosem pro celou rodinu.

Mnohokrát děkujeme za veškeré příspěvky, které jsme od vás v měsíci dubnu dostali, asistuje se u Honzíka celkem 170h měsíčně a každá darovaná koruna je okamžitě zhodnocena.

Přejeme krásné dny a ze srdce děkujeme!

 

Doufala jsem a věřila, že teplejší počasí s sebou přinese úlévu. A naštěstí se to vyplnilo. Po dlouhých zimních měsících, kdy bylo temno i v Honzíčkově hlavičce a nervy hrály jak strunky, se Honzík od začátku března postupně zlepšuje. Celé odpoledne trávíme venku, v lese, u potoka, na zahradě, ve farmaparku u zvířátek. Na zahradě se už může houpat na houpačce, lézt na vrbu, skákat na trampolíně, všechno činnosti, které nutně potřebuje pro rovnováhu svého nervového systému. Do školky chodí zase rád, už tolik nekřičí, neničí věci. Včera jsme byli poprvé po 3 měsících na hiporehabilitaci, v zimě to ve špatném svém stavu nezvládal. Byl naprosto nadšený, soustředěný a radostný. Kéž nám tento stav dlouho vydrží, je to úlevné pro celou rodinu i okolí. Stále je to neskutečně akční Honzík, kterého třeba každou vteřinu hlídat a dbát o jeho bezpečnost, ale už si zase život užívá a to je skvělé.

Všem, kteří nás pravidelně či nárazově podporujete patří ohromný dík, bez vás bychom to nezvládli!

Přejeme vám zdraví a pohodu, nádherné jaro a DĚKUJEME:-)!

Všem, kdo čtou Honzíkův příběh a přispěli nám v tomto či jiných měsících na asistenční péči, mnohokrát děkujeme! Tyto zimní měsíce byly opravdu náročné, projevil se Honzíčkův nerovnoměrný vývoj s velkým neklidem, ADHD a PAS v plné síle a péče více dospělých osob byla velmi potřebná. S příchodem jara a možností trávit déle času venku, se nám snad blýská na lepší časy. Jsme celá odpoledne v lese, na procházkách, v Honzíkově podání na stromech a u vody. Velká část výbušné energie se spotřebuje na pobyt v přírodě a začíná se lépe spolupracovat. Celkově je to ale období velmi náročné pro Honzíčka i jeho okolí, kdy Honzík vyžaduje maximum péče.

Proto ještě jednou moc děkujeme všem, kteří nás jakýmkoli způsobem podporují, vaše energie je u nás opravdu do puntíku zhodnocena :-).

Přejeme krásný konec zimy a hlavně zdraví a radost :-)! DĚKUJEME!

Přelom roku byl pro celou naši rodinu ve znamení nemocí, což u Honzíka způsobilo spolu s vánočním vykolejením ze zaběhaného režimu velký neklid. Každá nemoc znamená u našich dětí krok zpět ve vývoji, ale tentokrát to je opravdu znát. Honzík opět nekontrolovaně leze do výšek, skáče z nábytku, zlomil rošt u postele, jak na ní skákal, věci likviduje. Potřebuje neustálou pozornost a zabavit činností nedemoliční, alespoň trochu konstruktivní nebo prostě „jen“ obejmout, ale stále musí u něj někdo být. Jinak je opět svou prudkostí a neklidem nebezpečný sobě, okolí či předmětům, které mu přijdou do cesty. Naštěstí už je naše asistentka opět zdravá, i ji skolila nemoc a máme nyní více očí a rukou. Nejlepší je Honzíka vyřádit venku, což ale bohužel v mrazech jde jen na max 2h.

Děkuji všem, kteří nám přispívají na asistenci pro Honzíka, každá minuta pomoci se počítá a velice si toho vážím!

Přejeme krásný zdravý mrazivý měsíc únor. A DĚKUJEME!!!!!

Rádi bychom z celého srdce poděkovali všem dárcům i těm, kteří o Honzíkovi a naší rodině šíří zprávy do světa, čímž pomáhají dárce najít a také všem těm, kteří na nás prostě myslí – tím nám posílají energii a podporují nás. Nesmírně si pomoci vážíme.

Pravidelné asistence Honzíkovi pomáhají jemu i celé rodině, děti se lépe rozvíjí.

Přejeme všem hodně zdraví, lásky a radosti v Novém roce 2017!

Honzík, Lea, Matěj a rodiče

Koncem září začal Honzík chodit na hiporehabilitaci. Zpočátku se nechtěl příliš zapojovat do péče o koníčka, chtěl jen jezdit. Radost z pohybu a nové blízké spojení se zvířetem mu ale postupně pomohlo mít větší zájem o koníčka, o jeho potřeby a to mu moc pomáhá. Honzík jezdí jednou týdně, naštěstí nemusíme za novými velkými čtyřnohými kamarády dojíždět daleko, nádherný mlýn se stájí a pastvinami je ve vedlejší vesnici, máme štěstí. Je to nová zkušenost a Honzík se na lekce moc těší. Ke koni má velkou důvěru, nebojí se od začátku jezdit v klusu a zároveň na koni relaxuje a leží. Jezdí i Lea a Matěj a tak se naše obzory zase rozšiřují, se zvířaty v přírodě je nám moc dobře.

Moc děkujeme za veškerou vaši podporu, asistence jsou pro Honzíka velice důležité. Je celkově mnohem klidnější, když je přítomna asistentka v rodině a tudíž se mu já nebo ona stále můžeme věnovat. Pro celou rodinu jsou asistence velkým darem a všem nesmírně děkujeme za finanční příspěvky a energii, kterou nám věnujete :-).

Tento měsíc byl pro nás poněkud složitější, protože nám odešla asistentka Martina, která u nás asistovala denně půl roku. Přejeme jí hodně úspěchů v nové práci a děkujeme za společný čas a pomoc. Po jejím odchodu jsme byli skoro dva týdny bez asistenta, ale naštěstí se rychle našla skvělá náhrada, paní asistentka Soňa, která se hned s Honzíkem skamarádila. Vzali jsme ji na společný výlet se školkou do Prahy, kde Honzíčka doprovázela ve vláčku i autobusu, zvládli spolu pohyb po frekventované silnici i pobyt v Toulcově dvoře, kde pro nás měli připraven krásný podzimní eko program. Výlet se nám všem moc líbil a byl to dobrý start do nového období. Soňa k nám jezdí z daleka, dopravu má složitou, musí brzy vstávat. Za vše ji moc děkujeme, po prvním společném týdnu se máme dobře a já jsem ráda, že výměna „člena rodiny – osobního asistenta“ proběhla v klidu a pohodě a my budeme mít zase pomoc a podporu. Myslím si a věřím, že si ji opravdu zasloužíme.

Děkujeme za všechny dary, které jsme již od vás obdrželi a předem děkujeme za budoucí příspěvky, jsou pro nás moc důležité a nesmírně si Vaší podpory vážíme! Přejeme Vám všem hodně zdraví do nadcházejícího zimního období :-)!

Náš Honzíček zase o kus povyrostl a oslavil koncem září krásné 5. narozeniny. Dostal svůj oblíbený dort medovník, poprvé se mu podařilo sfouknout všech pět svíček najednou a měl velkou radost z dárků. Konečně se dočkal pistolky Nerf jako má jeho velký brácha Matěj. Cvičili jsme to a už si ji umí i sám nabít pěnovým nábojem a raduje se, jak náboj vyletí do vzduchu, vždycky si pořádně povyskočí :-).

V září bylo krásné počasí a tak jsme s asistentkou odpoledne výletily, braly jsme děti na procházky, vláčkem, k řece, na farmu. Moc se to všem líbilo a před dlouhou zimou nám to prospělo.

Honzík stále potřebuje dohled a dopomoc v mnoha ohledech. Když tuto péči má, daří se mu lépe porozumět světu kolem něj a radovat se. Proto jsou asistence u Honzíčka stále velice potřebné, zaslouží si to!

DĚKUJEME ZA PODPORU A POMOC, VELICE SI JÍ VÁŽÍME.

Letošní léto přineslo zklidnění, spoustu nových zážitků a dovedností. Po opravdu náročných jarních měsících vysvitlo sluníčko obrazně i doslova a Honzíkovi se udělalo lépe. Léto jsme si užili s asistentkou i rodinou u vody, v lese, na loukách, na zahradě, na výletech. Protože Honzík lépe spolupracoval, mohli jsme jet víckrát vláčkem, co miluje, do Air parku, k rybníku. Začal si zpívat a opakuje básničky. Naučil se nová slova, která aktivně používá. Intenzívní péče se opravdu vyplácí, užíváme společně a každého drobného pokroku si vážíme.

Děkujeme vám za poskytnutou finanční podporu, bez které by u nás nemohly asistence v potřebné míře probíhat.

Jarní měsíce duben, květen a červen byly u Honzíka ve znamení velkého neklidu a nespavosti. Honzík noci prakticky probděl po boku své (též bdící) maminky, kterou každou noc kolem 1h úpěnlivě v úzkostech volal, teprve kolem 5h znova vyčerpáním usnul. Jak asi vypadala rána a vůbec celé dny? Někdy Honzík do školky, kam chodí na 2,5h denně, ani neodešel, jindy zase zůstal sedět na chodbě anebo šel rovnou na zahradu, zvuky dětí, hra na nástroje či jiné ruchy byly pro něj k nepřekonání. To, co už dříve dobře zvládal a do školky chodil rád, bylo pryč. Ještěže přicházela asistentka Martina a pomohla zmožené nevyspalé mamince zvládnout všechny možné komplikované situace a podělila se o péči o Honzíka a zároveň, když Honzík vyžadoval v záchvatech pouze maminku, pomohla ostatním dvěma dětem Matějovi a Leušce. Změny režimu, cest, jakákoli vybočení, byly naprosto nemyslitelné, vše provázeno velkým křikem. Terapeutka rané péče usoudila, že se už po 3 měsících jedná o poruchu spánku a když nepomohla žádná opatření pro zlepšení spánku, po dlouhé úvaze jsme začali Honzíkovi dávat kapky na zklidnění, spaní a soustředění. Po týdnu užívání je mu o malinko lépe, noci jsou o fous klidnější, více komunikuje. I přes Honzíkův stav jsme podnikly s asistentkou Martinou a dětmi mnoho příjemného, byli jsme na výletech, na hřišti, u řeky, potoka, na každodenních procházkách, které děti milují. Prostě jsme se společně s láskou o Honzíka, Matěje a Leu staraly. Mnohokrát mi nesmírně pomohla a Honzíkovi usnadnila jeho cestu.

Asistent je pro nás členem rodiny, je nezbytnou součástí našeho světa.

Ze srdce děkujeme za dary, které jsme již obdrželi, zůstaňte prosím naší oporou, zasloužíme si to :-)!

DĚKUJEME 🙂 🙂 :-)!

Za 5 týdnů, které náš Honzíček strávil na webu Pečovatel, jsme od vás dárců s dobrým srdcem dostali skoro 100 hodin asistencí!

Zvýšení počtu asistenčních hodin neskutečně pomáhá nejen Honzíkovi, ale i celé rodině. V měsíci dubnu u nás asistentky z HEWERu odasistovaly celkem 135 hodin (a další asistence – desítky hodin – probíhají od jiného poskytovatele sociálních služeb), na tolik hodin bychom bez vaší pomoci v žádném případě neměli peníze.

Jste prostě skvělí!

Během dubna byl Honzík dvakrát nemocný (rýma a kašel) a jako vždy se prohloubily jeho autistické rysy, byl hodně nespokojený, bolela ho hlavička, nechtěl jíst, vše muselo být po jeho, křičel. Asistentky v těchto chvílích moc pomohly (byly to opravdu dlouhé a náročné dny pro všechny zúčastněné) – odvedly pozornost Leušky a Matěje, podělily se s maminkou o péči o Honzíka, který vyžadoval nonstop klidnění maminkou nebo asistentkou, postaraly se o chod domácnosti. Pro jednoho pečovatele by toto bylo MOC. Takto jsme to společnými silami zvládli – Díky! V měsíci květnu už snad bude moje noha zhojená a ke konci už vyrazíme na nějaký výlet – tam bude asistentka extra potřeba!

Jsem šťastná, že jste s námi a tolik pomáháte! Rozšířený počet hodin asistencí je pro nás stoprocentní obrat k lepšímu!!!!