Jmenuji Katarína Fryšová a je mi 76 let. Jsem rodilá Pražačka, ale díky tomu, že je můj tatínek Slovák, jsem trávila každé prázdniny minimálně měsíc se svými bratranci a sestřenicemi na Slovensku. Dovolené na Slovensku pokračovaly až do roku 2016. Mám na tyto dovolené hezké vzpomínky. Slovensko je můj druhý domov. Vystudovala jsem střední ekonomickou školu v Reslově ulici v Praze. Poté jsem pracovala dva roky jako telefonistka na částečný pracovní úvazek na mezinárodní ústředně. Tato práce mě bavila, jelikož jsem používala cizí jazyky, zejména němčinu. Poté jsem nastoupila na dvě mateřské dovolené a následně jsem pracovala v imunologickém oddělení v mikrobiologickém ústavu akademie věd ČR. Sledovala jsem novinky v tomto oboru, které se dále publikovaly v odborných časopisech. Pak jsem v roce 1991 nastoupila do anglické auditorské firmy. Zde jsem začínala jako osobní asistentka a pak jsem se vypracovala na pozici personalisty.

V této anglické firmě došlo k fyzickému i psychickému vypětí. V této firmě jsem postupem času nerada chodila do práce, jelikož došlo k velkým neshodám s firemní partnerkou na fungování firmy. I přesto jsem nadále chodila do práce a postupně se to podepsalo na mém zdraví. Jednoho dne jsem zjistila, že nemůžu používat pravou ruku. Na doporučení kamarádky jsem šla na vyšetření na neurologii, kde mi diagnostikovali Parkinsonovu nemoc. Prvních 5 let se nemoc nijak neprojevovala. Od roku 2001 to začalo gradovat. V současné době jsem schopna fungovat s většími omezeními. Každý den je můj zdravotní stav odlišný. Někdy jsem schopna jít ven na procházku s chodítkem nebo vozíčkem, jindy pro velkou zatuhlost nejsem schopna ani vstát z postele. Největší problém jsou moje pády. Z důvodu pádů nejsem schopna být doma sama. Pomáhá mi můj manžel, ale již má také zdravotní komplikace se srdcem. Proto je třeba, aby k nám docházeli osobní asistenti. Bez nich bychom to doma nezvládli. Kromě potíží s pohyblivostí mám také potíže s očima. Vidím rozmazaně, nemůžu číst. K tomu se přidává postupná ztráta paměti.

I přes svoji nemoc se snažím žít co nejvíce plnohodnotný život, a to s velkou pomocí rodiny, rehabilitačního lékaře a také asistentů. Ráda chodím na procházky v případě dobrého zdravotního stavu. Dále ráda si nechávám číst odborné časopisy a veselé knihy od pana Wericha nebo Ivana Krause. Velice ráda si povídám a vzpomínám na svoje dětství a mládí. Ráda jsem v případě pěkného počasí na zahradě, o kterou se však již vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůžu starat. Ráda také poslouchám hudbu, například Hanu Hegerovou, dále českou klasiku a povídání a rozhovory v českém rozhlase. Zajímám se o dění v politice a v české společnosti. Udržuji také dobré rodinné vztahy, jsem velmi ráda za časté návštěvy příbuzných. Dříve jsem měla ráda i sport, zejména turistiku a jízdu na kole. Jsem ráda, že mi zůstaly alespoň občasné procházky.

Budu velice ráda, pokud získám od nadace příspěvky na osobní asistenci. Je to pro mě velice důležité, protože náklady na asistenci jsou pro mě velice finanční náročné. Navíc manžel již také není zcela zdráv, a potřebuje více odpočívat. V neposlední řadě budu moci nadále být doma, a nikoliv někde v ústavu. Děkuji tímto nadaci za případný příspěvek.

Přeji Vám příjemný den.

S pozdravem

Katarína Fryšová