Martin H., 49 let

„Bez pomoci nemám šanci se o sebe postarat.“
PŘÍBĚH MARTINA
Dobrý den, jmenuji se Martin Hanibal a je mi 47let. Jsem rodilý Pražák a jsem jeden z generace tzv. „Husákových dětí“, takže jsem celé své mládí prožil v reálném socialismu. Od malička jsem byl veden ke sportu, mými oblíbenými byly volejbal a lyžování. Po základní škole jsem šel na strojní průmyslovku, kde jsem rozhodně neměl dobrý prospěch. Poté jsem, v rámci náhradní vojenské služby, pracoval v úklidové firmě pro ÚMČ P4. Po NVS jsem nastoupil jako strojník do Pražských silničních a vodohospodářských staveb. Jelikož v 90. letech ve společnosti probíhali velké společenské a ekonomické změny, tak i mě zlákalo začít podnikat.
Z důvodu velké fyzické a hlavně psychické zátěže jsem ale v roce 1996 zkolaboval, přestal vidět na jedno oko a začal nohama zakopávat. Z očního oddělení jsem šel rovnou na neurologii, kde mi po několika vyšetřeních diagnostikovali roztroušenou sklerózu mozkomíšní. Bohužel mám progresivní formu této nemoci, takže jsem poměrně rychle skončil na vozíku. V současné době jsem již převážně ochrnutý.
Díky tomu, že jsem byl od mládí naučen bojovat, jsem nezůstal doma pouze nečinně sedět, podal jsem si v rámci inzerce přihlášku na Metropolitní univerzitu Praha. Zde jsem získal úplně jiný přístup ke vzdělávání. Z žáka se špatnými studijními výsledky se postupně stal šprt! 😊 Nyní jsem již Mgr. et Mgr. v oboru Veřejná správa – právní administrativa a v oboru Mediální studia. Na univerzitě jsem měl také možnost úspěšně absolvovat tříletý studijní Modul: Sociální práce a sociální činnost, který mi umožňuje se lépe orientovat v této oblasti.
V rámci studijní praxe jsem pracoval ve VFN na neurologii jako sociální pracovník. Po skončení tohoto projektu jsem na této pracovní pozici setrval další dva roky jako dobrovolník. Kolegům v nemoci jsem pomáhal s různými druhy žádostí, od vyplnění až po výběr vhodných kompenzačních pomůcek. Také jsem pro ně pořádal různé soutěže a plesy. Tohle vše jsem zvládal díky své mamince, která však zemřela na podzim v roce 2016. Od té doby žiji sám za pomoci asistenčních služeb.
Velice rád bych pokračoval ve studiu na Metropolitní univerzitě Praha, v současné době dokončuji doktorandské studium na oboru Mediální studia. Věřím, že další vzdělávání mi pomáhá v osobním růstu a nepochybně zvyšuje moje možnosti uplatnění na trhu práce. Především bych však dalším studiem nepřišel o kontakt se školou, plnění studijních povinností mi totiž hodně pomáhá udržovat můj zdravotní stav, a to i po psychické stránce.
Rád bych Vám toho sdělil víc, jelikož však k psaní na počítači používám pro psaní textu oční program, je moje písemné vyjadřování značně omezené, a ani k němu, zde není prostor..
Velmi rád bych tímto způsobem případným dárcům poděkoval, že si díky NF Pečovatel mohu nasmlouvat asistence, abych měl větší možnost žít skoro normální život a nebýt v ústavní péči. Je to pro mě velice důležité, protože bez něčí pomoci nemám šanci se o sebe sám postarat.
Martin
Jak se má Martin
Doufám, že se Vám daří chytat bronz, tak jako mně!

Zdravím přátelé v novém roce. Venku máme pěkně ledové počasí, leden jsem strávil především psaním rigorózní práce. Také jsem si byl hned, dvakrát po sobě, splnit, svou občanskou povinnost a zúčastnil se prezidentských voleb, doufejme, že se nám všem, podaří vrátit této zemi klid.
Vánoce máme za sebou a cukroví až do jara! Teď už jen aby byl ten další rok o něco radostnější.
Rád bych Vám všem touto cestou popřál krásné a pohodové prožití vánočních svátků; žádné strasti, pouze radosti.
Zároveň mi dovolte Vám popřát vše krásné a hlavně pevné zdraví do nového roku.

Předpověď počasí nám hlásí poslední slunečné dny a s posunem času již není možné při večerní asistenci vyrážet na procházky po okolí. S tím souvisí postupné změny mého denního rozvrhu povinností. Říjen byl pro mne hlavně o lítání po doktorech a vyřizování s tím spojených nezbytností. Musím se nyní soustředit na udržení mého aktuálního zdravotního stavu, co nejdéle to půjde.
