Chci darovat

Eva S., 85 let

Silné astma, artróza 3. stupně Potřebuje 52 hod./měs. ~ 6 760 Kč

\"Přála bych si prožít doma těch několik let, co mi zbývá.\"

Říjen Chybí 27 hodin
Listopad Chybí 52 hodin
Prosinec Chybí 52 hodin
Chybí 131 hodin ~ 17 030 Kč
Celkem již bylo darováno: 3 250 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh Evy

Narodila jsem se jako nemocné dítě, měla jsem velmi silné astma. Prakticky na každém kroku jsem se dusila. Ve třech letech jsem utrpěla zlomeninu pravé ruky, která mi špatně srostla, což porušilo její hybnost. Tyto hendikepy mi celoživotně znemožnily sportovat a komplikovaly mi život natolik, že mi v 18 letech chtěli dát invalidní důchod. To jsem ale odmítla. Nedovedla jsem si představit, že bych celý život prožila jako invalida. Nějak jsem se s tím naučila žít, i lékaři říkali, že mám štěstí na houževnatou povahu, díky které se mi daří těžkosti překonávat.

Podařilo se mi vystudovat obchodní akademii a vysokou školu ekonomickou. Celý život až do mých 70 let jsem pak mohla vykonávat kancelářskou práci.

Na vysoké škole jsem se seznámila s mým budoucím manželem, s kterým mám syna. Když bylo synovi 7 let, manžel nás opustil a zůstali jsme sami. Vše jsem zvládala jen díky pomoci rodičů. Maminka mi zemřela, když mi bylo 37 let.

I přes všechny své zdravotní potíže jsem pracovala pro druhé. Založila jsem Svaz postižených civilizačními chorobami pro Prahu 2 a tuto organizaci vedla 17 let. Také jsem v místě bydliště vedla klub důchodců. Pro společnost a pro lidi jsem žila.

Za posledních 20 let se mi ale výrazně zhoršila funkčnost pohybového aparátu, mám za sebou operaci kolene a kyčelního kloubu. Kvůli artróze trpím velkými bolestmi, účinné léky a injekce si ale musím hradit sama. Jsem schopná udělat jen pár kroků s chodítkem a jinak se pohybuji na elektrickém vozíku, což je komplikované, protože žiji v malé garsonce v paneláku.

Jsem plně odkázána na pomoc asistentů a pečovatelské služby.

Svoji situaci jsem se doteď snažila řešit sama, ale potřebuji stále více pomoci a životní úspory už jsem vyčerpala a nízký důchod a sociální příspěvek mi na pokrytí všech výdajů nestačí.

Díky Nadačnímu fondu Pečovatel mi ale svitl plamínek naděje.

Teď, když proležím skoro celý den v posteli, přemítám o život a říkám si, že byl komplikovaný a těžký, přesto jsem ho nevzdala. Nikdy jsem se neobracela o cizí finanční pomoc, ale teď jsem v tíživé finanční situaci, která mne donutila.

Byla bych vděčná za pomoc, díky které bych mohla v klidu doma prožít těch několik let, co mi zbývá.

Děkuji Vám.

Eva

Jak se má Eva:

Chtěla bych z celého srdce poděkovat nadačnímu fondu pečovatel, že mne vzal pod svá křídla a díky dárcům mohu zase žít jako každý zdravý člověk.

Léto pomalu končí a já jsem vděčná, že jsem mohla díky Vám a nadačnímu fondu vyjet se svojí asistentkou na několik delších vycházek k řece na elektrickém vozíku. I když jednou to bylo dobrodružné. Asi tak v půli cesty vozík vypověděl službu a já musela zůstat na cizí zahradě a čekat na asistentku, než se vrátí zpět z domova s nabíječkou. Já jsem z toho byla vylekaná, ale asistentka dokázala zachovat chladnou hlavu. Teď už jezdíme i s nabíječkou 🙂 Byla bych ráda, kdyby se nám během podzimu podařilo ještě pár takových výletů uskutečnit, je to pro mě velká radost.

Více

Vzkazy