Valentýna Ž., 17 let
„V roce se s usměvavé holčičky stala hromádka neštěstí“.
Příběh VALENTÝNKY
Valentýna se narodila jako zdravá vlasatá holčička. Bohužel už ve dvou měsících začal její vývoj stagnovat a Vája musela začít cvičit Vojtovu metodu . Její vývoj pomaličku postupoval, ale v roce se z usměvavé holčičky stala hromádka neštěstí. Vadil jakýkoli hluk, více lidí v místnosti, na vše reagovala pláčem nebo apatií. Chodit začala ve dvou letech , nemluvila do čtyř let. Ve třech letech byl Váje diagnostikován Autismus a hyperaktivita. Po nástupu do speciální školky Vája začala dělat maličké pokroky, naučila se s dopomocí chodit na wc , začala mluvit – má echolálii, takže sice mluví hodně, ale ne smysluplně. Nástupem do základní speciální školy přibyly další diagnózy – porucha chování , epilepsie. S Vájou nebylo možné chodit do obchodu, na dětská hřiště, do restaurace, vždy přišel afektový stav doprovázený agresí vůči okolí. Válentýna potřebuje neustálý dohled, protože nemá žádný pud sebezáchovy a není schopna orientace a smysluplnékomunikace. Vzhledem k jejím afektům a epilepsii se stává poměrně často, že Vája musí opustit vyučování, proto je maminka s Vájou doma a nepracuje.
Snažíme se Váje dopřát to co ji zklidní a dělá ji radost. Má ráda koně, plavání, kontakt se zvířaty.
Díky postupnému zvykání na asistenty, jsme docílili toho, že Vája je schopna vydržet s asistenty delší dobu. Bohužel při jejím temperamentu, síle a nepředvídatelnosti jejího chování je zapotřebí mít v danou dobu asistenty dva. Doba trávená s asistenty je pro Váju velkým přínosem, díky nim zvládá cestu autobusem, který miluje, rychlý nekomplikovaný nákup v obchodě, dětské hřiště – raději poloprázdné, společné aktivity s dalšími dětmi ve škole.
Pomoc při financování asistenční služby by pro nás byla velká úleva.
Děkujeme za každou pomoc.
Jak se má Valentýna
Leden – znamení nových začátků a výzev. Vája nastoupila do denního stacionáře . Konečně zase pravidelný režim. Co se může zdát jako jednoduché a rychlé naskočení do “ nového vlaku” , je opakem… Pomyslný vlak stacíku má pomalý rozjezd stran Váji. Ještě pořádně nevstřebala, že nechodí do školy a ejhle má tu stacík. No oproti škole má výhodu, že tu má svoje “ holky” a víc pohody než ve škole. Takže dlouhé procházky, krátké nákupy, výlety na Loveckou chatu, do ZOO. Nově chvilka vaření. Vája ráda přicmrndává v kuchyni – podává co je potřeba, míchá v hrnci, pokouší se krájet či mazat pečivo. Moc ji to zatím nejde, ale to vůbec nevadí😅, hlavní je že ji to baví a na malinkou chvilku i zabaví. Nové zážitky, noví kamarádi, to vše má Vája před sebou. Začíná vypadat spokojeně.
Jsme moc rádi, že se podařilo Váju dostat do stacionáře. S jejím náročným chováním , diagnózou Angelman – Prader- Willi , autismem, středně těžkou mentální retardací a epilepsií jsme moc šancí na stacionář neměli. Díky organizaci Zet-My , kde má Vája odlehčovací službu , máme i nový stacionář.Vája je ve známém prostředí, kolem sebe známé tváře a kamarády. Jen oproti škole je to už citelně znát na financích. Proto si opravdu moc vážíme každé přispěné koruny pro Váju . Děkujeme všem dárcům .
Vája a její máma.
A je tu prosinec, kouzelný vánoční čas…. Vája má Vánoce moc ráda , snažíme se jí tu atmosféru přiblížit co to jen jde. Procházka po trzích je tradice, jen probíhá trochu jinak. Okolo stánků proběhne bez povšimnutí, zkontroluje stromeček na náměstí, okolo kolotoče projdeme rychlostí blesku, aby si nevšimla – už je holt velká🤷🏻♀️ , ikdyž Vája by se ráda projela… a najednou se ozve domů . Je to krásné, ale náročné období. Vše je jinak, je více doma, režim narušený návštěvami. Vája se moc těší až zase bude mít svoje “holky”.
Moc děkujeme za podporu a přejeme všem v Novém roce štěstí a zdraví.
Vája a její máma 😉
Další měsíc za námi. Na školu Vája začíná zapomínat. Užívá si pondělky s kamarádem Štěpánkem v Ostrůvku, úterky a pátky patří jejím holkám ( a klukovi) a kamarádovi Martinovi. Vypadá spokojeně. Zahrada nám zapadá listím a Vája se jako správná pomocnice pustila s vervou do práce😄 koupili jsme sběrač listí ze kterého se vyklubal Vájin “ společník” k zábavě na zahradě… to že se s tím moc listí neposbírá , ji nechává absolutně chladnou. Pomalu začíná vyhlížet Vánoce a sníh – toho je u nás poskrovnu, ale ji udělá radost i malý poprašek.
Děkujeme všem co nám pomáhají dělat Váju spokojenou a šťastnou😊
Vája a její máma.
Další měsíc bez školy… Vája si pomalounku zvyká, sice stále by ráda ráno jela do školy, no už je těch dní míň 😅 Má svoje holky ( a kluka) a vypadá spokojenější. Všímáme si malinkého pokroku v komunikaci, snaží se s námi mluvit – smysluplně! sice jen spojením dvou slov , ale je to úžasné. víme , že si nikdy “ nepokecáme” ani nepůjdeme na kávu , tak jak chodí mámy s dcerami…. No každý malilinký krůček kupředu, nás neskutečně nabíjí. Díky asistentům začíná být Vája profík v nakupování , koloběžka je stálý favorit… výlety na loveckou chatu jsou víc a víc v oblibě, jen ta ZOO. Tam se Vája nějak sekla, pořád mluví o ZOO. V jejím podání to zní : “ chceš do ZOO”, ale když tam jedeme ( a je jedno jestli my nebo asistenti) , buď nevystoupí z auta, nebo se za bránou otáčí a chce mermomocí domů. No snad to někdy prolomíme.
Děkujeme všem kdo pomáháte, děláte nám život o trošku lehčí.🌹
Vája a její máma
Září – děti jdou do školy…. Vája už ne. Nese to dost těžce, chodila do školy moc ráda. Každé ráno se těšila na spolužáky , na paní učitelku i pana asistenta. Člověk by si řekl, jak moc je pro takové dítě náročné chodit do školy- hluk, přetížení…. No neustále vás překvapuje . Ale na druhou stranu , má svoje holky a je ještě spokojenější . Snad si rychle zvykne na nový režim a ubyde mrzutých dní. Děkujeme, že pomáháte Váje zvládat její svět za pomoci oblíbených asistentek .
Vája a její máma🌹
