Dobrý den, milí přátelé,

můj dnešní příspěvek bude kratší, protože máme za sebou náročný měsíc. Ráda vám napíšu ještě jeden a pošlu později, ale dnes jsem jak na trní. Čekám na výsledky testu na coronavirus. Víte, jak to dnes chodí. Jeden test vám vyjeví, že jste pozitivní, druhý, že negativní. Takový výsledek měla jedna z mých asistentek, a to byla očkovaná. Takže čekáme, jak dopadne. My jsme s dcerou musely taky na testy. Dost nás to vyděsilo, protože poslední dny tohoto měsíce jsme stále ležely a nebylo nám vůbec dobře. Dcerce oznámili včera, že je negativní, mě braly vzorek teprve dneska. Za mnou musel přijet zdravotník domů, s vozíčkem bych se nikam nedostala, a když ano, bylo by to hodně náročné. Tak ten pan zdravotník mi hluboko do nosu strčil špejli s vatou, bylo to nepříjemné, věřte mi. Trvalo to chvilku a pak mi řekl, že se do druhého dne ozvou s výsledkem. Byla jsem z toho v depresi.  Proto mě  asistentka, takové mladé děvčátko, vzala ke dveřím, otevřela obě křídla a já seděla na vozíčku a vyhřívala se na sluníčku. To bylo moc příjemné. Ale za chvíli jsem stejně chtěla do postele. A dcerka, která nebyla v práci, ale u doktora přišla se zmrzlinou a jahodami a udělala nám poháry. Měly jsme všechny radost, už z toho jsem měla radost, že jsme, i když od sebe vzdálené, pospolu.  Udělalo se nám všem hned líp. Tak už jen abych byla negativní  na coronavirus a bude zase snad líp.

Napíšu vám zítra více.

Srdečně všechny zdravím a děkuji za vaši štědrou pomoc

vaše Maruška

Dobrý den, milí přátelé,

slíbila jsem, že vám povím o tom novém léku, který dcera přinesla. Vlastně to není lék, prý jen doplněk stravy. Je to kombinace konopí setého a olejů. Beru malou lžičku ráno, když moje pečovatelky nezapomenou, a večer, když nezapomene moje dcerka. Má to vliv na imunitní systém a činnost cévní soustavy.  V únoru mi brali krev kvůli vyšetření na kardiologii. Na ruce mi zůstal velký tmavě modrý flek, jak mi praskla žíla. Krev mě brali kvůli vyšetření na kardiologii. To konopí asi zabralo :-), protože moje obvodní doktorka řekla, že mám krev jak mimino. A kardilog, který měřil můj kardiostimulátor mi to zopakoval. Taky řekl, že srdce mám v pořádku. Sláva! Až mi z toho poskočilo srdíčko radostí. To se stává poslední dobou docela pravidelně. Těch situací je tolik, ale já bych ráda napsala o té dnešní. Službu u mě měla paní Jarka, říkám jí sestřičko. Nechodí často, ale vždycky když přijde, je s ní velká legrace. Vždycky přinese nějaké zábavné knihy, nebo cédéčka a pouští mi je. Jsou to vlastně pohádky pro děti a ty já mám ráda. Dneska vzala velkou obrázkovou bibli a já jsem jí nahlas předčítala. Vůbec nechápala, jak to, že mě to dlouhé čtení nevyčerpává. Asi proto, že mě to těší.  Nebo paní Janka, ta se mnou zase hraje na klavír. Prý je rozladěný, ale nevadí mi to. Mačkám jen dvě tři klávesy pořád dokola a ona hraje tak krásně a já mám pocit, jako bych já sama uměla na klavír zahrát všechny ty krásné melodie, které umí.

Tak krev mám jak mimino, ale necítím se tak. Zkrátka proti věku, není léku. Nebojte, naříkat tu nebudu, protože nemám proč. Když vidím, co se kolem nás děje, tak děkuju každý den Pánu Bohu, že jsme docela zdravé, že máme střechu nad hlavou, že máme co jíst a máme kolem sebe pořád dobré lidi.  Plakala jsem dnes u televize, když jsem viděla všechny ty nešťastníky, kteří přišli o práci a nemají už ani co jíst. Někteří přišli dokonce o střechu nad hlavou. Jak je možné, že to náš stát připustí…? Je mi z toho smutno a nerozumím tomu.

Přátelé, držme se. Děkuji vám všem za pomoc. Modlím se za zdraví nás všech! A taky se modlím, aby už konečně tohle strašné období kovidu skončilo.

S láskou v srdci Vás pozdravuje

vaše Maruška

Milí přátelé,

když mě dcera čte jmenovitě vás všechny, kteří mě finančně podporujete, vždycky mě to dojímá! A potěší. Tak ráda bych vás všechny poznala osobně. Třeba se nám to poštěstí, až skončí ta šílená epidemie. Věřím tomu. Už jsem říkala dceři, aby pro všechny dárce něco vymyslela. Když může udělat za hubičku festival básníků, tak může přeci vymyslet setkání se všemi mými dárci, i dárců ostatních klientů Nadačního fondu Pečovatel.

Nový rok začne vždycky s velkými nadějemi, že bude lepší, než ten předchozí. Celý leden mě všechny pečovatelky a asistentky pořád zkoušely. To bylo tak. Protože na úplném konci roku jsem nespala pár dnů a nocí, a to se vždycky zhorším a musím dostat lék, aby si moje tělo odpočinulo. Je to náročné a jsem vždycky chvíli mimo, než se seberu. Proto mě pečovatelky a asistentky začaly nosit různé hlavolamy a kresby na domalování a početní příklady, abych asi prokázala, že mi to pořád ještě myslí. Jejich otázkám jsem nejdříve nerozuměla, ale když mi to dcera přeložila do „normálštiny“, tak jsem jim postupně začala odpovídat. Jeden den mi jedna z nich dala například úkol, že mám označit všechna čísla větší, než 36 a menší, než 55. Jo, dvakrát jsem se spletla, ale pak jsem jim to všechno odříkala, jak si přály. Nebo úkol, jak pro malý děti: čtyři kbelíky s různými barvami a dole pod obrázky cestiček namalované barevné předměty. Chtěly po mně, abych „šla“ cestou té které barvy až k nabarvenému předmětu. Kroutila jsem hlavou, jestli si fakt myslí, že jsem úplně mimo. Když jsem jim ukázala, že tomu naprosto rozumím, vzala jsem si bibli a řekla jim, že mě ty jejich blbosti nezajímají, že chci dělat něco smysluplnějšího. Tak mi dcera řekla, že to je dobře, ať se připravím, že budu zase cvičit. Zvedat nohy, kroutit rukama, hlavou a další prostocviky, a pak ještě šlapat na takovém malém stojánku, které má šlapky jako kolo. Tak jsem si u toho otevřela bibli a četla si. Někdy si myslím, že mě zkouší jako malou cvičenou opičku. Pravda je, že jsem celý leden byla v pořádku, až zase ty poslední dny se to opakovalo. Je to těžký. Než zabere ten lék, chvíli to trvá, to mě dcera k sobě přivine, drží mě za ruce, protože se klepu jak osika.  Kdyby mě nedržela, tak pořád něco skládám a překládám a nedá se to zastavit, až do úplného vyčerpání. Už tomu umíme čelit, ale ty léky jsou hodně silné a prý se perou s těmi mými, které beru pravidelně proti třesu. Jiný lék už na to nezabírá… Tak mě v únoru zase čekají další zkoušky. Dcera mi ale řekla, že se radila, a dostanu nějaký experimentální záračný přírodní lék. Tak jsem zvědavá, jestli na mě zabere. Prý naprosto těžkým případům vrátil chuť do života. Tu já pořád mám, ale jen když je mi dobře.

Hodně zdraví vám všem přeji!

Srdečně,

vaše Maruška

Milí přátelé,

za několik hodin bude Nový rok a já bych se s vámi ráda podělila ještě o to, jak jsem přožívala vánoce. To, že je to se zdravím stále jako na houpačc, už jsem si zvykla, co já, spíše moje dcera a pečovatelky s asistentkami, ty to mají těžké. Ale všechny se mi opravdu s láskou věnují. Hrají se mnou člověče nezlob se, když mám sílu na sezení, nebo mi čtou bibli, když ležím. Taky se se mnou dívají na televizi. Nedávno dávali Nebožtíci přejí lásce, a to se mi moc líbilo. Asistentka byla překvapená, že mě ten film zajímá. Zajímá mě tolik věcí, ale čím dál méně jich můžu dělat. Krásně jsem vyšívala. Mám jednu fotku, je pořád na mém nočním stolku. To byly dceři dva roky. Nechtěla se vůbec fotit. Na sobě měla skládanou sukýnku a bílé punčošky a já měla tmavomodrou kolovou sukni, na spodní části kolem dokola byly velikánské vyšité barevné růže. To všechno jsem jsem dělala sama. Moje maminka šila a já se vždycky koukala jak to dělá,  později jsem si ušila celý šatník. Však mě o něj moje dcera brzy připravila, když jí bylo 14 let. Většinu mých šatů ustřihla, ať byly vlněné, nebo z hedvábí. Nosily se tenkrát minisukně a já díky tomu přišla o celý svůj šatník. Proto dostala dcera nařezáno. Rány se jí brzy zahojily, ale moje šaty byly fuč. Naštěstí neměla slabost pro moje háčkované ubrusy, ty ji vůbec nezajímaly; přišla jsem jen o dvě skříně šatů. Dlouho jsem jí to nemohla odpustit. Možná si na to dcera vzpomněla, když se ptala, jestli nechci od Ježíška něco na sebe. Koupila mi úplně nový svetřík,ve veliké slevě, ale mě se nelíbila barva. Řekla jsem jí,  že kanimůru ze sebe dělat nebudu! Asi někdo vrátil mojí velikost, protože druhý den jsem si oblékla jiný svetřík, který už jsem ze sebe nesundala. Jeden malý dárek a jakou mi udělal radost. Dcera řekla, že letos chce klidné vánoce, že nejde o dárky, ale o to, abychom byly spolu a užily si to. Minulé vánoce jsem byla v nemocnici, tedy dva dny před vánoci a ty letošní proběhly díky Bohu bez problémů. To byl největší dárek. Celé tři dny jsme odpočívaly, jestli vůbec se mnou může dcera odpočívat, když mě má od rána do večera na starosti. Dívaly jsme se na pohádky, povídaly si, a taky jsme zpívaly,  já jsem víc krákorala, než zpívala, ale dcera to zachráňovala. Krásné vánoce v klidu a míru, byly opravdu požehnané.

Přeji vám, přátelé, abyste měli zdravý nový rok 2021! A mockrát děkuji za vaše milosrdenství.

Ze srdce vaše Maruška

Dobrý den, přátelé,.

letošní listopad byl podivný a víceméně samotářský. Moje dcera pracovala ve dne v noci na festivalu básníků a já už se nepamatuji čeho všeho ještě, a byla jsem pořád sama s pečovatelkami. Ale na co moje dcera nezapomněla, jsou moje narozeniny. Mám je 17. listopadu a  vždycky si říkám, že jsem se hezky narodila:)). Teď nebylo slávy jako minulý rok, oslava mých 89.narozenin byla klidnější, ale krásná. Přišla moje kamarádka Midlinka a tři moje pečovatelky Janičky a moje dcera. Dostala jsem tolik nádherných květin, většinou samé růže, pak amarilys, orchideje a tolik sladkých dobrot, že si můžu zařídit cukrárnu a nebo můžu rozdávat, to je lepší. Ráda bych vás pozvala kdybych mohla, ale ještě pořád to nejde scházet se. Moje Janičky, které o mně už šest let pečují, byly pořád v rouškách a když jsme si připíjely, tak poté, co si se mnou přiťukly, běžely na druhou stranu bytu, aby se mohly napít…Ach jo, kovid jeden pitomej. Dostala jsem od dcery dort ze samého ovoce a šlehačky a jak se hezky česky říká, daly jsme si do nosu. Holky pak utíkaly domů kvůli zákazu vycházení a moje kamarádka, která patří do naší rodiny ještě chvíli zůstala. Pošlu Vám svou fotografii z narozenin. Dcera mi ukázala fotku z května tohoto roku, kdy byla ještě karanténa a kdy jsme to vůbec nezvládaly psychicky a srovnání s mojí fotkou z listopadové oslavy mi vyrazilo dech. Já od května omládla! Vypadám na té fotce opravdu hezky, že nemůžu uvěřit, že jsem to já. Jedna z Janiček mi dokonce namalovala nehty a to jsem nikdy předtím za celý život neměla. Svoje 89. narozeniny jsem si pěkně užila! I s dcerou, když všechny odešly. Daly jsme si čaj a povídaly si. Řekla mi, že mě ukáže, co celý měsíc připravovala. Tak jestli milujete básně a spisovatele a argentinské tango, tak to je na jejich kanálu You Tube Duše v peří -festival 4. Mám radost ze své dcery, mám radost, že se aspoň mé narozeniny povedly, protože na konci listopadu mi volali záchranku. Jsem už teď zase dobrá a cítím se taky dobře. Lidi, je možné se s Vámi, kteří mi posíláte finanční podporu, setkat? Moc ráda bych Vám osobně poděkovala.

Tak teď aspoň takto: Děkuji a mějte se dobře, buďte zdrávi a těšte se ze života. Hrozně letí… Já to vím.

Srdečně Vás zdraví

Vaše Maruška