Vladimír K., 60 let
„Díky asistenci mohu mezi lidi a necítím se tak sám“.
Příběh Vladimíra
Jmenuji se Vláďa. Narodil jsem se v Teplicích před téměř 60 lety, maminka tam působila jako učitelka. Mám ještě o rok staršího bráchu. Vykoukl jsem na svět o dva měsíce dřív, nejspíš jsem se nemohl dočkat, co mě tu čeká. Ale po krátké době jsem zjistil, že to nebylo úplně nejmoudřejší rozhodnutí, neboť mamce v nemocnici řekli, že mám DMO.
Zhruba do mých 5 let se o mě starala hlavně moje babička s dědou. Protože v té době byla mateřská jen 4 měsíce a já jsem potřeboval nepřetržitou péči, odvezla mě mamka k babičce do Prahy. Po rozvodu se mamka odstěhovala zpátky ke svým rodičům do Prahy, kde se o mě společně s nimi starala. Po jejich úmrtí o mě pečovala sama. V současnosti a vzhledem k jejímu vysokému věku, ke mně nyní dochází asistentky. Někdy mně také vypomáhá kamarád, nebo můj starší bratr. Ten ale nemůže chodit často, protože není místní. Tátu jsem prakticky neznal. Vyrůstal jsem bez jeho podpory a jeho nepřítomnost mému životu také neprospěla. Na své dětství nemám moc dobré vzpomínky. Mnoho času jsem také trávil v nemocnicích a různých léčebných zařízeních.
Ve 14 letech jsem prodělal operace zkrácených podkolenních šlach, o 2 roky později následovaly další operace klenby levé a pravé nohy. V roce 2000 opět operace klenby obou chodidel. Ze začátku jsem jezdil na tříkolce i do školy, později byl nutný vozík.
Momentálně bydlím sám. Celý život se přemísťuji pomocí speciálně upravených berlí. S velkými obtížemi se obléknu, nejtěžší je pro mě oblékání ponožek, kalhot a bot. Přesun na toaletu je také velmi náročný, jelikož mám silnou bolest v levém koleni, která se ozývá skoro při každém kroku. Do vany se dostanu jedině díky elektrickému vanovému zvedáku. Bez něj bych se do vany, ani z ní, nedostal. Ale i tak se ještě musím chytit madla, abych vůbec vylezl. Celý tento proces je pro mě velice náročný i z časového hlediska. Obědy mi dovážejí, nebo mi je maminka připraví. Když jsem byl mladší, tak jsem tyhle úkony zvládal lépe. V současné době je situace úplně jiná, bohužel horší.
Pomoc potřebuji zejména doma, nebo jako doprovod na poštu, k lékaři, do obchodu, nebo jen tak na procházku. V současné době se sám bez něčí pomoci ven nedostanu, proto je pro mě velmi povzbuzující možnost občas se dostat ven z bytu.
Tenhle svět by mě bavil a naplňoval mnohem víc, kdyby DMO v prvé řadě neexistovala, jelikož hodně omezuje život člověka, ale protože tomu tak není, byl bych velice rád, kdybych mohl být více a častěji s lidmi. V minulosti jsem chodil ven o berlích sám. V současné době to už bohužel není možné, když potřebuji nebo chci jít ven, je nutné, aby mně u toho vždy někdo asistoval. Ven se teď dostanu hlavně díky asistentkám.
Z čeho se těším? Někdy mám pocit, že z ničeho, ale snažím se být pozitivní. Rád se dívám na romantické, rodinné filmy i filmy pro pamětníky. Dřív jsem hodně rád četl, teď už tolik nečtu. Mojí nemalou radostí je kontakt s asistentkami, rád si s nimi povídám, dodává mně to větší radost a chuť do života. Ale z finančních důvodů si sám nemohu dovolit asistenci tak často, jak bych potřeboval.
Jsem proto opravdu moc rád, že si díky NF Pečovatel mohu dovolit častější asistence, abych měl větší možnost být mezi lidmi a necítil se tak sám. Je to pro mě velice důležité, protože bez něčí pomoci nemám šanci se někam dostat. Děkuji.
Vláďa
Jak se má Vladimír:
Vážení dárci,
rád bych Vám napsal pár vět, jak se mi daří. Tak na začátek roku to není tak špatné. Mám se docela fain. Noha občas zlobí. Jsou dny, kdy je to horší, tzn. noha je více nateklá a hodně červená. Ale také musím říct, že jsou i dny, kdy je to přesně naopak. A noha je o hodně lepší. To jsem pak rád. Hlavně mne povzbuzují moje milé asistentky. Díky nim se necítím tak sám. Vzhledem k tomu, že nechodím ven, tak jsem izolovaný v bytě. Kontakt s okolním světem mi nahrazují mé laskavé asistentky. Vím, že se asi opakuji, ale jsem opravdu nadšený, že je mám. Jsou to taková má sluníčka 🙂 Jsou tu pro mě vždy, když si potřebuji popovídat, zasmát, ale také vyplakat.
Momentálně ven nechodím, jelikož nebylo vhodné počasí. Ale moc se těším, až bude tepleji, až vyrazíme zase ven. Těším se na první jarní paprsky, kdy mě sluníčko hezky zahřeje, na těle i na duši. Ven vyrážíme pouze na vozíku, protože nemohu samostatně chodit. Za tu dlouhou dobu, kdy mám nemocnou nohu (3 roky) mi hodně ochablo svalstvo a tak je pro mne náročná chůze i po bytě. (Po bytě se pohybuji pomocí speciálně upravených berlí).
Na závěr bych Vám všem chtěl velice moc poděkovat za veškeré příspěvky. Protože i díky Vám mám možnost mít svá sluníčka :).
Ještě jednou moc děkuji. Hodně to pro mě znamená.
A dodatečně bych Vám ještě chtěl popřát hlavně to zdraví, všechno dobré do nového roku, štěstí a spokojenost.
Váš Vláďa 🙂
Předně chci moc poděkovat všem ochotným dárcům, díky kterým mám hrazené své asistentky a zároveň jim popřát do Nového roku hodně zdraví, spokojenosti a rodinné pohody 🙂
Srdečně zdraví
Vláďa Kozman
Vážení dárci,
moc Vás všechny zdravím. Jak se Vám daří? U mě došlo k mírnému zlepšení, co se týče mé nemocné nohy. Již mě tolik nebolí a za to jsem velmi rád.
Všem dárcům velice děkuji.
Přeji Vám klidný Adventní čas
Váš Vláďa
Vážení milí dárci,
rád bych Vám všem moc poděkoval za příspěvky, kterými mi pomáháte zlepšovat život. Díky nim mohu trávit čas s milými asistentkami. Opravdu to pro mě hodně znamená.
Rád bych se teď s Vámi podělil o pár fotek, z oslavy mých kulatin. Kromě mé rodiny mi přišlel popřát i můj patron Mirek, se svojí paní. Oba jsou moc prima, je s nimi legrace. Krásným dárkem byla pro mne jejich přítomnost, a jako bonus mi donesli výborný dort. Moc jsme si na něm pochutnali.
S rodinou jsme to slavili na etapy a bylo to fain.
Ještě jednou moc děkuji za Vaše příspěvky
přeji Vám hezké podzimní dny, Vláďa
Rád bych Vám všem velmi poděkoval za to,že mi přispíváte. Opravdu si toho velice cením. A každý příspěvek má pro mne velikou hodnotu.
Díky Vašim příspěvkům mohu být se svými milými asistentkami, které mi zpestřují každodenní život a necítím se tolik osamělý. Mám je moc rád a každý se na ně hodně těším. Asistentky mi také pomáhají se zajištěním základních potřeb. Mám na mysli například nákupy, příprava večeře, nebo povlečení postele. Jsem za ně nesmírně rád a vážím si toho, že jsou tu se mnou. Rád s nimi chodím na procházky, pokud mi to ovšem mé zdraví a taky počasí dovolí.
Ještě jednou všem děkuji, s přátelským pozdravem Vláďa
Miroslav Hrabě
herec a moderátorVystudoval jsem DAMU v Praze, hraji v divadle Radka Brzobohatého a v divadle Hybernie. Hrál jsem například v pohádce Nejkrásnější hádanka, Princ a já 2, v seriálu Gympl, Světla pasáže, nebo v adrenalinové soutěži Pevnost Boyard.
Proč jsem patronem?
„Nadační fond Pečovatel je fond, který pomáhá přehledně a jeho systém podpory je rychlý a efektivní.“
www.miroslavhrabe.cz