PŘÍBĚH ÚNOR

Během listopadu si sestra koupila červený overal, navštívila kadeřníka a půjčila si světlé lodičky. Jak se ukázalo, byla to její příprava na galavečer Zlatý kanár, který se konal 4.12. v Přerově. Program Zlatého kanára byl velice obsáhlý, začínal v půl jedné ve Fantově kavárně na Hlavním nádraží. Poté se účastníci (nominovaní a dva členové doprovodu) přemístili do přistaveného historického vlaku ozdobeného zlatým kanárem a vyrazili směr Přerov.

Trocha historie: Kde se vzal název Zlatý kanár? V případě, že váš zápas skončí 6:0, dosáhnete takzvaného kanára, což v přeneseném slova smyslu znamená, že váš protivník neměl šanci, byl neškodný jak malý kanárek.

Přerov se postaral o účastníky velkoryse, každý dostal po příjezdu pokoj v hotelu, kde si mohl odpočinout a převléci se na slavnostní večer. Na osmou hodinu byl stanoven začátek. Zlatého kanára vysílala televize i Český rozhlas 1. Seděli jsme u televizoru v napětí, jak bude vše probíhat. Večer moderoval pan Vichnar, nejdřív promluvili tenisoví činovníci a pak už zaznělo: „První místo v kategorii Senior/ka roku za rok 2024 získává Jana Sedláčková!“ Tento úspěch mojí sestry mě velice potěšil, zvláště s ohledem na její četná zranění v minulosti. Z dvaceti-sedmi zápasů uhraných v tomto roce jich dvacet-šest vyhrála. Bylo potěšitelné zjistit, že se Jana neutopila do šedé a černé, ale její červený overal šířil radost po celém sále.

Takto bezstarostně si mohu užívat radosti svoje i svých blízkých díky hodinám od Pečovatele.

Lidé, kteří jeli po nábřeží, zahlédli mezi stromy blikající světýlka. To mé sestře nedalo a zjistila si na internetu, o co se tam jedná. Díky její zvědavosti jsme se vypravily do Žlutých lázní na akci Světla vyprávějí – Vesmírný park. Tato atrakce, čítající 500 000 různobarevných světýlek, byla připravena ve spolupráci s předními českými astronomy. Otevřeno bylo od 16 hodin a celá atrakce ožívá se setměním. Barevný leták, který jsme dostaly ke vstupenkám, nám poskytuje informace o jednotlivých exponátech. Naše prohlídka začala průchodem planetární stezkou a meteorickým rojem a hvězdným tunelem jsme se přiblížily ke stromu splněných přání, který se tyčil do výšky několika metrů. Hvězdná dráha nás přivedla k exponátu mléčné dráhy zakončené černou dírou. Detailnější popisek , jak je která planeta vzdálena od Země a jaké jsou její vlastnosti,byla k přečtení u každého exponátu. Překvapením pro mě bylo srovnání velikosti planety Země a Měsíce. U Měsíce bylo připomenuto, že pokud se nám jeví ve tvaru písmene C, znamená to, že couvá, čili se zmenšuje a ve tvaru písmene D dorůstá, čili se zvětšuje a na Zeměkouli se chvílemi zobrazovaly jednotlivé světadíly. Líbila se mi planeta Saturn se svým prstencem a Neptun vyvedený v jasně modré barvě. Děti s radostí objevovaly vybavení raketoplánu. Kometa nás přivedla k polární záři a prohlídku jsme končily pod hvězdným nebem.

Radost z Vánoc se dá vyjádřit graficky jako sinusoida – nejprve je nahoře, kde děti, i přes naší trochu agresivní dobu, stále věří na Ježíška a těší se na dárky. Posléze přichází mírný propad, protože dospělí si něco konkrétního přejí, nebo na to dostanou i peníze. A potom přichází znovu ta velká radost při pohledu na šťastná vnoučata, která s chutí rozbalují nejen svoje dárky, ale i dárky všech přítomných.
Vánoční svátky jsou také spojené s tradicemi té které rodiny. Když jsme byly ještě děti, tak nás měl dědeček vyvenčit cestou na hřbitov a posléze se zastavit v kostele a pomodlit se k Ježíškovi, který nosí ty dárky. Naše procházka končila většinou u kapucínů na Loretánském náměstí, kde byl nádherný starý betlém v podzemní sluji, kde před Ježíškovými jesličkami stáli ovečka s beránkem, a po vložení mince do pootevřené hubičky beránek i ovečka zabečeli. Ten den byla obědo-večeře později, sešli jsme se v pokoji provoněném kadidlem ve svátečním oblečení u hezky prostřeného stolu, na kterém byl ručně vyšívaný vánoční ubrus. Podávala se rybí polévka, menší děti dostaly filé, starší s dospělými samozřejmě kapříka. Co nás děti nejvíc štvalo, bylo pozorovat, jak si pánové u stolu přidávají – tu salát, tu výbornou rybičku… a my jsme už chtěli ke stromečku na dárky.
Benjamínek rodiny měl na starost rozdávání dárků z pod stromečku, ale s jejich rozbalováním se čekalo, až budou všechny dárky rozdány. Chtěli jsme si užít většinou radostný úsměv obdarovaných – pokud to nebylo jako v Pelíškách :-).
Boží hod vánoční a Štěpán jsou ve všech rodinách svátky věnované k navštěvování příbuzných a přátel. Je to jediné období v roce, kdy nikdo nespěchá: „Babi, pojď už domů. Mě to nebaví…“ Povznesená a tolerantní nálada, pokud někdo nepřipálí očekávanou svíčkovou, trvá až do Nového roku, kdy se všichni vrací do svých opuštěných kanceláří a podniků.

Den mrtvých- Dušičky

Přiznám se, že mi zvědavost nedala a našla jsem si historii tohoto svátku. Den mrtvých pochází z Mexica. Tradice kultu smrti v Mexicu pochází již z předkolumbovského období. Podle Aztécké mytologie dospělí mrtví odcházejí do jiného světa, kde vládnou Pán a Paní smrti.  Svět zesnulých dětí je veselý, rostou v něm stromy, ze kterých teče mléko. Lidé věřili, že jednou do roka se mrtví vracejí na zem jen tak si popovídat se svými příbuznými a přáteli. V době  kolonialismu přišli  španělští misionáři, kteří spojili aztécký svátek s katolickým svátkem zvaným Dušičky. Mexičané připravují pro své zesnulé jídla a pití, která měli rádi. Hroby zdobí oranžovými květinami, především Afrikány, které zahánějí zlé duchy.

Anglosaskou obdobou je Halloween, který se slaví 31.10 v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Novém Zélandě a Austrálii.

Tento piknik živých s mrtvými je nejzajímavější folklorní událostí na světě. V roce 2003 byl svátek zesnulých zařazen UNESCEM mezi Mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva.

Příspěvek z fondu Pečovatele mi zajistil hodiny mých asistentů.

Děkuji.

Pálilo mě každý den s asistenty dobré bydlo, ale v mém případě, po touze něco změnit, přišlo nečekané oživení. Moje sestra našla na internetu lákavou nabídku hodin angličtiny pro pokročilé. Neuvěřitelná shoda náhod – kurzy se konají v Domě dětí a mládeže a to dvanáct minut pěšky z domova.

Prvotní nadšení, že dům pamatuje i na vozíčkáře, bylo částečně vystaveno zkoušce trpělivosti. Ukázalo se, že vozíčkáři sice mají přístup pomocí plošiny, ale nejprve bylo nutné zjistit kdo má klíč a poté vlastníka odlákat od dětí, které učil na kolečkových bruslích. Instruktor s klíčem dorazil, neměl však s ovládáním plošiny zkušenosti. Ta vyžadovala lehkou ruku, snadno se zastavila nad, nebo pod místem, kde bylo možné ji otevřít. Chvilku trvalo, než jsme dosáhli úspěchu.

Ve skupině je nás deset studentů a paní lektorka má velice svižný rytmus hodiny. Střídá vyprávění s otázkami na přečtený úryvek z přečtené knížky, vysvětluje rozdíly mezi použitím znělého a neznělého „th“.  Součástí hodiny je i gramatika a procvičování na příkladech z učebnice.  Dostáváme i domácí úkoly. Hlavně si připravit prezentace na dané téma.  Rozhodně se na hodinách nenudíme.

Doufám, že i pro mého asistenta jsou tyto hodiny přínosné.

Příspěvek z fondu Pečovatel můžu využít na hodiny strávené nad úkoly z angličtiny a četbou krátkých textů. Přiznávám, že tento čas je zužitkován velice prospěšně a jsem za to vděčná.