Chci darovat

Maria G., 88 let

Parkinsonova choroba, osteoporóza Potřebuje 40 hod./měs. ~ 5 200 Kč

„Nejhorší je to v noci, kdy mě musí několikrát obracet, abych se neudusila.“

Květen Chybí 40 hodin
Červen Chybí 40 hodin
Chybí 80 hodin ~ 10 400 Kč
Celkem již bylo darováno: 40 560 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh paní Marie

Jmenuji se Maria a říkají mi Maruška. Celý život jsem dřela v zemědělství, zůstala mi láska ke květinám, ale ani ty kytky už nevypleju sama. Trápí mě toho tolik, že z toho mám těžké deprese, které zvládám nejen díky lékům, ale taky za to musím poděkovat své dceři, která mě drží nad vodou.

Vzala si mě k sobě domů, aby se o mne mohla starat. První roky se o mě starala sama, ale když jsem si zlomila kosti a skončila na invalidním vozíku, požádala o pomoc profesionální pečovatelskou službu. Dneska mám stálé pečovatelky, ale když odejdou, je všechno jen na mé dceři.

Nejhorší je to v noci, kdy mě musí několikrát obracet, abych se neudusila. Kromě mnoha nemocí mě trápí i to, že moje dcera péči o mě fyzicky nezvládá, protože je vše jen a jen na ní. Zajišťování léků, návštěvy u lékařů, péči o domácnost, a přitom všem má ještě dvě zaměstnání, aby mohla financovat naši domácnost a péči o mě.

Dcera mě nechce dát do žádného ústavu, přeje si, abych zůstala doma. A já jsem za to šťastná.

Proto se na Vás obracím s prosbou o podporu na mou péči, abych ve chvíli, kdy se sama v sobě ztratím, mohla zase fungovat a radovat se z obyčejných maličkostí. Nemůžu se sama najíst, umýt se, ani dojet na toaletu, protože se pořád třesu. Vážím si života, vážím si, že o mě pečuje tolik obětavých pečovatelek, miluju svoji dceru a potřebuji pomoc při zvládání běžných životních věcí. Děkuji Vám.

Zdravím všechny, Vaše Maruška.

Jak se má Maria:

Dobrý den, přátelé,

když se podívám na svůj celý únor, tak první polovinu měsíce jsem proležela a druhou jsem doháněla pohyb při rehabilitaci. Prý mi to šlo dobře, tak jedno dopoledne dcera, než šla do práce, navrhla, jestli se nechci postavit a zkusit pár kroků. A to můžu? zeptala jsem se. Přikývla. Z jedné strany mě podepřela sestřička, z druhé pečovatelka a udělala jsem pár kroků po kuchyni s chodítkem. Dcera byla nadšená víc než já, protože já jsem potom všem  byla hrozně unavená. Nebyla to žádná chůze,padala jsem dozadu, bála jsem se, že opravdu spadnu, ale měla jsem bezpečnou oporu. Ten pocit, když  jsem chvíli stála na nohou a chodila, byl nádherný. No spíše jsem nechodila, ale moc mi to pomohlo. Mám z toho radost ještě teď, když Vám to píšu. Sestřička mi vysvětlila, že rozchodila těžší případy, než jsem já.  Ale já nemůžu narovnat nohy, mám ztuhlá kolena a taky se trochu třesu, někdy taky víc… Když budu mít sílu, dá-li Bůh, zkusím to znovu. A poslala bych Vám fotku, abyste můj malý úspěch viděli taky. Moc se na to těším.

A taky bych Vám všem, kteří se o mě zajímáte, ráda poděkovala za Vaši podporu. Nejsem na to všechno sama.

Ještě jednou děkuji.

Zdravím Vás srdečně

Vaše Maruška

 

 

 

Dobrý den, přátelé,

nevím, jak Vy, ale nerozumím, jak rychle běží čas. Ještě včera byly Vánoce a dnes je konec ledna… A ty změny počasí! Kdo to má vydržet? Je to tak náročné. Každý den se cítím jinak. Jeden den cvičím tak, že má ze mě moje rehabilitační sestřička radost, jak mi to jde a další den si stěžuje mé dceři, že odmítám cvičit, že jsem svéhlavá. Kdyby tak dokázala být v mém těle, divila by se. Nechci si pořád stěžovat, tak Vám raději povím, jakou radost jsem udělala dceři, když cvičila hru na piano. Jen cvičí prsty, ale přijela jsem vozíkem k pianu a jednou rukou jsem zkoušela cvičit s ní. Přitom jsem si vzpomněla, jak jsem za mlada hrávala na harmoniku. Ještě jednu starou malou máme doma, ale neudržím ji, je moc těžká. Když o tom tak přemýšlím, co Vám tu píšu, tak se vlastně mám dobře, i když mi zrovna dobře není. Mám starostlivou dceru, ještě pořád mi chutná a raduji se, když je venku hezky. A mám moc hodnou přítelkyni. Občas přijde, když jí je dobře a to dcera upeče a na pár hodin si to tak užíváme, že z toho ještě dlouho žiju. A zrovna zítra po třech měsících přijde k nám, ona je totiž ještě víc nemocná, než já. A taky přijde moje bývalá asistentka z Heweru, která pracuje jinde. Na tu se taky těším. Tak vidíte, že mám radosti.

Moc Vám přeji, abyste měli kolem sebe dobré lidi, jako mám já. Mám taky Vás, kteří čtete moje články a Vás, kteří mi přispívate. Moc si toho vážím! Děkuji Vám.

Mějte se dobře ahodně zdraví přeji,

Vaše Maruška

Dobrý den, přátelé,

jak jste se měli o Vánocích? My jsme je prožily s dcerou pěkně, ale všechno mohlo být docela jinak. Den před Vánoci jsem dostala lehkou mozkovou mrtvičku. Když jsem se probrala, první co mi dcera řekla bylo: „No ty jsi nám dala!“ „Co?“ zeptala jsem se. Dcera mě pohladila a dala mi pusu. V nemocnici to trvalo dlouho, poslali mě na CT, pak na další vyšetření, ale nakonec mě poslali domů a nemuseli jsme čekat ani dlouho na sanitku. Obyčejně to trvá hodiny a hodiny, ale tentokrát to byla chvilka. Doma už jsem neměla úzkost, jako v nemocnici. Dcera mě držela za ruku a říká mi: „Poslyš, nemáme nic nakoupeno, nemám napečeno, uklizeno, ale žijem mami, a to je důležité! Děkuji nahoru Pánu Bohu za to, že nad námi držel ochrannou ruku a všechno dobře dopadlo!“

Vánoce jsme měly klidné a já i dcera jsme usnuly, ani pohádku jsme neviděly, jak jsme byly unavené. Chvála Bohu, že to všechno dobře dopadlo. Ono toho bylo tu neděli špatně daleko více, ale už je to za námi, tak to ani nebudu připomínat.

Dnes je Silvestr a já bych Vám všem ráda popřála do nového roku 2020 hlavně zdraví a štěstí. Pevné zdraví a štěstí.

Ze srdce Vaše Maruška

Dobrý den, přátelé,

oslavila jsem 88. narozeniny a představte si, že jsem se setkala s částí rodiny, kterou jsem neviděla dvacet let! Probírala jsem se fotkami, které jsem si vůbec  nepamatovala. Pořád jsem kroutila hlavou, nemohla jsem tomu uvěřit. Pošlu Vám fotku, na které jsem s pečovatelkami a asistentkami, které se o mě  opravdu s láskou starají. Měla jsem takovou radost, že jsem i zpívala, a to vůbec neumím! Moje narozeniny byly 17. listopadu a všichni mi říkali, že jsem se hezky narodila, že to se mnou slaví celá republika… Narozeniny byly světlým okamžikem celého listopadu. Jinak to totiž bylo chvílemi náročné, nevím proč, ale hůř se mi dýchá. Moje dcera říká, že klamu tělem, že vypadám skvěle a nikdo by nevěřil, že mi něco je.

Raduji se z každého dne, i když jsem zamračená a nevrlá, když mě něco bolí, ale moje radost je uvnitř. Těším se na vánoce. A co Vy?

Milí přátelé, děkuji Vám za podporu. Moc si toho vážím.

Ráda bych Vám poděkovala osobně, kdyby to šlo.

Co Vy na to?

Srdečně Vás zdravím,

Maruška

 

 

Dobrý den, přátelé,

je konec října a snažím se pomáhat při vaření, škrábu brambory a loupu zeleninu. Pomáhám, jak se dá. Dcera mě poslala do chráněné dílny, abych se dostala mezi lidi a neseděla jsem pořád doma, prý přijdu na jiné myšlenky. Měla pravdu. V dílně jsme měli kreslit, ale to já neumím. Byla jsem jako opařená, vůbec jsem nevěděla, co malovat, nikdy jsem nekreslila, ani nemalovala. V zemedělství byla jiná práce a doma na hospodářství taky. Já kreslit vůbec neumím, navic se mi třesou ruce tak, že to zkrátka nejde. Ale byla tam se mnou ještě jedna paní, té to šlo. Seznámily jsme se spolu, ale nepamatuju se, jak se jmenovala. A jak bych mohla, když si nezapamatuju ani jména všech asistentek a pečovatelek, které se o mě starají. Mám tři Janičky a těm ostatním říkám Sestřičko. Mám je ráda, pomáhají mi. Dcera mi taky pomáhá, ale byla celý měsíc  nemocná, a jak se říká, běhala jen po doktorech nebo ležela. Bála jsem se o ní, modlím se pořád za její zdraví, taky za své a za zdraví všech, které mám ráda. Někdy mě  rozpláčou všechny ty problémy, které mě trápí, a dcera mě prosí, ať se nerouhám. Asi má pravdu, dobře, sice nechodím, třesu se jako osika, ale žiju, jsem doma a mám samé dobré lidi kolem sebe. A moc ráda čtu! Někdy celý den. Ráda se s Vámi příště podělím o jednu jedinou knihu, kterou čtu pořád dokola, bibli.

Moc Vás všechny zdravím,

Maruška

Více

Vzkazy