Katarina F., 79 let
„Kvůli pádům nemůžu být sama doma.“
Příběh paní KATARÍNY
Jmenuji Katarína Fryšová a je mi 76 let. Jsem rodilá Pražačka, ale díky tomu, že je můj tatínek Slovák, jsem trávila každé prázdniny minimálně měsíc se svými bratranci a sestřenicemi na Slovensku. Dovolené na Slovensku pokračovaly až do roku 2016. Mám na tyto dovolené hezké vzpomínky. Slovensko je můj druhý domov. Vystudovala jsem střední ekonomickou školu v Reslově ulici v Praze. Poté jsem pracovala dva roky jako telefonistka na částečný pracovní úvazek na mezinárodní ústředně. Tato práce mě bavila, jelikož jsem používala cizí jazyky, zejména němčinu. Poté jsem nastoupila na dvě mateřské dovolené a následně jsem pracovala v imunologickém oddělení v mikrobiologickém ústavu akademie věd ČR. Sledovala jsem novinky v tomto oboru, které se dále publikovaly v odborných časopisech. Pak jsem v roce 1991 nastoupila do anglické auditorské firmy. Zde jsem začínala jako osobní asistentka a pak jsem se vypracovala na pozici personalisty.
V této anglické firmě došlo k fyzickému i psychickému vypětí. V této firmě jsem postupem času nerada chodila do práce, jelikož došlo k velkým neshodám s firemní partnerkou na fungování firmy. I přesto jsem nadále chodila do práce a postupně se to podepsalo na mém zdraví. Jednoho dne jsem zjistila, že nemůžu používat pravou ruku. Na doporučení kamarádky jsem šla na vyšetření na neurologii, kde mi diagnostikovali Parkinsonovu nemoc. Prvních 5 let se nemoc nijak neprojevovala. Od roku 2001 to začalo gradovat. V současné době jsem schopna fungovat s většími omezeními. Každý den je můj zdravotní stav odlišný. Někdy jsem schopna jít ven na procházku s chodítkem nebo vozíčkem, jindy pro velkou zatuhlost nejsem schopna ani vstát z postele. Největší problém jsou moje pády. Z důvodu pádů nejsem schopna být doma sama. Pomáhá mi můj manžel, ale již má také zdravotní komplikace se srdcem. Proto je třeba, aby k nám docházeli osobní asistenti. Bez nich bychom to doma nezvládli. Kromě potíží s pohyblivostí mám také potíže s očima. Vidím rozmazaně, nemůžu číst. K tomu se přidává postupná ztráta paměti.
I přes svoji nemoc se snažím žít co nejvíce plnohodnotný život, a to s velkou pomocí rodiny, rehabilitačního lékaře a také asistentů. Ráda chodím na procházky v případě dobrého zdravotního stavu. Dále ráda si nechávám číst odborné časopisy a veselé knihy od pana Wericha nebo Ivana Krause. Velice ráda si povídám a vzpomínám na svoje dětství a mládí. Ráda jsem v případě pěkného počasí na zahradě, o kterou se však již vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůžu starat. Ráda také poslouchám hudbu, například Hanu Hegerovou, dále českou klasiku a povídání a rozhovory v českém rozhlase. Zajímám se o dění v politice a v české společnosti. Udržuji také dobré rodinné vztahy, jsem velmi ráda za časté návštěvy příbuzných. Dříve jsem měla ráda i sport, zejména turistiku a jízdu na kole. Jsem ráda, že mi zůstaly alespoň občasné procházky.
Budu velice ráda, pokud získám od nadace příspěvky na osobní asistenci. Je to pro mě velice důležité, protože náklady na asistenci jsou pro mě velice finanční náročné. Navíc manžel již také není zcela zdráv, a potřebuje více odpočívat. V neposlední řadě budu moci nadále být doma, a nikoliv někde v ústavu. Děkuji tímto nadaci za případný příspěvek.
Přeji Vám příjemný den.
S pozdravem
Katarína Fryšová
Jak se má Katarina
Příběh prosinec 2025
Na začátku prosince jsem se vypravila na světelnou výstavu do Žlutých lázní. V záplavě televizních reklamních šotů a rádiové masáži to byla vítaná změna. Jako vždy, i tentokrát byl začátek na šestnáctou hodinu, aby světelné instalace měly možnost vyniknout.
Akce byla tentokrát pojata jako připomenutí evropských historických památek. Po Anglii jsme se mohli projet známým double-deckerem od slavného mostu Tower bridge a zavolat si z červené telefonní budky. Paříž nám nabídla Eiffelovu věž a metrem jsme mohli projet k Moulin Rouge na představení Mary Poppins.
Itálie byla zastoupena historickými archeologickými skvosty koloseem, římským akvaduktem a šikmou věží v Pise. Ze Španělska byl k vidění chrám Sagrada Familia. V Řecku jsme mohli obdivovat Akropoli a sochy nejvýznamnějších řeckých bohů: Dia, Héry, Afrodité, Athény, Hádese a Poseidona. Vyhlídkou na Karlův most a chrám svatého Víta a siluetu bratislavského hradu byla expozice ukončena.
Díky příspěvkům Nadačního fondu Pečovatel si mohu dovolit péči asistentů, doprovod na různé akce a týdenní výuku angličtiny.
V posledních dnech jsem vyměnila časopisy za knížky. Hned první knížka mě nadchla. Jmenuje se Pastevcovy zápisky a napsal ji František Groessl.
Je to příběh nadšenců, kteří se usadili v šumavských hvozdech. Jsou jimi František a jeho partnerka, které říká Paní Colombová.
Počáteční příběhy nám zprostředkovává František ještě coby technik v továrně . Zvětšující se stáda ovcí, koz a jaků donutila Františka a jeho partnerku paní Colombovou odejít z civilizace.
Čas šel dál a početní stav jednotlivých stád se utěšeně zvětšil. 20 ovcí a 40 mláďat, 18 koz, a mnoho jaků. Mají ale šikovné pomocníky, dva pastevecké psy a jednoho čuvače. Františkovo vyprávění je poutavé, své svěřence pojmenoval a je i charakterizoval na drobných příbězích.
Nejnáročnější jsou přechody stád na nové pastviny. Jako pomocníci se osvědčili psi: Áres, Ursa a Enki. Každé stádo má svého respektovaného vůdce, který při přechodech vydatně pomáhá. U jaků je to Hádes, kterého František vezme na vodítko a všichni jaci spořádaně kráčejí v jeho šlépějích.
Přechod na nové pastviny většinou organizují na noc ze soboty na neděli, kdy je minimální provoz ve vesnici, přes kterou musí projít. Přesto jedné letní noci došlo k úsměvnému setkání se dvěma násoskama, kteří nevěřili vlastním očím a na celou náves se nechali slyšet: „Venco, vidíš, co já?“ „Rohatý psy.“ Takto veselých i poučných historek je kniha plná a určitě udělá radost někomu pod stromečkem.
Finanční příspěvek od fondu Pečovatel mi každý měsíc umožní zpestřit si dny proležené na posteli.
Chodím na hodiny angličtiny a každý měsíc si vyberu jednu přednášku z nabídky Centra aktivního stáří. Potěšilo mě také „odpoledne s kytarou“, kdy jsem si zavzpomínala na trampské časy.
Každý slunečný den nás přesvědčuje o čarodějně barevném podzimu. Netroufám si říct, jestli je zajímavější jaro, kdy se příroda probouzí a zaplaví okolí roztodivnými květy, nebo podzim svojí škálou barevných odstínů od žluté přes červenou až temně rudou.
Podzim ve mne vyvolává hřejivé vzpomínky, kdy sluníčko ukazuje ještě svoji sílu a kolem poletují barevné lístky, které rozfoukává větřík.
V tento čas také vrcholí sklizeň jablek na zimní uskladnění. Sklep je také místem barevných zavařenin od marmelád po okurky a zelí. Tlumená bouchnutí signalizují padající ořechy a kaštany. Kaštany jsou vyhledávaným zdrojem rukodělných výtvorů, kdy s pomocí párátek nebo sirek lze vykouzlit postavičky a zástupce zvířecích říší. Podzim také díky větrnému počasí je zdrojem zábavy dětí a lec kdy i dospělých s draky a sofistikovanějšími příšerami.
Díky příspěvkům Nadačního fondu Pečovatel si můžu dopřát dlouhé procházky se svými asistenty a užívat si všechny radosti a barevné škály podzimu.
Zpátky do škol
Letos vyšel tento den výjimečně na pondělí. Toto datum je vítáno podle založení jednotlivých dětí. Někteří litují toho, že prázdniny jsou již za nimi, druzí se do školy těší. Pro prvňáčky je první září obzvláště vítané. Pyšně si prohlíží nové barevné aktovky, chrastí si pastelkami v penále a listují si v sešitech vonících tiskařskou černí.
Podzim není vzácností jen pro děti ale i pro dospělé a seniory. Ti měli možnost se přihlásit do různých kroužků a jazykových kurzů. Toto platí i pro mě. Usedla jsem ke stolu v učebně číslo tři vedle své asistentky. Po létu jsme se sešli všichni žáci, včetně naší oblíbené lektorky. Při pohledu kolem stolu je zřejmé že většina spolužáků chodí na angličtinu ve svém volném čase, s plánem využít jazyk při konverzaci během dovolené. A dvě výjimky to potřebují k vykonávání své profese. Podle přízvuku je jasné že tři spolužačky jsou Polky a čtyři spolužačky a tři žáci jsou Slováci. Tam jsem se poprvé setkala s povinností pro cizince složit poměrně náročné zkoušky pokud se ucházejí o změnu národnosti na českou. Zkoušky mají tři části: z porozumění textu, písemné části a diktátu a přírodopisu.
Samotnou kapitolou je vstup do budovy. Protože je postavená na různých úrovních, já musím se svým vozíkem nejdříve překonat pomocí plošiny prvních pět schodů dolů. A dalších jedenáct směrem nahoru. Příchod na každou hodinu je pro mě sázka do loterie. Plošiny obsluhují recepční, ale jenom jedna z nich si ví rady s oběma plošinami. Minulý týden se nám stalo, že na plošiny byla vyčleněná zcela neobeznámená zaměstnankyně , která po 15 minutách marného snažení telefonovala technikovi domů. Mrzí mě , že takto občas přicházím o část vyučovací hodiny. Ale všechny drobné neshody vyvažuje naše lektorka. Svojí veselou povahou a schopností vstřícně reagovat na drobné žertíky, spolužáku my vždy spraví náladu.
Dne 22. října se chystám na operaci močového měchýře. Z tohoto důvodu jsem se snažila najít informace, které se tohoto problému týkají a téma Narkóza jsem si zvolila také jako námět ke psaní příběhu.
Nedílnou součástí každé operace je uspání pacienta. Tento akt se používá v Čechách už více než 150 let. Ročně provedou lékaři asi 850 tisíc anestezií. Přesto se anestezie lidé obávají, protože i lékaři připouštějí, že se mozek z narkózy určitou dobu vzpamatovává a s přibývajícím věkem na to potřebuje více času. Anestezie je řízená otrava pacienta, kdy mu navyšující se dávkou léků vyřadíme centrální nervový systém, aby spal a nic necítil.
V dnešní době jsou lékaři schopni ušít každému pacientovi anestezii přímo na tělo podle jeho diagnózy, věku a případných zdravotních rizik. Důležitá je také schůzka s anesteziologem, na kterou pacient přinese seznam všech léků, které užívá. Anesteziolog by měl být šikovný diplomat, protože musí vysvětlit pacientovi klady a zápory svého rozhodnutí jakou anestezii zvolí. Vždy by to mělo být tak, že benefit anestezie je větší než riziko.
Čemu by se měl pacient vyhnout před celkovou anestezií: večer před plánovaným zákrokem nejíst a dvě hodiny předem nepít. Ženy by si měly odlakovat nehty, protože by mohlo dojít ke zkreslení monitorování okysličení krve, jenž se měří právě na nehtovém lůžku. Čím je pacient starší, tím je riziko anestezie větší. Věk hraje nepochybně svou roli. Nyní se dokonce doporučuje, aby se pacient před samotnou operací zlepšil v trénování paměti, např. luštěním křížovek atd.
Vítám možnost použít nadační příspěvek na asistenty, bez kterých si svůj každodenní život neumím představit. Asistenti se mnou denně cvičí, podle počasí chodí na procházky a čtou mi. Bez jejich pomoci bych nemohla prožít výlet ani návštěvu lékaře.