Darovat na Křídla pomoci

Maria G., 88 let

Parkinsonova choroba, osteoporóza Potřebuje 60 hod./měs. ~ 7 800 Kč

„Nejhorší je to v noci, kdy mě musí několikrát obracet, abych se neudusila.“

Září Chybí 19 hodin
Říjen Chybí 60 hodin
Listopad Chybí 60 hodin
Chybí 139 hodin ~ 18 070 Kč
Celkem již bylo darováno: 61 230 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh paní Marie

Jmenuji se Maria a říkají mi Maruška. Celý život jsem dřela v zemědělství, zůstala mi láska ke květinám, ale ani ty kytky už nevypleju sama. Trápí mě toho tolik, že z toho mám těžké deprese, které zvládám nejen díky lékům, ale taky za to musím poděkovat své dceři, která mě drží nad vodou.

Vzala si mě k sobě domů, aby se o mne mohla starat. První roky se o mě starala sama, ale když jsem si zlomila kosti a skončila na invalidním vozíku, požádala o pomoc profesionální pečovatelskou službu. Dneska mám stálé pečovatelky, ale když odejdou, je všechno jen na mé dceři.

Nejhorší je to v noci, kdy mě musí několikrát obracet, abych se neudusila. Kromě mnoha nemocí mě trápí i to, že moje dcera péči o mě fyzicky nezvládá, protože je vše jen a jen na ní. Zajišťování léků, návštěvy u lékařů, péči o domácnost, a přitom všem má ještě dvě zaměstnání, aby mohla financovat naši domácnost a péči o mě.

Dcera mě nechce dát do žádného ústavu, přeje si, abych zůstala doma. A já jsem za to šťastná.

Proto se na Vás obracím s prosbou o podporu na mou péči, abych ve chvíli, kdy se sama v sobě ztratím, mohla zase fungovat a radovat se z obyčejných maličkostí. Nemůžu se sama najíst, umýt se, ani dojet na toaletu, protože se pořád třesu. Vážím si života, vážím si, že o mě pečuje tolik obětavých pečovatelek, miluju svoji dceru a potřebuji pomoc při zvládání běžných životních věcí. Děkuji Vám.

Zdravím všechny, Vaše Maruška.

Jak se má Maria:

Dobrý den, milí přátelé,

jsem moc ráda, že Vám můžu napsat, že se vůbec tentokrát ozývám. Nemuselo to být. Ráda bych se s Vámi podělila o dva zážitky, jeden děsivý, ale ten druhý je úžasný, i když taky na začátku vypadal nedobře. Stalo se to všechno v červenci a stručně řečeno, žiju! a ještě mám novou koupelnu:-) Dostala jsem tzv. hendikepovaný program. Tedy zasloužila se o to moje milovaná dcera, která víc jak rok usilovně pracovala na příspěvku na mojí koupelnu. Trvalo to opravdu dlouho, ale nakonec se to podařilo. Dvouměsíční útrapy v malém bytě, který jsem vůbec neznala a trpěla jsem, protože jsem nevěděla, kde jsem. Dcera mi ukazovala fotky ze stavby koupelny, ale já ji nevěřila, říkala jsem jí To jsou pohádky! a byla jsem nešťastná! Teď vím, že všechno byla pravda. Mám jednodušší život a se mnou všechny asistentky a pečovatelky. Všude mám madla, když potřebuji, tak mě můžou vysprchovat. Dříve to vůbec nešlo. Nasoukat mě do vany byl stres pro mě i všechny ostatní. Užívám si teď nové koupelny a jsem za to moc vděčná. Taky jsem vděčná paní Martině Trefilové, snad se na mě nebude zlobit, že jí tu jmenuji, ale ona mi zachrnila život; to je ten děsivý zážitek. Nevím, jestli víte, že když se Vám zhorší Parkinson, tak kromě jiných věcí i špatně polykáte. A já polkla jídlo a to se dostalo do dýchací trubice. Dusila jsem se, což znám, nebylo to poprvé. Dcera mě vždycky bušila na záda a ty ostaní taky a vždycky mě z problému vyvvedly. Jenomže tentokrát to nešlo. Ale paní Martia prý použila Heimlichův chvat, snad to píšu dobře a zachránila mi život! Pak mě odvezli do nemocnice, přijala mě až ta třetí a tam pokračovali s vyšetřeními. Z nejhoršího jsem byla venku, ale mluvit jsem nemohla, a byla jsem otřesena. Dcera se to dozvěděla později, protože byla v práci. Ráno mi říkala, dnes je tu Martina, nemám o Tebe strach, ta je schopná Ti pomoci, ať se děje cokoliv. Měla pravdu!

Martinko, děkuji Vám. Jsem šťastná, že si můžu užívat života, čtu si a pořád hladím všechny, kteří mě mají rádi. Což jsem běžně nikdy nedělala.

Moc Vás všechny zdravím a těším se, že se s Vámi setkám. Dcera říká, že bychom měly osobně poděkovat všem, kteří na mou péči přispívají. Jsem Vám nesmírně vděčná a moje dcera také.

Tak někdy nashledanou. Srdečně Vás zdraví

Vaše Maruška

Dobrý den, milí přátelé,

pamatuji si, jak jsem Vám minulý měsíc napsala, že se těším na červen. To má moje dcera svátek, na který ode mne vždycky dostávala třešně a jahody. Tak jsem jí řekla, aby si k svátku koupila třešně. Jaké bylo moje překvapení, když dcera přišla s hrstkou třešní, krásných chrupek a já se jí ptala, jestli ostatní už snědla? Řekla mi, že ne, že jsou to třešně, které nám koupila. Děláš si ze mě legraci, viď? Nu, nedělala si legraci. Dozvěděla jsem se, že ta hrstička stále přes 40 korun, kilo je v Tescu za 190. Málem jsem omdlela. Je tohle vůbec možné..? To za mých mladých let…jé, promiňte, vím, že tohle nikdo nemá rád, ale manželova sestra Milka měla sad třešní a každý rok jsme k ní jezdívali, tedy nejen v červnu, ale vždycky, když jsme ji chtěli s manželem vidět. Bydlela o pár vesnic dál od nás, tak to nikdy nebyl problém. Stýkali jsem se hodně. Chybí mi.  Chybí mi manžel i jeho sestra, častokrát je volám v noci a vzbudím tím vždycky svoji dceru. Taky volám svoji sestru Jolanku, ta už také odešla. Ale abych nezněla tak smutně, pořád ještě mám sestru Milku v Polsku, v naší rodné vesnici. Žije a často s ní mluvím! Mám ji moc ráda, jen škoda, že nedávno přišla o zrak, už nevidí. Na rozdíl od ní, se já můžu těšit pohledem na růže. Máme jich pár v květníkách a mě stačí před nimi jen tak sedět a dívat se na ně! Taková krása, taková radost. Docela obyčejné věci, že ano? Barevné růže, chuť třešní, ale hlavně -, a to obyčejné opravdu není, jsou lidé kolem mě. To je dar.  Dcera, přátelé, asistentky, které mi pomáhají. Jejich pomoc potřebuji čím dál, tím víc.

Ráda bych se s vámi podělila o radost z jedné své přítelkyně, která je přítelkyní i mojí dcery. Pravidleně se scházíme.  Mirce je víc než 86 let, a je čiperka, přestože je hodně nemocná! Do hlavy si žádnou chorobu nepustí, a i když vidíme, jak je svými neduhy zničená, nevynechá jedinou sobotu u nás.  Představte si, každičkou sobotu k nám přijde s karlovarskými koláčky, které (i s dvěma pstruhy) nakoupí na trhu na Náplavce.  Dcera nám už připravuje čaj, a pak baštíme koláčky s malinami a tvarohem, s mákem a někdy i s borůvkami, přitom klábosíme a nasmějeme se tolik, že všechny omládneme. Čas kolem nás proletí a najednou je osm hodin a to už volá její dcera, kde je tak dlouho,  už by měla být doma v bezpečí. S Mirkou a s mojí dcerou zapomenu, že mě často kolena bolí tak, že mi padají slzy z očí, zapomenu, že už tolik svých nejbližších je na pravdě boží a vždycky pánu Bohu děkuji a taky ho prosím, aby nás neopustil, modlím se a děkuji mu za všechny dobré lidi kolem, i za vás za všechny, kterým není lhostejný osud nás starých lidí. Jste naší radostí i  nadějí. Děkuji vám. Mám vás moc ráda a srdečně vás všechny zdravím,

Vaše Maruška

Dobrý den, přátelé,

žiji, žijeme. Ten čas, kdy se všechno zastavilo, byl hrozný. Ani psát nemohu, jak to bylo těžké. Musely jsme odvolat asistentky Heweru, protože jsme zůstaly bez prostředků. Dcera musela zavřít provozovnu a hrnulo se to na nás ze všech stran. Naštěstí nadační fond Pečovatel mě, nám, opět pomohl. Paní ředitelka, nám svou laskavostí pomohla neztratit naději na lepší časy, a díky vám, dárcům, je všechno o hodně veselejší. Nezůstala jsem sama s dcerou, na níž byla celá tíže péče o mě, ale postupně se vrátily moje asistentky, které mám ráda, a které mě rády viděly. Dokoce jsem dostala krásné květiny ze zahrady jedné z nich. Zase jsem si připomněla, že ty nejobyčenější věci, situace a chvíle mají největší cenu. Děkuji vám!

Srdečně vás všechny zdravím a těším se, až se potkáme na společné akci Nadačního fondu Pečovatel,

Vaše Maruška

Dobrý den, přátelé,

když se podívám na svůj celý únor, tak první polovinu měsíce jsem proležela a druhou jsem doháněla pohyb při rehabilitaci. Prý mi to šlo dobře, tak jedno dopoledne dcera, než šla do práce, navrhla, jestli se nechci postavit a zkusit pár kroků. A to můžu? zeptala jsem se. Přikývla. Z jedné strany mě podepřela sestřička, z druhé pečovatelka a udělala jsem pár kroků po kuchyni s chodítkem. Dcera byla nadšená víc než já, protože já jsem potom všem  byla hrozně unavená. Nebyla to žádná chůze,padala jsem dozadu, bála jsem se, že opravdu spadnu, ale měla jsem bezpečnou oporu. Ten pocit, když  jsem chvíli stála na nohou a chodila, byl nádherný. No spíše jsem nechodila, ale moc mi to pomohlo. Mám z toho radost ještě teď, když Vám to píšu. Sestřička mi vysvětlila, že rozchodila těžší případy, než jsem já.  Ale já nemůžu narovnat nohy, mám ztuhlá kolena a taky se trochu třesu, někdy taky víc… Když budu mít sílu, dá-li Bůh, zkusím to znovu. A poslala bych Vám fotku, abyste můj malý úspěch viděli taky. Moc se na to těším.

A taky bych Vám všem, kteří se o mě zajímáte, ráda poděkovala za Vaši podporu. Nejsem na to všechno sama.

Ještě jednou děkuji.

Zdravím Vás srdečně

Vaše Maruška

 

 

 

Dobrý den, přátelé,

nevím, jak Vy, ale nerozumím, jak rychle běží čas. Ještě včera byly Vánoce a dnes je konec ledna… A ty změny počasí! Kdo to má vydržet? Je to tak náročné. Každý den se cítím jinak. Jeden den cvičím tak, že má ze mě moje rehabilitační sestřička radost, jak mi to jde a další den si stěžuje mé dceři, že odmítám cvičit, že jsem svéhlavá. Kdyby tak dokázala být v mém těle, divila by se. Nechci si pořád stěžovat, tak Vám raději povím, jakou radost jsem udělala dceři, když cvičila hru na piano. Jen cvičí prsty, ale přijela jsem vozíkem k pianu a jednou rukou jsem zkoušela cvičit s ní. Přitom jsem si vzpomněla, jak jsem za mlada hrávala na harmoniku. Ještě jednu starou malou máme doma, ale neudržím ji, je moc těžká. Když o tom tak přemýšlím, co Vám tu píšu, tak se vlastně mám dobře, i když mi zrovna dobře není. Mám starostlivou dceru, ještě pořád mi chutná a raduji se, když je venku hezky. A mám moc hodnou přítelkyni. Občas přijde, když jí je dobře a to dcera upeče a na pár hodin si to tak užíváme, že z toho ještě dlouho žiju. A zrovna zítra po třech měsících přijde k nám, ona je totiž ještě víc nemocná, než já. A taky přijde moje bývalá asistentka z Heweru, která pracuje jinde. Na tu se taky těším. Tak vidíte, že mám radosti.

Moc Vám přeji, abyste měli kolem sebe dobré lidi, jako mám já. Mám taky Vás, kteří čtete moje články a Vás, kteří mi přispívate. Moc si toho vážím! Děkuji Vám.

Mějte se dobře ahodně zdraví přeji,

Vaše Maruška

Více

Vzkazy