Chci darovat

Renata V., 44 let

Svalová atrofie, tracheostomie Potřebuje 65 hod./měs. ~ 8 450 Kč

„Jsem ráda, že jsem našla domov, ale peníze na asistenci schází.“

Listopad Chybí 17,7 hodin
Prosinec Chybí 65 hodin
Leden Chybí 65 hodin
Chybí 147,7 hodin ~ 19 195 Kč
Celkem již bylo darováno: 102 945 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh Renaty

Od narození mám nemoc zvanou svalová atrofie. Mám sestru, která trpí stejnou nemocí, jako já. Celý život jsme žili po ústavech, protože se nás rodiče zřekli. V 18 letech jsem se snažila osamostatnit, a tak jsem si našla podnájem a díky přátelům jsem mohla žít poprvé v životě doma a skoro sama. Nemoc si již vybírala svou daň a já potřebovala stále více a více asistenční péče při jednoduchých úkonech, kterého jsou pro zdravého člověka samozřejmostí.

Vdala jsem se a na manželově pomoci jsem již byla odkázána 24 hodin denně. V roce 2007 ode mne manžel odešel a já se ocitla bez pomoci. Začala jsem tedy využívat 24hodinovou asistenční službu, která mi pomáhá úplně se vším. Nejsem schopna se sama najíst nebo obstarat základní hygienu.

Vzhledem ke stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu, jsem musela skončit se zaměstnáním a tak jsem zůstala bez finančních prostředků.

Jedné noci se mi stala nehoda a zůstala jsem ležet ve špatné poloze v posteli tak, že jsem se nedostala k telefonu a byla sedm hodin bez pomoci. Následek byl umrtvená ruka a veliké bolesti. Asi před rokem při krmení vleže mi zaskočilo a bez dalšího uvážení mi udělali tracheostomii (zavedení dýchací trubice přímo do krku), což zabraňuje mluvení. Tento zákrok mi rapidně zhoršil kvalitu života. V tuto chvíli mám přístroj na mluvení, ale i tak musím mít u sebe asistentku, která hlídá mé dýchání a mluvení.

Našla jsem si přítele, který o mě též pečuje, ale potýkáme se s velkým finančním problémem.  Byla bych moc ráda, kdyby mohl přítel alespoň částečně pracovat, ale v současné chvíli nemáme na zaplacení 24hodinové asistenční péče.

Budu vděčná za jakýkoliv finanční dar a prosím Vás touto cestou o pomoc.

S pozdravem a velké díky.

Renata

Jak se má Renata:

Ve vojenské nemocnici, kam jezdím na všechna svoje vyšetření je stánek s květinami. Ve stánku s květinami je dobrá duše mezi vší tou krásou. Chodívám se tam kochat a s dobrou duší si popovídat. Dobrá duše mi občas věnuje kytičku pro radost, já jí na oplátku obrázek pro radost. A tak se zrodil nápad vystavit moje obrázky v krámku u dobré duše. Mám velkou radost a doufám, že někomu udělají radost. Protože z drobných radostí se rodí štěstí. Přeju nám všem plno drobných  radostí. A Vám, kteří radost rozdáváte a přispíváte prostřednictvím Nadačního fondu nám, kteří se bez Vaší pomoci neobejdou, obzvlášť.

Vzhledem k tomu, že naše ulice  momentálně vypadá jako válečná zona z dob zákopových válek, moje domácí vězení stále trvá. Asistentky se na službu pohybují přeskoky a přískoky, vymknuté kotníky a kolena se stala standardním pracovním úrazem. Jak vypadá svět tam venku vím jen z raportů, které mi holky podávají. A tak nezbývá, než trpělivě čekat a těšit se, až bude konečně hotovo a budu moci  oprášit gumy na vozíku a vyrazit ven. Vzhledem k tomu, že ani na vozíku se nemohu vydat kamkoliv bez asistence, zdrojem mého těšení jste i Vy a hlavně Vy, všichni, kteří nám prostřednictvím Vašich příspěvků Nadačnímu fondu pomáháte k prožití malých i velkých radostí. Díky Vám všem.

Měsíc červenec se stal pro všechny méně pohyblivé obyvatele naší ulice měsícem nucené izolace. Oprava místní komunikace nás zcela odřízla od okolního světa. V nouzi nejvyšší se však nakonec vždy najde někdo, kdo podá pomocnou ruku. Tentokrát to byl Šimon Ornest, Jiří Ptáček – kandidáti do zastupitelstva na Praze 3 a skupina The Tap Tap, která zapůjčila svoje auto, pan Ptáček převzal roli řidiče saniťáka v těžkém terénu a já se díky nim dostala na nutné vyšetření do nemocnice. Když změníš úhel pohledu, změníš realitu. Díky situaci, která zpočátku vypadala jako krizová, jsem tak zase zjistili, že lidí dobré vůle je víc. A za Vás všechny, kteří tu dobrou vůli máte a vždy dokážete podat pomocnou ruku tam, kde je třeba,  jsem vděčná. Nejen pro tu pomoc, ale i pro radost, kterou tou pomocí rozdáváte a snad i dostáváte.

Tento měsíc jsme měli naplánovanou akci focení s Nadačním fondem a mým báječným patronem Mirkem. Jako naschvál jsem opět onemocněla, ale řekla jsem si, že tohle dám i s virózou. Počasí nám však přálo přesně do okamžiku, kdy jsem vyjela ven a začalo pršet. I přes to, že jsem v dešti trochu prochladla, doufám, že nám všem pršelo štěstí a fotky budou fajn, protože nakonec se přeci jen na nás usmálo i sluníčko. Tak ať prší štěstí i Vám všem, kteří neváháte pomoci a jste tak pomyslnými sluníčky našich dní. Díky všem.

Mým velkým koníčkem vždy bylo a je malování. I díky Vám všem, kdo nám prostřednictvím Nadačního fondu přispíváte, se mohu této zálibě s dopomocí asistentek věnovat i nadále. Malování mi pomáhá zachovat hybnost prstů a stalo se tak zároveň takovou mou fyzioterapií. Jako poděkování všem Vám posílám obrázek a přeju krásné letní dny.

Více

Miroslav Hrabě

herec a moderátor

Vystudoval jsem DAMU v Praze, hraji v divadle Radka Brzobohatého a v divadle Hybernie. Hrál jsem například v pohádce Nejkrásnější hádanka, Princ a já 2, v seriálu Gympl, Světla pasáže, nebo v adrenalinové soutěži Pevnost Boyard.

Proč jsem patronem?

„Nadační fond Pečovatel je fond, který pomáhá přehledně a jeho systém podpory je rychlý a efektivní.“

www.miroslavhrabe.cz
patron

Vzkazy