Darovat na Křídla pomoci

Katarina F., 76 let

Parkinsonova choroba Potřebuje 40 hod./měs. ~ 5 200 Kč

„Kvůli pádům nemůžu být sama doma.“

Duben Chybí 40 hodin
Květen Chybí 40 hodin
Červen Chybí 40 hodin
Chybí 120 hodin ~ 15 600 Kč
Celkem již bylo darováno: 14 920 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh paní KATARÍNY

Jmenuji Katarína Fryšová a je mi 76 let. Jsem rodilá Pražačka, ale díky tomu, že je můj tatínek Slovák, jsem trávila každé prázdniny minimálně měsíc se svými bratranci a sestřenicemi na Slovensku. Dovolené na Slovensku pokračovaly až do roku 2016. Mám na tyto dovolené hezké vzpomínky. Slovensko je můj druhý domov. Vystudovala jsem střední ekonomickou školu v Reslově ulici v Praze. Poté jsem pracovala dva roky jako telefonistka na částečný pracovní úvazek na mezinárodní ústředně. Tato práce mě bavila, jelikož jsem používala cizí jazyky, zejména němčinu. Poté jsem nastoupila na dvě mateřské dovolené a následně jsem pracovala v imunologickém oddělení v mikrobiologickém ústavu akademie věd ČR. Sledovala jsem novinky v tomto oboru, které se dále publikovaly v odborných časopisech. Pak jsem v roce 1991 nastoupila do anglické auditorské firmy. Zde jsem začínala jako osobní asistentka a pak jsem se vypracovala na pozici personalisty.

V této anglické firmě došlo k fyzickému i psychickému vypětí. V této firmě jsem postupem času nerada chodila do práce, jelikož došlo k velkým neshodám s firemní partnerkou na fungování firmy. I přesto jsem nadále chodila do práce a postupně se to podepsalo na mém zdraví. Jednoho dne jsem zjistila, že nemůžu používat pravou ruku. Na doporučení kamarádky jsem šla na vyšetření na neurologii, kde mi diagnostikovali Parkinsonovu nemoc. Prvních 5 let se nemoc nijak neprojevovala. Od roku 2001 to začalo gradovat. V současné době jsem schopna fungovat s většími omezeními. Každý den je můj zdravotní stav odlišný. Někdy jsem schopna jít ven na procházku s chodítkem nebo vozíčkem, jindy pro velkou zatuhlost nejsem schopna ani vstát z postele. Největší problém jsou moje pády. Z důvodu pádů nejsem schopna být doma sama. Pomáhá mi můj manžel, ale již má také zdravotní komplikace se srdcem. Proto je třeba, aby k nám docházeli osobní asistenti. Bez nich bychom to doma nezvládli. Kromě potíží s pohyblivostí mám také potíže s očima. Vidím rozmazaně, nemůžu číst. K tomu se přidává postupná ztráta paměti.

I přes svoji nemoc se snažím žít co nejvíce plnohodnotný život, a to s velkou pomocí rodiny, rehabilitačního lékaře a také asistentů. Ráda chodím na procházky v případě dobrého zdravotního stavu. Dále ráda si nechávám číst odborné časopisy a veselé knihy od pana Wericha nebo Ivana Krause. Velice ráda si povídám a vzpomínám na svoje dětství a mládí. Ráda jsem v případě pěkného počasí na zahradě, o kterou se však již vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůžu starat. Ráda také poslouchám hudbu, například Hanu Hegerovou, dále českou klasiku a povídání a rozhovory v českém rozhlase. Zajímám se o dění v politice a v české společnosti. Udržuji také dobré rodinné vztahy, jsem velmi ráda za časté návštěvy příbuzných. Dříve jsem měla ráda i sport, zejména turistiku a jízdu na kole. Jsem ráda, že mi zůstaly alespoň občasné procházky.

Budu velice ráda, pokud získám od nadace příspěvky na osobní asistenci. Je to pro mě velice důležité, protože náklady na asistenci jsou pro mě velice finanční náročné. Navíc manžel již také není zcela zdráv, a potřebuje více odpočívat. V neposlední řadě budu moci nadále být doma, a nikoliv někde v ústavu. Děkuji tímto nadaci za případný příspěvek.

Přeji Vám příjemný den.

S pozdravem

Katarína Fryšová

Jak se má Katarina

Po dlouhých týdnech jsem se konečně dostala domů. Sice jsem od dcer věděla, že podle mého přání upravily pokoj, přesto mě čekalo velké překvapení. Místo obvyklých manželských dvoulůžek trůnila v pokoji nemocniční polohovací postel s možností zavřít mě do „klece“ stahovacími postranicemi. Chápala jsem důvody této změny. Manžel se totiž bojí o mou bezpečnost a případné pády

Kromě postele mě čekaly i další změny.  Čekaly mě nově instalované dřevěné žebřiny doplněné gumovými expandéry. Dále mám nově zátěžové kilogramové náramky pro domácí cvičení. V rehabilitační centru jsem absolvovala cvičební program, ve kterém dále pokračuji. Každé ráno po snídani vyrážím na procházku se svým vysokým chodítkem. Nevýhodou je malý 3 metry dlouhý obývací pokoj, kde se složitě s chodítkem manévruje a musím se pořád s ním otáčet. Dopoledne pokračuji cvičením na posteli a následně odpoledne cvičím u žebřin s gumovými expandéry. Variabilita cviků závisí na mém zdravotním stavu a fantazii asistentů.

Oproti dřívější době se udála jedna pro mě zásadní změna. S asistentem jsem se dostala do obchodu, kde jsem nebyla více než dva roky. Navštívili jsme parfumerii, kde jsem se procházela mezi regály, vybrala jsem si sama lak na nehty a rtěnku.  Zkoušela jsem si různé vůně. Připadala jsem si náhle velmi žensky. Inspirovalo mě to k tomu, že jsem se zkoušela nalíčit. Dále jsme byli v Bille, kde jsem byla překvapena výsledkem rekonstrukce.

Moje domácí centrum mě dnes a denně motivuje ke cvičení a doufám, že přemůžu náladovost Parkinsonovy choroby, kdy jeden den úspěšně cvičím, je následován fyzickým zámrazem a depresemi. Velmi mě podporuje rodina, která vždy najde slova povzbuzení.

Jsem velmi vděčna za Vaši podporu a za milé lidi, které mám kolem sebe.

Srdečně zdraví

Katarina Fryšová

 

 

 

 

Dobrý den,

Vánoce pro mě vždy byly radostným obdobím, na které jsem se těšila. Tento rok tomu však bylo jinak. Dne 8.12. jsem přestala chodit po svých nohách. Dopoledne  jsem ještě jako obvykle cvičila a cítila jsem se dobře a najednou mi přestaly sloužit nohy a už jsem se sama nedostala ani na oběd. Byla jsem hospitalizována v Thomayerově nemocnici cca 14 dní a následně jsem do 22.1.2023 byla v rehabilitačním centru Košík.

Uměli byste si představit Vánoce v nemocnici? Já až do letošního roku ne. Díky mé rodině a asistentům na Košíku jsem prožila hezký Štědrý den i v nemocnici. Moje dcera zajistila stůl v jídelně, kde se konala tradiční večeře- svíčky, jmelí, františek, bramborový salát, bílá klobása, cukroví, nealko pivo a na rozloučení nealko šampaňské. Rozdávaly se i dárky. Mě udělaly radost para ořechy a krásně barevný šátek. Jsou to maličkosti, ale pro mě velmi důležité. Bylo hezké, že se sešla celá rodina.

Na Košíku byl zaběhnutý program dne. Po snídani proběhla sekce cvičení. Po obědě a krátkém odpočinku jsme se protáhli v tělocvičně. Pobyt v rehabilitačním centru byl pro mě nový start. V tuto chvíli cítím velkou nejistotu, protože prognóza tohoto typu nemoci není jednoznačná a nikdo není schopen předpovědět, jak se bude dále vyvíjet. Nyní záleží jen na mém pravidelném cvičení a úsilí si jít za svým cílem. Díky podpoře rodiny, nadaci Pečovatel a organizaci Hewer se cítím jistěji a optimističtěji.

Přeji všem hezký den a šťastnou volbu..

Katarína Fryšová

 

 

Více

Vzkazy