Katarina F., 79 let

„Kvůli pádům nemůžu být sama doma.“
Příběh paní KATARÍNY
Jmenuji Katarína Fryšová a je mi 76 let. Jsem rodilá Pražačka, ale díky tomu, že je můj tatínek Slovák, jsem trávila každé prázdniny minimálně měsíc se svými bratranci a sestřenicemi na Slovensku. Dovolené na Slovensku pokračovaly až do roku 2016. Mám na tyto dovolené hezké vzpomínky. Slovensko je můj druhý domov. Vystudovala jsem střední ekonomickou školu v Reslově ulici v Praze. Poté jsem pracovala dva roky jako telefonistka na částečný pracovní úvazek na mezinárodní ústředně. Tato práce mě bavila, jelikož jsem používala cizí jazyky, zejména němčinu. Poté jsem nastoupila na dvě mateřské dovolené a následně jsem pracovala v imunologickém oddělení v mikrobiologickém ústavu akademie věd ČR. Sledovala jsem novinky v tomto oboru, které se dále publikovaly v odborných časopisech. Pak jsem v roce 1991 nastoupila do anglické auditorské firmy. Zde jsem začínala jako osobní asistentka a pak jsem se vypracovala na pozici personalisty.
V této anglické firmě došlo k fyzickému i psychickému vypětí. V této firmě jsem postupem času nerada chodila do práce, jelikož došlo k velkým neshodám s firemní partnerkou na fungování firmy. I přesto jsem nadále chodila do práce a postupně se to podepsalo na mém zdraví. Jednoho dne jsem zjistila, že nemůžu používat pravou ruku. Na doporučení kamarádky jsem šla na vyšetření na neurologii, kde mi diagnostikovali Parkinsonovu nemoc. Prvních 5 let se nemoc nijak neprojevovala. Od roku 2001 to začalo gradovat. V současné době jsem schopna fungovat s většími omezeními. Každý den je můj zdravotní stav odlišný. Někdy jsem schopna jít ven na procházku s chodítkem nebo vozíčkem, jindy pro velkou zatuhlost nejsem schopna ani vstát z postele. Největší problém jsou moje pády. Z důvodu pádů nejsem schopna být doma sama. Pomáhá mi můj manžel, ale již má také zdravotní komplikace se srdcem. Proto je třeba, aby k nám docházeli osobní asistenti. Bez nich bychom to doma nezvládli. Kromě potíží s pohyblivostí mám také potíže s očima. Vidím rozmazaně, nemůžu číst. K tomu se přidává postupná ztráta paměti.
I přes svoji nemoc se snažím žít co nejvíce plnohodnotný život, a to s velkou pomocí rodiny, rehabilitačního lékaře a také asistentů. Ráda chodím na procházky v případě dobrého zdravotního stavu. Dále ráda si nechávám číst odborné časopisy a veselé knihy od pana Wericha nebo Ivana Krause. Velice ráda si povídám a vzpomínám na svoje dětství a mládí. Ráda jsem v případě pěkného počasí na zahradě, o kterou se však již vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůžu starat. Ráda také poslouchám hudbu, například Hanu Hegerovou, dále českou klasiku a povídání a rozhovory v českém rozhlase. Zajímám se o dění v politice a v české společnosti. Udržuji také dobré rodinné vztahy, jsem velmi ráda za časté návštěvy příbuzných. Dříve jsem měla ráda i sport, zejména turistiku a jízdu na kole. Jsem ráda, že mi zůstaly alespoň občasné procházky.
Budu velice ráda, pokud získám od nadace příspěvky na osobní asistenci. Je to pro mě velice důležité, protože náklady na asistenci jsou pro mě velice finanční náročné. Navíc manžel již také není zcela zdráv, a potřebuje více odpočívat. V neposlední řadě budu moci nadále být doma, a nikoliv někde v ústavu. Děkuji tímto nadaci za případný příspěvek.
Přeji Vám příjemný den.
S pozdravem
Katarína Fryšová
Jak se má Katarina
V posledních letech demografové bijí na poplach, populační křivka klesá, v současné době vykazuje hodnotu 1,2. Současný trend vykazuje převahu lidí, kteří žijí single. Moderní technologie podporují nezájem lidí se seznamovat fyzicky, stačí jim k tomu chytrý telefon nebo tablet.
Za této situace je příběh mého synovce ojedinělý. V roce 2023 se jim narodila poslední dcera, v pořadí již sedmé dítě. Richard i Eva jsou věřící a tomu částečně odpovídá i výběr jmen jejich dětí. V roce 2011 se narodil Ruben-jméno odvozené z hebrejštiny, Jeremiáš v roce 2013-jméno odvozeno od biblického proroka, Aron v roce 2015-z hebrejštiny osvícený, vznešený, v roce 2017 se narodila první dcera Timea-z řečtiny radostná, následuje v roce 2019 Natanaela-z hebrejštiny boží dar, pak přišel v roce 2021 Darien-z řečtiny držitel dobra, král a nakonec v roce 2023 dcera Abigail-z hebrejštiny původce radosti.
Mít tolik dětí je radost, ale i starost. Děti postupně spí v košíku, pak v dětské postýlce a nakonec na palandách. Pohodlné kombi je v současné době vystřídáno mikrobusem a řešení povinných sedaček našla Eva v Anglii, kde jedno dítě sedí mezi dvojicí po stranách. Rodiče považují gramotnost v poli hudby, proto každé dítě od věku zhruba pěti let dochází do Lidušky. Výhoda je, že rodina bydlí ve středu města a kroužky jsou v docházkové vzdálenosti. Starost o tolik dětí představuje organizační oříšek, proto musel Richard pro větší přehled zavést tabulku, v kolik hodin dostává které dítě jaký lék.
V současné době je mnoho aktivit pro seniory zdarma, přesto jsem si zaplatila roční kurz angličtiny, na který mohu docházet i díky podpoře nadace Pečovatel.
Příběh duben
Dotazy kamarádům a známým jsem zjistila, že existují různé názory na potkávání rodin. A je to škála od nikdy až po několikrát za rok. Pocházím ze čtyř dětí a mí sourozenci si už pořídili několik potomků. Takovou dobrou duší, která se opakovaně postará o telefonické pozvání všech účastníků, je sestra Jana. Nevadí jí, že někteří z nás se zdráhají přijít na první zvolený termín, ale ona se tím nenechá odradit.
Ukázkou její zdatnosti bylo setkání, které proběhlo v sobotu 19.4. Tento termín byl vybraný, aby vyhovoval především Australanům. Mladší syn sestry Jany se po několikaletém brouzdání po Evropě (nejdříve studium, potom pracovní smlouva v Amsterdamu, posléze Bonnu a na závěr získal profesuru na Cambridge university.) Když se rozhodovali Petr s Emily (Australankou) , kde se usadí se dvěma dcerami, bylo rozhodnuto, že zakotví v Austrálii, kde Petr získal dobré místo na univerzitě
v Sydney. Tomuto rozhodnutí přispěl i fakt, že v Austrálii má Emily rodiče i provdanou sestru. Petrovi s rodinou tento termín vyhovoval, protože 14 dní brouzdali po Evropě a Petr měl v Praze, Bonnu a Amsterdamu několik přednášek a seminářů. Dále přišli: Janin manžel, jejich starší syn Tomáš s manželkou, a dvěma dcerami, třetí syn se pod záminkou hlídání upuštěného domu vypravil na 14 dní do Sydney se svojí přítelkyní. Přišla také sestra Jitka se svým synem a dvěma vnučkami a dále bratr Jan se svým nejmladším synem Davidem, na něho se obrátila pozornost, protože jsme vyzvídali historky z jeho ročního studijního pobytu v Americe a současném pokračování v Miláně. Všechny nás potěšilo jeho přiznání, že po všech studiích se chce vrátit do Čech, protože podle jeho názoru je tady nejhezčí příroda a s ohledem na rozlohu neuvěřitelně mnoho historických památek.
Bavili jsme se výborně a věkový rozptyl od devíti do osmdesáti pěti let situaci zpestřil a já jsem měla navíc hřejivý pocit, že můžu uplatnit svoji angličtinu, na kterou docházím od loňského září. Můj manžel po každém takovémto rodinném setkání prohlásil, že jediné, co mi může z duše závidět, je naše rodina.
Jsem ráda, že mám možnost být členkou nadace Pečovatel a že případné přilepšení mého rozpočtu mám možnost věnovat výukovému programu angličtiny a dalším aktivitám.
Příroda je plná překvapení. Jedním z nich je chobotnice (Octopus). Je všeobecně známo, že chobotnice mají osm ramen, každé rameno obsahuje vlastní miniaturní mozek. Chobotnice prokázaly inteligenci mnoha způsoby. Jedním z mechanismů obrany je vypouštění oblaku tmavé barvy nebo maskování se před predátory napodobením jejich pohybu.
Vědci při pozorování chobotnice v uzavřeném prostoru zjistili, že je dokonce schopna si hrát s předměty pomocí stříkání vody ze zobáku nebo je schopna si otevřít krabičku s potravou a znovu ji zašroubovat.
Chobotnice žije samotářsky, jediným porušením tohoto pravidla je proces rozmnožování. Když se dá pár dohromady, samec svým chapadlem, které je k tomu určené, dopraví své sperma do speciální dutiny samice, kde dojde k oplození. Samice si pak hledá vhodné místo, kam naklade vajíčka. Většinou si vybere místo, kde je dostatečně krytá před případným útokem predátorů. Když naklade všechna vajíčka, musí je po celou dobu, než se vylíhnou, hlídat. To může trvat neuvěřitelných 5 až 8 měsíců. Vajíčka musí neustále opečovávat. Chapadla slouží jako kartáček, kterým z nich otírá řasu a případné parazity. Musí kolem nich neustále pumpovat vodu, kterou vždy nasaje a následně vypustí.
Díky podpoře nadace Pečovatel si můžu bez omezení času s pomocí asistentů prohlížet internetové stránky s podobně zajímavým obsahem.
PŘÍBĚH ÚNOR
Během listopadu si sestra koupila červený overal, navštívila kadeřníka a půjčila si světlé lodičky. Jak se ukázalo, byla to její příprava na galavečer Zlatý kanár, který se konal 4.12. v Přerově. Program Zlatého kanára byl velice obsáhlý, začínal v půl jedné ve Fantově kavárně na Hlavním nádraží. Poté se účastníci (nominovaní a dva členové doprovodu) přemístili do přistaveného historického vlaku ozdobeného zlatým kanárem a vyrazili směr Přerov.
Trocha historie: Kde se vzal název Zlatý kanár? V případě, že váš zápas skončí 6:0, dosáhnete takzvaného kanára, což v přeneseném slova smyslu znamená, že váš protivník neměl šanci, byl neškodný jak malý kanárek.
Přerov se postaral o účastníky velkoryse, každý dostal po příjezdu pokoj v hotelu, kde si mohl odpočinout a převléci se na slavnostní večer. Na osmou hodinu byl stanoven začátek. Zlatého kanára vysílala televize i Český rozhlas 1. Seděli jsme u televizoru v napětí, jak bude vše probíhat. Večer moderoval pan Vichnar, nejdřív promluvili tenisoví činovníci a pak už zaznělo: „První místo v kategorii Senior/ka roku za rok 2024 získává Jana Sedláčková!“ Tento úspěch mojí sestry mě velice potěšil, zvláště s ohledem na její četná zranění v minulosti. Z dvaceti-sedmi zápasů uhraných v tomto roce jich dvacet-šest vyhrála. Bylo potěšitelné zjistit, že se Jana neutopila do šedé a černé, ale její červený overal šířil radost po celém sále.
Takto bezstarostně si mohu užívat radosti svoje i svých blízkých díky hodinám od Pečovatele.
Lidé, kteří jeli po nábřeží, zahlédli mezi stromy blikající světýlka. To mé sestře nedalo a zjistila si na internetu, o co se tam jedná. Díky její zvědavosti jsme se vypravily do Žlutých lázní na akci Světla vyprávějí – Vesmírný park. Tato atrakce, čítající 500 000 různobarevných světýlek, byla připravena ve spolupráci s předními českými astronomy. Otevřeno bylo od 16 hodin a celá atrakce ožívá se setměním. Barevný leták, který jsme dostaly ke vstupenkám, nám poskytuje informace o jednotlivých exponátech. Naše prohlídka začala průchodem planetární stezkou a meteorickým rojem a hvězdným tunelem jsme se přiblížily ke stromu splněných přání, který se tyčil do výšky několika metrů. Hvězdná dráha nás přivedla k exponátu mléčné dráhy zakončené černou dírou. Detailnější popisek , jak je která planeta vzdálena od Země a jaké jsou její vlastnosti,byla k přečtení u každého exponátu. Překvapením pro mě bylo srovnání velikosti planety Země a Měsíce. U Měsíce bylo připomenuto, že pokud se nám jeví ve tvaru písmene C, znamená to, že couvá, čili se zmenšuje a ve tvaru písmene D dorůstá, čili se zvětšuje a na Zeměkouli se chvílemi zobrazovaly jednotlivé světadíly. Líbila se mi planeta Saturn se svým prstencem a Neptun vyvedený v jasně modré barvě. Děti s radostí objevovaly vybavení raketoplánu. Kometa nás přivedla k polární záři a prohlídku jsme končily pod hvězdným nebem.