Darovat na Křídla pomoci

Katarina F., 78 let

Parkinsonova choroba Potřebuje 40 hod./měs. ~ 5 200 Kč

„Kvůli pádům nemůžu být sama doma.“

Červen Chybí 40 hodin
Červenec Chybí 40 hodin
Srpen Chybí 40 hodin
Chybí 120 hodin ~ 15 600 Kč
Celkem již bylo darováno: 73 710 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh paní KATARÍNY

Jmenuji Katarína Fryšová a je mi 76 let. Jsem rodilá Pražačka, ale díky tomu, že je můj tatínek Slovák, jsem trávila každé prázdniny minimálně měsíc se svými bratranci a sestřenicemi na Slovensku. Dovolené na Slovensku pokračovaly až do roku 2016. Mám na tyto dovolené hezké vzpomínky. Slovensko je můj druhý domov. Vystudovala jsem střední ekonomickou školu v Reslově ulici v Praze. Poté jsem pracovala dva roky jako telefonistka na částečný pracovní úvazek na mezinárodní ústředně. Tato práce mě bavila, jelikož jsem používala cizí jazyky, zejména němčinu. Poté jsem nastoupila na dvě mateřské dovolené a následně jsem pracovala v imunologickém oddělení v mikrobiologickém ústavu akademie věd ČR. Sledovala jsem novinky v tomto oboru, které se dále publikovaly v odborných časopisech. Pak jsem v roce 1991 nastoupila do anglické auditorské firmy. Zde jsem začínala jako osobní asistentka a pak jsem se vypracovala na pozici personalisty.

V této anglické firmě došlo k fyzickému i psychickému vypětí. V této firmě jsem postupem času nerada chodila do práce, jelikož došlo k velkým neshodám s firemní partnerkou na fungování firmy. I přesto jsem nadále chodila do práce a postupně se to podepsalo na mém zdraví. Jednoho dne jsem zjistila, že nemůžu používat pravou ruku. Na doporučení kamarádky jsem šla na vyšetření na neurologii, kde mi diagnostikovali Parkinsonovu nemoc. Prvních 5 let se nemoc nijak neprojevovala. Od roku 2001 to začalo gradovat. V současné době jsem schopna fungovat s většími omezeními. Každý den je můj zdravotní stav odlišný. Někdy jsem schopna jít ven na procházku s chodítkem nebo vozíčkem, jindy pro velkou zatuhlost nejsem schopna ani vstát z postele. Největší problém jsou moje pády. Z důvodu pádů nejsem schopna být doma sama. Pomáhá mi můj manžel, ale již má také zdravotní komplikace se srdcem. Proto je třeba, aby k nám docházeli osobní asistenti. Bez nich bychom to doma nezvládli. Kromě potíží s pohyblivostí mám také potíže s očima. Vidím rozmazaně, nemůžu číst. K tomu se přidává postupná ztráta paměti.

I přes svoji nemoc se snažím žít co nejvíce plnohodnotný život, a to s velkou pomocí rodiny, rehabilitačního lékaře a také asistentů. Ráda chodím na procházky v případě dobrého zdravotního stavu. Dále ráda si nechávám číst odborné časopisy a veselé knihy od pana Wericha nebo Ivana Krause. Velice ráda si povídám a vzpomínám na svoje dětství a mládí. Ráda jsem v případě pěkného počasí na zahradě, o kterou se však již vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůžu starat. Ráda také poslouchám hudbu, například Hanu Hegerovou, dále českou klasiku a povídání a rozhovory v českém rozhlase. Zajímám se o dění v politice a v české společnosti. Udržuji také dobré rodinné vztahy, jsem velmi ráda za časté návštěvy příbuzných. Dříve jsem měla ráda i sport, zejména turistiku a jízdu na kole. Jsem ráda, že mi zůstaly alespoň občasné procházky.

Budu velice ráda, pokud získám od nadace příspěvky na osobní asistenci. Je to pro mě velice důležité, protože náklady na asistenci jsou pro mě velice finanční náročné. Navíc manžel již také není zcela zdráv, a potřebuje více odpočívat. V neposlední řadě budu moci nadále být doma, a nikoliv někde v ústavu. Děkuji tímto nadaci za případný příspěvek.

Přeji Vám příjemný den.

S pozdravem

Katarína Fryšová

Jak se má Katarina

Můj život se nadále odehrává  v sinusoidách. Jednou jsi dole, jednou nahoře. Manžel byl opět ve Vinohradské nemocnici, na interně nasadili opět antibiotika a když se kýžený efekt nedostavil, paní doktorka navrhla vyšetřit manžela speciální metodou. V pátek odpoledne jsme se dozvěděli, že vyšetření není ještě u konce, ale zatím žádný problém se neukázal. To nás povzbudilo, zejména akční dceru Martinu, která objednala domů nemocniční postel a toaletní křeslo.  V ložnici jsme to naklidili jako před významnou návštěvou, dali kytky a těšili se na pondělí. Dcera za pomoci sociálního pracovníka zajistila místo na rehabilitační klinice na Zeleném pruhu, kde by snad konečně manžela postavili na nohy.

V pondělí přišla odpoledne nečekaná sprška. Paní doktorka nám oznámila, že konečně našli viníka opakovaných zánětů a zvýšených teplot – za implantovanou srdeční chlopní se usadil zlatý stafylokok, zodpovědný za všechny trable. V rodině zavládla kolísající nálada. Na jednu stranu jsme byli rádi, že konečně víme proč, na druhou stranu na oddělení kardiologie nás pan doktor nepotěšil zprávou, že léčba bude trvat 4-6. týdnů.

I manželova nálada se touto situací zlepšila, i když podávaná silnější antibiotika doprovázená analgetiky ho uspává. Jsme rádi, když se během návštěv aspoň na chvíli probere. Potěšilo ho, když jsem zajistila úpravu zahrady, která teď čeká na jeho návrat.

Tyto dny nabírám sílu i pohodu z přítomnosti asistentů, kteří se u mne střídají v polední a odpolední směně. Bez jejich každodenní přítomnosti, doprovodu za manželem do nemocnice a zajištění nákupu si neumím své dny představit. Toto je největší dar, který si mohu dovolit díky nadaci Pečovatel.

 

Celkem hodin: 341.

Příběh březen

Kdopak by si pomyslel že březnový příběh začíná v lednu. 9. ledna prodělal manžel epileptický záchvat, který ho dovedl do Thomayerovy nemocnice na neurologické oddělení. Odsud se po třech týdnech dostal do rehabilitační nemocnice v Třebotově, ale na podstatnou rehabilitaci zde bohužel nedošlo. Dostal vysoké teploty a diagnostikovali mu zánět močového měchýře. Po ujištění paní ředitelky z rehabilitačního střediska Na Košíku že si s tímto poradí jsme ho nechali převézt. Bohužel přínos Košíku jsme nemohli ocenit protože jeho zánětlivé ataky se střídaly pouze se třemi až čtyřmi dny bez teplot. V současné chvíli je manžel už druhý týden v nemocnici Na Vinohradech, kde očekáváme konečně definitivní zlepšení protože paní ošetřující lékařka doufá že vynětím cévky se předejde opakování zánětů.

Upřímně řečeno je to smutné podívání na tvora, kterého jsem v lednu viděla plného síly a nyní po tolika týdnech je z něj jen stín. Nedivím se, že ležet pokaždé v jiné posteli by ve své podstatě zmátlo každého. Manžel je natolik vyhublý že o nějaké fyzioterapii zatím nemůže být řeč. Mým úkolem teď bude manžela vykrmit, postavit ho na nohy a pak předat erudovaným odborníkům na rehabilitaci. Manžel není stoupencem nových technologií a v nemocničním pokoji není TV, takže nemá prakticky žádné podněty. Při mé poslední návštěvě ležel tedy odevzdaně v posteli a z letargie ho probrala až vůně řízku, který jsem mu nabídla.

Čím mě v této době pomáhá vaše nadace? Po manželově hospitalizaci využívám větší měrou péči asistentů, spoléhám na jejich psychickou podporu s tím že po manželově návratu domů je pravděpodobné, že bude tyto služby používat i on. V této pro mě náročné době, kdy jsou perspektivy mého života velice nejisté – viz manželova diagnóza o to víc oceňuji přínos vaší nadace jako jednu z mála jistot.

Na manželův návrat čekám nejen já ale i jeho zahrada plná rozkvetlých zákoutí. Doufám že vůně kvetoucích skalniček v manželovi vyvolá touhu znovu se vrátit do života.

Počet hodin: 339

 

Únor mi přinesl chvíle nedobré i příjemné. Ty nedobré bohužel pokračovaly prodlouženou hospitalizací manžela, který začátkem ledna prodělal epileptický záchvat. Když konečně z nemocnice přesídlil do rehabilitačního centra Košík, doufali jsme, že už začnou pro něho dny cvičení. Bohužel po týdnu se znova ozvala infekce, která ho vrátila do nemocnice.

Já jsem se dočkala pozitivních zpráv. Denzitometrie ukázala zlepšený stav mého skeletu díky aplikaci injekcí, užívání léků a cvičení. Moje hlava si se mnou zahrála. Jedné noci jsem se probudila zimou a pohled z postele mi ukázal peřinu i polštář na zemi, čili mimo můj dosah díky vytaženým pelestím. Bylo jasné, že se musím obrátit k někomu o pomoc. Zkoušela jsem mladší dceru, kamarády, ale nikdo se nenechal vzbudit. Až jsem uspěla u starší dcery, která zvolila cestu nejjistější. Vytočila číslo na městskou policii, popsala systém trezoru s klíči, jeho kód a proč potřebuji jejich pomoc. Ta úleva, když jsem viděla míhání obřích baterek tří uniformovaných strážců pořádku. Našli dokonce deku, do které mě zabalili, přikryli peřinou, zkontrolovali moje pití a odešli s přáním dospat zbytek noci v teple.

Každý den se snažím dodržovat svůj rytmus a program: dopoledne cvičení na posteli, poté šlapání na rotopedu a po dobrém obědě následuje chvíle odpočinku, potom chůze s vysokým chodítkem, kdy si počítám jednotlivá kola mezi kuchyní a obývákem a na závěr cvičení na žebřinách. Ne vždy se stejným elánem, ale pokaždé se donutím aspoň převážnou část programu dodržet. Je mi jasné, že kdybych přestala, je to nejjistější cesta, jak se stát ležícím pacientem. Ke zvládnutí mého programu mi pomáhá i pomyšlení na příspěvek dárců.  Ten mi nejen pomáhá ke zvládnutí denního programu, ale i mě zavazuje nepřestat.

Letošní leden byl ve znamení velkých výkyvů počasí. Já jsem jela v pátek 18tého na plánovanou kontrolu na klinice na Pankráci. Tento pátek vypadal z okna romanticky, protože větve stromů, trávníky a silnice byly lesklé, totálně zledovatělé. Měla jsem objednanou dopravní firmu BezBo. Pan řidič přijel s předstihem, ale požádal nás, čili mě a mého asistenta, abychom sešli na hlavní ulici, kde se silničáři přeci jen snažili udržet vozovku sjízdnou. Mějte na paměti, že bydlím v ulici Na Holém vrchu, čili ze všech stran musíte do kopce.  Tady už auto poslušně zastavilo a bylo možné mě na vozíku naložit. Cesta probíhala s maximální opatrností, na místo jsme dojeli na čas.

Po pár minutách čekání jsem vešla do ordinace, sestřička mi natočila EKG, pan doktor zkontroloval zapisované krevní tlaky a zhodnotil výsledky předešlých odběrů. Domluvil si se mnou další kontrolu za půl roku, pokud nebude třeba dříve. Rozloučili jsme se a já s asistentem jsme se vydali z teplé náruče kliniky ven do stále mrazivějšího podvečera. Po prvních krocích bylo zřejmé, že opatrnost je matka moudrosti. Pan řidič už stál na domluveném místě a po nasolených hlavních ulicích jsme se vydali zpět do Modřan. Hned po najetí na první ulici ve vilové části bylo zřejmé, že tady sůl na povrch nebyla použitá. Vůz začal nekontrolovaně bokem sjíždět a zastavil se až o obrubník. Při pokusu o zdolání mírného kopečku bylo jasné, že nás pan řidič s velkou dávkou štěstí sice doveze až před dům, ale už se od nás nedostane nikam. Zvolili jsme humánnější řešení a vydali se k domovu pěšky. Byli jsme vděční za každý vystouplý kamínek a nerovnost terénu, která nás udržela ve vzpřímené poloze. Šťastně jsme se dostali domů a dopřáli si horký čaj, i když bez posílení kapkou rumu.

Je bezvadné mít asistenty jiných věkových kategorií, za jejíž pomoci mohu zvládnout tyto nečekané situace. Díky nim jsem si mohla užívat podvečer na silnici třpytící se ledem jako příjemnou procházku bez obavy o zlomené údy.

Je bezvadné mít možnost použít nadační příspěvek na moje asistenty bez kterých si svůj každodenní život neumím představit.  Asistenti se mnou denně cvičí, podle počasí chodí na procházky a čtou mi. Bez jejich pomoci bych nikdy nemohla prožít výlet skleněnými Modřanami ani možnost samostatného nákupu. Nadační příspěvek použiji také na přípravu vhodných pokrmů abych nahradila svoji ztrátu váhy.

Prosinec bývá kolísavý měsíc a to samé platilo i letos. Poměrně chladné dny, kdy dokonce i sněžilo, byly vystřídány obdobím teplotních extrémů ,kdy během několika hodin napadlo 90 cm sněhu a zmizelo během několika minut. Takže letos jsme zažili po delší době záplavy. Postižené oblasti přišli o auta a v některých případech i o střechu nad hlavou. Jedna zkušenost posledních let se potvrdila- na Štědrý den bylo sychravo. Dopoledne pršelo, k večeru už byl jen nepříjemný vítr. Samozřejmě po sněhu ani památky. Ty děti ,na které pod stromečkem čekaly brusle, nebo boby ,smutně koukaly z okna na rozbahněné parky. Většina domácností na Štědrý den servírovala přežívající tradici vánočního kapra s bramborovým salátem.  

Co ale doznalo změnu je pečení. Někdo se bojí o svou figuru, další má problém s cukrovkou a další místo pečení cukroví odjíždí do blízkých i vzdálených hor. U nás se prvních 10 druhů cukroví plněných různými krémy a s čokoládovou polevou smrsklo na 5 druhů v minimalistickém množství. 

Můj vozík také dostal dárek. Polštářek a novou gumu. Klidné a spokojené vánoční svátky mohu prožít díky pečovatelům, kteří přispívají na naše stránky. Já jsem si díky této nadaci a ochotě asistentů získala velice podrobný návod ke správnému cvičení a tím i možnost sledovat zlepšování mé fyzické kondice.

Více

Vzkazy