Milí dárci, pracovníci NF Pečovatel, mnohokrát děkujeme za veškerou podporu a pomoc!

Ráda bych vás jen krátce pozdravila a popřála krásné léto ve zdraví a pohodě! U nás probíhají osobní asistence i v letních měsících a jsou velice důležité, ostatně jako kdykoli jindy. Honzík je už 5.měsíc doma a je tudíž potřeba mu neustále vymýšlet program, aby on nevymýšlel likvidační aktivity a byl spokojený. Léto tráví děti doma, na zahradě, v bazénu, v lese, na výletech. Honzík byl poprvé na táboře pro děti s PAS a také na začátku července v respitním centru Nautis v odlehčovací službě. Jsem velice vděčná, že se mu tyto aktivity líbí, pro nás jako rodinu je to úlevné a mám radost, že ho to zároveň posouvá a učí nové dovednosti.

Přeji všem, kdo čtou tento krátký pozdrav hodně milých letních zážitků, hodně zdraví, pohody a lásky.

Děkujeme za velkou podporu, kterou od vás dostáváme.

Lucie a Honzík

Milí dárci, pracovníci Nadačního fondu Pečovatel, všichni, kdo tento příběh na pokračování čtete,

moc vám všem děkujeme a přejeme hlavně zdraví, spokojenost a radost!

Dá se říct, že u nás není nic moc nového ohledně Honzíka. Dlouho jsme byli v napětí, jak to dopadne s otevřením Speciální školy v Laguně Psáry, kam Honzík chodí. Bohužel škola je při ústavu a ředitel dostal doporučení nemíchat ústavní děti (i dospělé) s dětmi zvenku, tudíž pro nás škola zůstává zavřená. To je velmi náročné, Honzíkovi se sice již otevřela možnost chodit alespoň 1x týdne na logopedii, kde s ním paní doktorka výborně pracuje, ale to je velmi málo. Naštěstí byly i hezké dny, takže se hodně koupal v bazénu, za který jsem neskutečně vděčná od loňského roku sbírce Na Sport Hradec Cup, která šla ve prospěch Honzíka. Je to úžasná relaxace a pro mě velká pomoc, bazén mám pod oknem z kuchyně a mám přehled, takže ho chvíli můžu nechat venku cákat se samotného. Respitní pobyty v Psychiatrické léčebně Bohnice, kde má Nautis svoje odlehčovací centrum, běží 1x měsíčně pár dní, je to opravdu vítaná pomoc. Honzík nutně potřebuje program a změnu prostředí, ač dělám, co můžu, doma se mi to stoprocentně nedaří. Za osobní asistenci jsem velice vděčná, pomáhá mi věnovat se dětem jednotlivě a mít možnost v této náročné době trošku odpočinout.

Přeji vám hodně štěstí a krásný červen!

Maminka Lucie a Honzík

Milí dárci, pracovníci Nadačního fondu Pečovatel, a všichni naši dobrodinci,

všechny vás srdečně zdravíme a pevně věříme, že jste zdrávi a v co největší psychické pohodě.

Další měsíc doma máme za sebou, byl naštěstí o něco klidnější než měsíc první, ale i tak to je velmi náročné. Děti si již na režim zvykly, bylo docela pěkné počasí, takže jsme byli pořád na zahradě nebo v lese. Asistence máme stále ve zvýšené míře, tj. 6 dní v týdnu celé odpoledne. Asistentku z Heweru doplňuje ještě asistentka z Nautisu. Je to velmi náročné finančně, ale jiná cesta není, abychom mohli fungovat dlouhodobě v tomto domácím režimu. Navíc dnešní informace, že všechny speciální školy zůstávají zavřené do září, je tedy pořádná rána. Honzík potřebuje režim a náplň jak sůl. Právě ke konci dubna už začal být opět neklidný, projevy sebepoškozování, agrese vůči věcem. Doufala jsem, že se vrátí alespoň na poslední měsíc do školy, ale bohužel ho budu mít doma ještě 4 měsíce. To je opravdu velmi náročné a jsem velmi vděčná za osobní asistenci. Bez té bychom to ani náhodou nezvládli. A díky za vaše dary, pomáhají mi překlenout toto vypjaté období…tedy nejen toto. Nejstarší syn Matěj se také snaží pomáhat, každé ruce jsou dobré a jsem za něj vděčná. Vyhlašuji ho vynikajícím bráchou!

Přeji všem hodně zdraví a co největší pohodu, radost ze života a klid v duši.

Ze srdce děkujeme za vaši pomoc!

Lucie a děti

Milí dárci a pracovníci Nadačního fondu Pečovatel,

opět jako již tradičně děkujeme za veškerou podporu, kterou nám poskytujete, ať už finanční, materiální či energetickou. Všech druhů podpory je nám velmi třeba a vážíme si jí!

Tato doba převrátila naruby život zřejmě každému z nás. Každému jinak. Ale všichni procházíme zkouškou. Přijmout poměrně rychle změnu, na kterou jsme se nemohli vůbec připravit, přenastavit hodnoty, pomáhat si, přitom se navzájem respektovat. Vyplouvají napovrch emoce, o kterých jsme třeba nevěděli, nebo je skrývali či potlačovali a musíme s nimi najednou opravdu pracovat. Každý z nás to může vnímat jinak, v každém případě je to situace nová pro všechny a je velkou výzvou. Já věřím, že se věci dějí s nějakým vyšším smyslem, i když tomu hned nerozumíme. Nicméně je to náročná doba u nás rozšířená o rozměr dvou dětí s autismem, které vyžadují řád a neměnnost, předvídatelnost, kterým je to opravdu velmi těžké vysvětlit. Ze dne na den skončila škola a školka, kam oba chodí rádi a jejíž režim opravdu v životě potřebují, jinak se bortí svět a srovnatelný režim a náplň vytvořit čistě doma je velmi složité. Přestali jsme chodit plavat, cvičit, na logopedii, na hiporehabilitaci. Můžeme být jen doma, na zahradě (zaplaťpánbůh za ni!) nebo v lese, když tam není moc lidí a můžeme se jim zdaleka vyhnout, protože Honzík s Leou tvrdošíjně odmítají nosit roušku. Do obchodů pro dobrůtky, což je oba bavilo, už vůbec chodit nemůžeme. K tomu je doma i nejstarší brácha Matěj, se kterým se denně několik hodin učím, tudíž druhým dvěma nemohu věnovat pozornost. Prostě změna jak hrom!

Trvalo mi, než jsem se usebrala a byla schopna vytvořit Honzíkovi (a potažmo sestřičce Leušce) režimovou pomůcku, jak se vyznat v těchto dnech, kdy vlastně nikdo moc nevíme, co a jak nás čeká, jen se udál zničehonic obrovský převrat v životě…  Honzíkova reakce na režimový scénář s fotkami byla velmi pozitivní a tak mám radost, že se mi to zřejmě povedlo. Chci to ještě doplnit fotkami jednotlivým činností, abych mohla vytvořit denní režim pro konkrétní den.

Protože jsem navíc asi měsíc s dětmi v domácnosti sama, rozšířila jsem asistence na maximum možného. Pravidelnou a již roky spolehlivě probíhající osobní asistence od poskytovatele sociálních služeb Hewer, na které je zde možno přispět, jsem doplnila ještě rozsáhlými službami asistentky z Nautis, která je studentkou a též nechodí do školy. Momentálně se u nás asistuje 7 dní v týdnu, cca 7 – 9h denně. Finanční zátěž obrovská, ale opravdu je ve dvou lidech nonstop co dělat a pokrývat potřeby a povinnosti tří dětí a domácnosti, aby byl chod zajištěn.

Velice děkujeme za jakékoli příspěvky a pomoc, je to velmi náročná doba po všech stránkách. Honzík má dny lepší a dny horší. Pokud se mu nonstop někdo nevěnuje, je silně destruktivní. V minulých dnech jsem opět odklízela pozůstatky mnoha drobných i větších domácích „katastrof“ (jako Leuščino rýžové mléko nalité rybičkám do akvárka – nutná výměna vody v celém akvárku, mnoho rozbitých hrnků a skleniček, rozšlapaná jablka, rozbité hračky a pomůcky, atd.)

Hlavně zůstaňme zdraví – fyzicky, ale i psychicky. Je to zkouška a zátěž pro všechny členy domácnosti. Ale věřím, že s láskou a vzájemným respektem, pomocí asistentek a vaší podporou to dáme. Tato doba je pro mne složitá i proto, že zastavila mé pravidelné čerpání síly mimo domov. Nadechnout se pár hodin či dní sama na horách nebo v přírodě kdekoli nebo pobýt s přáteli a trochu si vyčistit hlavu a přeladit, mi nyní velmi chybí. Musím vydržet, snad to nebude trvat věčně !!!!

Všem přejeme co nejvíc klidu a míru, lásky, vnitřní pohody a zdraví ❤️! Zvládneme to, společně 🙏❤️🍀. Za vše děkujeme!

Milí dárci, pracovníci Nadačního fondu Pečovatel, naši souputníci,

děkujeme všem za dávku energie, kterou nám posíláte. Věřím, že si to zasloužíme!

Zimní měsíce jsou každoročně náročné. Honzíkovi se nechce na zahradu ani na výlety, je zachumlaný do sebe, přitom ale energie musí někudy ven a tak bývá destruktivní vůči věcem (rozbíjí sklo, vylívá čistící prostředky, rozšlapává jablka a jiné ovoce), ale někdy ubližuje i sobě (tříská hlavou o zem, zeď, sklo). Bývají to pokaždé náročné měsíce a v únoru už se vždycky moc těšíme na jaro, kdy se pomalu začnou otevírat možnosti, jak energii vybít konstruktivně a ne destruktivně. Proto mě nesmírně potěšilo, když se mi po více než měsíci podařilo Honzíka dostat tuto sobotu na krásný výlet s asistentkou do voděradských bučin. Z domova jsem musela Honzíka vytáhnout přes jeho odpor a s pláčem, ale už to nešlo jinak a už v autě se uklidnil a v lese byl naprosto šťastný. Přesně, jak ho znám a jak mu to dělá dobře, lámal větve, rozdupával trouchnivé pařezy, házel hlínu, skákal v loužích, babral se v bahně. Domů jsem si přivezla odpočatého a odreagovaného Honzíčka. Věřím, že je zas na co navázat, blok se mi podařilo rozmělnit a teď už bude jen lépe.

Jako rodina jsme se vydali novou cestou a budeme vás všechny moc potřebovat. Příští měsíc už bude možná jasněji a vysvětlím, kam se ubíráme. Za všechno moc děkujeme a jsme velmi vděčni za podporu Nadačního fondu i všech dárců. Přejeme vám všem hodně zdraví, štěstí a lásky!

Maminka Lucie, Honzík, Matěj a Lea