Jan H., 25 let
„Jenda je na úrovni 8 měsíčního dítěte a vyžaduje celodenní péči“. říká maminka
PŘÍBĚH HONZÍKA
Příběh Honzíka začal 14. dubna roku 2000. V 8mi měsících přišel první epileptický záchvat a pak další a další. Vyšetření ukázala, že bude velice opožděný ve vývoji. Do jeho deseti let byl vždy diagnostikován dětskou mozkovou obrnou.
Táta od rodiny odešel, když byl Jendovi rok. Neunesl jeho stav a chtěl Honzíka umístit do ústavu. Tehdy jsme se museli rozejít. Honzíka moc miluji a nikdy bych se ho nezbavila. Je to takové usměvavé sluníčko.
Po desátém roce jsme byli na vyšetření v Praze a zde mu diagnostikovali Angelmanův syndrom. Tehdy jsem já i Jenda poznali nového tatínka, který má Jendu moc rád a dělá pro něj, co může. Vzali jsme se a rodina se rozrostla ještě o dvě malé děti, dva rošťáky Tomáška (8 let) a Davídka (5 let).
Od roku 2015 využíváme asistenční služby a jsme s nimi moc spokojení. Manžel pracuje a občas jezdí na služební cesty do zahraničí a tak jsem na vše sama. Honzíka musím přebalovat, krmit, rehabilitovat- cvičit. Jenda je na úrovni 8 měsíčního dítěte a tak vyžaduje celodenní péči. Nemluví, nechodí, trpí silnou skoliózou a výše uvedenými záchvaty. Jinak je velice milý, mazlivý, i když je mu skoro 21 let. Začínají mi docházet síly, ale nechci si stěžovat. Pomoc asistence je skvělá, ale pro nás dost drahá. Někdy odmítáme pomoci, když dojdou peníze. Proto bychom rádi poprosili hodné lidičky o pomoc, jestli je to trochu možné.
Moc děkuji za Honzíka a za naši rodinu.
Jana Š., maminka Honzíka
Jak se má Jan
Zdravím všechny přátele a hodné dárce kteří Jendovi pomohli a stále pomáhají nastřádat potřebné finance na osobní asistenci. Píši po delší časové odmlce. Honzík nastoupil poslední školní rok, který je pro něj zpestřením každodenního života. Má tam oblíbené učitelky a spolužáky které má moc rád. Já píši ze služební cesty ve Francii kde mám trochu času než půjdu spát. Cesta je sem dlouhá a únavná. Doma nám přibylo trochu víc práce, prababička Jendy totiž na jaře upadla ve svém bytě tak nešikovně že si zlomila obě ruce. Tak se o ni staráme doma. Je to hodně časově náročné a rádi bychom pro ni sehnali taky hodnou asistentku. Bohužel je to jen sen, ale zatím to zvládneme sami. Zatím k nám chodí jen rehabilitační sestřička, která je opravdu skvělá. Budu pomalu končit protože zítra mě čeká náročná práce zde u zákazníka a rád bych ji co nejdříve dokončil ať můžu jet domů. Mějte všichni krásný již podzimní čas a někdy zase tady. Pozdravuji zvláště naši ředitelku Moniku která má velké starosti.. slyšel jsem z Facebooku co se stalo a opravdu je mi z toho nanic. Pokud něco doma nového najdu pošlu to do pečovatele. Přeji hodně síly. Hezký večer. Táta Honzíka
Zdravím všechny, kteří občas zabrousí k našemu Honzíkovi. S velikou radostí vítáme čtyřnohého člena rodiny – fenku jezevčíka pojmenovanou už tradičně Belinka- Bela. Před hodinou jsme ji dovezli. Bude pro Honzíka velkým překvapením až se probudí po odpoledním spánku. Už se těšíme na reakci.Uděláme nějaké fotky a rádi je budeme sdílet s vámi. Pejsek bude o mnoho menší než předchozí Belča, ale radost nám bude taky dělat. Bylo to dlouhé rozhodování jestli vezmeme zase retrívra nebo jezevčíka. Maminka Jana byla s nejmladšíma klukama na Mělicích na pět dní se koupat, tak doufám že bude trochu odpočatá. Honzíka jsem střídavě s asistentkama hlídal a občas chodil do práce. Dva dny jsem měl taky volno abych načerpal nové síly tím že jsem konečně za domem dodělal chodník. Honzík je v tyto dny často venku s děvčaty které na střídačku dochází takže vycházek má dost a dost. Znovu nezapomínám poděkovat všem hodným lidem za pomoc s asistencí. Pomáháte nejen Honzíkovi ale i nám. Patří vám upřímné díky. Čerstvé foto pošlu prostřednictvím naší skvělé ředitelky Moniky jen co se Jenda vzbudí. Přeji krásné léto. S pozdravem Tomáš.
Dobrý den, zdravím všechny přátele Nadačního fondu Pečovatel a ty kteří aktivně pomáhají našemu Honzíkovi s asistencí. Patří jim obrovské díky. Poděkovat chci také naši hodné ředitelce Monice, která slaví významné pracovní jubileum. Přeji hodně sil a elánu do dalších let v této práci která je asi spíše posláním. Děkujeme Moni, hodně si toho vážíme. Teď něco, co je u nás nového. Pejska stále nemáme, i když jsme pár lidí oslovili. Zkoušeli jsme oslovit pár chovatelských stanic s retrívry, ale bohužel je to nad naše finanční možnosti. Tak to zkoušíme dál, nevadí nám i kdyby to byla znovu kříženka. No uvidíme, dáme tomu čas. Dále máme trápení s Honzíkovou prababičkou, která si před měsícem zlomila ruku a rameno při pádu doma. Tak to máme ještě komplikovanější než to bylo. Musí s ní někdo být a obstarávat vše potřebné, podobně jako s Jendou. Do toho má práce, takže děláme co se dá. Honzík je zdráv a žije si svým veselým životem, který malinko nabíjí naše někdy vybité baterie. Děkujeme ještě jednou za podporu pro Jendu a všem přejeme jen to dobré. S pozdravem Tomáš
S těžkým srdcem se chci podělit o dnešním odchodu našeho čtyřnohého miláčka rodiny. Bela která rozdávala všem členům rodiny radost téměř každý den nás dnes v poledne opustila. Maminka Honzíka ji v náručí ještě donesla na veterinu kde nezbývalo než ji uspat. Měla problém se slinivkou, ale přišlo se na to už pozdě. Mě osobně velmi mrzí že jsem se to dozvěděl v Maďarsku na služební cestě. Je to pro nás velká ztráta a na její počest se každý další pejsek bude jmenovat Bela. Honzíkovi bude určitě taky chybět. Vždy když byl s námi na zahradě, Belča u něj vždy seděla. Tomík starší bráška Honzíka s ní prakticky vyrůstal od narození. Bela byla jen o pár měsíců starší. Mladší Davča dnes probrečel celé odpoledne. Škoda že pejsci nemohou žít tak dlouho, neustále opakoval. Děkuji všem kteří s námi cítíte, pro nás je dnešek velmi smutný.Témeř každý pes se cítí členem rodiny a je to přece jen kus života i pro lidi. Chci ještě na závěr poděkovat všem co pomáhají Honzíkovi s asistencí a my se poohlédneme po dalším pejskovi nápadně podobném jakou byla naše Belča. Hezký večer všem.
Dobrý den, dnes bychom chtěli moc poděkovat Nadačnímu fondu Pečovatel a také jejímu ambasadorovi Damienovi za stream který proběhl v prosinci loňského roku. Honzík prošel intenzivním cvičením pod dozorem zkušených terapeutů kteří našeho Jendu dobře znají. Honzík byl sice po rehabilitaci dost vyčerpaný, ale pohybově se znatelně zlepšil. Doma praktikujeme protahování, takže už je na to trochu zvyklý. Dokonce si i ředitelka Monika Hlinková našla trochu času a byla se v Centru Hájek podívat. Moc a ze srdce děkujeme. Honzík se drží fit jen my kolem trochu bojujeme s virózami. Fotky pošlu přes meil, mě tu jde poslat jen jedna, asi mám něco s telefonem. S přáním všeho dobrého Tomáš



