Umělá inteligence-hrozba, nebo pomocník

Téma umělé inteligence je diskutováno ve všech možných oborech. Vzhledem k tomu, že nemáme možnost celkového rozsahu, můžeme pouze konstatovat, že trvalo 27 let než se internet rozšířil celosvětově na jednu miliardu uživatelů. Dalších 21 let trvalo než celosvětově populace začala užívat počítače. A trvalo pouze tři a půl roku než se lidstvo naučilo využívat umělou inteligenci a to je ještě teprve její vývoj na úplném začátku podle predikce vývojářů.

Umělá inteligence v posledních letech začíná stále rychleji pronikat do všech oborů lidské činnosti. Od psaní e-mailů, až po složitější úkony jako je pomoc při stanovování diagnoz. Dokáže totiž zanalyzovat obrovské množství dat za velmi krátkou dobu. Nevýhodou současné úrovně AI je její relativně malá zabezpečenost vůči kybernetickým útokům a stále ještě relativně vysoká chybovost. Když dostane úkol, snaží se za každou cenu vyhovět uživateli, přestože ne vždy zná správné řešení.

V brzké budoucnosti je možné, že AI nahradí člověka v mnoha oborech, nejohroženější skupinou pracovníků mohou být lidé pracující se softwarem, méně ohrožení mohou být účetní, právníci. Naopak nenahraditelní ještě dlouho budou řemeslníci, pečovatelé a terapeuti, tedy profese, které vyžadují přímý styk se zákazníkem.

Velké díky Nadaci pečovatel za nesmírnou pomoc v každodenním životě.

Příběh červenec

Češi jako jeden muž v sobotu 11.7. vstali s potleskem – jeden každý
z nás měl pocit, že i na něj spadl odlesk výkonu dvou českých tenisových finalistek, což se stalo poprvé v historii Wimbledonu.

Wimbledon je Mekkou tenisu a jeho půvab spočívá i v desetiletích dodržování tradic: bílé oblečení, jahody se šlehačkou v hledišti a lesk mu dodává i přítomnost některého z členů královské rodiny.

Sportovní redaktoři pátrají v přístupných informacích po vysvětlení současných úspěchů, jak dámského, tak i mužského tenisu. Z tabulek je zřejmé, že v posledních pěti letech máme nejvyšší počet vítězek nejslavnějšího tenisového turnaje světa.

Ve finále nastoupily proti sobě Linda Nosková a Karolína Muchová, zpočátku
to vypadalo na hladké vítězství Lindy, která ovládla bez problémů první set 6:2.
Ale druhý set přinesl nervy drásající bitvu a skončil vítězným tiebreakem Karolíny.
O vítězce tedy musel rozhodnout až třetí set. Jeho průběh už byl klidnější, Linda pokaždé uhájila své podání a set skončil poměrem 6:3.

Hlediště vypuklo v obrovský jásot, kamery zabíraly pohled na tatínky obou finalistek. Linda byla vyzvána, aby zhodnotila svůj výkon. Ve své řeči poděkovala jak svému týmu, trenérovi, rodině i zesnulé mamince. Bylo to velice emotivní, kdy se neubránila slzám. Princezna Kate předala šťastné a dojaté Lindě Mísu Venus Rosewater. Podle předpisu potom Linda musela s mísou obejít celý centrální kurt, aby si diváci mohli udělat fotografii. Obřad končil uvedením Lindy do „síně slávy“ výherců Wimbledonu, její jméno již bylo vyryto na zdi šampionů.

Linda potvrdila svůj mimořádný talent, kdy ve svých třinácti letech poprvé vzdorovala o generaci starší soupeřce, tam si ji povšimla slavná trenérka Melanie Molitorová, od té doby Linda tenisově rostla, až ve svých 21 letech získala wimbledonskou mísu. Vzhledem k jejímu nízkému věku se můžeme těšit na další skvělé úspěchy.

Finanční příspěvek Nadace pečovatel mi umožňuje hradit si jednou za 14 dní profesionální rehabilitaci. Chodím také na hodiny angličtiny, kde si osvěžuji gramatiku, poslechem audio knížek si rozšiřuju slovní zásobu.

Červen byl pro mne ve znamení kultury. Hned šestého odpoledne bylo v divadle U hasičů představení Pražského dětského tanečního souboru. Účastnice byly ve věku od pěti do osmnácti let. Choreografie reflektovala fyzické dispozice, od kotoulů a válení sudů u té nejmladší skupiny, až po téměř akrobatické kousky těch nejstarších.

Z jiného soudku byla přednáška o Madagaskaru, čtvrtém největším ostrovu světa. Nezávislost na Francii získal roku 1960. Je to velice zalidněná země díky vysoké porodnosti lidí mimo velká města. Koncem války tam žily 2 miliony obyvatel, v současnosti je jich 40 milionů. Jsou druhým největším producentem vanilky, která nadále je opylovávána dětskými prstíky.

V tomto komunitním centru jsem navštívila i dvě talkshow „Křeslo pro hosta“. První bylo setkání s Miloněm Čepelkou. Bylo mu jen závidět v jeho 90 letech životní elán a smysl pro humor. Pokud diváci znají repertoár divadla Járy Cimrmana, je jim jasná jeho otázka směrem k publiku: „Máte některá doma ještě ty staré punčocháče? Ty moje už se začínají párat“. Do téhož křesla za 14 dní usedla Saskie Burešová. Rejstřík jejích programů je neuvěřitelně široký. Od vlastivědných po historické až politické. V současné době si nechala jen jediný program Kalendárium, pro který si vždycky vyhledává podklady.

Dvě další přednášky se zabývaly ženskou otázkou. Pokračovalo téma známých
žen-Hana Podolská, majitelka modního salonu, Vítězslava Kaprálová, dirigentka a skladatelka a Eliška Junková, závodnice na sportovních Bugatkách.

Vaše podpora je pro mě nepostradatelná a umožňuje mi aktivně se zapojovat do společenského života a navštěvovat různé akce, které by pro mě jinak byly nedostupné. Velice si vážím Vaší práce i pomoci všech dárců, díky kterým se mohu svobodněji pohybovat ve svém okolí.

Konec 19. a začátek 20. století přinesly velké změny. Ekonomika se po celosvětové krizi postavila na nohy, změnilo se sociální chování. Ženy se začaly brát o svá práva, světlo světa spatřila první knížka v češtině, pohádky od Boženy Němcové. V této době se začal psát příběh Anny Honzákové, Karly Vobišové a Laty Brandisové.

Anna Honzáková jezdila se svým tatínkem lékařem po pacientech. Toto povolání se jí líbilo a rozhodla se stát lékařkou. Vystudovala Minervu, dívčí školu, která nenabízela maturitní studium. Anna měla výborný prospěch a přesto jí trvalo několik let, než směla dokončit své studium na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Tu úspěšně dokončila a stala se první českou lékařkou v oboru gynekologie a porodnictví.

Stejně za svá práva musela bojovat Karla Vobišová. Dostala se na UMPRUM, obor sochařství. Mužské pokolení ji zrazovalo, že si nebude umět poradit s kvádry pískovce nebo žuly. Opak byl pravdou, její sochy se dostaly na mnoho míst v Evropě. Francouzská obdoba UMPRUM jí nabídla roční stáž v Paříži. Karla byla známá pro svůj cit pro detail. Její výtvor najdeme i v chrámu svatého Víta.

Třetí ženou je Lata Brandisová. Vyrůstala na statku, kde si ji svou povahou , ladností a vytrvalostí podmanili koně. I když si ji stájníci a majitelé nedovedli představit na dostihové dráze, nedbala a jako první žena vyhrála Velkou pardubickou.

O osudu těchto tří emancipovaných a cílevědomých žen jsem se dozvěděla na přednášce a jejich osud je mi příkladem při překonávání mých zdravotních problémů.

Letošní duben je opravdu nepředvídatelný, teploty už byly pár dní nad patnácti stupni, pak se najednou zvrtly na pět stupňů. Tyto výkyvy postihly nejvíce sadaře na Moravě, kde pomrzla pole meruněk.

Tato situace nezabránila hejnům stěhovavých ptáků se vydat na cestu do našich krajů. Nejvíc se ozývá jejich zpěv brzy po ránu. Bohužel nepatřím mezi znalce zpěvných druhů, proto mě nadchla vymoženost, kterou mi předvedla dcera. Z internetu si stáhla aplikaci zpěvných ptáků, jde po zahradě a směrem odkud se ozývá zpěv namíří svůj mobil a na obrazovce se jí ukáže ptáček ve své kráse a když si klikne na tlačítko song, tak se jí ozve i úryvek jeho zpěvohry. Pro mě to je opravdu zázrak, protože díky mým dioptriím jsem ty ptáčky ve větvích nikdy neviděla, tady je vidím neuvěřitelně zbarvené.

Také mě nadchl příběh špačka. Martina má na zahradě vykotlaný zbytek staré třešně, který si špaček vybral za své bydliště. Nejdřív si vyházel staré listí a stébla z předchozího roku, potom se mu podařilo svým zpěvem nalákat samičku. Společně začali budovat nové bydlení. Jedno odpoledne špaček přilétl s dlouhým stéblem, pokoušel se ho dostat do hnízda, což se mu stále nedařilo, protože stéblo bylo dvojnásobně dlouhé. Nakonec situaci zachránila samička, která zobáčkem přepůlila stéblo a dostala ho do hnízda.

Poslední měsíce jsem díky Nadaci pečovatel navštívila několik přednášek. Ať už to byla prezentace o Islandu, historická přednáška o období třicetileté války a beseda s Miloněm Čepelkou. Obdivovala jsem jeho vitalitu ve skoro devadesáti letech a smysl pro humor.