Darovat na Křídla pomoci

Jak se má Maria

Zpět na příběh

Dobrý den, milí přátelé,

pamatuji si, jak jsem Vám minulý měsíc napsala, že se těším na červen. To má moje dcera svátek, na který ode mne vždycky dostávala třešně a jahody. Tak jsem jí řekla, aby si k svátku koupila třešně. Jaké bylo moje překvapení, když dcera přišla s hrstkou třešní, krásných chrupek a já se jí ptala, jestli ostatní už snědla? Řekla mi, že ne, že jsou to třešně, které nám koupila. Děláš si ze mě legraci, viď? Nu, nedělala si legraci. Dozvěděla jsem se, že ta hrstička stále přes 40 korun, kilo je v Tescu za 190. Málem jsem omdlela. Je tohle vůbec možné..? To za mých mladých let…jé, promiňte, vím, že tohle nikdo nemá rád, ale manželova sestra Milka měla sad třešní a každý rok jsme k ní jezdívali, tedy nejen v červnu, ale vždycky, když jsme ji chtěli s manželem vidět. Bydlela o pár vesnic dál od nás, tak to nikdy nebyl problém. Stýkali jsem se hodně. Chybí mi.  Chybí mi manžel i jeho sestra, častokrát je volám v noci a vzbudím tím vždycky svoji dceru. Taky volám svoji sestru Jolanku, ta už také odešla. Ale abych nezněla tak smutně, pořád ještě mám sestru Milku v Polsku, v naší rodné vesnici. Žije a často s ní mluvím! Mám ji moc ráda, jen škoda, že nedávno přišla o zrak, už nevidí. Na rozdíl od ní, se já můžu těšit pohledem na růže. Máme jich pár v květníkách a mě stačí před nimi jen tak sedět a dívat se na ně! Taková krása, taková radost. Docela obyčejné věci, že ano? Barevné růže, chuť třešní, ale hlavně -, a to obyčejné opravdu není, jsou lidé kolem mě. To je dar.  Dcera, přátelé, asistentky, které mi pomáhají. Jejich pomoc potřebuji čím dál, tím víc.

Ráda bych se s vámi podělila o radost z jedné své přítelkyně, která je přítelkyní i mojí dcery. Pravidleně se scházíme.  Mirce je víc než 86 let, a je čiperka, přestože je hodně nemocná! Do hlavy si žádnou chorobu nepustí, a i když vidíme, jak je svými neduhy zničená, nevynechá jedinou sobotu u nás.  Představte si, každičkou sobotu k nám přijde s karlovarskými koláčky, které (i s dvěma pstruhy) nakoupí na trhu na Náplavce.  Dcera nám už připravuje čaj, a pak baštíme koláčky s malinami a tvarohem, s mákem a někdy i s borůvkami, přitom klábosíme a nasmějeme se tolik, že všechny omládneme. Čas kolem nás proletí a najednou je osm hodin a to už volá její dcera, kde je tak dlouho,  už by měla být doma v bezpečí. S Mirkou a s mojí dcerou zapomenu, že mě často kolena bolí tak, že mi padají slzy z očí, zapomenu, že už tolik svých nejbližších je na pravdě boží a vždycky pánu Bohu děkuji a taky ho prosím, aby nás neopustil, modlím se a děkuji mu za všechny dobré lidi kolem, i za vás za všechny, kterým není lhostejný osud nás starých lidí. Jste naší radostí i  nadějí. Děkuji vám. Mám vás moc ráda a srdečně vás všechny zdravím,

Vaše Maruška

Dobrý den, přátelé,

žiji, žijeme. Ten čas, kdy se všechno zastavilo, byl hrozný. Ani psát nemohu, jak to bylo těžké. Musely jsme odvolat asistentky Heweru, protože jsme zůstaly bez prostředků. Dcera musela zavřít provozovnu a hrnulo se to na nás ze všech stran. Naštěstí nadační fond Pečovatel mě, nám, opět pomohl. Paní ředitelka, nám svou laskavostí pomohla neztratit naději na lepší časy, a díky vám, dárcům, je všechno o hodně veselejší. Nezůstala jsem sama s dcerou, na níž byla celá tíže péče o mě, ale postupně se vrátily moje asistentky, které mám ráda, a které mě rády viděly. Dokoce jsem dostala krásné květiny ze zahrady jedné z nich. Zase jsem si připomněla, že ty nejobyčenější věci, situace a chvíle mají největší cenu. Děkuji vám!

Srdečně vás všechny zdravím a těším se, až se potkáme na společné akci Nadačního fondu Pečovatel,

Vaše Maruška

Dobrý den, přátelé,

když se podívám na svůj celý únor, tak první polovinu měsíce jsem proležela a druhou jsem doháněla pohyb při rehabilitaci. Prý mi to šlo dobře, tak jedno dopoledne dcera, než šla do práce, navrhla, jestli se nechci postavit a zkusit pár kroků. A to můžu? zeptala jsem se. Přikývla. Z jedné strany mě podepřela sestřička, z druhé pečovatelka a udělala jsem pár kroků po kuchyni s chodítkem. Dcera byla nadšená víc než já, protože já jsem potom všem  byla hrozně unavená. Nebyla to žádná chůze,padala jsem dozadu, bála jsem se, že opravdu spadnu, ale měla jsem bezpečnou oporu. Ten pocit, když  jsem chvíli stála na nohou a chodila, byl nádherný. No spíše jsem nechodila, ale moc mi to pomohlo. Mám z toho radost ještě teď, když Vám to píšu. Sestřička mi vysvětlila, že rozchodila těžší případy, než jsem já.  Ale já nemůžu narovnat nohy, mám ztuhlá kolena a taky se trochu třesu, někdy taky víc… Když budu mít sílu, dá-li Bůh, zkusím to znovu. A poslala bych Vám fotku, abyste můj malý úspěch viděli taky. Moc se na to těším.

A taky bych Vám všem, kteří se o mě zajímáte, ráda poděkovala za Vaši podporu. Nejsem na to všechno sama.

Ještě jednou děkuji.

Zdravím Vás srdečně

Vaše Maruška

 

 

 

Dobrý den, přátelé,

nevím, jak Vy, ale nerozumím, jak rychle běží čas. Ještě včera byly Vánoce a dnes je konec ledna… A ty změny počasí! Kdo to má vydržet? Je to tak náročné. Každý den se cítím jinak. Jeden den cvičím tak, že má ze mě moje rehabilitační sestřička radost, jak mi to jde a další den si stěžuje mé dceři, že odmítám cvičit, že jsem svéhlavá. Kdyby tak dokázala být v mém těle, divila by se. Nechci si pořád stěžovat, tak Vám raději povím, jakou radost jsem udělala dceři, když cvičila hru na piano. Jen cvičí prsty, ale přijela jsem vozíkem k pianu a jednou rukou jsem zkoušela cvičit s ní. Přitom jsem si vzpomněla, jak jsem za mlada hrávala na harmoniku. Ještě jednu starou malou máme doma, ale neudržím ji, je moc těžká. Když o tom tak přemýšlím, co Vám tu píšu, tak se vlastně mám dobře, i když mi zrovna dobře není. Mám starostlivou dceru, ještě pořád mi chutná a raduji se, když je venku hezky. A mám moc hodnou přítelkyni. Občas přijde, když jí je dobře a to dcera upeče a na pár hodin si to tak užíváme, že z toho ještě dlouho žiju. A zrovna zítra po třech měsících přijde k nám, ona je totiž ještě víc nemocná, než já. A taky přijde moje bývalá asistentka z Heweru, která pracuje jinde. Na tu se taky těším. Tak vidíte, že mám radosti.

Moc Vám přeji, abyste měli kolem sebe dobré lidi, jako mám já. Mám taky Vás, kteří čtete moje články a Vás, kteří mi přispívate. Moc si toho vážím! Děkuji Vám.

Mějte se dobře ahodně zdraví přeji,

Vaše Maruška

Dobrý den, přátelé,

jak jste se měli o Vánocích? My jsme je prožily s dcerou pěkně, ale všechno mohlo být docela jinak. Den před Vánoci jsem dostala lehkou mozkovou mrtvičku. Když jsem se probrala, první co mi dcera řekla bylo: „No ty jsi nám dala!“ „Co?“ zeptala jsem se. Dcera mě pohladila a dala mi pusu. V nemocnici to trvalo dlouho, poslali mě na CT, pak na další vyšetření, ale nakonec mě poslali domů a nemuseli jsme čekat ani dlouho na sanitku. Obyčejně to trvá hodiny a hodiny, ale tentokrát to byla chvilka. Doma už jsem neměla úzkost, jako v nemocnici. Dcera mě držela za ruku a říká mi: „Poslyš, nemáme nic nakoupeno, nemám napečeno, uklizeno, ale žijem mami, a to je důležité! Děkuji nahoru Pánu Bohu za to, že nad námi držel ochrannou ruku a všechno dobře dopadlo!“

Vánoce jsme měly klidné a já i dcera jsme usnuly, ani pohádku jsme neviděly, jak jsme byly unavené. Chvála Bohu, že to všechno dobře dopadlo. Ono toho bylo tu neděli špatně daleko více, ale už je to za námi, tak to ani nebudu připomínat.

Dnes je Silvestr a já bych Vám všem ráda popřála do nového roku 2020 hlavně zdraví a štěstí. Pevné zdraví a štěstí.

Ze srdce Vaše Maruška

Dobrý den, přátelé,

oslavila jsem 88. narozeniny a představte si, že jsem se setkala s částí rodiny, kterou jsem neviděla dvacet let! Probírala jsem se fotkami, které jsem si vůbec  nepamatovala. Pořád jsem kroutila hlavou, nemohla jsem tomu uvěřit. Pošlu Vám fotku, na které jsem s pečovatelkami a asistentkami, které se o mě  opravdu s láskou starají. Měla jsem takovou radost, že jsem i zpívala, a to vůbec neumím! Moje narozeniny byly 17. listopadu a všichni mi říkali, že jsem se hezky narodila, že to se mnou slaví celá republika… Narozeniny byly světlým okamžikem celého listopadu. Jinak to totiž bylo chvílemi náročné, nevím proč, ale hůř se mi dýchá. Moje dcera říká, že klamu tělem, že vypadám skvěle a nikdo by nevěřil, že mi něco je.

Raduji se z každého dne, i když jsem zamračená a nevrlá, když mě něco bolí, ale moje radost je uvnitř. Těším se na vánoce. A co Vy?

Milí přátelé, děkuji Vám za podporu. Moc si toho vážím.

Ráda bych Vám poděkovala osobně, kdyby to šlo.

Co Vy na to?

Srdečně Vás zdravím,

Maruška

 

 

Dobrý den, přátelé,

je konec října a snažím se pomáhat při vaření, škrábu brambory a loupu zeleninu. Pomáhám, jak se dá. Dcera mě poslala do chráněné dílny, abych se dostala mezi lidi a neseděla jsem pořád doma, prý přijdu na jiné myšlenky. Měla pravdu. V dílně jsme měli kreslit, ale to já neumím. Byla jsem jako opařená, vůbec jsem nevěděla, co malovat, nikdy jsem nekreslila, ani nemalovala. V zemedělství byla jiná práce a doma na hospodářství taky. Já kreslit vůbec neumím, navic se mi třesou ruce tak, že to zkrátka nejde. Ale byla tam se mnou ještě jedna paní, té to šlo. Seznámily jsme se spolu, ale nepamatuju se, jak se jmenovala. A jak bych mohla, když si nezapamatuju ani jména všech asistentek a pečovatelek, které se o mě starají. Mám tři Janičky a těm ostatním říkám Sestřičko. Mám je ráda, pomáhají mi. Dcera mi taky pomáhá, ale byla celý měsíc  nemocná, a jak se říká, běhala jen po doktorech nebo ležela. Bála jsem se o ní, modlím se pořád za její zdraví, taky za své a za zdraví všech, které mám ráda. Někdy mě  rozpláčou všechny ty problémy, které mě trápí, a dcera mě prosí, ať se nerouhám. Asi má pravdu, dobře, sice nechodím, třesu se jako osika, ale žiju, jsem doma a mám samé dobré lidi kolem sebe. A moc ráda čtu! Někdy celý den. Ráda se s Vámi příště podělím o jednu jedinou knihu, kterou čtu pořád dokola, bibli.

Moc Vás všechny zdravím,

Maruška

Tento měsíc byla moje dcera po pěti letech mimo domov. Na týden odjela do lázní. Přála jsem jí to, ale bylo to pro mě hrozné. Dcera byla pryč, moje kamarádka byla celý měsíc u své dcery na Šumavě,  moje nejoblíbenější pečovatelka Janička byla taky mimo Prahu a rehabilitační sestřička odjela taky. Jako kdyby se všechny smluvily, že najednou odjedou. Já vím, že to tak není, ale ten týden byl pro mne náročný. Naštěstí mi dcera volala z lázní každý den. Když se vrátila, radostí bych skákala, ale já vlastně skákat ani chodit nemůžu. Ale mohla jsem jí objímat a těšit se z její přítomnosti. Chvilku jsem s ní naoko nemluvila, ale radost z toho, že je zase doma, zvítězila. Dcera vypadala odpočatě a byla šťastná, že mě vidí a já byla a jsem šťastná, že jí mám zase doma. Později jsem jí nahnala strach, protože jsem měla nějaký záchvat, na který si vůbec nepamatuji. Ten „můj parkinson“ řádil, ale co se stalo, mám jen z vyprávění. Vůbec si na to nepamatuji. Začala jsem se strašně třást, stupňovalo se to tak, že mi nohy samy od sebe skákaly, celá jsem se klepala a později, když dcera volala do nemocnice a naší paní doktorce, dostala jsem lék, který zabral. Po něm jsem spala dlouho jako dudek. Teď už je mi zase lépe. Co mě teď jen trápí, je to strašné vedro. Modlím se, aby přišla bouřka.

Přeji Vám, abyste se cítili dobře a měli kolem sebe lidi, které máte rádi.

Moc Vás všechny pozdravuji,

Vaše Maruška

Jste mí přátelé, když Vás zajímá, jak se mi vede, a dokonce mě podporujete. Děkuji Vám.

V červenci už růže ovadly a vidím jen pár stromů, některé větve jsou suché a stále neprší. Pamatuji se, když jsem byla mladší, pršelo pořád. Nejhorší to bylo na Medarda, to pršelo až 40 dnů. Vlastně to bylo dobře, protože se všechno zelenalo. Měli jsme velkou zahradu, kolem domu byly růže, u branky z nich byl hustý oblouk. Byla to nádhera. Zahrada mi schází, déšť schází nám všem a mě ještě schází kamarádka Věrka. Odešla minulý rok v říjnu a nikdy se už nevrátí… Bylo jí 96 a byla čiperka, učila mojí dceru péct, pořád ji sekýrovala, ale měla ji ráda. Já jí mám taky moc ráda. Nikdy jsem na ní neměla čas, až teď, když si ke mě vleze do postele povídáme si, přitulí se ke mě jako malá a tiše mi zpívá, já zpívat neumím. Mám jen takové malé, ale moc milé zážitky. Přeji Vám, aby Vás taky někdo obejmul, a abyste si to užili.

Nashledanou

Vaše Maruška

Dobrý den,

ráda bych se Vás zeptala: Jak snášíte ta hrozná vedra? Já moc špatně. Celý minulý měsíc jsem skoro prospala. Asistentky i moje dcera mě pořád otíraly žínkou namočenou ve studené vodě. Brr, ty teplotní šoky nesnáším! Chvilku mi to sice pomohlo, ale opravdu jen na chvilku. Zapnuly mě větrák a to mi byla po chvíli zima. Někdy to se mnou mají těžké. Když mě bylo líp, tak jsem si četla. To je můj velký koníček. Čtu bibli, pořád v ní objevuju něco nového. Hodiny a hodiny si čtu a z toho je někdy moje dcera nervózní. Říká, že nic se nemá přehánět.  Taky ráda poslouchám lidové písničky. Já zpívat neumím, dcera to se mnou zkouší, ale jen tak pohybuju rtama, aby viděla, že se snažím.  Červen byl opravdu náročný. Chtěla jsem vám poslat svojí novou fotku, ale až se trochu vzpamatuji, tak se nechám vyfotit. Teď byste se asi mojí momentky lekli. Mám radost, zdá se, že červenec bude lepší, než horký červen.

Všechny Vás srdečně pozdravuji a mockrát děkuji za vaši podporu!

Nashledanou, dříve než za měsíc,

Vaše Maruška

Dobrý den, přátelé,

po včerejším karambolu se mi bude psát těžce, spadla jsem z vozíku, protože jsem sama chtěla jít na toaletu. Bylo brzo ráno, dcera spala a já jí neposlouchám, když mi říká, Nechoď sama na záchod. Nechodíš! Já na to pokaždý zapomenu. Taky včera ráno jsem na to zapomněla. Spadla jsem a stáli při mě asi všichni Andělé, protože jsem si  nic nezlomila! Jenom jak jsem upadla na rameno tak ho mám pohmožděné a taky malíček, ten vypadal, že je zlomený, hrozně mě bolel.  Záchranářům jsem vysvětlovala, jak mě bolí celé tělo, ale nenašli na mě kůstku zlomenou. Rentgen to potvrdil. Květen pro mě byl náročný, protože jsem celý měsíc brala antibiotika. Asistentky se o mě staraly, musela jsem pořád pít, to byla otrava, protože jsem se koupala v moři čaje. Dcera z toho všeho byla smutná, ale že měla asistentky k ruce, jí hodně pomohlo. Červen bude lepší. Věřím tomu, Těším se na něj a taky až Vám o tom napíšu.

Nashledanou,

Vaše Maria