Chci darovat

Přemysl B., 31 let

Autismus, operace páteře Potřebuje 25 hod./měs. ~ 3 250 Kč

„Jsem se svojí asistentkou Dianou rád a nechci o ni přijít.“

Únor Pokryto
Březen Chybí 13,6 hodin
Duben Chybí 25 hodin
Chybí 38,6 hodin ~ 5 020 Kč
Celkem již bylo darováno: 19 290 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh Přemysla

Jmenuji se Přemek a narodil jsem se ve Frýdku-Místku. Maminka se mnou byla doma a můj starší bráška Zbyněk už chodil do školy. Vše bylo fajn, s bráškou i maminkou jsem jezdil na výlety, do zoo, chodil jsem k babičce a dědovi, kteří bydleli blízko našeho bytu. Tatínek pracoval v Rakousku, aby spolu s maminkou mohli dostavit dům a v blízké vesnici, a abychom se tam společně mohli nastěhovat.

Vše se začalo komplikovat mými častými nemocemi a to hlavně angínami. Doktor mamince řekl, že mám oslabenou imunitu a že nesmím mezi kamarády, protože bych byl stále nemocný.

Začaly mně často bolet uši, maminka se mnou jezdila na pohotovost. Bál jsem se, většinou to bolelo tak, že jsem od pláče i bolesti a taky ze strachu, usínal. Začal jsem hůř slyšet. I páteř moje bolesti nevydržela a museli mi tam složitou operací vložit destičky, které ji drží. Ale nesmím tahat těžké věci a pokud bych chtěl někdy v budoucnu svoji ženu přenést přes práh, tak i to mám zakázáno.

Ale nemám ženu a nemám ani kamarády. Těch jsem měl vždycky málo. Byli divní. Nechápali, co jsem jim říkal. Smáli se mi, kdysi mi brali hračky, nyní v dospělosti mně i okradli. Proto jsem raději sám a doma. Tam to bylo a stále je, nejbezpečnější.

Aby toho trápení byl větší kopec, neunesl moje nemoci ani táta. Opustil maminku a tak s učením mi pomáhal bráška a vše ostatní zbylo na ní. Mamince se zhoršila nemoc a tak musela chodit na chemoterapie. Já jsem šel na začátku roku bydlet ke svému otci a jeho přítelkyni. Také jsem musel začít více chodit i s hůlkama, protože se mi moc zhoršila stabilita a paní doktorka strašila, že bych mohl být v budoucnu i nehybný.

Umřela babička a otci s přítelkyní jsem brzy začal hrozně vadit, tak mě začali vyhazovat z bytu a vyhrožovat mojí mamce. Moc jsem se bál, že budu muset být někde na ulici. Maminka tedy přerušila léčbu, vzala mě domů a začali jsme hledat, kde bych mohl bydlet.

Byl jsem už v řadě nemocnic a u mnohých lékařů. Lidé mi nerozumí, když mluvím. Divně se na mně dívají, dávají mi otázky, kterým nerozumím zase já, a když jim chci odpovědět, nemají čas čekat na moji odpověď.

Chodím i k psychiatrovi, ten mi vždy předepíše plno léků, ale já bych potřeboval takové, které by mi pomohly najít trpělivé přátele. Bylo by super, když by mně brali takého, jaký jsem, a nesmáli se mi.

Taky bych rád vyzkoušel bydlet sám, bez maminky, ale bojím se, že mně zase okradou, když už se jim to podařilo. V tom by mi mohl pomoci osobní asistent nebo asistentka.

Naštěstí je to na dobré cestě, uvolnilo se jedno místo v chráněném bydlení tady v Místku, tak se těším.

Chtěl bych hodné děvče a práci, kterou bych mohl dělat. Hledám, ale když na mně začnou mluvit cizí lidé, začnu se třást a nemluví se mi dobře. Většinou slíbí, že se ozvou a už se neozve nikdo.

Ale já to zkouším a třeba to někdy vyjde. Chci někde žít beze strachu. Jsem se svojí asistentkou Dianou rád a nechci o ni přijít.

Jak se má Přemysl:

 

Máme prosinec a s ním začal advent a s ním spojený předvánoční shon plný různých předvánočních akcí a shánění dárků. Stále jednou týdně docházím do RÚT, kde mi stále pomáhají a podporují mě v práci, kterou docházím vykonávat do rodinného domku. Tento měsíc nejen pro mě ale i pro ostatní klienty nastala nečekaná změna v podobě odchodu stávající pracovnice paní Burešové, která bude nahrazena novou pracovnicí. Jsme zvědav, jaká bude nová pracovnice a jestli si s ní budu rozumět.

          Nezapomínám na chráněné dílny, jichž jsem stále klientem. Zúčastnil jsem se vánočního jarmarku v dílnách, popovídal si s klienty a s pracovnicemi. Kromě dílen se stále scházím se svou novou asistentkou Evou, se kterou jsme v prosinci navštívili akce spojené s vánocemi. Na akci s názvem Křídlení, která se konala v Ostravě bylo účastno 50 neziskovek a sociálních organizací včetně Podaných rukou. Na této akci jsem si vyzkoušel vyrobit závěsnou dekoraci, kterou jsem si pak odnesl domů.  Dále jsme spolu navštívili Vánoční trhy ve Frýdku-Místku a v Ostravě, kde jsem si koupil horký nealkoholický punč a poslouchal hudbu a snažil se naladit do vánoční pohody.

Blíží se Vánoce a přípravy na ně vrcholí tento týden, a tak bych chtěl popřát Nadačnímu fondu Pečovatel krásné, veselé a pohodové vánoce a šťastný nový rok. Mockrát děkuji

Chladné dny už začaly a po nějaké době se objevil i první sníh. Jednou týdně docházím do střediska RÚT Slezské diakonie k pracovnici, která se mnou už od začátku roku hledá možnost nějakého pracovního uplatnění, které by bylo pro mě možné vykonávat. Protože chci, aby ten můj život měl trochu smysl.  Stalo se něco neuvěřitelného a já zkouším docházet do rodinného domku, kde se pečou perníčky.

Nezapomínám ani na své chráněné dílny a vždycky se těším na svoji osobní asistentku. Došlo k velké změně, protože má osobní asistentka se kterou jsem si hodně rozuměl změnila práci, což mi bylo hodně líto. Nyní mám novou osobní asistentku Evu, se kterou jsem se zatím setkal třikrát a na kterou si momentálně stále zvykám i když jsme si začali spolu rozumět a slíbila mi, že spolu zajdeme navštívit akci s názvem Křídlení, která se uskuteční v Ostravě.

Začíná předvánoční čas a na mne jsou různé myšlenky. Budeme v sociálně terapeutických dílnách nabízet naše výrobky na vánočním jarmarku, bude se rozsvěcovat vánoční stromeček na náměstí a já budu přemýšlet o tom,co v novém roce musím dokázat změnit ve svém životě, abych vyzkoušel a uspěl ve větší samostatnosti.

 

Léto už skončilo a začaly chladné dny. I nadále rád navštěvuji sociálně-terapeutické dílny, kde mám stále více kamarádů mezi ostatními klienty a kde je vše stále v obvyklém režimu, který znám a jsem na něj zvyklý.

V tomto měsíci, tedy v září, se v našich dílnách se uskutečnil den otevřených dveří na kterém jsem byl přítomen i já a pomáhal jsem prezentovat naší službu. Vysvětloval jsem jedné mamince, která se přišla podívat se svým hendikepovaným synem, jak to u nás chodí, ukazoval jsem jí naše výrobky, vysvětloval techniku quilingu, který jsem se v dílnách naučil a tvořím z něj křídla andělů a vánoční stromečky. Den otevřených dveří se mi moc líbil.

Kromě návštěvy dílen se stále pravidelně scházím se svou osobní asistentkou. Má osobní asistentka na mě vždy čeká na smluveném místě podle domluvy a já se stále těším na naše společné aktivity. Jsem rád, že našim společným zájmem jsou stále pejsci.

Jsem moc rád, že stále mám s kým být. Že se necítím sám. Že mám někoho, s kým si rozumím a můžu si s ním povídat o všem možném včetně mých starostí a problémů.

V tomto měsíci jsem také začal s nácvikem práce, která se týká vykrajování a zdobení malinkých perníčků, čertíků, sněhuláků a srdcí. Je předvánoční čas a tak paní majitelka perníčkárny má mnoho objednávek. Snad se ji moje práce bude líbit, moc se snažím.

Léto doznívá a už začínají chladné dny. I nadále stále rád navštěvuji sociálně-terapeutické dílny, kde mám mezi ostatními klienty své kamarády a je zde vše po prázdninách zase konečně v obvyklém režimu, který znám, na který jsem zvyklý.

Po prázdninách u nás ve Frýdku-Místku proběhl den sociálních služeb, kterého jsem se po celou dobu zúčastnil. Kromě návštěvy chráněných dílen se pravidelně scházím se svou osobní asistentkou. Vždycky na mě podle domluvy čeká a já už se těším na společné aktivity. Jsem rád, že naším velkým společným zájmem je láska k pejskům.

Také jsem moc rád, že stále mám s kým být, necítím se sám, že mám někoho, s kým si rozumím, můžu si povídat o všem možném, ať už to jsou mé starosti, problémy nebo veselé věci.

Od 8. 5. 2018, kdy jsem naposledy psal o nových událostech ve svém životě, nastaly další změny, které ovlivnily a nadále ovlivňují můj život.

Podal jsem žádost o průkaz osoby se zdravotním postižením a žádost o příspěvek na mobilitu. Výsledek zatím nevím, protože obojí je stále ještě v řízení.

Co se týče mého otce, byl jsem jej navštívit, i když tam nechodím každý týden a nechodím tam moc rád. Můj otec totiž i nadále nemá jakýkoli zájem o mou situaci a v poslední době se mnou moc nekomunikuje  a když, tak jen telefonicky a fyzický kontakt spolu máme jednou za 3 týdny ne déle než 2 hodiny, pak už nechce. Navíc domluva na čemkoliv s ním je špatná.

S mým starším bratrem to také není jednoduché. Když už se ukáže tak jednou za dlouhou dobu a o mé či maminčino zdraví se nezajímá. Má svou rodinu se svými problémy, tudíž od něj i nadále nemůžu očekávat aktivní pomoc v případě nouze.

Nyní se i přes tyto události i nadále snažím o to, abych si našel, abych byl samostatný, ale je to velmi obtížné. Já se ale nevzdávám a budu bojovat dál.

Více

Vzkazy