Pomalu nám končí poslední podzimní měsíc, který je ale nejbarevnější. Letos si dal hodně načas. Listí  se nechtělo zbavit zelených odstínů a až teď ke konci můžeme obdivovat přírodu od žluté, oranžové, červené, béžové, víceméně celou škálu barev.

Vzpomínám na dětství, když jsme si natrhali javorové a platanové listy a št’opkami jsme jednotlivé listy propíchli, až nám vznikl barevný řetěz. A s ním jsme běhali proti větru, který nám ale dlouho radost nedopřál. Listy se postupně protrhávaly až nám zbyl jen poslední chumáček na větvičce.

Delší radost nám dopřával „drak“, kterého jsme si pomocí špejlí a papíru vyrobili  a pomalovali si ho sami a ozdobili  bábrlaty.  V současné době díky novým materiálům se dá drak poslat do úctihodné výšky. Jsou na svazích k vidění různě vlající krychle. Jsou vidět různobarevné útvary. Jediným nebezpečím jsou dráty elektrického vedení, nebo vysoké rozvětvené stromy, do kterých se drak zamotá.

Díky mým asistentům a jejich zvědavosti jsem se v  posledních slunečných dnech dostala do několika svažitých parků a užila si návrat do mládí. K těm procházkám mi velice pomáhají Vaše příspěvky, za které tímto děkuji.

Přeji Vám pevné zdraví a užívejte si posledních pár slunečních dní, které se rychle  překulí do předvánočního období.

PŘÍBĚH ŘÍJEN

Jak jsem slíbila, pokračuji v popisování svých cvičebních aktivit. Jedna z nich mě ale pěkně vypekla. Vleže na posteli jsem vytahovala gumu zavěšenou na hrazdě. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem zvládla gumu napnout až 300x. K mému nemilému překvapení jsem pozorovala úbytek svalů biceps a triceps. Svěřila jsem se kolegyni, která se pobavila moji neznalostí, že při tomto cviku svalová hmota naopak ubývá. Draze zaplacené poučení. Od této chvíle všechny cviky provádím nejen za vzorného dýchání, ale i s vědomím, kterou partii těla chci posílit.

Nohy posiluji na šlapáním na rotopedu, od původních 5-ti minut se teď snažím udržet tempo 15 minut. Dále posiluji tuto partii chůzí na vysokém chodítku. Protože chodím pouze po obýváku a jídelně, mám pocit, že moje chůze se skládá pouze z otoček.

Při mém lednovém návratu z rehabilitace mě čekalo doma překvapení od mé rodiny – nemocniční postel a nainstalované žebřiny, které nebývají běžnou součástí ložnice. Na žebřinách cvičím vsedě na vozíku a věnuji se nejen posilování rukou pomocí ukotvené gumy, ale i nohou, při vykopávání šlapek zatížených půlkilovým závažím.

Tak to bychom měli, moje tělo procvičované ze všech úhlů, s různými pomůckami. Výkonnost samozřejmě záleží na náladě, zodpovědnosti, ale i počasí. Letošní říjen se svými rychle se střídajícímu výkyvy v teplotách, mi dává leckdy zabrat. Na pomoc mi přichází pocit dobře investovaného času a představa, že svoji pílí snad kýženého cíle – postavit se na vlastní nohy dosáhnu.

Děkuji všem za případný příspěvek na asistenční službu, kterou naplno využívám každý den. Přeji nám co nejdelší pokračování hezkých podzimních dní a doufejme, že případné podzimní plískanice nenavodí znění sloganu: Máš – li smutek na duši, svěř se strýci Artuši.

Čím se denně bavím

V minulých měsících jsem zmínila svou každodenní aktivitu – různé druhy cvičení. O Parkinsonu  se říká, že je nemocí chudé mimiky a hlasového projevu, proto svoji každodenní aktivitu začínám obvykle procvičením prstů, potom přecházím na obličejovou mimiku, kde se postupně zapojují svalové komplexy.  příklad jsou to cviky                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                1) roztažení prstů od sebe a zpět k sobě, do špetky

2) přikládání postupně špičky prstů na špičku palce

3) kroužení zápěstí, střídáme vpravo a vlevo

Poté následuje procvičování mimických svalů. Začíná se masáží obličeje, kterou provádí asistent. Pokračuje se cviky, například 1) široký úsměv bez odhalení zubů a poté s odhalenými zuby

2) našpulit rty

3) nafouknutí tváří – obě najednou

4) mrkání

Velice důležité u Parkinsonovy choroby je logopedie, trénování a procvičování jednotlivých hlásek a výslovnosti. Zkoušet zřetelně a nahlas 1) vyslovit jednotlivé samohlásky A, E, I, O, U

2) různé kombinace U-A, O-E, U-I, O-A

U této kombinace hlásek je nesmírně důležité správné otevírání a přivírání úst. V příloze posílám        k nahlédnutí několik obrázků obličejové mimiky a cviků, které provádím vleže na posteli.

3) zřetelné vyslovení krátkých jednoduchých vět

Další celek cviků se věnuje procvičování cviků nohou v lehu na zádech. Začínáme procvičováním šlapek, propínání špiček a pat. Zvedání nohou a dbát na propnutí podkoleních šlach. V mém případě dochází ke zkrácení šlachy na pravé noze a potřebuji pomoc asistenta. Dále například pokrčit nohy, s výdechem vtahovat břicho k páteři, stahovat hýždě a s nádechem povolit. Tuto sérii cviků zakončíme „jízdou na kole“.

Pro zpestření se snažím denně vyjít na procházku, protože zahrady v naší čtvrti skýtají potěchu pro oko i pro radost na duši.

O cvičení pokračování příště. Moc děkuji za Vaše příspěvky, které mi umožnují denní dávku cvičení absolvovat. Zároveň nemusím kontrolovat čas, který mi zbývá, ze zaplacené hodiny.

Počasí – vděčné konverzační téma

Ať jste u lékaře nebo jedete autobusem, či dokonce jste s vnoučaty na hřišti, počasí je vděčné téma. Sice nás vývoj počasí v posledních letech připravoval na klimatickou změnu, přesto nás téměř všechny zaskočili poslední dny, kdy se teploměr vyšplhal na 38 stupňů celsia. Přiznám se, že burcující články aktivistů o hrozbě zásadních klinických změn vyplývajících z globálního oteplování mě dlouho nechávaly chladnou. Tající Antarktické ledovce, tuny milimetrových kousků plastu, znečištěná voda v podzemních zdrojích, byli, jak říkají angličané, too far from my bed. Ale tropické teploty současných teplých dnů a leckdy i nocí jsou v rozporu s názorem pana profesora Klause, že globální oteplování neexistuje. A už tu máme i jeden nepříjemný dopad, u Uruguaye docházejí zásoby pitné vody v podzemních zdrojích. Zvýšené ceny elektřiny a plynu nás donutili šetřit v domácnostech i podnicích a tropické počasí jako důsledkem mizející voda v podzemních zásobárnách nás konečně donutí šetřit i pitnou vodu. Ale teď na veselejší strunu. Při své procházce nad modřanský vinohrad jsme potkaly mladého muže s obrovským psem. Já i moje sestra jsme zvědavé a majitele jsme oslovily. Ve stručnosti, pes byl japonské bojové plemeno Tosa – inu, váží 80 kilogramů, když stojí na zadních packách je vyšší než jeho páníček. Jeho fyzické proporce odpovídají účelu, za kterým bylo toto plemeno vyšlechtěno, vítěz zápasu musí svého protivníka zalehnout. Příběh této dvojice je následující. Mladík jezdil během svého studia do Liberce, kde obdivoval tuto chovnou stanici a její štěňata. Když se oženil, uzavřel se svojí manželkou dohodu, že úspěšně dokončí studia na právnické fakultě, založí si firmu a postaví v Modřanech dům. A až teď přijde chvíle, že do jejich domácnosti přibude nový čtyřnohý člen. Tosa inu je pes klidné povahy, neštěká, hlídá děti a jeho výcvik není založen na povelech – K noze, Přines, Lehni, Sedni, ale pes musí sám dospět ke správnému rozhodnutí, jak se zachová. Při procházkách chodí na volno a nevšímá si okolních psů, koček. Když jsme si s pánem povídali, pes pomalu přišel k nám a jeho reakce se projevila tím, že mi olízl ucho a na můj překvapivý výraz přidal ožužlání ucha druhého. Není překvapivé, že tuto dvojici zná v Modřanech každý.

Se svými asistenty denně cvičím postupně celé tělo, od mimických svalů přes logopedické sestavy, nácvik správného dýchaní, cvičení hybnosti prstů, břišních svalů, protahování svalů na rukou a nohou při rehabilitaci. Věřím, že každodenní cvičení mě dovede k vytouženému cíli, postavit se na nohy a ujít pár kroků. Asistenti mají se mnou trpělivost a já jsem vděčná, že na svoje aktivity můžu použít příspěvky z Nadačního fondu.

Pes  –  přítel člověka

Zaběhnuté rčení, které platí pro polovinu lidí. Před čtyřmi lety platilo i pro mne a manžela. K našemu velkému smutku s námi mohl pobýt ardelterrier, jménem Tery, pouze 10,5 let. Dlouho jsme diskutovali, jestli si pořídit nového pejska. Vzhledem k našim nemocem jsme se rozhodli, že by to bylo sobecké pořídit si nového kamaráda a nemít záruku, že s námi bude moci prožít svůj celý život.

Stejnou situaci řešila kamarádka Dorka se svým manželem. Jejich čubinka, Deisy po 12 letech začala špatně chodit, padala na zadní packu a po několika týdnech si všimli, že jí roste na pacce bulka. Veterinář po odběru tkáně potvrdil smutný nález, rakovinu. Doufali, že progrese bude pomalá, ale bohužel opak byl pravdou. Až přišla chvíle, kdy Deisy začala mít velké bolesti a bylo zřejmé, že se budou muset rozloučit.  Manžel Dorky, Jirka, zpočátku o novém pejskovi nechtěl ani slyšet. Měl pocit, že jeho milovanou Deisy nemůže nikdo nahradit, že žádný pejsek není tak kamarádský jako ona.

Dorka začala postrádat každodenní vítání při příchodu domů a za pomoci dcery probírala na internetu nabídky štěňat. Najednou na ní z obrazovky kouká fenečka, která se neuvěřitelně podobá Deisy, pouze s rozdílem, že bílý flíček místo pacičky má na nose. Srdce zaplesalo, teď jen, jaká bude reakce manžela. Ze široka začala vyprávět, jaké existují na počítači možnosti získat nejrůznější informace, až se dostala k databázi pejsků na prodej. Bála se manželovy reakce, ale když uviděl fotku, kopii Deisy, bylo rozhodnuto. Po společném souhlasu, začali s organizací domlouvat, jak dostat pejska z Bulharska do Čech a uvědomují si, že jí tím zachraňují život.

Cesta trvala s krátkými přestávkami dva dny a jeli převážně v noci, aby se vyhnuli horku přes den. Po týdnu příprav, nákupu dobrůtek a chystání pelíšku se poprvé Dorka s manželem setkali s jejich Aurou. Když Dorka chtěla Auru pohladit, naskákaly na ní blechy.

Tento problém vyřešila pořádná dávka proti-bleších chemických přípravků a nánosy prachu spolehlivě smyla pořádná koupel. Od této chvíle se ruce při pohlazení začaly bořit do hedvábné srsti. Je celkem pochopitelné, že po dvou dnech cesty do neznámého prostředí Aura reagovala na každý zvuk štěkáním. Je jasné, že Aura bude muset mít při procházkách zatím vodítko. První cesta s Aurou byla k veterináři, kde zjistily podle mezinárodního očkovacího průkazu, že je Aura osm měsíců stará a už očipovaná.

Obě strany se mají co učit. Páníčkové povely v angličtině a Aura, že domácí kocouři se nepronásledují. Už první noc si Aura našla místečko v posteli své paničky a postupně si na sebe zvykají. Dneškem se začal psát nový a šťastný život malé Aury.

Za měsíc červen jsem poznala plno nových asistentů, což na jednu stranu rozšiřuje poznání nových osobností, ale současně to také znamená pokaždé znovu vysvětlovat můj systém cvičení a uspořádání pracovní plochy.

Velmi si vážím Vaší podpory

Můj život zpříjemňuje možnost podílet se na radostech a starostech mého okolí. K těm radostem patří i příspěvek Nadačního Fondu, za který děkuji

S pozdravem

Katarina Fryšová