Můj příběh je jednoduchý a prostý. Nikdy bych nevěřil, že ho budu sepisovat. To si však asi neuvědomuje nikdo do té doby, než se jemu samotnému něco podobného stane…

Jako voják z povolání, hudebník trumpetista, jsem žil spokojeně se svou ženou v Nelahozevsi, obci známé jako rodiště Antonína Dvořáka. Na svět mi moje manželka přivedla dvě krásné děti. A protože se musela ještě starat o svou maminku, zanechala zaměstnání na ministerstvu a věnovala se domácí službě, za což jsem jí velmi vděčný a dodnes, i po její nedávné smrti, si toho nesmírně vážím.

Celý život jsem se snažil prožít s ženou a dětmi na vesnici plný a hodnotný život. Staral jsem se o svou zahrádku, kde jsem pěstoval ovocné stromy a choval domácí zvířata. Podle mne jsem žil hezký a šťastný život. Vše se změnilo, když moje dcera, ve které jsem viděl pokračování svých venkovských cílů, si při studiích přivodila psychickou zátěž a následně ji celoživotně diagnostikovali těžkou formu schizofrenie. Pro celou rodinu to znamenalo velkou spoustu změn, které jsme díky lásce a možnosti, že moje žena byla v domácnosti, dokázali zvládnout. Roky plynuly a mé ženě, která velkou tíhu nesla na svých bedrech, diagnostikovali otevřené bolestivé bercové vředy. I tak jsme nadále s běžnými úpravami domu a za velké podpory syna, který se staral o technický chod celé domácnosti, návštěvy u lékaře aj., vše zvládli. Mnozí to znáte ze svých příběhů.

K nemocem závažnějším se přidala dále štítná žláza u mé dcery a vysoký tlak u mé ženy,….. Nikdy jsem si nestěžoval, byl jsem voják. Až do chvíle, než jsem si zlomil nohu v krčku. A to už bylo na můj věk vážné. I to jsem musel zvládnout a zvládl, z těžké situace jsem se dostal. Chtěl jsem a musel jsem ještě být něco platný pro všechny doma. Stav mé ženy se postupně zhoršoval. Moje milovaná žena nám nakonec umřela doma. Péče o mojí ženu doma bylo všemi hodnoceno jako neúnosné a velmi náročné. Hodně nám tehdy pomohla společnost Hewer, bez které si psychickou i fyzickou starost snad ani nedovedu představit. O naši maminku, dceru a i mě se staral střídavě můj syn a paní asistentka Pavlínka ze zmiňované společnosti. Vypětí to bylo pro všechny tak náročné, že syn nakonec vážně onemocněl a sám byl hospitalizován. Jeho zdravotní stav se doufám může zlepšit, pokud si však bude moci alespoň občas odpočinout, protože situace v naší rodině byla a je za poslední léta opravdu tělesně i psychicky náročná a vyčerpávající. Velmi mě to bolí, když vidím, jak je provoz u nás náročný a já už nemám více sil pomoci.

Ne, nestěžuji si, chodím o hůlce, špatně slyším, ale osud mých dětí je pro mne velmi důležitý a chtěl bych být ještě užitečný. Snažím se touto cestou alespoň ulehčit synovi starosti a dceři slušné žití. Výborné a obdivuhodné práce, kterou Hewer odvádí, si velmi vážím a děkuji z celého srdce, že si budu moci s těmito neuvěřitelnými dušemi doma popovídat a alespoň tímto způsobem jim poděkovat a opětovat jim jejich lásku a klid.

Z celého srdce pokorně děkuji.