Václav U., 34 let
„Nedostatek spánku snáším čím dál hůř“. maminka
Příběh VAŠKA
Syn Vašek, říkáme mu Váša, se narodil v r.1990 jako prostřední ze tří sourozenců. Má mladší sestru a staršího bratra a oba mají již své rodiny, takže Vašík je čtyřnásobný strejda svých neteří. Jsem rozvedená více než 15 let. Otec Vašíka se na výchově nepodílí ani finančně ani pomocí. Dokud byly ještě všechny děti doma, hodně mi pomáhaly, ale co mají rodiny, už má každý svých starostí dost, takže jsem na Vašíka zůstala sama. Před dvěma lety jsme s přítelem, který s námi žije třetím rokem, prodali byt v Hlubočkách a koupili domek s malou zahrádkou v Rakové u Konice.
Vašík má posunutý režim dne a noci, navíc je velice pomalý a ve známém prostředí má spoustu rituálů a tím pádem usínáme většinou kolem páté hodiny ranní. Několik hodin rovná věci kolem sebe u stolu, kde sedává. Nerad se baví o spánku a usínání, má zřejmě pocit, že spí kratší dobu, když usíná až k ránu. Někdy se stane, že sice leží, ale usne, až je bílý den a pak spí do odpoledne. Nebo potom rovnou vstává, hlavně když ho čeká nějaká akce nebo někam jedeme, tak neusne raději vůbec. Potom zase usíná v průběhu dne u každé činnosti. Tento stav trvá přibližně od puberty, ale teď s přibývajícím věkem, zdá se, ještě zpomaluje. Celé roky proto trpím nedostatkem spánku. Deset let jsem ještě pracovala v minulém bydlišti pro Mediaservis a to v tu dobu, kdy Vašík spal. Teď už nepracuji, ale léta přibývají a každá noc je náročná, někdy méně, někdy víc. A tím pádem si musím každý den ještě šetřit síly na noc a tak je to den co den a rok co rok. A nedostatek spánku snáším čím dál hůře.
Právě z těchto důvodů nejsme schopni se zúčastnit akcí, které začínají ráno či v dopoledních hodinách, protože stihnout začátek pro nás většinou znamená spát např. jen tři hodiny nebo vůbec. Velice ráda bych navýšila hodiny asistence, ale pro nás bohužel, zatím neexistuje pomoc „šitá nám na míru“. Paní asistentka Lenka Vaška navštěvuje každou středu od 12 hod do 16 hod. A často musí Vaška budit. Lenka nemá ŘP, dopravuje se autobusem, takže je těžké nějak lépe čas přizpůsobit, aby víc vyhovoval oběma stranám.
V říjnu 21 jsme začali využívat odlehčovací služby pod Charitou Prostějov v domě Daliborka, kde byl zatím Vašík dvakrát. Poprvé na jednu noc, podruhé zvládl dvě noci ze tří. Paní sociální pracovnice mi volala, abychom raději přijeli, že v noci Vašík nespal vůbec a že se mu stýská tak, že měli obavy, aby nepřešel do agrese. Potom mi však doma povídal o celém pobytu. A protože neodmítal nastoupit do Daliborky i příště, zatím se nevzdáváme a příště zkusíme 3 noci. Nástup je vždy kolem 13 hod., což je pro nás téměř nesplnitelný čas, který se nám sice pokaždé podaří dodržet, ale s těžkým nevyspáním, při kterém ještě musím řídit auto, protože přítel ŘP nemá.
Ale věřím, že si paní asistentky na Vaška zvyknou a on na ně a také, že časem organizace Zet-My bude mít vícedenní pobyty, které by nám velice pomohly. Navíc se známými asistentkami, se kterými by Vašek jistě lépe spolupracoval a možná by potom usnul i v cizím prostředí. Já už si velice nutně potřebuji odpočinout a hlavně, aby pomoc byla pravidelná. Bohužel nemám čas ani sílu navštěvovat svoje 4 vnučky a 86 letou maminku. S přítelem na sebe také nemáme moc času, zajet si sami na výlet apod. Nebo mít společný klidný večer.
Radost a odreagování mi působí naše kočky, kterých máme 7 a má je rád i Vašík. Právě, když byl na odlehčovacím pobytu, stýskalo se mu po nich.
Ještě bych ráda dodala, že Vašík tím, že vyrůstal se dvěma sourozenci, kteří ho rádi brávali na akce se svými kamarády a kamarádkami, je velice rád mezi lidmi, má smysl pro humor, pro hudbu, divadlo a miluje cirkusy. Ale tím, jak jsem pořád starší a unavenější a trpím nedostatkem spánku, nemám sílu tyto akce s ním navštěvovat. Velice bych přivítala pomoc i v tomto. A aby si zvykal na jiné lidi kolem sebe a nebyl na mě tolik závislý.
Děkujeme za každý dar.
Maminka Vladimíra a Vašík
Jak se má Václav
V dubnu jsme měli poslední odlehčovací víkend před letní přestávkou . Byl velice příjemný pro mě i pro Vašíka, který byl s asistentkou Terezkou (viz foto) v kině Šantovka na filmu „Moře na dvoře“ a potom si dal občerstvení v „Mekáči“. Dlouhatánskou dobu takový zážitek neměl. Po návratu domů jsme pak sjeli do režimu, kdy je vzhůru většinu dnů jen v noci a dny prospí. Když se zadaří některý den, že vstane za světla, jdeme se alespoň projít po vesnici. Přejeme všem krásný májový čas a děkujeme všem , kteří nám pomáhají. Pro nás s Vaškem je to jediná úleva.
V březnu Vašík absolvoval další odlehčovací pobyt v Olomouci – Slavoníně, na který se těšil, protože už jezdí do známého prostředí , což těší i mě, že je pro něho změna příjemná. Užil si všech možných milých asistentek, zpívali, tancovali, povídali si a protože lépe domlouváme, jak se o Vášu starat, nevrací se už tolik unavený a po návratu mi podrobně vypráví a předvádí všechny zážitky. Také se pak moc těší, až přijde zápis z pobytu a rádi s ho spolu čteme. Bohužel, nemáme žádné fotky, ale při dubnovém pobytu slečny a paní asistentky poprosím, aby se s Vašíkem vyfotily. Já jsem volný víkend strávila úklidem i odpočinkem s dostatečným spánkem.
Jinak naše ponocování pokračuje a uléháme mezi šestou a sedmou hodinou ranní. Vašík pořád sleduje z okna, až se začne rozednívat, potom je ochoten jít spát. Změna času na letní, nám noční život ještě více komplikuje. Musela jsem zrušit i Vašíkovu kontrolu u kardiologa, kde byl objednaný na 13 hod. Tento časový termín je pro nás nedosažitelný. Někdy pár hodin spí, pár hodin bdí, pak zase usne na dvě hodiny, někdy spí nepřetržitě. Jednou za čas a zrovna tento měsíc, se stalo, že se objevil záchvat vzteku. Při něm se tentokrát Vašek uhodil pěstí do oka a má přes oko velkou modřinu. Nic příjemného. Je jen potřeba, abych já zůstala klidná a ještě všechno nezhoršila. Nedá se předem určit, jak bude noc a den probíhat, takže musím být pořád poblíž a nedá se nic naplánovat. Nicméně jsme rádi, že jsme zdraví a žijeme v hezkém, čistém prostředí. Přejeme všem hezký duben a děkujeme za pomoc a pochopení.
V únoru jsme byli nuceni zrušit asistence, věříme, že jen dočasně, protože Vašík spával až do večerních hodin a paní asistentky ho musely budit a u každé činnosti usínal. A noc poté byla pro nás ještě náročnější. Poslední dva týdny usíná o něco dříve, tak uvidíme, co bude dál a zkusíme zase čerpat hodiny třeba jen jednou dvakrát za měsíc. Těšíme se alespoň na dva jarní odlehčovací víkendy. Přejeme všem krásné jarní dny.
První měsíc nového roku jsme prožili ve znamení nočního bdění s Vašíkem, což není u nás nic nového, ale , bohužel, tento způsob života způsobuje, že má Vašík málo pohybu, protože v noci nejsem schopna s ním chodit na procházky. A objevuje se zdravotní problém – otok pravého nártu a kotníku, což nás vůbec netěší. Poslední lednový víkend se povedlo Vašíka odvézt na odlehčovací pobyt, kde ovšem také nebylo možné se s Vašíkem jít projít, protože v cizím prostředí spí ještě méně než doma a vycházku pak nezvládne. Těžká situace , na kterou najít řešení zatím není v mých silách. Na víkendový pobyt se ale velice Vašík těšil, protože si vždycky užije plno zábavy s „holenkama“, jak říká. Já jsem se alespoň zvládla pořádně vyspat a také uklidit Vašíkův pokoj, kam se jinak těžko s úklidem dostávám, když v něm pořád přebývá. A jsem za tuto pomoc velice vděčná jak pracovníkům ZetMy , tak Nadaci Pečovatel a všem, kteří přispívají. I když vím, že zrovna nám se pomáhá velice těžko…Také jsme v lednu rozdali většinu koťat, která zatím dorostla do správného věku a je u nás, co se týká koček, trošku klidněji. Přejeme všem hezký předjarní měsíc únor.
Každý prosinec, který je plný mikulášských a vánočních akcí a je málo obyčejných všedních dnů, bývá pro nás náročný. Letošní byl ještě náročnější, protože jsme se ujali kočky s koťaty. Sice jsem o všem informovala našeho pana starostu, protože problém s bezprizorními kočkami je u nás vážný, ale nakonec jsme na péči zůstali sami. A máme se co otáčet. Nakonec i Vašík se učí trpělivosti, protože mu malá koťátka skáčou na klín, ale má je rád a je takto ohleduplnější než dříve. Snad se nám podaří koťatům najít nové domovy a budeme mít jen stálý počet koček, kterých i tak je až nad hlavu. Díky našemu věčnému ponocování se nám vánoce těžko chystají a všechny akce bývají dříve, než by nám vyhovovalo, takže únavné pro mě velice. Nicméně všechno jsme zvládli ve zdraví a Nový rok jsme přivítali v naší blízké hospůdce s ostatními známými sousedy a to je Vašík vždycky šťastný, když je ve veselé společnosti. Přejeme vám všem, ať projdeme rokem 2025 ve zdraví a pokud možno s veselou myslí 🙂
