Vladimír K., 64 let
„Díky asistenci mohu mezi lidi a necítím se tak sám“.
Příběh Vladimíra
Jmenuji se Vláďa. Narodil jsem se v Teplicích před téměř 60 lety, maminka tam působila jako učitelka. Mám ještě o rok staršího bráchu. Vykoukl jsem na svět o dva měsíce dřív, nejspíš jsem se nemohl dočkat, co mě tu čeká. Ale po krátké době jsem zjistil, že to nebylo úplně nejmoudřejší rozhodnutí, neboť mamce v nemocnici řekli, že mám DMO.
Zhruba do mých 5 let se o mě starala hlavně moje babička s dědou. Protože v té době byla mateřská jen 4 měsíce a já jsem potřeboval nepřetržitou péči, odvezla mě mamka k babičce do Prahy. Po rozvodu se mamka odstěhovala zpátky ke svým rodičům do Prahy, kde se o mě společně s nimi starala. Po jejich úmrtí o mě pečovala sama. V současnosti a vzhledem k jejímu vysokému věku, ke mně nyní dochází asistentky. Někdy mně také vypomáhá kamarád, nebo můj starší bratr. Ten ale nemůže chodit často, protože není místní. Tátu jsem prakticky neznal. Vyrůstal jsem bez jeho podpory a jeho nepřítomnost mému životu také neprospěla. Na své dětství nemám moc dobré vzpomínky. Mnoho času jsem také trávil v nemocnicích a různých léčebných zařízeních.
Ve 14 letech jsem prodělal operace zkrácených podkolenních šlach, o 2 roky později následovaly další operace klenby levé a pravé nohy. V roce 2000 opět operace klenby obou chodidel. Ze začátku jsem jezdil na tříkolce i do školy, později byl nutný vozík.
Momentálně bydlím sám. Celý život se přemísťuji pomocí speciálně upravených berlí. S velkými obtížemi se obléknu, nejtěžší je pro mě oblékání ponožek, kalhot a bot. Přesun na toaletu je také velmi náročný, jelikož mám silnou bolest v levém koleni, která se ozývá skoro při každém kroku. Do vany se dostanu jedině díky elektrickému vanovému zvedáku. Bez něj bych se do vany, ani z ní, nedostal. Ale i tak se ještě musím chytit madla, abych vůbec vylezl. Celý tento proces je pro mě velice náročný i z časového hlediska. Obědy mi dovážejí, nebo mi je maminka připraví. Když jsem byl mladší, tak jsem tyhle úkony zvládal lépe. V současné době je situace úplně jiná, bohužel horší.
Pomoc potřebuji zejména doma, nebo jako doprovod na poštu, k lékaři, do obchodu, nebo jen tak na procházku. V současné době se sám bez něčí pomoci ven nedostanu, proto je pro mě velmi povzbuzující možnost občas se dostat ven z bytu.
Tenhle svět by mě bavil a naplňoval mnohem víc, kdyby DMO v prvé řadě neexistovala, jelikož hodně omezuje život člověka, ale protože tomu tak není, byl bych velice rád, kdybych mohl být více a častěji s lidmi. V minulosti jsem chodil ven o berlích sám. V současné době to už bohužel není možné, když potřebuji nebo chci jít ven, je nutné, aby mně u toho vždy někdo asistoval. Ven se teď dostanu hlavně díky asistentkám.
Z čeho se těším? Někdy mám pocit, že z ničeho, ale snažím se být pozitivní. Rád se dívám na romantické, rodinné filmy i filmy pro pamětníky. Dřív jsem hodně rád četl, teď už tolik nečtu. Mojí nemalou radostí je kontakt s asistentkami, rád si s nimi povídám, dodává mně to větší radost a chuť do života. Ale z finančních důvodů si sám nemohu dovolit asistenci tak často, jak bych potřeboval.
Jsem proto opravdu moc rád, že si díky NF Pečovatel mohu dovolit častější asistence, abych měl větší možnost být mezi lidmi a necítil se tak sám. Je to pro mě velice důležité, protože bez něčí pomoci nemám šanci se někam dostat. Děkuji.
Vláďa
Jak se má Vladimír
Krásné pondělní popoledne, milí dárci. Pevně věřím, že si jako já užíváte poslední slunné dny , i když dnes ráno už prý byla zamrzlá auta. Při poznávání okolí jsem se za doprovodu asistenta vypravil na návštěvu OD Centrum Černý Most, kde jsem nebyl x let a nestíhal jsem se divit, jaké změny tam proběhly. Byl pro mne příjemný zážitek vyjet ze sídliště mezi lidi, pokoukat po obchodech a vyřídit záležitosti. Na procházky v parku už je ale potřeba se přiobléct. V příštím měsíci mne čeká návštěva zubaře, tak snad to nebude nic hrozného…….Ale o tom až v listopadu. Vím že jsem nic moc nenapsal, ale ono se toho bohužel, nebo bohudík moc neděje. Popřeji Vám v tomto počasí jako na houpačce hlavně pevné zdraví a zase napíši. Váš V. Kozman
Moji milí dárci. Hlásím se poslední den prázdnin, ale doufám, že ne poslední den léta. Zabydlování na mé nové adrese probíhá uspokojivě ,pomalu ale jistě si zvykám. Když uhodila tropická vedra, byl jsem odkázán na bytový ventilátor, protože venku se nedalo dýchat, natož cokoliv podnikat. K večeru, když se malinko ochladilo, mě sem tam asistenti vyvezli do nedaleké restaurace Hokejka, kde jsme se osvěžili čepovaným nealko Pomelo -grep ,poseděli jsme a pokoukali co se kde děje. Bylo to pro mne příjemné zpestření . Konečně jsem začal s poznáváním okolí. Posledních pár dní díky ochlazení se mi celkově lépe dýchá a spí a dnes se zase ukázalo sluníčko. Mám lepší náladu a hned jak to půjde, máme v plánu piknik u rybníka Čeněk, který je nedaleko. Pomalu se rozloučím a popřeji Vám klidné a radostné dny. Děkuji, Váš Vláďa.
Dobrý den, moji milí dárci. Opět se omlouvám, že se ozývám se zpožděním, ale první měsíc na nové adrese byl plný pro mne zásadních změn, pořád se zabydluji a zvykám si a jak jsem informoval v posledním příspěvku, mám konečně přidělané madlo ve vaně, takže koupání je pro mne mnohem snazší. Těšil jsem se na prozkoumávání okolí, ale ve vedrech která panovala, jsem byl vděčný za ventilátor a klid domova. Teprve tento týden jsem uskutečnil první výpravu z domu a to k zubnímu lékaři do Vodičkovy ulice a trochu mne mrzí, že v blízkém okolí není více obchodů a restaurací, kam bych s asistenty mohl vyrazit na procházku…..Na druhou stranu vnímám jako veliký přínos stezku od mého bydliště, kolem rybníka Martiňák (Čeněk), po které se dá krásně dojít až do Dolních Počernic. Jinak se mi daří dobře a těším se až se s Vámi budu moci podělit o nějaké dobrodružství. Děkuji Vám za přízeň a přeji hezké a pohodové léto. Vláďa K.
Milí dárci.
Přijměte omluvu za pozdní psaní,důvodem bylo mé stěhování z Prahy 10(Strašnice), do bezbariérového bytu na Praze 14(Černý most). Bylo s tím spojeno mnoho zařizování,starostí,balení a vybalování, ale hlavním důvodem proč jsem po 25-ti letech změnil bydliště,byl můj zdravotní stav,který se natolik zhoršil,že od chůze o berlích jsem najednou odkázaný na invalidní vozík a byt na Praze 10 k tomu nebyl uzpůsobený.Žiji nyní v garsoniéře v osmém poschodí panelového domu,kde mi je velkým přínosem prostorný balkon,kam se dostanu s vozíkem,aniž bych opustil dům.Problémem je pro mne hluboká,úzká vana,je pro mne složité dostávat se do ní i z ní. Dále mi spoustu času a sil zabralo zařizování nového bydlení,neboť zde byla jen kuchyňská linka. Těším se až si zvyknu a zabydlím se a začnu prVozkoumávat okolí.Pomalu se rozloučím,ale ještě jsem Vám chtěl poděkovat za pomoc a podporu a popřát Vám hlavně mnoho zdraví a klidné prožití letních dní.Vláďa K.
Miroslav Hrabě
herec a moderátorVystudoval jsem DAMU v Praze, hraji v divadle Radka Brzobohatého a v divadle Hybernie. Hrál jsem například v pohádce Nejkrásnější hádanka, Princ a já 2, v seriálu Gympl, Světla pasáže, nebo v adrenalinové soutěži Pevnost Boyard.
Proč jsem patronem?
„Nadační fond Pečovatel je fond, který pomáhá přehledně a jeho systém podpory je rychlý a efektivní.“
www.miroslavhrabe.cz