Chci darovat

Maria G., 87 let

Parkinsonova choroba, osteoporóza Potřebuje 40 hod./měs. ~ 5 200 Kč

„Nejhorší je to v noci, kdy mě musí několikrát obracet, abych se neudusila.“

Červenec Pokryto
Srpen Chybí 40 hodin
Září Chybí 40 hodin
Chybí 80 hodin ~ 10 400 Kč
Celkem již bylo darováno: 10 270 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh paní Marie

Jmenuji se Maria a říkají mi Maruška. Celý život jsem dřela v zemědělství, zůstala mi láska ke květinám, ale ani ty kytky už nevypleju sama. Trápí mě toho tolik, že z toho mám těžké deprese, které zvládám nejen díky lékům, ale taky za to musím poděkovat své dceři, která mě drží nad vodou.

Vzala si mě k sobě domů, aby se o mne mohla starat. První roky se o mě starala sama, ale když jsem si zlomila kosti a skončila na invalidním vozíku, požádala o pomoc profesionální pečovatelskou službu. Dneska mám stálé pečovatelky, ale když odejdou, je všechno jen na mé dceři.

Nejhorší je to v noci, kdy mě musí několikrát obracet, abych se neudusila. Kromě mnoha nemocí mě trápí i to, že moje dcera péči o mě fyzicky nezvládá, protože je vše jen a jen na ní. Zajišťování léků, návštěvy u lékařů, péči o domácnost, a přitom všem má ještě dvě zaměstnání, aby mohla financovat naši domácnost a péči o mě.

Dcera mě nechce dát do žádného ústavu, přeje si, abych zůstala doma. A já jsem za to šťastná.

Proto se na Vás obracím s prosbou o podporu na mou péči, abych ve chvíli, kdy se sama v sobě ztratím, mohla zase fungovat a radovat se z obyčejných maličkostí. Nemůžu se sama najíst, umýt se, ani dojet na toaletu, protože se pořád třesu. Vážím si života, vážím si, že o mě pečuje tolik obětavých pečovatelek, miluju svoji dceru a potřebuji pomoc při zvládání běžných životních věcí. Děkuji Vám.

Zdravím všechny, Vaše Maruška.

Jak se má Maria:

Dobrý den, přátelé,

po včerejším karambolu se mi bude psát těžce, spadla jsem z vozíku, protože jsem sama chtěla jít na toaletu. Bylo brzo ráno, dcera spala a já jí neposlouchám, když mi říká, Nechoď sama na záchod. Nechodíš! Já na to pokaždý zapomenu. Taky včera ráno jsem na to zapomněla. Spadla jsem a stáli při mě asi všichni Andělé, protože jsem si  nic nezlomila! Jenom jak jsem upadla na rameno tak ho mám pohmožděné a taky malíček, ten vypadal, že je zlomený, hrozně mě bolel.  Záchranářům jsem vysvětlovala, jak mě bolí celé tělo, ale nenašli na mě kůstku zlomenou. Rentgen to potvrdil. Květen pro mě byl náročný, protože jsem celý měsíc brala antibiotika. Asistentky se o mě staraly, musela jsem pořád pít, to byla otrava, protože jsem se koupala v moři čaje. Dcera z toho všeho byla smutná, ale že měla asistentky k ruce, jí hodně pomohlo. Červen bude lepší. Věřím tomu, Těším se na něj a taky až Vám o tom napíšu.

Nashledanou,

Vaše Maria

Více

Vzkazy