Darovat na Křídla pomoci

Jakub K., 27 let

Dětská mozková obrna Potřebuje 30 hod./měs. ~ 3 900 Kč

„Jen díky pečovatelkám můžu mít hezký život“.

Únor Pokryto
Březen Chybí 24,9 hodin
Duben Chybí 30 hodin
Chybí 54,9 hodin ~ 7 140 Kč
Celkem již bylo darováno: 106 090 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh Jakuba

Jmenuji se Jakub Kremer a narodil jsem se s dětskou mozkovou obrnou (kvadruparézou). Jsem upoután na vozíku, a tím pádem jsem závislý na pomoci druhé fyzické osoby. Pomoc druhé osoby potřebuju při osobní hygieně, při jídle, k oblékání, jako doprovod k lékařům, na pomoc při manipulaci s mechanickým vozíkem.

V dětství jsem navštěvoval Dětský rehabilitační stacionář, Základní školu a poté jsem studoval na střední škole obor košíkář. Po vystudování střední školy jsem již doma a snažím se být aktivní a společenský.

Od mého narození se o mě stará moje maminka. Nástupem dospělosti mám potřebu žít samostatnější život a tím i odlehčit mé mamince, která už začíná mít také zdravotní problémy (bolesti zad, astma). Mým snem je samostatné bydlení, ale to je vzhledem k mému postižení jen těžko realizovatelné. Rád bych tedy byl alespoň co nejvíce samostatný. Chtěl bych se s dopomocí asistence postarat sám o sebe – vyřídit si své záležitosti u lékaře, na úřadech, jsem s pomocí schopen pracovat na PC. Vadí mi, když místo se mnou lidé jednají automaticky s maminkou, která mě často doprovází. Většině věcí, které se týkají mé osoby, plně rozumím a jsem schopen se domluvit sám. Mé omezení je hlavně fyzické a proto potřebuji doprovod asistenta.

Také svůj volný čas chci trávit mimo svou rodinu sám a mít soukromí. Rád si zajdu do kina, na koncert, do divadla, na ples. Setkávám se s přáteli. Bez asistentky bych měl velmi omezené možnosti. Osobní asistence mi dává zažít pocit svobody.

Mé uplatnění na trhu práce je vzhledem k mému zdravotnímu stavu velmi obtížné. Ale přesto mám potřebu se seberealizovat a rozvíjet. Zajímám se o přednášky, konference, semináře s tematikou psychologie. K tomu ale opět potřebuji doprovod, pomoc při přesunech, oblékání, vysvlékání, s hygienou.

Bez osobní asistence bych byl nucen svůj život strávit doma mezi čtyřmi zdmi a spoléhat se pouze na pomoc maminky a babičky, které už mají vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu také svá omezení.

Osobní asistenci nyní využívám 5 hodin každý den. Odlehčuji tak především své mamince od každodenní péče o mou osobu. Žijeme ve společné domácnosti ještě s mou nezletilou sestrou. Maminka z důvodů dlouholeté péče o mě nepracuje. Její jediný finanční zdroj je vlastně můj příspěvek na péči. Ze svých ostatních příjmů přispívám na bydlení, stravu, zajišťuji si své osobní věci (oblečení, hygiena, telefon, volný čas, platím služby osobní asistence). V rámci společné domácnosti přispívám na pojistky a benzín. Rád bych prostřednictvím příspěvku z nadace ulehčil své rodině finanční situaci. Nechci tedy počet hodin asistence navyšovat, ale na ty stávající finančně přispět.

Proto prosím velmi o zvážení mé prosby o pomoc, která by mi pomohla k zajištění svobodnějšího života.

Jakub Kremer

Jak se má Jakub

Milí dárci,

chtěl bych vám touto cestou poděkovat za všechny finanční prostředky na zaplacení asistenční péče u Podaných rukou. Minulý rok byl pro mě dost náročný. Nejenom, že jsem měl Covid, ale zemřel mi na něho i můj dědeček. Což pro mě, i naši rodinu, byla velká ztráta. Za dědu jsem nechal sloužit i bohoslužbu. Část roku jsem chodil na různá vyšetření, která nebyla moc příjemná, ale naštěstí vše dopadlo dobře.

Také rád vzpomínám na všechny výlety, které jsem prožil. Například do Lednice, a nebo moje navštěvování bohoslužeb, které mě obohatily v mém duchovním životě. Kdybych měl napsat o všech svých výletech, zabralo by to mnoho času. Jak říkám: „Všechny výlety jsou pro mě důležité.“

Ještě se chci vrátit k Vánocům a říct vám, co jsem dostal. Obdržel jsem knížku Karla Gotta Má cesta za štěstím, dále knížku Krize a krizová intervence, dárkový poukaz na wellness relaxační pobyt, vánoční pyžamo a spoustu drobností.

Ten dárkový poukaz na wellness jsem dostal čistě náhodou. S tou slečnou, která mi ho dala, jsem se seznámil přes Fakultu sociální studií, kde mě doprovází na schůzky konzultantů z praxe. Musím uznat, že jsem si po lidské stránce hodně moc sedli. Když jsme se bavili o Vánocích, tak jsem se zmínil, že bych si potřeboval odpočinout. Ona pracuje v jednom hotelu jako recepční, což jsem věděl. Nepočítal jsem ale s tím, že bych do toho hotelu mohl dostat dárkový poukaz. V první chvíli po otevření tohoto vánočního dárku jsem se rozbrečel. Byl to totiž jeden z nejkrásnějších dárků, co jsem kdy dostal.

Na závěr mi dovolte, abych vám popřál hodně zdraví, protože to je to nejdůležitější, i v této nelehké době. A taky hodně štěstí, málo starostí a hodně radosti,

váš Kuba

 

Milí mojí dárci,

chtěl bych Vám moc poděkovat, za Vaši finanční podporu. V sobotu 11.12. jsem si vyjel na výlet do Brna do Vida parku něco podobného jak je u nás Svět techniky. Vyjížděl jsem 8:44 a v Brně jsem byl přibližně 11 hod. Poté jsem se vydal do Vida parku. Ve Vidě parku jsem zaplatil vstupné ZTP/P (130 Kč ) a poté jsem si dal věci do šatny a začalo naše dobrodružství. Vyzkoušel jsem si všechny exponáty, např. jak funguje zemětřesení, jak mi rychle buší srdce, a to všechny atrakce jsem si prošel v klidu a v pohodě. Přibližně okolo jedné hodiny jsem si zašel na oběd do Vida restaurace dal jsem si španělského ptáčka s rýží. Bylo to opravdu moc dobré, že jsem si pochutnal a nápoj jsem si dal Colu-Light, ať netloustnu. 🙂 Po obědě jsme si zašli na výstavu „Kávy“, ochutnali jsme si různé druhy káv a potom jsem si zažil strašný adrenalin. Šel jsem dobrovolně se povozit ve Vidě v takovém kolotoči, kde mi bylo trošku blbě, ale rozdýchal jsem to. Mohou říci, že na ten kolotoč už nepůjdu nikdy. Jak se říká – poprvé a naposled. Nastal čas jít domů, prošli jsme si ještě na chvílí v Brně na Vánoční trhy. Bohužel jsem si nedal nic, protože jsem ještě byl plný ze španělského ptáčka. Opravdu bylo hodně hodin a nastal čas, že jsme museli jet domů vlakem zpátky do Ostravy.

Co mě ještě v letošním roce čeká? Pojedu do Krnova navštívit svojí kamarádku a půjdu navštívit do kostela, kde proběhne mše za dědu. Asistenci ukončují už 21.12.2021 a začínám 10.1.2022.

Na závěr mi dovolte Vám popřát Krásné prožití svátků, hlavě v klidu a v pohodě. Žádné starosti a hlavně radosti.

Vám z celého srdíčka.

Přeje Váš Jakub 🙂

PS: Všem patří velký DÍK mým asistentkám, které mohou tyto výlety semnou podnikat. Děkuji paní Jindře.

Zdravím Vás, milí dárci
především mi dovolte, abych poděkoval za penízky, které mi přispíváte na asistenční hodiny.
Poslední dobou na mě všechno padá. Před půl rokem mi zemřel můj milovaný dědeček na Covid. Pro mě a pro naši rodinu to byla velká rána, do teď jsem se s tím nesmířil. Letošní Vánoce budou první bez dědečka….bude to znít absurdně co teď napíšu, ale já se i přesto na Vánoce trochu těším. Pro mě jsou totiž Vánoce nejen o dárcích, ale i o rodinné pohodě a semknutosti. Těším se také na pohádky, jsem zvědav, co nového si pro nás letos ČT připravila. Vím, že spousta asistentů je momentálně nemocných, a tak jim přeji co nejrychlejší uzdravení, aby si i oni užili Vánoce v klidu a v pohodě.
Vám všem přeji krásnou první adventní neděli.
Váš Jakub Kremer

Milí dárci a přátelé nadačního fondu Pečovatel,

ač se to nezdá, tak Vánoce jsou tady so by dup. Já už jsem se tak trošku vánočně naladil, včera jsem byl v kině  na krásném filmu Přání k Ježíškovi. Rozbrečel jsem se. Takhle krásný film jsem dlouho neviděl, vřele doporučuji. A také mám ohromnou radost, že se zelená moje Osa potřebnosti. Jsem za to nesmírně rád a moc Vám za to děkuji, z celého srdíčka. Také jsem byl v kostele Svatého Ducha na mši svaté. Byl to pro mě opět hluboký zážitek a uvědomění si svých hodnot. Pravidelně  s asistentkama jezdím na rehabilitaci do Fyziomedisu, je to nová pobočka v Ostravě Porubě.

Také chodím do katechezí, kde se připravuji na křest a první Svaté přijímání. Je to pro mě velké obohacení do budoucna, velmi si to přeju. Ač by to do mě málokdo řekl, jsem duchovně založený. V tomto měsíci jsem navštívil divadlo Jana Šťasného a jeho představení Dobrokabaret. Toto představení, i když bylo pro děri, jsem si náramně užil.

Co mě ještě v tomto měsíci čeká? 17. listopadu jedu do Brna odpočinout a načerpat sílu do dalších náročných dnů. Možná začnu navštěvovat individuální kurzy jógy. To je za tento měsíc vše.

Dovolte mi  abych ještě jednou poděkoval všem dárcům, kteří mi pravidelně přispívají přes nadační fond Pečovatel. Opravdu si toho nesmírně vážím. Když vidím, jak se moje Osa začíná zelenat, tak jsem velmi dojatý.

Mějte se moc krásně a přeji Vám všem, abyste byli zdraví a nepotkaly vás žádné nemoci.

Váš Jakub.

Více

Vzkazy