Od narození mám nemoc zvanou svalová atrofie. Mám sestru, která trpí stejnou nemocí, jako já. Celý život jsme žili po ústavech, protože se nás rodiče zřekli. V 18 letech jsem se snažila osamostatnit, a tak jsem si našla podnájem a díky přátelům jsem mohla žít poprvé v životě doma a skoro sama. Nemoc si již vybírala svou daň a já potřebovala stále více a více asistenční péče při jednoduchých úkonech, kterého jsou pro zdravého člověka samozřejmostí.

Vdala jsem se a na manželově pomoci jsem již byla odkázána 24 hodin denně. V roce 2007 ode mne manžel odešel a já se ocitla bez pomoci. Začala jsem tedy využívat 24hodinovou asistenční službu, která mi pomáhá úplně se vším. Nejsem schopna se sama najíst nebo obstarat základní hygienu.

Vzhledem ke stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu, jsem musela skončit se zaměstnáním a tak jsem zůstala bez finančních prostředků.

Jedné noci se mi stala nehoda a zůstala jsem ležet ve špatné poloze v posteli tak, že jsem se nedostala k telefonu a byla sedm hodin bez pomoci. Následek byl umrtvená ruka a veliké bolesti. Asi před rokem při krmení vleže mi zaskočilo a bez dalšího uvážení mi udělali tracheostomii (zavedení dýchací trubice přímo do krku), což zabraňuje mluvení. Tento zákrok mi rapidně zhoršil kvalitu života. V tuto chvíli mám přístroj na mluvení, ale i tak musím mít u sebe asistentku, která hlídá mé dýchání a mluvení.

Našla jsem si přítele, který o mě též pečuje, ale potýkáme se s velkým finančním problémem.  Byla bych moc ráda, kdyby mohl přítel alespoň částečně pracovat, ale v současné chvíli nemáme na zaplacení 24hodinové asistenční péče.

Budu vděčná za jakýkoliv finanční dar a prosím Vás touto cestou o pomoc.

S pozdravem a velké díky.

Renata