Milí dárci a všichni v Nadačním fondu Pečovatel,

mnohokrát děkujeme za vaši podporu dlouhodobou.

Nyní probíhá v Tesco možnost podpořit sociálně potřebné projekty a mimo jiné našeho Honzíka a jeho osobní asistenci. Jsem velice vděčná NF Pečovatel, že to pro nás inicioval, stejně jako obrovské síti mých přátel, známých, soulmates, kteří celou akci sdílí a nejen to.,..do Tesca pravidelně chodí a hrsti žetonů pro Honzíka hází do válce. Jsem neskutečně vděčná za tuto podporu. V době, kdy se cítím naprosto bez energie, vyčerpaná, kdy je toho prostě nad můj limit, je toto pro mě krásná a potřebná nabíječka energie a pohlazení.

Děkuji všem za jakkoli vydanou energii v náš prospěch, cítím a vnímám a vážím si jí.

Všem přejeme jen to nejlepší a hlavně pevné zdraví, energii a klid v duši.

Děkujeme za veškerou podporu, nesmírně si í vážím.

Lucie a Honzík

Milí dárci a pracovníci NF Pečovatel,

moc vás všechny zdraví v novém roce a přeji hlavně zdraví, radost ze života, klid v duši a dostatek energie na všechno, co si přejete. Mnohokrát děkujeme za pomoc  roce 2025.

Vánoce u nás proběhly jako první klidné, Honzík byl naštěstí v pohodě, spokojený, odpočíval a každý den jsme byli na našem výletě v lese. To nám dělalo oběma moc dobře. Napomohlo k tomu také to, že jsem měla kompletně zajištěny asistence mezi svátky a mohla se tudíž v klidu věnovat dětem jednotlivě. Jsem za to nesmírně vděčná. Dnes Honzík nastoupil do školy, kde ho čekala změna v podobě nové paní učitelky, kterou ale zatím to vypadá v pohodě přijal.

Přeji všem jen to dobré a ať se vám plní vaše sny v roce 2026.

Děkujeme. Lucie, Matěj, Honzík a Lea

Milí dárci a pracovníci Nadačního fondu Pečovatel,

chci vám všem nesmírně poděkovat za veškerou pomoc, ať už finanční nebo energetickou a morální, kterou nám poskytujete.

Se zajištěnými pravidelnými asistencemi a Honzíkovým zklidněním od léta, které nastalo po značném a nutném navýšení medikace, plyneme celkem dobře a bezpečně. Můj čas se všechen točí kolem dětí a péče o ně, nicméně celkově je zaplaťpánbůh podstatně klidněji. Jsem za to velice vděčná. Asistence na prosinec máme zajištěné opět a to i kompletně mezi svátky, což je opravdu úžasné a s tím věřím, že 17 denní vánoční prázdniny doma zvládneme.

S Honzíkem stále víceméně denně chodíme na túry do lesa, teď už zasněženého.

Přejeme všem na první adventní neděli jen to dobré, hlavně zdraví a dostatek energie. Do nastávajícího adventního času zklidnění, pokoj v duši a usebrání vnitřní. Já už roky nespěchám (tedy víc, než obvykle), v předvánočním čase a nic nehrotím. Nikdy to u nás nedělalo dobrotu a proto jsme museli i spoustu tradic opustit. Žádné velké rodinné setkávání se u nás nekoná. Jen v co největším klidu a tichosti, jakoby se nedělo nic vyjímečného. Velký rozruch Honzíka vždycky rozhodil a bylo zle.

Děkuji ze srdce za veškerou poskytnutou pomoc v tomto roce. Děkuji pravidelným dárcům za jejich vytrvalost a také za jednorázové dary, kterých si též velice vážím.

Všem přejeme jen to nejlepší a ať se vám vydaná energie pro nás mnohonásobně v dobrém vrátí.

Lucie, Honzík, Matěj a Lea

Milí dárci a pracovníci Nadačního fondu Pečovatel,

děkujeme vám za podporu a pomoc, které si moc vážíme. Tento měsíc se pro mě nese hlavně ve znamení úžasného objevu, jak se konečně s neustále mě budícím Honzíkem dobře vyspat. Celé roky mě trápil spánkový deficit a v podzimním období, kdy se zkracuje den a je čím dál dříve tma, se to stalo kritickým a já se pak plazila jak stín, bývala strašně vyčerpaná. Tentokrát už od srpna, skoro dva měsíce jsem spala málo, měla jsem ještě večer práci na zahradě i doma a nemohla jít spát s ním v 19. Již od jara a během léta jsme si navykli na systém, že když se v noci probudí, přesune se ze svého pokoje dole k nám nahoru do patra. Vzhledem k tomu, že už ale většinou neusnul a chodil neustále nad ránem na záchod, stejně jsem se nevyspala a neustále k němu musela vstávat. Tím s budila i Lea a my pak byli všichni hotoví. Na konci září už jsem byla tak nešťastná a vyčerpaná, že jsem prostě za ním do našeho pokoje s Leou zavřela dveře. On spí v takovém mezipokoji mezi námi a Matějem. Dříve bych si nedovolila se zavřít v pokoji a riskovat, že nebudu slyšet zvuky z domu. Ale už jsem byla tak unavená ze vstávání mezi 3 a 4h denně a s vidinou toho, že bude čím dál hůř, jsem si řekla, děj se vůle boží. A zavřela dveře. Jak jsem neslyšela, jak Honzík zvukuje, chechtá se nebo si něco povídá, usnula jsem. Zřejmě jeho dvě cesty na wc jsem neslyšela, nebo prostě vzdala vstát a v 6 jsem zjistila, že sešel zase dolů. Většinou je to tak, že k němu raději vstanu, aby neměl zase opruzeninu, neb nad ránem se prostě neustále několikrát za sebou vyprazdňuje, ale když prostě usnu a nevstanu hned, nic se nestane. Zvykl si k nám teď chodit už kolem 23 až 24, ale naučil se, že musí ještě spát. Já ho neslyším tak intenzívně a mám možnost se dospat. Může to znít jako naprostá banalita pro člověka, který to nezažil, ale pro mě je to obrovská výhra a jestli nám to bude fungovat i nadále přes zimu, je to prostě největší dar, který můžu dostat. A se mnou všichni blízcí, protože chronicky nevyspanou mámu, která ale sedá několikrát denně za volant v jakémkoli počasí, prostě nechceš. Takže děkuji jako vždy všem našim andělům za světlo na cestu v dobrém i zlém.

Přeji všem krásný zdravý podzim a co nejlepší proplutí obdobím temna.

Ještě jeden opravdu důležitý počin se stal v říjnu. Do kin se dostal film Co s Péťou? provázený také skvělými sedmi podcasty Ley Surovcové o problematice autismu. Oboje vřele doporučuji shlédnout. Tato problematika nastíněná ve filmu se nás úzce dotýká a já jsem moc ráda, že má film takovou podporu a věřím, že může ve společnosti rozhoupat vlny a debatu na toto téma a postupné zlepšení možností nás rodičů, respektive pečujících a lidi s autismem.

Děkujeme, Lucie a Honzík

Milí dárci a pracovníci Nadačního fondu Pečovatel,

všechny vás srdečně zdravíme a mnohokrát děkujeme za veškerou pomoc a podporu.

Honzík zvládl nástup do školy, naštěstí se mu nic zásadně nezměnilo a funkční se zachovalo.

V září oslavil 14. narozeniny, byl se mnou koupit svůj oblíbený čokoládový dort a spolu s babičkou jsme Honzíkovy narozeniny v klidu oslavili. Bylo krásné počasí, jako bývá na jeho narozeniny zvykem už roky a tak jsme si poseděli na zahradě.

Září a nástup nového školního roku jsme v podstatě v dobré náladě a ve zdraví zvládli a za pomoci asistentek doma i na víkendovém respitu u nás vše běželo celkem v klidu. Jen spánkový deficit mě stále trápí a na podzim bude hůř, až se bude ještě dřív stmívat. Už teď Honzík chodí spát kolem 19.30 a vstává mezi 3 a 4h. Až bude tma brzo, bude jako každý rok vstávat mezi 1 a 2h. Vše je pak převrácené a já jsem úplně hotová a vyčerpaná.

Přejeme všem zdravý vstup do podzimního období a děkujeme za veškerou podporu.

Lucie, Matěj, Lea a Honzík