Vladimír K., 66 let
„Díky asistenci mohu mezi lidi a necítím se tak sám“.
Příběh Vladimíra
Jmenuji se Vláďa. Narodil jsem se v Teplicích před téměř 60 lety, maminka tam působila jako učitelka. Mám ještě o rok staršího bráchu. Vykoukl jsem na svět o dva měsíce dřív, nejspíš jsem se nemohl dočkat, co mě tu čeká. Ale po krátké době jsem zjistil, že to nebylo úplně nejmoudřejší rozhodnutí, neboť mamce v nemocnici řekli, že mám DMO.
Zhruba do mých 5 let se o mě starala hlavně moje babička s dědou. Protože v té době byla mateřská jen 4 měsíce a já jsem potřeboval nepřetržitou péči, odvezla mě mamka k babičce do Prahy. Po rozvodu se mamka odstěhovala zpátky ke svým rodičům do Prahy, kde se o mě společně s nimi starala. Po jejich úmrtí o mě pečovala sama. V současnosti a vzhledem k jejímu vysokému věku, ke mně nyní dochází asistentky. Někdy mně také vypomáhá kamarád, nebo můj starší bratr. Ten ale nemůže chodit často, protože není místní. Tátu jsem prakticky neznal. Vyrůstal jsem bez jeho podpory a jeho nepřítomnost mému životu také neprospěla. Na své dětství nemám moc dobré vzpomínky. Mnoho času jsem také trávil v nemocnicích a různých léčebných zařízeních.
Ve 14 letech jsem prodělal operace zkrácených podkolenních šlach, o 2 roky později následovaly další operace klenby levé a pravé nohy. V roce 2000 opět operace klenby obou chodidel. Ze začátku jsem jezdil na tříkolce i do školy, později byl nutný vozík.
Momentálně bydlím sám. Celý život se přemísťuji pomocí speciálně upravených berlí. S velkými obtížemi se obléknu, nejtěžší je pro mě oblékání ponožek, kalhot a bot. Přesun na toaletu je také velmi náročný, jelikož mám silnou bolest v levém koleni, která se ozývá skoro při každém kroku. Do vany se dostanu jedině díky elektrickému vanovému zvedáku. Bez něj bych se do vany, ani z ní, nedostal. Ale i tak se ještě musím chytit madla, abych vůbec vylezl. Celý tento proces je pro mě velice náročný i z časového hlediska. Obědy mi dovážejí, nebo mi je maminka připraví. Když jsem byl mladší, tak jsem tyhle úkony zvládal lépe. V současné době je situace úplně jiná, bohužel horší.
Pomoc potřebuji zejména doma, nebo jako doprovod na poštu, k lékaři, do obchodu, nebo jen tak na procházku. V současné době se sám bez něčí pomoci ven nedostanu, proto je pro mě velmi povzbuzující možnost občas se dostat ven z bytu.
Tenhle svět by mě bavil a naplňoval mnohem víc, kdyby DMO v prvé řadě neexistovala, jelikož hodně omezuje život člověka, ale protože tomu tak není, byl bych velice rád, kdybych mohl být více a častěji s lidmi. V minulosti jsem chodil ven o berlích sám. V současné době to už bohužel není možné, když potřebuji nebo chci jít ven, je nutné, aby mně u toho vždy někdo asistoval. Ven se teď dostanu hlavně díky asistentkám.
Z čeho se těším? Někdy mám pocit, že z ničeho, ale snažím se být pozitivní. Rád se dívám na romantické, rodinné filmy i filmy pro pamětníky. Dřív jsem hodně rád četl, teď už tolik nečtu. Mojí nemalou radostí je kontakt s asistentkami, rád si s nimi povídám, dodává mně to větší radost a chuť do života. Ale z finančních důvodů si sám nemohu dovolit asistenci tak často, jak bych potřeboval.
Jsem proto opravdu moc rád, že si díky NF Pečovatel mohu dovolit častější asistence, abych měl větší možnost být mezi lidmi a necítil se tak sám. Je to pro mě velice důležité, protože bez něčí pomoci nemám šanci se někam dostat. Děkuji.
Vláďa
Jak se má Vladimír
Zdravím Vás,přátelé, v mrazivém listopadu. U mne se toho moc neděje,koukám z okna na kouřící komíny,na to jak se příroda halí do bílého kabátku.Já se nyní moc ven nehrnu, mám rád své teplíčko a to nevlídno venku mi nedělá dobře.Opět jsem absolvoval pár koleček u lékařů a přišel jsem na to,že když je člověk málo průbojný,posílají ho od čerta k ďáblu a výsledek žadný. Prostě Vás odbudou a starejte se. To mne mrzí,ale nedá se s tím nic moc udělat. Jinak za mnou občas přijdou přátelé,ale hlavně andělé asistenti,bez kterých bych nic nezvládal. Jsem za ně moc vděčný a těším se ,že třeba zvládneme před Vánoci i nějaké cukroví upéct a provoníme byt. Přeji všem jen to dobré,hlavně moc zdraví a pozdravím Vás ještě před koncem roku. Vláďa Kozman
Milí přátelé a pomáhající z Nadačního fondu Pečovatel,
opět se po čase hlásím a moc vás všechny zdravím. Rok se s rokem sešel a máme tu znovu říjen – měsíc, který letos přinesl spíš chladné a deštivé počasí. I když nám déšť často překazil plány, podařilo se udělat alespoň pár kratších, ale o to příjemnějších procházek. Čerstvý vzduch mi vždycky udělá dobře, i kdyby to mělo být jen na chvíli.
V poslední době jsem znovu navštěvoval lékaře – a opět s velkou pomocí osobních asistentů. Díky nim se necítím tolik sám, mají se mnou trpělivost a moc mi usnadňují běžné dny. Bez jejich pomoci by bylo mnoho věcí složitějších, a za to jim patří velké díky.
Moc mě potěšilo, že jsem se mohl zúčastnit i bohoslužby. Byla to pro mě příležitost se zklidnit, poděkovat a načerpat sílu. Kromě toho mě navštívili i přátelé – popovídali jsme si, zasmáli se a probrali novinky ze světa. Takové chvíle mám opravdu rád, protože přinášejí radost a pocit, že člověk není sám.
Operace kýly byla bohužel znovu odložena, a to kvůli mému zdravotnímu stavu – poslední dobou se mi hůř dýchá, tak musím být opatrný. Doufám ale, že se to časem zlepší a že se vše podaří zvládnout.
Z celého srdce vám všem přeji pevné zdraví, klid na duši a spoustu dobré nálady. Děkuji, že jste tu – že pomáháte a dáváte lidem pocit, že na světě nejsou sami. Ať se vám všem daří ve všem, co děláte.
S přáním všeho dobrého
Váš přítel a klient Vláďa z Nadačního fondu Pečovatel
Hlásím se,milí přátelé….Měsíc září se nesl v duchu příjemného počasí s čerstvým vzduchem,ale rána a večery už začínají vonět po podzimu.Mě čekala první operace kýly,ale díky špatnému dýchání jsme ji museli odložit,tak snad v říjnu…..Také jsem s přáteli navštívil pár Bohoslužeb a je ohromujicí,jak jsou lidé v kostelech různorodí.Jinak na tomto období mám moc rád,když v teple domova mohu sledovat v televizi detektivky,nebo poslouchat romantickou hudbu a sem tam vyrazit s asistencí,nebo přáteli ven a mezi lidi. Všem přeji,ať se Vám daří a nic Vás netrápí. Vděčný Vláďa Kozman.
Zdravím Vás,přátelé na konci prázdnin,kdy si s námi léto hraje na schovávanou….Já vyrazil se společností ven,vyletněný,ale nakonec jsem byl vděčný za mikinu. Točenou zmrzlinou v parku jsem ale nepohrdl. Počasí je v těchto dnech jako na houpačce,že jeden ani neví,jak se obléci….ha,ha. Také mám za sebou kolečka po lékařích a v září mne čeká operace kýly,bohužel první a ne poslední,tak snad vše proběhne hladce a i rekonvalescenci zvládnu bez problémů. Jinak věřím a doufám,že jste si letní dny užili ve zdraví . Mockrát děkuji za Vaši přízeň,bez které by nebylo možné si nasmlouvat mé skvělé asistenty. Váš Vláďa K.
Zdravím Vás v prvním měsíci prázdnin,který je co se týká počasí zvláštně proměnlivý.Sice pro mne jsou nižší teploty příjemnější,ale je mi líto dětí,které nemohou dovádět u vody……Můj zdravotní stav je jako na houpačce,ale díky asistenci,kterou si mohu nasmlouvat podle mých představ a potřeb,nemám příliš prostoru myslet na neduhy.Chodím na procházky s doprovodem,sem tam na výlet a v mezičase hltám plnými doušky dění kolem sebe. Přeji Vám krásné dny ve zdraví,příjemně trávený čas ve společnosti blízkých a děkuji za Vaši přízeň. Mějte se a smějte se………Vláďa Kozman
Miroslav Hrabě
herec a moderátorVystudoval jsem DAMU v Praze, hraji v divadle Radka Brzobohatého a v divadle Hybernie. Hrál jsem například v pohádce Nejkrásnější hádanka, Princ a já 2, v seriálu Gympl, Světla pasáže, nebo v adrenalinové soutěži Pevnost Boyard.
Proč jsem patronem?
„Nadační fond Pečovatel je fond, který pomáhá přehledně a jeho systém podpory je rychlý a efektivní.“
www.miroslavhrabe.cz