Příběh březen

Kdopak by si pomyslel že březnový příběh začíná v lednu. 9. ledna prodělal manžel epileptický záchvat, který ho dovedl do Thomayerovy nemocnice na neurologické oddělení. Odsud se po třech týdnech dostal do rehabilitační nemocnice v Třebotově, ale na podstatnou rehabilitaci zde bohužel nedošlo. Dostal vysoké teploty a diagnostikovali mu zánět močového měchýře. Po ujištění paní ředitelky z rehabilitačního střediska Na Košíku že si s tímto poradí jsme ho nechali převézt. Bohužel přínos Košíku jsme nemohli ocenit protože jeho zánětlivé ataky se střídaly pouze se třemi až čtyřmi dny bez teplot. V současné chvíli je manžel už druhý týden v nemocnici Na Vinohradech, kde očekáváme konečně definitivní zlepšení protože paní ošetřující lékařka doufá že vynětím cévky se předejde opakování zánětů.

Upřímně řečeno je to smutné podívání na tvora, kterého jsem v lednu viděla plného síly a nyní po tolika týdnech je z něj jen stín. Nedivím se, že ležet pokaždé v jiné posteli by ve své podstatě zmátlo každého. Manžel je natolik vyhublý že o nějaké fyzioterapii zatím nemůže být řeč. Mým úkolem teď bude manžela vykrmit, postavit ho na nohy a pak předat erudovaným odborníkům na rehabilitaci. Manžel není stoupencem nových technologií a v nemocničním pokoji není TV, takže nemá prakticky žádné podněty. Při mé poslední návštěvě ležel tedy odevzdaně v posteli a z letargie ho probrala až vůně řízku, který jsem mu nabídla.

Čím mě v této době pomáhá vaše nadace? Po manželově hospitalizaci využívám větší měrou péči asistentů, spoléhám na jejich psychickou podporu s tím že po manželově návratu domů je pravděpodobné, že bude tyto služby používat i on. V této pro mě náročné době, kdy jsou perspektivy mého života velice nejisté – viz manželova diagnóza o to víc oceňuji přínos vaší nadace jako jednu z mála jistot.

Na manželův návrat čekám nejen já ale i jeho zahrada plná rozkvetlých zákoutí. Doufám že vůně kvetoucích skalniček v manželovi vyvolá touhu znovu se vrátit do života.

Počet hodin: 339

Únor mi přinesl chvíle nedobré i příjemné. Ty nedobré bohužel pokračovaly prodlouženou hospitalizací manžela, který začátkem ledna prodělal epileptický záchvat. Když konečně z nemocnice přesídlil do rehabilitačního centra Košík, doufali jsme, že už začnou pro něho dny cvičení. Bohužel po týdnu se znova ozvala infekce, která ho vrátila do nemocnice.

Já jsem se dočkala pozitivních zpráv. Denzitometrie ukázala zlepšený stav mého skeletu díky aplikaci injekcí, užívání léků a cvičení. Moje hlava si se mnou zahrála. Jedné noci jsem se probudila zimou a pohled z postele mi ukázal peřinu i polštář na zemi, čili mimo můj dosah díky vytaženým pelestím. Bylo jasné, že se musím obrátit k někomu o pomoc. Zkoušela jsem mladší dceru, kamarády, ale nikdo se nenechal vzbudit. Až jsem uspěla u starší dcery, která zvolila cestu nejjistější. Vytočila číslo na městskou policii, popsala systém trezoru s klíči, jeho kód a proč potřebuji jejich pomoc. Ta úleva, když jsem viděla míhání obřích baterek tří uniformovaných strážců pořádku. Našli dokonce deku, do které mě zabalili, přikryli peřinou, zkontrolovali moje pití a odešli s přáním dospat zbytek noci v teple.

Každý den se snažím dodržovat svůj rytmus a program: dopoledne cvičení na posteli, poté šlapání na rotopedu a po dobrém obědě následuje chvíle odpočinku, potom chůze s vysokým chodítkem, kdy si počítám jednotlivá kola mezi kuchyní a obývákem a na závěr cvičení na žebřinách. Ne vždy se stejným elánem, ale pokaždé se donutím aspoň převážnou část programu dodržet. Je mi jasné, že kdybych přestala, je to nejjistější cesta, jak se stát ležícím pacientem. Ke zvládnutí mého programu mi pomáhá i pomyšlení na příspěvek dárců.  Ten mi nejen pomáhá ke zvládnutí denního programu, ale i mě zavazuje nepřestat.

Letošní leden byl ve znamení velkých výkyvů počasí. Já jsem jela v pátek 18tého na plánovanou kontrolu na klinice na Pankráci. Tento pátek vypadal z okna romanticky, protože větve stromů, trávníky a silnice byly lesklé, totálně zledovatělé. Měla jsem objednanou dopravní firmu BezBo. Pan řidič přijel s předstihem, ale požádal nás, čili mě a mého asistenta, abychom sešli na hlavní ulici, kde se silničáři přeci jen snažili udržet vozovku sjízdnou. Mějte na paměti, že bydlím v ulici Na Holém vrchu, čili ze všech stran musíte do kopce.  Tady už auto poslušně zastavilo a bylo možné mě na vozíku naložit. Cesta probíhala s maximální opatrností, na místo jsme dojeli na čas.

Po pár minutách čekání jsem vešla do ordinace, sestřička mi natočila EKG, pan doktor zkontroloval zapisované krevní tlaky a zhodnotil výsledky předešlých odběrů. Domluvil si se mnou další kontrolu za půl roku, pokud nebude třeba dříve. Rozloučili jsme se a já s asistentem jsme se vydali z teplé náruče kliniky ven do stále mrazivějšího podvečera. Po prvních krocích bylo zřejmé, že opatrnost je matka moudrosti. Pan řidič už stál na domluveném místě a po nasolených hlavních ulicích jsme se vydali zpět do Modřan. Hned po najetí na první ulici ve vilové části bylo zřejmé, že tady sůl na povrch nebyla použitá. Vůz začal nekontrolovaně bokem sjíždět a zastavil se až o obrubník. Při pokusu o zdolání mírného kopečku bylo jasné, že nás pan řidič s velkou dávkou štěstí sice doveze až před dům, ale už se od nás nedostane nikam. Zvolili jsme humánnější řešení a vydali se k domovu pěšky. Byli jsme vděční za každý vystouplý kamínek a nerovnost terénu, která nás udržela ve vzpřímené poloze. Šťastně jsme se dostali domů a dopřáli si horký čaj, i když bez posílení kapkou rumu.

Je bezvadné mít asistenty jiných věkových kategorií, za jejíž pomoci mohu zvládnout tyto nečekané situace. Díky nim jsem si mohla užívat podvečer na silnici třpytící se ledem jako příjemnou procházku bez obavy o zlomené údy.

Je bezvadné mít možnost použít nadační příspěvek na moje asistenty bez kterých si svůj každodenní život neumím představit.  Asistenti se mnou denně cvičí, podle počasí chodí na procházky a čtou mi. Bez jejich pomoci bych nikdy nemohla prožít výlet skleněnými Modřanami ani možnost samostatného nákupu. Nadační příspěvek použiji také na přípravu vhodných pokrmů abych nahradila svoji ztrátu váhy.

Prosinec bývá kolísavý měsíc a to samé platilo i letos. Poměrně chladné dny, kdy dokonce i sněžilo, byly vystřídány obdobím teplotních extrémů ,kdy během několika hodin napadlo 90 cm sněhu a zmizelo během několika minut. Takže letos jsme zažili po delší době záplavy. Postižené oblasti přišli o auta a v některých případech i o střechu nad hlavou. Jedna zkušenost posledních let se potvrdila- na Štědrý den bylo sychravo. Dopoledne pršelo, k večeru už byl jen nepříjemný vítr. Samozřejmě po sněhu ani památky. Ty děti ,na které pod stromečkem čekaly brusle, nebo boby ,smutně koukaly z okna na rozbahněné parky. Většina domácností na Štědrý den servírovala přežívající tradici vánočního kapra s bramborovým salátem.  

Co ale doznalo změnu je pečení. Někdo se bojí o svou figuru, další má problém s cukrovkou a další místo pečení cukroví odjíždí do blízkých i vzdálených hor. U nás se prvních 10 druhů cukroví plněných různými krémy a s čokoládovou polevou smrsklo na 5 druhů v minimalistickém množství. 

Můj vozík také dostal dárek. Polštářek a novou gumu. Klidné a spokojené vánoční svátky mohu prožít díky pečovatelům, kteří přispívají na naše stránky. Já jsem si díky této nadaci a ochotě asistentů získala velice podrobný návod ke správnému cvičení a tím i možnost sledovat zlepšování mé fyzické kondice.

Pomalu nám končí poslední podzimní měsíc, který je ale nejbarevnější. Letos si dal hodně načas. Listí  se nechtělo zbavit zelených odstínů a až teď ke konci můžeme obdivovat přírodu od žluté, oranžové, červené, béžové, víceméně celou škálu barev.

Vzpomínám na dětství, když jsme si natrhali javorové a platanové listy a št’opkami jsme jednotlivé listy propíchli, až nám vznikl barevný řetěz. A s ním jsme běhali proti větru, který nám ale dlouho radost nedopřál. Listy se postupně protrhávaly až nám zbyl jen poslední chumáček na větvičce.

Delší radost nám dopřával „drak“, kterého jsme si pomocí špejlí a papíru vyrobili  a pomalovali si ho sami a ozdobili  bábrlaty.  V současné době díky novým materiálům se dá drak poslat do úctihodné výšky. Jsou na svazích k vidění různě vlající krychle. Jsou vidět různobarevné útvary. Jediným nebezpečím jsou dráty elektrického vedení, nebo vysoké rozvětvené stromy, do kterých se drak zamotá.

Díky mým asistentům a jejich zvědavosti jsem se v  posledních slunečných dnech dostala do několika svažitých parků a užila si návrat do mládí. K těm procházkám mi velice pomáhají Vaše příspěvky, za které tímto děkuji.

Přeji Vám pevné zdraví a užívejte si posledních pár slunečních dní, které se rychle  překulí do předvánočního období.