Jmenuji se Daniela a od narození trpím dětskou mozkovou obrnou. Jsem upoutaná na invalidní vozík.

Dětství bylo pěkné, pohodové, i když protkáno zdravotními problémy. Do školy jsem chodila normálně mezi zdravé děti, učitelé i spolužáci mi pomáhali, učila jsem se s vyznamenáním přesto, že jsem byla víc po nemocnicích než ve škole.

Doma jsem setrvala do svých 33 let, ale nějak jsem si přestávala se zdravými lidmi rozumět, dávali dost často najevo, že jsem jiná.

Tak jsem odešla proti vůli svých rodičů do ústavu s pracovním uplatněním. Tam jsem setrvala 36 let, zde jsem se i vdala, ovšem manželství se nevyvedlo.

Pak jsem si našla nového, milého a hodného přítele, byli jsme spolu 20 let, až do jeho smrti.

Potom se péče a podmínky v ústavu zhoršily, tak mě bratr vzal k sobě do Prahy, kde se o mě 3 roky staral. Máme k sobě blízký, silný citový vztah, hodně mi pomáhal, užila jsem si s ním hodně pěkných chvil. Bohužel bratr se odstěhoval, protože péči o mně už nezvládal.

Od té doby jsem sama, závislá na péči asistentů.

Děkuji Vám, za každý příspěvek, kterým mi asistenční péči pomůžete zaplatit.

Daniela