Václav U., 34 let

„Nedostatek spánku snáším čím dál hůř“. maminka
Příběh VAŠKA
Syn Vašek, říkáme mu Váša, se narodil v r.1990 jako prostřední ze tří sourozenců. Má mladší sestru a staršího bratra a oba mají již své rodiny, takže Vašík je čtyřnásobný strejda svých neteří. Jsem rozvedená více než 15 let. Otec Vašíka se na výchově nepodílí ani finančně ani pomocí. Dokud byly ještě všechny děti doma, hodně mi pomáhaly, ale co mají rodiny, už má každý svých starostí dost, takže jsem na Vašíka zůstala sama. Před dvěma lety jsme s přítelem, který s námi žije třetím rokem, prodali byt v Hlubočkách a koupili domek s malou zahrádkou v Rakové u Konice.
Vašík má posunutý režim dne a noci, navíc je velice pomalý a ve známém prostředí má spoustu rituálů a tím pádem usínáme většinou kolem páté hodiny ranní. Několik hodin rovná věci kolem sebe u stolu, kde sedává. Nerad se baví o spánku a usínání, má zřejmě pocit, že spí kratší dobu, když usíná až k ránu. Někdy se stane, že sice leží, ale usne, až je bílý den a pak spí do odpoledne. Nebo potom rovnou vstává, hlavně když ho čeká nějaká akce nebo někam jedeme, tak neusne raději vůbec. Potom zase usíná v průběhu dne u každé činnosti. Tento stav trvá přibližně od puberty, ale teď s přibývajícím věkem, zdá se, ještě zpomaluje. Celé roky proto trpím nedostatkem spánku. Deset let jsem ještě pracovala v minulém bydlišti pro Mediaservis a to v tu dobu, kdy Vašík spal. Teď už nepracuji, ale léta přibývají a každá noc je náročná, někdy méně, někdy víc. A tím pádem si musím každý den ještě šetřit síly na noc a tak je to den co den a rok co rok. A nedostatek spánku snáším čím dál hůře.
Právě z těchto důvodů nejsme schopni se zúčastnit akcí, které začínají ráno či v dopoledních hodinách, protože stihnout začátek pro nás většinou znamená spát např. jen tři hodiny nebo vůbec. Velice ráda bych navýšila hodiny asistence, ale pro nás bohužel, zatím neexistuje pomoc „šitá nám na míru“. Paní asistentka Lenka Vaška navštěvuje každou středu od 12 hod do 16 hod. A často musí Vaška budit. Lenka nemá ŘP, dopravuje se autobusem, takže je těžké nějak lépe čas přizpůsobit, aby víc vyhovoval oběma stranám.
V říjnu 21 jsme začali využívat odlehčovací služby pod Charitou Prostějov v domě Daliborka, kde byl zatím Vašík dvakrát. Poprvé na jednu noc, podruhé zvládl dvě noci ze tří. Paní sociální pracovnice mi volala, abychom raději přijeli, že v noci Vašík nespal vůbec a že se mu stýská tak, že měli obavy, aby nepřešel do agrese. Potom mi však doma povídal o celém pobytu. A protože neodmítal nastoupit do Daliborky i příště, zatím se nevzdáváme a příště zkusíme 3 noci. Nástup je vždy kolem 13 hod., což je pro nás téměř nesplnitelný čas, který se nám sice pokaždé podaří dodržet, ale s těžkým nevyspáním, při kterém ještě musím řídit auto, protože přítel ŘP nemá.
Ale věřím, že si paní asistentky na Vaška zvyknou a on na ně a také, že časem organizace Zet-My bude mít vícedenní pobyty, které by nám velice pomohly. Navíc se známými asistentkami, se kterými by Vašek jistě lépe spolupracoval a možná by potom usnul i v cizím prostředí. Já už si velice nutně potřebuji odpočinout a hlavně, aby pomoc byla pravidelná. Bohužel nemám čas ani sílu navštěvovat svoje 4 vnučky a 86 letou maminku. S přítelem na sebe také nemáme moc času, zajet si sami na výlet apod. Nebo mít společný klidný večer.
Radost a odreagování mi působí naše kočky, kterých máme 7 a má je rád i Vašík. Právě, když byl na odlehčovacím pobytu, stýskalo se mu po nich.
Ještě bych ráda dodala, že Vašík tím, že vyrůstal se dvěma sourozenci, kteří ho rádi brávali na akce se svými kamarády a kamarádkami, je velice rád mezi lidmi, má smysl pro humor, pro hudbu, divadlo a miluje cirkusy. Ale tím, jak jsem pořád starší a unavenější a trpím nedostatkem spánku, nemám sílu tyto akce s ním navštěvovat. Velice bych přivítala pomoc i v tomto. A aby si zvykal na jiné lidi kolem sebe a nebyl na mě tolik závislý.
Děkujeme za každý dar.
Maminka Vladimíra a Vašík
Jak se má Václav
První měsíc nového roku jsme prožili ve znamení nočního bdění s Vašíkem, což není u nás nic nového, ale , bohužel, tento způsob života způsobuje, že má Vašík málo pohybu, protože v noci nejsem schopna s ním chodit na procházky. A objevuje se zdravotní problém – otok pravého nártu a kotníku, což nás vůbec netěší. Poslední lednový víkend se povedlo Vašíka odvézt na odlehčovací pobyt, kde ovšem také nebylo možné se s Vašíkem jít projít, protože v cizím prostředí spí ještě méně než doma a vycházku pak nezvládne. Těžká situace , na kterou najít řešení zatím není v mých silách. Na víkendový pobyt se ale velice Vašík těšil, protože si vždycky užije plno zábavy s „holenkama“, jak říká. Já jsem se alespoň zvládla pořádně vyspat a také uklidit Vašíkův pokoj, kam se jinak těžko s úklidem dostávám, když v něm pořád přebývá. A jsem za tuto pomoc velice vděčná jak pracovníkům ZetMy , tak Nadaci Pečovatel a všem, kteří přispívají. I když vím, že zrovna nám se pomáhá velice těžko…Také jsme v lednu rozdali většinu koťat, která zatím dorostla do správného věku a je u nás, co se týká koček, trošku klidněji. Přejeme všem hezký předjarní měsíc únor.
Každý prosinec, který je plný mikulášských a vánočních akcí a je málo obyčejných všedních dnů, bývá pro nás náročný. Letošní byl ještě náročnější, protože jsme se ujali kočky s koťaty. Sice jsem o všem informovala našeho pana starostu, protože problém s bezprizorními kočkami je u nás vážný, ale nakonec jsme na péči zůstali sami. A máme se co otáčet. Nakonec i Vašík se učí trpělivosti, protože mu malá koťátka skáčou na klín, ale má je rád a je takto ohleduplnější než dříve. Snad se nám podaří koťatům najít nové domovy a budeme mít jen stálý počet koček, kterých i tak je až nad hlavu. Díky našemu věčnému ponocování se nám vánoce těžko chystají a všechny akce bývají dříve, než by nám vyhovovalo, takže únavné pro mě velice. Nicméně všechno jsme zvládli ve zdraví a Nový rok jsme přivítali v naší blízké hospůdce s ostatními známými sousedy a to je Vašík vždycky šťastný, když je ve veselé společnosti. Přejeme vám všem, ať projdeme rokem 2025 ve zdraví a pokud možno s veselou myslí 🙂
V měsíci listopadu, kromě další nadílky opuštěných koček, které jsme před přicházející zimou vzali k nám domů do tepla, se Vašík účastnil, po půl roce, dalšího odlehčovacího víkendu. I když hodné slečny i paní asistentky dělají, co mohou, Vašík, když nemá možnost svého domácího režimu a odpočinku, vrací se velice unavený a dehydrovaný a dva až tři dny po návratu jsou velice náročné. Na pobyt se i těší, tím pádem se několik dní před odjezdem budí dříve a odjíždí už z domu se spánkovým deficitem. Na „domku“ se mu líbilo a právě tím, jak se snaží být aktivní více než doma, se více vyčerpá. A zjišťujeme, že ani pomáhat nám není jednoduché. Přece jen je Vašek více unavitelný, než je běžné, je už ve středním věku a i prodělané zdravotní problémy se na něm podepsaly. Nicméně víkendové zážitky mi nadšeně vyprávěl. Jeli se se slečnou asistetntkou Míšou podívat i na olomoucké vánoční trhy a cestovali MHD, což mu jistě dalo zabrat. Já jsem volného času využila k návštěvě zbývajících dětí a vnuček a pobavila jsem se také na třídním srazu ZŠ. Spolužáci jsou tak ohleduplní, že směřují srazy na soboty, kdy nemám Vašíka doma. Je velice milé od všech, jak pomáhají přesto, že mají svých starostí dost. Velice si vážím každé pomoci a děkuji za ni. Přejeme všem známým i neznámým dárcům a příznivcům advent plný poznání…

Říjen jsme prožili ve znamení koťat. Panu sousedovi se sice podařilo lehce omezit na chvíli počet koček v okolí domu, ale seznámil mě s paní, která je podobného ražení jako, já. Naprosto neplánovaně jsme měli doma osm koťat, které bylo potřeba vzít rychle do tepla a nasytit. Byla vyhozena. Vašík pomáhal koťata rozmazlovat, i když trpělivost mu docházela, když mu začala lézt do postele. Postupně jsme ale většinu rozdali do nových domovů.
Jinak jsme rádi, že jsme zdraví, i když únava z nevyspání, mi brání v mnoha činnostech . Postupně ale Vašíkovi vysazuji léky předepsané psychiatrem, protože nevidím žádný rozdíl při jejich užívání.
Středy Vašík tráví s asistentkami velice rád. I když jsou pro nás velice náročné, protože musíme být oba dřív vzhůru než obvykle a urychlit Vašíkovy noční rituály je nad mé síly. Nejen nad mé. Změna času na zimní nám zlepšení nepřinesla. Ale touto skutečností je pro mě výhodnější se co nejméně zabývat, aby mě neuváděla do ještě zoufalejšího stavu. Je lepší přijímat a přizpůsobit se co nejvíce to jde. I když celková otupělost z nedostatku odpočinku, je znát. Přeji všem co nejvíce sil a pěkné podzimní dny. Děkuji za pomoc všem, kteří pomáhají, moc si jí vážíme.

V průběhu září se radujeme hlavně z poklesu teplot. Za Vašíkem chodí milé asistentky. I když ho téměř pokaždé musejí budit, vždycky se moc těší a dělají spoustu úkolů, povídají si a chodí na procházky. Na konci září jsme byli na kontrole u kardiologa , který nás potěšil tím, že ukončil užívání léků na ředění krve. U Vašíka se začaly po roce projevovat nepříjemné vedlejší účinky. Bohužel teď řešíme nepříjemnou záležitost z jiného soudku. Soused nám začal likvidovat kočky ….:-(. Chytá do sklopce a odváží do lesa. Dvě jsme postrádali. Díky síle FB a hodným lidem se nám jednu podařilo najít , druhou zatím ne. Je to velice smutné. Staráme se, kromě našich, i o kočky bezprizorní, stojí nás to starosti, finance a hlavně kus srdce. Pro mě jsou kočky odreagováním od neustálé péče o Vašíka a spolupracuji i se starostou naší obce. Vašík všechno prožívá s námi, má kočky rád, učí se je respektovat a „domluvit“ se s nimi, když mu třeba leží na stole a rád pozoruje, když si hrají. Bohužel, právě hravé kotě, které k nám někdo na začátku prázdnin hodil na zahradu, se nám zatím nedaří vypátrat. Případ jsme společně s ostatními sousedy předali k šetření. A díky tomuto dění, zjišťuji, jak je důležité nenechat opuštěná zvířata bez pomoci a ráda bych se věnovala této činnosti ještě více, samozřejmě, dle svých možností. Přejeme všem krásný podzim a děkujeme za pomoc, dary a přízeň. Přikládám foto z procházky Vašíka s asistentkou Danileou.
