Vladimír K., 63 let
„Díky asistenci mohu mezi lidi a necítím se tak sám“.
Příběh Vladimíra
Jmenuji se Vláďa. Narodil jsem se v Teplicích před téměř 60 lety, maminka tam působila jako učitelka. Mám ještě o rok staršího bráchu. Vykoukl jsem na svět o dva měsíce dřív, nejspíš jsem se nemohl dočkat, co mě tu čeká. Ale po krátké době jsem zjistil, že to nebylo úplně nejmoudřejší rozhodnutí, neboť mamce v nemocnici řekli, že mám DMO.
Zhruba do mých 5 let se o mě starala hlavně moje babička s dědou. Protože v té době byla mateřská jen 4 měsíce a já jsem potřeboval nepřetržitou péči, odvezla mě mamka k babičce do Prahy. Po rozvodu se mamka odstěhovala zpátky ke svým rodičům do Prahy, kde se o mě společně s nimi starala. Po jejich úmrtí o mě pečovala sama. V současnosti a vzhledem k jejímu vysokému věku, ke mně nyní dochází asistentky. Někdy mně také vypomáhá kamarád, nebo můj starší bratr. Ten ale nemůže chodit často, protože není místní. Tátu jsem prakticky neznal. Vyrůstal jsem bez jeho podpory a jeho nepřítomnost mému životu také neprospěla. Na své dětství nemám moc dobré vzpomínky. Mnoho času jsem také trávil v nemocnicích a různých léčebných zařízeních.
Ve 14 letech jsem prodělal operace zkrácených podkolenních šlach, o 2 roky později následovaly další operace klenby levé a pravé nohy. V roce 2000 opět operace klenby obou chodidel. Ze začátku jsem jezdil na tříkolce i do školy, později byl nutný vozík.
Momentálně bydlím sám. Celý život se přemísťuji pomocí speciálně upravených berlí. S velkými obtížemi se obléknu, nejtěžší je pro mě oblékání ponožek, kalhot a bot. Přesun na toaletu je také velmi náročný, jelikož mám silnou bolest v levém koleni, která se ozývá skoro při každém kroku. Do vany se dostanu jedině díky elektrickému vanovému zvedáku. Bez něj bych se do vany, ani z ní, nedostal. Ale i tak se ještě musím chytit madla, abych vůbec vylezl. Celý tento proces je pro mě velice náročný i z časového hlediska. Obědy mi dovážejí, nebo mi je maminka připraví. Když jsem byl mladší, tak jsem tyhle úkony zvládal lépe. V současné době je situace úplně jiná, bohužel horší.
Pomoc potřebuji zejména doma, nebo jako doprovod na poštu, k lékaři, do obchodu, nebo jen tak na procházku. V současné době se sám bez něčí pomoci ven nedostanu, proto je pro mě velmi povzbuzující možnost občas se dostat ven z bytu.
Tenhle svět by mě bavil a naplňoval mnohem víc, kdyby DMO v prvé řadě neexistovala, jelikož hodně omezuje život člověka, ale protože tomu tak není, byl bych velice rád, kdybych mohl být více a častěji s lidmi. V minulosti jsem chodil ven o berlích sám. V současné době to už bohužel není možné, když potřebuji nebo chci jít ven, je nutné, aby mně u toho vždy někdo asistoval. Ven se teď dostanu hlavně díky asistentkám.
Z čeho se těším? Někdy mám pocit, že z ničeho, ale snažím se být pozitivní. Rád se dívám na romantické, rodinné filmy i filmy pro pamětníky. Dřív jsem hodně rád četl, teď už tolik nečtu. Mojí nemalou radostí je kontakt s asistentkami, rád si s nimi povídám, dodává mně to větší radost a chuť do života. Ale z finančních důvodů si sám nemohu dovolit asistenci tak často, jak bych potřeboval.
Jsem proto opravdu moc rád, že si díky NF Pečovatel mohu dovolit častější asistence, abych měl větší možnost být mezi lidmi a necítil se tak sám. Je to pro mě velice důležité, protože bez něčí pomoci nemám šanci se někam dostat. Děkuji.
Vláďa
Jak se má Vladimír
Zdravím vás milý dárci, co je u vás nového? Počasí se nám pomalu moudří, brzy příjde jaro a nato se moc těším.
Bohužel můj zdravotní stav se vůbec nelepší, vše je spíše horší, čeká mě operace s nohou, jsem už zoufalý a vyděšený.
Zítra mi přijde návštěva, ale popravdě se vůbec netěším. Nevím co pořád odpovídat na otázky “ co je nového a jak se máš“.
Bohužel už přes čtyři roky jsem upoutaný na vozík a lůžko, nic moc nového se neděje ,nemám co říct.
Všichni kolem mě mohou dělat to,co je naplňuje a těší, jenže já, už neudělám ani těch pár kroků na záchod. Bývám těď více lítostivý a citlivý vzhledem k situaci.
Kdybych šel na operaci znamená to být 4 měsíce v sádře a pak to rozchodit, trvá to vše velmi dlouho, bolí to a já vůbec nevím, jestli to psychicky a fyzicky unesu, už jsem tuto operaci absolvoval dvakrát ,vždy to bylo šílené a to mi bylo značně méně.
Už nemám sílu ani se modlit, ztrácím víru v tom dlouhodobém trápení.
Milý dárci, přeji vám hlavně zdraví a opatrujte se
Vláďa
Zdravím vás milý dárci, jak se vám daří?
Já jsem se vrátil ve středu 15.2. z nemocnice domů, byl jsem tam 10 dní.
Šel jsem tam kvůli vyrážce na těle, bylo podezření na impetigo, což je infekční onemocnění a nakonec zjistili, že to je nejspíš lupénka s ekzémem,
bohužel odběry mi vzali pozdě a neví se přesně co to bylo, ale už mám vyrážku zahojenou, snad to tak zůstane.
Dnes ráno, když jsem se chtěl přesunout z postele na vozík, nemohl jsem se postavit na levou nohu, protože se mi na ní už dlouhodobě propadá klenba.
Déle, než 4 roky jsem nemohl obout ortopedickou obuv, která mi klenbu měla podepírat, měl jsem stále nohy oteklé. Nožku už jsem měl 2x operovanou.
Nevím co teď dělat, buď mě čeká další operace, nebo zůstanu na vozíku. Těšil jsem se, že začnu trošku zase chodit o berlích a nohy i ruce zesílí, místo toho mám opět trápení.
Dnes jsem velmi zoufalí a nevím si rady, pořád dokola nějaké zdravotní potíže.
Kdo by chtěl, prosím pomodlete se za mé zdraví, jsem velmi vyčerpaný, už je toho hodně.
Milý dárci, ať vám zdraví slouží
S pozdravem
Vláďa
Zdravím vás v novém roce, milý dárci.
Jak jste užili svátky a příchod do nového roku?
Já jsem měl doma na návštěvě přes svátky neteř s dcerou, bráchu a na Silvestra jsem tady měl kamaráda.
Navštívil mě můj patron Mirek Hrabě, příjemně jsme si popovídali a donesl mi dárek, jeho vydanou knihu “ Psí táta“, je to milá kniha kde popisuje kus svého života a také společný život s jeho pejsky.
Dostal jsem nějaké milé drobnosti od rodiny i pečovatelů.
Mám jednu dobrou zprávu, magistrát hl.m. Prahy mi přidělil na základě žádosti bezbariérový byt pro vozíčkáře, když vše dobře půjde, mohl bych se stěhovat někdy v březnu.
Je potřeba ještě dodělat nějaké úpravy.
Přeji vám šťastnou ruku při volbě prezidenta
Děkuji za vaši přízeň
S pozdravem
Vláďa
Dobrý den, milý dárci, jak se vám daří?
Já mam momentálně zase trápení s nožkama, dostal jsem zpět infekci do nohou. Bolí mě to a musím hodně ležet.
Dnes jsem měl doma sestřičku na převaz, chodí 3x týdně a stará se mi o nohy. Nožky mám dnes lepší, než včera.
Nemohl jsem ani dojít k vozíku. Mám tady dnes paní pečovatelku na dopoledne, pomohla mi se oholit, převléknout a trochu opláchnout.
Občas mě navštíví nějaký kamarád, jinak jsem většinu času doma a ležím.
Tím, že už je venku zima, tak se moc nedostanu ven, chybí mi sluníčko a teplo. Sotva začala zima a já, už chci léto.
Přeji vám hezké svátky a hlavně hodně zdraví
Zdraví vás Vláďa
Zdravím Vás milý dárci, jak se vám daří?
Venku začalo přituhovat a ja už se teď asi délé nedostanu ven, kvůli těm mým nemocným nožkám.
Dnes jsem měl dopoledne doma paní pečovatelku, pomohla mi okoupat se, oholit, tak se cítím jako nový, potom tady byla sestřička na převaz nožek, nabraly lepší barvu, jsem rád 🙂
Měl jsem tady před pár dny na návštěvě kamaráda, jsem rád za každou návštěvu.
Koupil jsem si novou knížku a těším se, až přijde a začnu ji číst.
Ať se vám daří a zdravíčko slouží,
S pozdravem Vláďa
Miroslav Hrabě
herec a moderátorVystudoval jsem DAMU v Praze, hraji v divadle Radka Brzobohatého a v divadle Hybernie. Hrál jsem například v pohádce Nejkrásnější hádanka, Princ a já 2, v seriálu Gympl, Světla pasáže, nebo v adrenalinové soutěži Pevnost Boyard.
Proč jsem patronem?
„Nadační fond Pečovatel je fond, který pomáhá přehledně a jeho systém podpory je rychlý a efektivní.“
www.miroslavhrabe.cz