Nějak ten čas moc rychle utíká a s překvapením jsme s Honzíkem zjistili, že jsme se nějak dlouho neozvali. Tak to honem musíme napravit. Spoustu se toho mezitím událo. Honzík dostal vysvědčení (se samými jedničkami) a chvíli poté jsme nastoupili do lázní, kde jsme byli opět celý měsíc, tentokrát ve 4 i s přítelem a jeho synem Mikuláškem. Honzík tam jako vždy tvrdě makal, takže jsme opět zaznamenali pokroky v mnoha oblastech. Na příští rok nám doporučili kromě běžného lázeňského pobytu ještě na dva týdny dokoupit speciální program „senzorický Reha – Motion“, takže sice bude muset makat ještě o něco víc, ale mělo by ho to ještě více posunout přesně v oblastech, které nejvíce potřebuje. Kromě tvrdé práce v lázních (a průběžně přes celé prázdniny také na dalších terapiích a procvičování znalostí a dovedností z první třídy) jsme si ale také samozřejmě užili spoustu zábavy. Celé prázdniny jsme museli zvládnout sami, bez pomoci osobních asistentů, takže to chvílemi bylo velmi náročné, ale chvílemi naopak velmi zábavné. Dnes většině dětí končí prázdniny a opět nastupují do školy. Honzíkova škola má ale ještě týden volno, rekonstruují jim jídelnu, takže mají ředitelské volno. Po návratu do školy Honzíka čekají další změny. Kromě rachotu ve škole a nefunkční jídelny ještě po dobu několika týdnů to bude především velká personální změna. Honzík bude mít nového asistenta pedagoga. Tak už je z toho nervózní, ale věříme, že to nakonec zvládne dobře. Škola, do které chodí, je opravdu úžasná a jistě se jim povede opět vybrat vhodného člověka 🙂

Poslední týdny jsou pro Honzíka hodně náročné. Je již hodně unavený po zápřahu prvního roku ve škole. Z vyučování čímdál častěji odchází, aby si na chvíli odpočinul mimo třídu a někdy i pracuje s panem asistentem individuálně v jiné místnosti. Ráno ho těžko budím, usíná mi při snídani i čištění zubů. To mu však nebrání v tom, aby o víkendu otvíral oči dobrovolně v tu stejnou dobu 😉 Obtížně zvládá i změny počasí, často ho bolí hlavička. Polevili jsme proto i v terapiích a nedočkavě vyhlížíme prázdniny.

„Já chci ještě zimu! Proč už je teplo? To není fér!“ Slyším nyní denně. Honzík nemá rád změny, žádné změny, takže ani počasí a roční období. Nelíbí se mu, že se otepluje, že měníme oblečení, má jiné boty, jinou čepici. Vždy, když jdeme ven, spustí nekonečný monolog o tom, že to není fér. Naštěstí mu špatná nálada a hudrování většinou nevydrží dlouho a po chvíli venku začne řádit.

„Budeš můj kamarád?“ Tak většinou Honzík začíná konverzaci, když ho někdo zaujme. Rozpačitý objekt jeho zájmu většinou souhlasí. „Ruku na to“ prohlásí Honzík a už svému novému kamarádovi či kamarádce třese rukou. Vzápětí začne výslech ve stylu „jak se jmenuješ“, „co to děláš“, „odkud jedeš, kam jedeš, proč tam jedeš“ – pokud právě cestujeme v nějakém dopravním prostředku, „můžu taky kouknout?“ – pokud dotyčný kouká do mobilu, „jaké jsi znamení“, „kolik je ti let“, „jaký je tvůj oblíbený Pokémon“ atd. atd. Následuje záplava různých mouder, rad a chytrých hlášek. Honzík osloví kohokoliv, kdekoliv a kdykoliv. Většinou tím pobaví nejen dotyčného, ale všechny lidi kolem. Často se nám pak ve vlaku či tramvaji stane, že se celý vagon pochichtává. Někdy to jsou naopak situace velmi zvláštní, až nepříjemné. Ale celkově jsem za ně vděčná. Odráží se v nich ten neskutečný pokrok, který Honzík za ty roky od svého onemocnění udělal. Už jen to, že znovu mluví. Paní logopedka mi předloni řekla, že když jsme k ní přišli poprvé nevěřila, že toto dítě bude někdy v životě znovu mluvit. A teď mu ta pusa jede. Ale i v oblasti sociálních vztahů se neuvěřitelně posunul. Takže sice se někdy zapotím v očekávání co z něj zase vypadne, ale neměnila bych 🙂

Posledního ledna Honzík dostal své první vysvědčení. Prohlásil, že teď už je konečně doopravdy školák, protože už na to má „papír“. Měl na něm samé jedničky, takže byl náležitě hrdý a každému to na potkání sděloval. V pátek poté byly pololetní prázdniny, takže jsme i s přítelem a jeho synem Mikuláškem (který také dostal první vysvědčení a také se „samýma“) vyrazili za odměnu do Světa techniky. Byl to úžasný výlet, kde jsme strávili celý den 🙂